Bichler, Minna: Porovnání verzí

[[File:Bichlerm.jpg|left|x500px|Minna Bichler im Jahre 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg]]Za dvacet let nastudovala desítky rolí ve svém oboru a vystoupila v mnoha ansámblových scénách. Dlouho si uchovávala dívčí zjev, a tím i původní okruh mladistvých typů. V tomto okruhu dokázala ztělesnit velmi rozdílné postavy, od „upřímného děvčete v jednoduché lidové komedii přes předvídavou, k vášnivosti inklinující naivku francouzských veseloher až po jadrné dívčí charaktery v klasických veselohrách“. Přísný a poučený kritik Alfred Klaar přivítal 1876 její angažmá se zdrženlivou zdvořilostí, ale později věnoval jejím výkonům značnou pozornost – v ''Bohemii'' uveřejnil řadu drobných analýz. Jako její výrazné role jsou zmiňovány Doktorova dcera (L’Arronge: ''Doctor Klaus''), Jeanne (Jermann: ''Lady Tartuffe''), Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: ''Die Grille'') a Franziska (Lessing: ''Minna von Barnhelm'')''. ''V devadesátých letech vystupovala i v charakterních rolích, z nichž nejvýznamnější byla titulní postava Hauptmanny ''Hannele'' (1894).

[[File:Bichlerm.jpg|left|x500px|Minna Bichler im Jahre 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg]]Za dvacet let nastudovala desítky rolí ve svém oboru a vystoupila v mnoha ansámblových scénách. Dlouho si uchovávala dívčí zjev, a tím i původní okruh mladistvých typů. V tomto okruhu dokázala ztělesnit velmi rozdílné postavy, od „upřímného děvčete v jednoduché lidové komedii přes předvídavou, k vášnivosti inklinující naivku francouzských veseloher až po jadrné dívčí charaktery v klasických veselohrách“. Přísný a poučený kritik Alfred Klaar přivítal 1876 její angažmá se zdrženlivou zdvořilostí, ale později věnoval jejím výkonům značnou pozornost – v ''Bohemii'' uveřejnil řadu drobných analýz. Jako její výrazné role jsou zmiňovány Doktorova dcera (L’Arronge: ''Doctor Klaus''), Jeanne (Jermann: ''Lady Tartuffe''), Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: ''Die Grille'') a Franziska (Lessing: ''Minna von Barnhelm'')''. ''V devadesátých letech vystupovala i v charakterních rolích, z nichž nejvýznamnější byla titulní postava Hauptmanny ''Hannele'' (1894).

Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v  bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni.

Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v  bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni.