Bechyňová, Jarmila: Porovnání verzí

Verze z 2. 9. 2016, 12:02

Jarmila BECHYŇOVÁ

* 27. 11. 1906 Prostějov (CZ)

† 18. 7. 1992 Praha (CZ)

herečka

Herečka dívčího vzhledu působila po většinu své kariéry v pražském Národním divadle (1928–40; 1945–51), kde se prosadila ve vedlejších rolích naivek, v dětských úlohách či jako představitelka sklíčených, životem zkoušených žen. Tíhla k výrazově umírněnějšímu, niternému hereckému projevu. Za nacistické okupace byla jako dcera sociálnědemokratického politika Rudolfa Bechyně činného v exilu vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích, kde se podílela na divadelních aktivitách.

Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.

@@ Řádka 29: / Řádka 29: @@
 Dcera Jarmila provdaná Turnovská (1930–2010) byla jednou ze zakladatelek redakce dětského vysílání v Československé televizi, scénáristkou (seriál ''Kamarádi'', pohádka ''Popelka ''– obojí s režisérkou V. Janečkovou; samostatně pohádky ''O princi, který měl o kolečko navíc'', ''O nejchytřejší princezně'', ''O víle Arnoštce'' a dalších třicet) a dramaturgyní. Její manžel Evžen Turnovský (1929–2010) byl teatrolog, divadelní kritik, překladatel a básník, dcera Magdaléna Turnovská (* 1958) je scénáristka a dramaturgyně.
-Již během svého krátkého ostravského angažmá se '''B.''' prosadila ve vedlejších rolích naivek a v tomto oboru pokračovala i po vstupu do Národního divadla (např. Lucinka, Sarment: ''Miláček Leopold'', Růžena Pavlátová, Šrámek: ''Měsíc nad řekou''). Později se začala uplatňovat i jako představitelka citlivých, často ztrápených mladých žen, které charakterizovala umírněnými výrazovými prostředky vycházejícími z vnitřního prožitku (Ethel Barlettová, Maugham: ''Nedoceněné zásluhy'', Jeanine, Antoine–Lery: ''Koníčky na kolotoči'', Gisela, Musatescu: ''Valčík tonoucího Titaniku''). Díky štíhlé postavě, jemnému, mladistvému vzhledu a tenkému hlásku byla obsazována až do pozdnějšího věku také do rolí dětí a dospívajících dívek. K hereckým úspěchům patřila malá Mája v Kornijčukově ''Chirurgu Platonu Krečetovi'', kritika oceňovala „půvabně drzou naivnost“ ztvárněné postavy. Chválu jí přineslo také působivé zobrazení duševní zaostalosti a infantilnosti šestnáctileté  Ljudmily v Gorkého ''Vasse Železnovové''. Nejednoznačněji byly hodnoceny její výkony v rolích chlapců a mladičkých mužů (Král Ladislav, Medek: ''Jiří Poděbradský'', Václav II., Hilbert: ''Falkenštejn''). Zdařile si '''B.''' při svém lyričtějším založení vedla v inscenacích pro děti (např. Dolly, Lenotreová–Saint''-''Ogan: ''Cvok a Brok cestují světem'', Mařenka, Milne: ''Žabák ze Žabího hrádku''). Ve třicátých letech, které lze označit za vrchol její kariéry, se pravidelně objevovala ve vedlejších a epizodních rolích různého žánrového rozpětí v inscenacích J. Frejky (komorná Ines, Calderón: ''Schovávaná na schodech'', Phoebe, Shakespeare: ''Jak se vám líbí'', Blandina, Cocteau: ''Očarovaný život''). V poválečném období se stále ještě uplatňovala v dívčích rolích, vedle nichž začínala hrát úlohy starších žen (Teta, Puškin – Pokorný: ''Jevgenij Oněgin'', Horačka, A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''). Ve Vesnickém divadle jimi svou dráhu posléze uzavřela.
+[[File:Bechynovadva.jpeg|left|text-bottom|300px]]Již během svého krátkého ostravského angažmá se '''B.''' prosadila ve vedlejších rolích naivek a v tomto oboru pokračovala i po vstupu do Národního divadla (např. Lucinka, Sarment: ''Miláček Leopold'', Růžena Pavlátová, Šrámek: ''Měsíc nad řekou''). Později se začala uplatňovat i jako představitelka citlivých, často ztrápených mladých žen, které charakterizovala umírněnými výrazovými prostředky vycházejícími z vnitřního prožitku (Ethel Barlettová, Maugham: ''Nedoceněné zásluhy'', Jeanine, Antoine–Lery: ''Koníčky na kolotoči'', Gisela, Musatescu: ''Valčík tonoucího Titaniku''). Díky štíhlé postavě, jemnému, mladistvému vzhledu a tenkému hlásku byla obsazována až do pozdnějšího věku také do rolí dětí a dospívajících dívek. K hereckým úspěchům patřila malá Mája v Kornijčukově ''Chirurgu Platonu Krečetovi'', kritika oceňovala „půvabně drzou naivnost“ ztvárněné postavy. Chválu jí přineslo také působivé zobrazení duševní zaostalosti a infantilnosti šestnáctileté  Ljudmily v Gorkého ''Vasse Železnovové''. Nejednoznačněji byly hodnoceny její výkony v rolích chlapců a mladičkých mužů (Král Ladislav, Medek: ''Jiří Poděbradský'', Václav II., Hilbert: ''Falkenštejn''). Zdařile si '''B.''' při svém lyričtějším založení vedla v inscenacích pro děti (např. Dolly, Lenotreová–Saint''-''Ogan: ''Cvok a Brok cestují světem'', Mařenka, Milne: ''Žabák ze Žabího hrádku''). Ve třicátých letech, které lze označit za vrchol její kariéry, se pravidelně objevovala ve vedlejších a epizodních rolích různého žánrového rozpětí v inscenacích J. Frejky (komorná Ines, Calderón: ''Schovávaná na schodech'', Phoebe, Shakespeare: ''Jak se vám líbí'', Blandina, Cocteau: ''Očarovaný život''). V poválečném období se stále ještě uplatňovala v dívčích rolích, vedle nichž začínala hrát úlohy starších žen (Teta, Puškin – Pokorný: ''Jevgenij Oněgin'', Horačka, A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''). Ve Vesnickém divadle jimi svou dráhu posléze uzavřela.
 Příležitostně hrála ve filmu, vytvořila celkem čtrnáct převážně epizodních rolí (sekretářka Lila, ''Na růžích ustláno'', 1934; Tereza, ''Panenství'', 1937; Háčinka, ''Věra Lukášová'', 1939; šenkýřka, ''Divotvorný klobouk'', 1952; Moulisová, Janova teta, ''Zlatá reneta'', 1965; profesorka tělocviku, ''Zločin v dívčí škole'', 1965 ad.).
@@ Řádka 43: / Řádka 43: @@
 Liana (A. Picard, F. Carco: ''Klarina''), Jaroslava Tichá (R. Jesenská: ''Je velká láska na světě''), Freddie (U. Falena: ''Poslední lord''), Julinka (O. Blumenthal – G. Kadelburg: ''Hostinec U Bílého koníčka'') – 1927; Helenka Krulišová (J. Patrný: ''Muži nestárnou''), Paša (A. I. Kuprin, dram. M. Miranová: ''Jáma (nevěstinec''), Lota, Manchester-Girl (R. Bernauer – R. Österreicher: ''Rajská zahrada'') – 1928.
-'''[[File:Bechynovadva.jpeg|left|text-bottom|300px]]Národní divadlo'''
+'''Národní divadlo'''
 Genevieva (R. Gignoux – M. Maurey – A. Savoir – J. Théry: ''Nezralé ovoce'') j. h. –1927; Líza (G. B. Shaw: ''Pygmalion'') j. h. – 1928; Adelaida Ivanovna (F. M. Dostojevskij, dram. B. Puťata: ''Idiot''), Lucinka (Sarment: ''Miláček Leopold''), Štěpánka (M. Achard: ''Marcelina''), Gvendolina Fairfaxová (O. Wilde: ''Na čem záleží'') – 1929; Ethel Landrethová (G. Kelly: ''Craigova žena''), Božena (F. X. Svoboda: ''Směry života'') – 1930; Prolog (J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''), Ines (P. Calderón: ''Schovávaná na schodech''), Dívka (V. Dyk: ''Zapomnětlivý'') – 1931; Hadačka (G. Neveux: ''Julie aneb snář'') – 1932; Dolly (T. Lenotreová – A. Saint-Ogan: ''Cvok a Brok cestují světem''), Mařenka (A. A. Milne: ''Žábák ze Žabího hrádku''), Tabaki (R. Kipling, dram. V. M. Volkenstejn: ''Mauglí''), Arabela Moulton-Barrettová (R. Bessier: ''Alžběta Browningová'') – 1933; Terezka (V. Werner: ''Medvědí tanec''), Marion (O. Scheinpflugová: ''Houpačka''), Král Ladislav (R. Medek: ''Jiří Poděbradský''), Ethel Barlettová (W. S. Maugham: ''Nedoceněné zásluhy''), Kolportér (Aristofanes, ú. J. Frejka – V. Lacina: ''Ptáci''), Gisela (T. Musatescu: ''Valčík tonoucího Titaniku'') – 1934; Jeanine (A. P. Antoine – M. Lery: ''Koníčky na kolotoči''), Kateřina (B. Dean – M. Kennedyová: ''Věrná milenka''), Julie (W. Shakespeare: ''Veta za vetu''), Slavník (S. Lom: ''Svatý Václav'') – 1935; Mája (O. J. Kornijčuk: ''Chirurg Platon Krečet'') – 1936; Růžena Pavlátová (F. Šrámek: ''Měsíc nad řekou''), Dcera (K. Čapek: ''Bílá nemoc''), Ljudmila (M. Gorkij: ''Vassa Železnovová''), Phoebe (W. Shakespeare: ''Jak se vám líbí''), Blandina (J. Cocteau: ''Očarovaný život'') – 1937; Neť (V. Dyk: ''Zmoudření Dona Quijota''), Blažena (G. Flaubert, dram. G. Baty: ''Paní Bovaryová''), Druhá Eumenidka (J. Giraudoux: ''Nová Elektra''), Krystýna (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Lenka (A. Jirásek: ''M. D. Rettigová''), Václav II. (V. Hilbert: ''Falkenštejn'') – 1938; Duňaška (N. V. Gogol: ''Ženitba'') – 1945; Melanie (R. Ardrey: ''Skála blesků''), Prosperina Garnettová (G. B. Shaw: ''Candida''), Larvička (K. a J. Čapkové: ''Ze života hmyzu'') – 1946; Panopa (J. Racine: ''Faidra'') – 1947; Horačka (A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''), Jenovefa (V. K. Klicpera: ''Hadrián z Římsu'') – 1948; Sestra Marta (E. Rostand: ''Cyrano z Bergeracu''), Mařenka (D. C. Faltis: ''Chodská nevěsta''), Teta (A. S. Puškin, dram. J. Pokorný: ''Jevgenij Oněgin'') – 1949.

Bechyňová, Jarmila: Porovnání verzí

Verze z 2. 9. 2016, 12:02

Navigační menu

Osobní nástroje

Jmenné prostory

Varianty

Zobrazení

Akce

Hledat

Navigace