Bichler, Minna: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
Vlastním jménem Wilhelmina. Dcera herečky Elise Quandt, provdané Bichlerové, členky divadla v Klagenfurtu (s jistotou 1857), posléze německého divadla v Pešti (1863–72) a dvorního divadla v Karlsruhe (patrně od 1873). Od sedmdesátých let působila u divadla i její další dcera, sestra '''B.''', neznámého křestního jména (1885 v Carl-Theater Wien). | Vlastním jménem Wilhelmina. Dcera herečky Elise Quandt, provdané Bichlerové, členky divadla v Klagenfurtu (s jistotou 1857), posléze německého divadla v Pešti (1863–72) a dvorního divadla v Karlsruhe (patrně od 1873). Od sedmdesátých let působila u divadla i její další dcera, sestra '''B.''', neznámého křestního jména (1885 v Carl-Theater Wien). | ||
| − | '''B.''' vyrostla v divadelním prostředí. Matka jí zprostředkovala první pohostinské vystoupení 1873 v Pešti. Následovalo angažmá v berlínském Residenztheater (1874/75) a nabídka angažmá v Hamburku (Thalia-Theater), kterou '''B.''' odmítla a přesídlila do Drážďan (Residenztheater 1875/76). V dubnu 1876 ji nastupující ředitel pražského Stavovského divadla Eduard Kreibig přijal do souboru jako naivku a sentimentální milovnici. Vystoupila hned v Kreibigově prvním pražském představení 16. 4. 1876 (Komorná Fleurette, Moreto–West: ''Donna Diana''). Během krátké doby se stala ve svém oboru jednou z nejvýraznějších pražských hereček. Několikrát jí bylo nabídnuto jiné angažmá (např. 1883 v německé společnosti Gustava Amberga z Thalia-Theater v New Yorku). Žádné z možností se však nechopila, ač měla během působení v Praze řadu konkurentek podobného hereckého typu a nebyla plně vytížena. Zůstala členkou pražského souboru pod vedením rodiny Kreibigů (1876–85), byla přijata do souboru Angelo Neumanna (1885) a setrvala v něm do 1896. Poté opustila divadelní dráhu (poslední role: Edrita, Grillparzer: ''Weh’ dem, der lügt'') a provdala se za pražského průmyslníka a mecenáše Alexandera Richtera (byla jeho druhou manželkou). Po jeho smrti žila v Praze ve skromných poměrech, udržujíc kontakty s divadlem. | + | '''B.''' vyrostla v divadelním prostředí. Matka jí zprostředkovala první pohostinské vystoupení 1873 v Pešti. Následovalo angažmá v berlínském Residenztheater (1874/75) a nabídka angažmá v Hamburku (Thalia-Theater), kterou '''B.''' odmítla a přesídlila do Drážďan (Residenztheater 1875/76). V dubnu 1876 ji nastupující ředitel pražského Stavovského divadla Eduard Kreibig přijal do souboru jako naivku a sentimentální milovnici. Vystoupila hned v Kreibigově prvním pražském představení 16. 4. 1876 (Komorná Fleurette, Moreto–West: ''Donna Diana''). Během krátké doby se stala ve svém oboru jednou z nejvýraznějších pražských hereček. Několikrát jí bylo nabídnuto jiné angažmá (např. 1883 v německé společnosti Gustava Amberga z Thalia-Theater v New Yorku). Žádné z možností se však nechopila, ač měla během působení v Praze řadu konkurentek podobného hereckého typu a nebyla plně vytížena. Zůstala členkou pražského souboru pod vedením rodiny Kreibigů (1876–85), byla přijata do souboru Angelo Neumanna (1885) a setrvala v něm do 1896. Poté opustila divadelní dráhu (poslední role: Edrita, Grillparzer: ''Weh’ dem, der lügt'') a provdala se za pražského průmyslníka a mecenáše Alexandera Richtera (byla jeho druhou manželkou). Po jeho smrti žila v Praze ve skromných poměrech, udržujíc kontakty s divadlem.[[File:Bichlerm.jpg|left|x500px|Minna Bichler im Jahre 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg]] |
| − | + | <span style="line-height: 1.6;">Za dvacet let nastudovala desítky rolí ve svém oboru a vystoupila v mnoha ansámblových scénách. Dlouho si uchovávala dívčí zjev, a tím i původní okruh mladistvých typů. V tomto okruhu dokázala ztělesnit velmi rozdílné postavy, od „upřímného děvčete v jednoduché lidové komedii přes předvídavou, k vášnivosti inklinující naivku francouzských veseloher až po jadrné dívčí charaktery v klasických veselohrách“. Přísný a poučený kritik Alfred Klaar přivítal 1876 její angažmá se zdrženlivou zdvořilostí, ale později věnoval jejím výkonům značnou pozornost – v </span>''Bohemii''<span style="line-height: 1.6;">uveřejnil řadu drobných analýz. Jako její výrazné role jsou zmiňovány Doktorova dcera (L’Arronge: </span>''Doctor Klaus''<span style="line-height: 1.6;">), Jeanne (Jermann: </span>''Lady Tartuffe''<span style="line-height: 1.6;">), Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: </span>''Die Grille''<span style="line-height: 1.6;">) a Franziska (Lessing: </span>''Minna von Barnhelm''<span style="line-height: 1.6;">)</span>''. ''<span style="line-height: 1.6;">V devadesátých letech vystupovala i v charakterních rolích, z nichž nejvýznamnější byla titulní postava Hauptmanny </span>''Hannele''<span style="line-height: 1.6;">(1894).</span> | |
Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni. | Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni. | ||
Verze z 5. 1. 2017, 13:48
Minna Bichler
* 1858 Klagenfurt am Wörthersee (A) ?
† 3. 12. 1936 Praha (CZ)
herečka
Dcera herečky Elise Quandt-Bichler. Debutovala v Pešti (1873). Následovala krátká angažmá v berlínském Rezidenztheater (1874–75) a Rezidenztheater v Drážďanech (1875–76). 1876 přijata Eduardem Kreibigem jako členka souboru Stavovského divadla v Praze v oboru naivka a sentimentální milovnice. 1894 ztvárnila titulní roli v pražské premiéře Hauptmannova dramatu Hannele. Po sňatku (1896) s pražským průmyslníkem a mecenášem Alexandrem Richterem (1843–1914) opustila divadlo.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
