Brunetti, Therese: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | ||
| − | + | Wien (A) | |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | ||
| Řádka 15: | Řádka 15: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | ||
| − | Praha | + | Praha (CZ) |
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| Řádka 28: | Řádka 28: | ||
Společně s dalšími členy Schopfovy společnosti, která působila v Pasově, byla angažována roku 1798 ředitelem Domenicem Guardasonim do Stavovského divadla. V roce 1799 se šestnáctiletá '''B'''. v Praze provdala za baletního mistra Stavovského divadla Joachima Brunettiho (též Giacomo '''B.''', 1773 Florencie – 1823 Praha). V letech 1813–1814 sehrálo významnou roli v jejím životě setkání se skladatelem C. M. von Weberem, tehdy kapelníkem StD, s nímž udržovala důvěrné přátelství a který učil její dceru Rezi hře na klavír. Po Brunettiho smrti se jejím druhým manželem stal skladatel a člen orchestru StD František Max Kníže (†1840). Stavovské divadlo zůstalo jejím jediným angažmá až do roku 1834. S divadlem, kde působila během čtyř ředitelských režimů, se rozloučila beneficí 26. 4. 1834. Odešla do soukromí a s dobrou penzí od divadelního Penzijního fondu StD, přiznanou za dlouholeté služby, žila v Praze do svých 82 let. | Společně s dalšími členy Schopfovy společnosti, která působila v Pasově, byla angažována roku 1798 ředitelem Domenicem Guardasonim do Stavovského divadla. V roce 1799 se šestnáctiletá '''B'''. v Praze provdala za baletního mistra Stavovského divadla Joachima Brunettiho (též Giacomo '''B.''', 1773 Florencie – 1823 Praha). V letech 1813–1814 sehrálo významnou roli v jejím životě setkání se skladatelem C. M. von Weberem, tehdy kapelníkem StD, s nímž udržovala důvěrné přátelství a který učil její dceru Rezi hře na klavír. Po Brunettiho smrti se jejím druhým manželem stal skladatel a člen orchestru StD František Max Kníže (†1840). Stavovské divadlo zůstalo jejím jediným angažmá až do roku 1834. S divadlem, kde působila během čtyř ředitelských režimů, se rozloučila beneficí 26. 4. 1834. Odešla do soukromí a s dobrou penzí od divadelního Penzijního fondu StD, přiznanou za dlouholeté služby, žila v Praze do svých 82 let. | ||
| − | '''B. '''debutovala sice v roce 1798 v činoherní roli Therese Halterové ve hře Johanna Friedricha Jüngera ''Die'' ''Geschwister vom Lande'',ale poté se ve StD uplatňovala především jako tanečnice v baletních dohrách, které v letech 1798–1799 a 1800–1804 připravoval její manžel Joachim '''B.''' S jeho pomocí vytvořila v roce 1804 meloplastické kreace ''Das Mädchen in der Grotte ''a ''Minna die Fee''.Taneční průpravou získala obratnost a ladná gesta. Její kariéra činoherní herečky, v pražském StD ojedinělá, započala po nástupu Johanna Liebicha do ředitelské pozice roku 1806. V Liebichově době hrála role milovnic a naivek, pro něž měla vhodný zevnějšek – drobnější postavu, nápadně půvabný obličej, rusé vlasy a modré oči. Nespoléhala však jen na své charisma a role studovala s neobyčejnou pečlivostí. Výborně deklamovala prózu i verše (vystupovala také ve vlastních celovečerních recitačních pořadech.). Už roku 1807 ji referent vídeňského časopisu ''Allgemeine Theaterzeitung ''řadil na první místo mezi herečkami pražského souboru, v roce 1809 zaujala i Johanna Friedricha Reichardta, a to svou přirozenou grácií a ladností. Ludwig Tieck, který v Praze pobýval přes léto roku 1813, ji viděl v roli Marie Beaumarchaisové (Goethe / ''Clavigo'') a předpovídal jí prý kariéru první německé herečky. Svůj vzhled si dokázala dlouho udržet a ještě v roce 1828 kritik [[ | + | '''B. '''debutovala sice v roce 1798 v činoherní roli Therese Halterové ve hře Johanna Friedricha Jüngera ''Die'' ''Geschwister vom Lande'',ale poté se ve StD uplatňovala především jako tanečnice v baletních dohrách, které v letech 1798–1799 a 1800–1804 připravoval její manžel Joachim '''B.''' S jeho pomocí vytvořila v roce 1804 meloplastické kreace ''Das Mädchen in der Grotte ''a ''Minna die Fee''.Taneční průpravou získala obratnost a ladná gesta. Její kariéra činoherní herečky, v pražském StD ojedinělá, započala po nástupu Johanna Liebicha do ředitelské pozice roku 1806. V Liebichově době hrála role milovnic a naivek, pro něž měla vhodný zevnějšek – drobnější postavu, nápadně půvabný obličej, rusé vlasy a modré oči. Nespoléhala však jen na své charisma a role studovala s neobyčejnou pečlivostí. Výborně deklamovala prózu i verše (vystupovala také ve vlastních celovečerních recitačních pořadech.). Už roku 1807 ji referent vídeňského časopisu ''Allgemeine Theaterzeitung ''řadil na první místo mezi herečkami pražského souboru, v roce 1809 zaujala i Johanna Friedricha Reichardta, a to svou přirozenou grácií a ladností. Ludwig Tieck, který v Praze pobýval přes léto roku 1813, ji viděl v roli Marie Beaumarchaisové (Goethe / ''Clavigo'') a předpovídal jí prý kariéru první německé herečky. Svůj vzhled si dokázala dlouho udržet a ještě v roce 1828 kritik [[Müller Anton|Anton Müller]] oceňoval, že byla schopna hrát dvě role vzdálené věkem dvě desetiletí. |
Od nástupu ředitele Franze Holbeina (v roce 1819 jako režisér, v letech 1821 –1824 ředitel) se její repertoár postupně měnil. Hrála vznešené dámy a mladší ženy v seriózních činohrách, dostávala se častěji i k rolím hrdinek v tragédiích, zejména Schillerových, a mnohokrát je reprízovala. Ke konci své divadelní dráhy přijímala, ač prý nerada, i role matek a vdov a sklízela za ně rovněž chválu kritiky. Po nástupu ředitelského triumvirátu Štěpánek – Kainz – Polawsky (1824) postupně ubývalo náročného repertoáru. Po roce 1830 začala mít '''B.''' konkurenci v mladších herečkách, zastiňovala ji zejména Nina Herbstová. '''B.''' byla hojně zaměstnávána, ale postupně musela brát zavděk i vedlejšími rolemi v podřadném repertoáru, jak je patrné z cedulí, zachovaných kompletně od roku 1824. Trpěla častými nemocemi a v roce 1832 požádala o udělení penze. Nepravidelně vystupovala ještě celý rok, ale nevyužila už ani svých posledních dvou benefičních představení. Její poslední nově studovanou rolí byla 3. 2. 1833 vedlejší úloha hraběnky Neubergové v Albiniho veselohře ''Keinem Mädchen ist zu trauen, aber desto mehr den Frauen''. | Od nástupu ředitele Franze Holbeina (v roce 1819 jako režisér, v letech 1821 –1824 ředitel) se její repertoár postupně měnil. Hrála vznešené dámy a mladší ženy v seriózních činohrách, dostávala se častěji i k rolím hrdinek v tragédiích, zejména Schillerových, a mnohokrát je reprízovala. Ke konci své divadelní dráhy přijímala, ač prý nerada, i role matek a vdov a sklízela za ně rovněž chválu kritiky. Po nástupu ředitelského triumvirátu Štěpánek – Kainz – Polawsky (1824) postupně ubývalo náročného repertoáru. Po roce 1830 začala mít '''B.''' konkurenci v mladších herečkách, zastiňovala ji zejména Nina Herbstová. '''B.''' byla hojně zaměstnávána, ale postupně musela brát zavděk i vedlejšími rolemi v podřadném repertoáru, jak je patrné z cedulí, zachovaných kompletně od roku 1824. Trpěla častými nemocemi a v roce 1832 požádala o udělení penze. Nepravidelně vystupovala ještě celý rok, ale nevyužila už ani svých posledních dvou benefičních představení. Její poslední nově studovanou rolí byla 3. 2. 1833 vedlejší úloha hraběnky Neubergové v Albiniho veselohře ''Keinem Mädchen ist zu trauen, aber desto mehr den Frauen''. | ||
| Řádka 44: | Řádka 44: | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Životní události == | == Životní události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>25.12. 1782</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place> | + | * <ee:chronology_date_from>25.12. 1782</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Wien (A)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
| − | * <ee:chronology_date_from>20.5. 1864</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>20.5. 1864</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha (CZ)</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
<div class="names"><ee:names> | <div class="names"><ee:names> | ||
| Řádka 73: | Řádka 73: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | == Právní a technická dokumentace == | |
| + | <br/> | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Verze z 17. 8. 2015, 11:15
Therese Brunetti
* 25.12. 1782 Wien (A)
† 20.5. 1864 Praha (CZ)
tanečnice, herečka
Jako šestnáctiletá přišla do Prahy z Pasova se společností Andrease Josepha Schopfa. 1798 – 1833 působila jako herečka německé činohry Stavovského divadla. Zprvu se uplatňovala i jako talentovaná tanečnice (provdala se za baletního mistra Joachima Brunettiho, 1773 – 1823), Za ředitelů Johanna Liebicha a Franze Holbeina rozvinula mimořádnou hereckou kariéru, role naivek a milovnic vystřídaly později oceňované úlohy vážné a tragické, zvláště v Schillerových dramatech (např. Elisabeth, Maria Stuart, 1825). 1813–14 důvěrná přítelkyně pražského divadelního kapelníka Carla Marii von Webera.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
