Špork, František Antonín: Porovnání verzí

| jméno=<ee:firstname>František Antonín </ee:firstname>  

9. 3. 1662  

30. 3. 1738  

| povolání=<ee:profession>mecenáš, </ee:profession>

Na svých sídlech v Lysé, v Praze a v Kuksu založil knihovny, které rozmnožoval i vlastními tisky („tajná“ tiskárna v Lysé kolem 1710, uzavřena 1729), v nichž se zrcadlily jeho sympatie k vybraným autorům složitého spektra dobových církevně reformátorských hnutí. Měl také dobré vztahy s lipskými učenci a umělci, např. J. S. Bach mu poslal ''Sanctus'' ze ''Mše h moll'' a v ''Bauern-Kantate'' použil jako č. 16 '''Š'''. oblíbenou ''Hubertskou árii''. Zájem o českou duchovní píseň prokázal '''Š'''. podporou vydání kancionálu J. J. Božana ''Slaví''''č''''ek rajský'', vytištěného u Tybellyho v Hradci Králové 1719. Měl vlastní domácí kapelu, v níž jeho sloužící hráli na horny, harfu, loutnu, housle, violy, cella a zvonkohru. V hraběcích službách byl patrně od 1690 „capellmeister“ T. J. A. Seemann, později důvěrný hofmistr. Ten zřejmě opatřoval melodiemi texty '''Š'''. dvorního básníka → G. B. Hanckeho (''Hubertská'', ''Bonreposká'', ''Zaje''''čí''''árie'', ''Hexenlieder ''aj.). '''Š'''. zásluhou se do Čech dostala hra na lesní roh, neboť k jeho domácí kapele patřili patrně i myslivci V. Svída z Lysé a P. Röhlig (Röllig) z Konojed, kteří se na hraběcí náklady učili dva roky ve Versailles hře na francouzský parforsní lesní roh, podle něhož vznikaly první ­norimberské lesní rohy v osmdesátých letech 17. stol.

Jedním z prvních samostatných principálů ve '''Š'''. divadlech v Praze a v Kuksu byl → A. J. Geißler (1705–08). Koncesi pro pražské divadlo získala dále společnost Württembergische Komödianten (27. 10. 1707), Sachsen-Wei­marische hochdeutsche Comoedianten s principálem G. Möllerem (13. 9. 1709–před 24. 1. 1710) a poté opět Geißler (od dubna 1713). Z této doby se zachovaly první divadelní cedule k loutkovým hrám s dohrami''Hercule und Alceste ''(19. 4. 1713), ''Von den Fall unserer ersten Eltern Adams und Evä'' [O pádu našich prarodičů Adama a Evy, duben 1713] a ''Der Raub von Proserpina ''[Únos Proserpiny, 23. 4. 1713]. V témže roce ve '''Š'''. divadle v Praze hrály také společnosti Württembergische Hof-Komödianten a Mecklenburgische Hof-Komödianten za vedení → J. Ch. Spiegelberga a → J. C. Haackeho, které uvedly nejméně pět her se scénickými efekty a na cedulích ohlašovaly mužskou i ženskou roli Harlekýna – ''Tamerlan oder Der weibliche Arlequin'' [Tamerlan aneb Ženský Harlekýn, 18. 7. 1713]. Geißler získal na období 1714–20 pro Prahu exkluzivní privilegium (jeho společníkem byl → H. Rademin, od podzimu 1714 pak → J. H. Brunius), jež od 1717 využíval v lépe vybaveném divadle v Manhartském domě. V průběhu roku 1714 přijal '''Š'''. do svých služeb principála H. W. Beneckeho i jeho ženu Victorii Claru z Bayreuthu a 1715 malíře F. B. Wernera jako divadelního strojníka. Profesionální herci se patrně uplatňovali také při zcela privátních představeních. V Praze a v Kuksu dále hráli např. → M. Waldtmann (od 1721), → F. A. Defraine (1724 v Kuksu poprvé jako samostatný principál; ''Undanckbarer Basilisco'' [Nevděčný Bazilišek], 1728, pod názvem ''Comoedi von dem Pasalisk de Parnagasso'', 1729), → F. Kurtz (''Doctor Faust'', 1731; ''Von dem Englischen ­reichs-Cantzler Thomas Morus ''[O anglickém říšském kancléři Thomasu Morovi], 1735). Povolení k produkcím ve '''Š'''. divadle v Praze získal 3. 8. 1736 → F. G. Wallerotti (nabízel mj. i hru ''Don Juan oder das ­steinerne Todtengastmahl'' [Don Juan aneb Pohřební kamenná hostina]), ale nemocný hrabě o divadlo už neprojevoval velký zájem. Po smrti '''Š'''. získal právo hrát v hraběcím divadle vedle opery i německé hry a balety impresário → S. Lapis (1738).

V českých zemích'''Š'''. významně podpořil stabilizaci profesionální činohry v podání cestujících hereckých společností a zasloužil se také o zavedení pravidelného provozu italské opery. 1724 pozval do Kuksu operní společnost z Benátek (→ A. M. Peruzzi, → A. Denzio), která 15. 8. zahájila svá představení operou ''Orlando furioso'' [Zuřivý Roland, h: A. Bioni]. Opera byla hrána třikrát týdně až do konce sezony v září. Na zimu se společnost přesunula do Prahy, kde bylo divadlo pro operní provoz rekonstruováno. Tento model, tj. střídání letních kukských a zimních pražských představení, se každoročně opakoval. Italští umělci prováděli i „pastorale“ v přírodním divadle na zámečku Bon Repos u Lysé nad Labem při rodinných oslavách. Smrt manželky 1726 '''Š'''. zájem o divadlo a operu v posledních letech života oslabila. Přesto '''Š'''. na svých panstvích, zejména v Kuksu, umožnil jedinečné prolnutí německé, české, francouzské a italské kultury s výrazným zastoupením divadla a opery. Jako jeden z prvních šlechticů podporoval profesionální cestující herecké společnosti, které vnesly do pražské a kukské kultury novou dimenzi světského a komického.

* <ee:chronology_date_from>9. 3. 1662 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Lysá nad Labem</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>

* <ee:chronology_date_from>30. 3. 1738 </ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Lysá nad Labem</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>