Allram-Lechner, Elisabeth Adele: Porovnání verzí

Divadelní vzdělání získala ve Vídni. Debutovala koncem roku 1843 ve vídeňském Carltheater jako mladistvá milovnice a naivka. V roce 1845 byla angažována v Olomouci pro týž obor do souboru K. Burghausera. Od Velikonoc 1846 pobývala jako členka StD v Praze, kam přijela v doprovodu své neprovdané matky Josefiny L. (* 1800), a brzy se ve svém oboru s úspěchem uplatnila. Roku 1856 se provdala za obchodníka s moukou K. Allrama, syna známého pražského herce J. Allrama. V dubnu 1861 onemocněla záškrtem, na jehož následky v 37 letech zemřela. Ve StD setrvala kromě několika delších dovolených až do své smrti, také však hostovala v předních německých divadlech, v Hamburku, v Drážďanech a zejména ve Vídni (Burgtheater). Byla hojně obsazována ve veselohrách, ale dostávala i velké role v klasických textech, např. Margarethe (Goethe: ''Faust''), Agnes Sorel (Schiller: ''Jungfrau von Orleans''), Louise (Schiller'': Kabale und Liebe''),  Klara (Hebbel: ''Marie Magdalena'') nebo Cordelia (Shakespeare: ''Král Lear''). Její herecký profil se však brzy ustálil v jejím vlastním oboru, jímž byly nejrůznější milenecké role dívek a mladých žen, jež dovedla výstižně charakterizovat. Byla pro ně obdařena půvabným zevnějškem a příjemně znějícím hlasem, takže zejména v těchto rolích lehce získávala oblibu publika. Její herecký projev se vyznačoval neefektní samozřejmou přirozeností. Po několika úspěšných vystoupeních v rolích veseloherních milenek se ji vedení divadla pokusilo vyzkoušet i v tragických rolích (Emilia Galotti, královna Anna v ''Richardu III.''), ale kritik B. Gutt dobře rozpoznal, že pro tragickou heroiku nemá vlohy. Až do svých 35 let se proto realizovala v rolích mladých sympatických žen ve veselohrách (někdy dobrosrdečných, jindy rozmarných), v nichž stále dosahovala úspěchů a přízně obecenstva. Příležitostně hrála i dětské chlapecké role. Byla výtečnou recitátorkou, proto vystupovala v divadle i mimo ně také v této funkci. Měla rovněž dar sdělné mimiky, který uplatnila i v několika němých rolích (Yelva, Fenella z opery ''Die Stumme von Portici''). Jako Yelva vystoupila 27. 3. 1859 i v českém představení. Její repertoár (nejčastěji dramatizace Ch. Birch-Pfeifferové a veselohry R. Benedixe) neměl právě nejvyšší literární hodnotu. Často svými výkony zachraňovala i hry, které soudná kritika spíše odsuzovala. Krátce před předčasným koncem své herecké kariéry se vícekrát osvědčila  i v charakterních rolích.