Kodíček, Josef: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
|||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| − | | povolání=<ee:profession>divadelní a literární a výtvarný kritik, překladatel, dramaturg, režisér, </ee:profession> | + | | povolání=<ee:profession>divadelní a literární a výtvarný kritik, překladatel, dramaturg, režisér,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). | Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30). | ||
| Řádka 31: | Řádka 31: | ||
V duchu civilismu se nesla i '''K.''' dramaturgická a režijní činnost. Dramaturgii vnímal jako rovnocenné sepětí tvůrčí i organizátorské práce, usiloval o zajištění soběstačnosti nesubvencovaného divadla bez nutnosti klesnout pod úroveň dobrého vkusu. Na scéně se snažil prosadit vše, po čem volal v kritikách i teoretických statích: návrat od formalismu k nitru člověka, důraz na výstavbu dramatu a věrohodnost postav, věcnost, konkrétnost, odmítání patosu a afektovanosti. Páteří repertoáru se stala soudobá dramatika západní (L. Pirandello, G. B. Shaw, E. O´Neill) i domácí (K. Čapek, F. Langer, J. Hilbert, A. Dvořák). Uváděl i české autory 19. století (E. Bozděch, J. Vrchlický, J. Štolba), opakovaně se vracel ke světové klasice (H. Ibsen, L. N. Tolstoj, W. Shakespeare). Na české jeviště přivedl poprvé ''Žebráckou operu'' B. Brechta (1930), ale i utopistickou novinku E. Konráda ''Olbřím''. Práci dramaturga doplňoval přednáškami o moderních směrech v divadelnictví – portréty dramatiků i režisérů světového i českého divadla. Jako režisér prosazoval tzv. neviditelnou režii, spočívající v nenápadném vedení herců. Ovlivněn hilarovským civilismem nastudoval deset inscenací; nejvíce zaujali Shawovi ''Hrdinové'', Brucknerovi ''Zločinci'' a Sheriffův obraz války ''Konec cesty''. Nastudování ostatních her byla zčásti kopií zahraničních inscenací nebo replikou předchozích českých nastudování (Čapkovo ''R. U. R.''). | V duchu civilismu se nesla i '''K.''' dramaturgická a režijní činnost. Dramaturgii vnímal jako rovnocenné sepětí tvůrčí i organizátorské práce, usiloval o zajištění soběstačnosti nesubvencovaného divadla bez nutnosti klesnout pod úroveň dobrého vkusu. Na scéně se snažil prosadit vše, po čem volal v kritikách i teoretických statích: návrat od formalismu k nitru člověka, důraz na výstavbu dramatu a věrohodnost postav, věcnost, konkrétnost, odmítání patosu a afektovanosti. Páteří repertoáru se stala soudobá dramatika západní (L. Pirandello, G. B. Shaw, E. O´Neill) i domácí (K. Čapek, F. Langer, J. Hilbert, A. Dvořák). Uváděl i české autory 19. století (E. Bozděch, J. Vrchlický, J. Štolba), opakovaně se vracel ke světové klasice (H. Ibsen, L. N. Tolstoj, W. Shakespeare). Na české jeviště přivedl poprvé ''Žebráckou operu'' B. Brechta (1930), ale i utopistickou novinku E. Konráda ''Olbřím''. Práci dramaturga doplňoval přednáškami o moderních směrech v divadelnictví – portréty dramatiků i režisérů světového i českého divadla. Jako režisér prosazoval tzv. neviditelnou režii, spočívající v nenápadném vedení herců. Ovlivněn hilarovským civilismem nastudoval deset inscenací; nejvíce zaujali Shawovi ''Hrdinové'', Brucknerovi ''Zločinci'' a Sheriffův obraz války ''Konec cesty''. Nastudování ostatních her byla zčásti kopií zahraničních inscenací nebo replikou předchozích českých nastudování (Čapkovo ''R. U. R.''). | ||
| − | '''K.''' zájem o soudobé světové drama se projevil i výběrem překladů. Kromě Marinettiho ''Ohnivého | + | '''K.''' zájem o soudobé světové drama se projevil i výběrem překladů. Kromě Marinettiho ''Ohnivého bubnu'', uvedeného v Národním divadle, překládal výhradně pro vinohradské divadlo během svého tamního angažmá. Soustředil se na díla německojazyčných autorů (F. Bruckner, R. Walter, G. Kaiser – scénicky nerealizovaný překlad hry ''Calaiští měšťané''). Patrně se pokusil i o vlastní hru; jeho autorství situační frašky …''zůstane to mezi námi'' o snu lékárnického pomocníka dobýt operním zpěvem Paříž však není jednoznačné. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 1. 11. 2016, 12:20
Josef Kodíček
* 24. 1. 1892 Praha (CZ)
† 3. 11. 1954 Mnichov (CZ)
divadelní a literární a výtvarný kritik, překladatel, dramaturg, režisér
Všestranný divadelník čapkovské generace, z jehož díla nejvýznamnější byla činnost kritická, teoretická a redakční. Literární kritiku považoval za svébytný umělecký druh, jenž má spoluvytvářet a určovat vývoj. Postuláty, formulované v teoretických studiích a nekompromisně vyžadované v divadelních kritikách, se pokoušel uplatnit v období vlastního dramaturgického a režijního působení ve vinohradském divadle (1927–30).
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
