Jakubů, Jiří: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:59

Nazýván též Machaček. – Pocházel ze starého rodu ve vsi Stanový, kde bydlel v domku č. 16 – „u Machačků“ (nikoli v Bohdalovicích, jak uvádí Menčík) a živil se jako švec. Ve svém držení měl různé dramatické texty (např. Komedyje Labyrint světa, Komedyje o Sedmi čertových osidlách, Komedie o Heleně, Komedie o dvou kupcích a o židovi Šilokoj s mezihrou O dobrém kovářovi a nevěrné Káče, Komedie o Waltrovi a Griseldě), z nichž některé označil jako svůj majetek (→ Komedie o svatém Ivanovi, Komedie o Felzymburkovi, slavném rytíři, na konci zápisu hry je poznamenáno: „Josef Kramář kadlec a spolu voják z Pasek písař této komedie, psáno roku 1834 dne 30. prosince“). Z účetních i jiných poznámek, které do nich zaznamenával, lze předpokládat, že byl vedoucím sousedské divadelní společnosti ve Stanovém, která působila již před 1848 a ještě v druhé polovině 19. stol. hrála v tanečním sále rychtářské hospody u Zemanů (přistavěn 1836) i v okolních obcích. Společnost prováděla pouze sousedské hry různých místních autorů. Byly to rozsahem nevelké hry (asi 1000 veršů) určené pro velmi malé jeviště s oponou. Inscenace, nezávislé na osvícenských a obrozeneckých ideálech a na konvencích ochotnického divadelnictví, vycházely z dosud živých tradic barokního lidového divadla. Do repertoáru společnosti patřily tehdy populární „rytírny“ i lidové morality epického rázu (Komedyje Labyrint světa a Komedyje o Sedmi čertových osidlách).

Podle autografních záznamů lze přepokládat písmo J. i v zápisu narážek v rukopisu role Blázna ze hry Ubald. Podrobné účetní záznamy, dodatečně vlepené na desky rukopisu Komedie o Heleně, umožňují částečně rekonstruo­vat jedno hrací období společnosti s 11 až 13 představeními, většinou mimo domovskou obec (např. Haratice, Bohdalovice, u mostu v Návarově, Lhotka, Olešnice; v jiném rukopisu se připomínají ještě Roztoky a Šumburk). Z účetních položek vyplývá, že některé činnosti byly honorovány, zejména ty, které se týkaly spolupráce učitele (nápověda, opisování komedie) a nosičů dekorací („vod nošení pláten“). Zmiňovány jsou také nákupy světelných efektů, prachu, kapslí, kalafuny a líčidel. Uvedena je i platba rychtáři, nepochybně za povolení hry.

Hry obdržel 1878 A. Stašek od nejmenované staré ženy, která byla patrně členkou stanovské herecké společnosti. Od 1970 jsou uloženy v knihovně PNP v širším souboru sousedských dramatických textů (tzv. Spěváčkova sbírka). Ohlasy reálií a osudů J. a stanovské společnosti se objevují v beletristických dílech A. Staška: v povídce Švec Matouš, v románech O ševci Matoušovi a jeho přátelích a Nedokončený obraz.

Podle ústních svědectví z třetí čtvrtiny 19. stol. se stanovská společnost spojila s haratickými herci a uváděla v Haraticích i pašijové hry (naposledy 1874), kterých se účastnilo obecenstvo z dalekého okolí, např. z Podještědí; dokazuje to i tamější nářeční výraz „haratická s kůsou“ (označení pro smrt odvozené od divadelní postavy Smrti). O haratickém způsobu hry se traduje, že byl založen na deklamaci provázené jednoduchým pohybem herce s rukama založenýma na prsou.

Edice

F. Menčík: Prostonárodní hry divadelní I (Vánoční hry), Holešov 1894, s. (II), VIIIn. (Komedije o Heleně, céři císaře tureckého); P. Kneidl: Labyrint světa, O selském nebo sousedském divadle v severovýchodních Čechách, Strahovská knihovna 10, Praha 1975, s. 125–154 (Komedyje Labyrint světa); R. Kolínská-Dittrichová: Lidové divadlo v Podkrkonoší – Příspěvek k repertoáru sousedského divadla v 19. století, dipl. práce, FF UK Praha 1984, s. 44n. (Komedije o Heleně, céři císaře tureckého); L. Sochorová: Sousedské divadlo českého obrození, Praha 1987, s. 251–278 (Komedyje o Sedmi čertových osidlách), 279–313 (Komedije o Heleně, céři císaře tureckého), 315–347 (Komedie o Felzymburkovi, slavném rytíři), 349–390 (Komedije o dvou kupcích a o židovi Šilokoj), 391–441 (Komedie o Waltrovi a Grizeldě).

Prameny a literatura

SOA Zámrsk, Sbírka matrik, sign. 5727, pag. 73; SOkA Jablonec nad Nisou: Robots-verzeichniss 15. Septembris 1777; Vlastivědné muzeum Vysoké n. J., sign. RK 119: Deník rodu Zemanova ze Stanova, rkp. kniha pohledávek se záznamy divadelních akcí; PNP – knihovna (Spěváčkova sbírka), sign. DT V 40, 41, 43 (Komedie o svatém Ivanovi, Komedyje Labyrint světa, Rytíř Ubald – role Blázna); DU IV 34, 36 (Komedyje o Sedmi čertových osidlách, Komedie o Felzymburkovi, slavném rytíři); DV 35, 37 (Komedije o dvou kupcích a o židovi Šilokoj, Komedie o Waltrovi a Grizeldě, Komedije o Heleně, céři císaře tureckého). • F. Vodseďálek: Na výpravě za lidovou divadelní tvorbou z Podkrkonoší, s. 25n. (opis rkp. Vlastivědné muzeum Vysoké n. J., sign. RK 47); Kouble: Od paty Krkonošů, Květy 12, 1845, s. 136; J. Krušina ze Švamberka: V české Ammergavě, Česká Thalie 1, 1887, s. 63; F. Menčík: Faust v prostonárodním divadle, Hlas národa (příl. Nedělní listy) 10. 5. 1891 + Prostonárodní hry divadelní II (Velikonoční hry), 1895, s. XVIIIn.; A. Stašek: Hrst úvah, chumáč vzpomínek, Založení Národního divadla, Praha 1918, s. 61–76 + Divadelní vzpomínky, Ze vzpomínek, Praha 1964, s. 180; A. Čermáková-Sluková: Ještědská nářečí, Od Ještěda k Troskám (Turnov) 1, 1994, s. 134; K. Bílek: Otomar Spěváček. Písemná pozůstalost, Praha 1976; V. Ron: Poznámky k Strahovské sbírce lidových komedií z horního Pojizeří, rkp. 1985 (archiv autora) + Lidová komedie o svatém Ivanu, Z Českého ráje a Podkrkonoší (Semily) 3, 1990, s. 81–105; viz Edice. • Vondráček I

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 273–274
Autor: Vojtěch Ron