Pašije hořické: Porovnání verzí

Nazývány též ''Böhmerwald Passionsspiele in Höritz'', ''Höritzer Passionsspiele'', ''Pašijové hry v Hořicích na Šumavě'', ''Gröllheslovy pašije''. – Domněnka, že hořické pašijové hry vycházejí ze středověké tradice vyšebrodských cisterciáků, není prokázána (scénická mysteria odporovala tehdejší řádové spiritualitě a estetice). Poprvé jsou zmiňovány 1802 rychtářem ze Záblatí, který se proti zákazu místních pašijových inscenací odvolával poukazem na '''P'''., hrané už více než deset let. Novou rozvojovou fázi pašijových her zahájil 1816 tkadlec P. Gröll­hesl (*1785), autor i jiných dramatických textů, uvedením hry''Das Leiden und Sterben unsers Herrn Jesu Christi. Ein Trauerspiel in fünf Aufzügen mit dem Vorspiel die Versündigung der ersten Menschen im Paradiese abgeschrieben vom Paul Gröllhesl, bürgerlicher Leinwebermeister im Markte Höritz im Jahre Christi 1816 ''[Utrpení a smrt našeho pána Ježíše Krista. Truchlohra v pěti jednáních s předehrou Hřích prvních lidí v ráji opsaná od Paula Gröllhesla…]. Hra byla zpracována podle Kochemova spisu''Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše'', její představení jsou doložena 1816, 1828, 1830, 1847, 1851, 1861, 1863, 1869, 1875, 1881 a 1887. Do čtyřicátých let 19. stol. se hrálo v postním a velikonočním čase před kostelem nebo v tanečním sále, v civilních šatech (jedinou kostýmovanou postavou byl Pilát) a vystupovali pouze muži. 1851 se poprvé zapojily mezi herce i ženy. Představení bylo uváděno i v okolních vzdálenějších obcích. V Boleticích, Chvalšinách, Ktiši (pro tuto obec Gröllhesl 1848 připravil novou verzi) a Volarech se objevily zápisy pašijových her, původní rukopisy však již nejsou k dispozici.

Od 1883 se o '''P'''. zajímal krumlovský profesor J. J. Ammann (1852–1913), který připravil jejich novou úpravu a inscenaci. Organizaci a oficiální pořadatelství již zdaleka ne lidového představení převzal českobudějovický krajanský spolek Deutsch Böhmerwaldbund, který dal postavit Pašijový dům s vlastní elektrárnou, v němž se poprvé hrálo 25. 6. 1893. Cyklus představení s 300 účinkujícími, který se stal i předmětem ekonomických zájmů, zhlédlo v prvním roce 40 000 diváků. 1894 byla provedena nová úprava K. Landsteinera (1835–1909), která získala církevní aprobaci. Cykly představení se hrály německy 1893, 1894, 1895 (na zájezdu v Praze), 1896, 1898, 1903, 1908, 1912, 1915, 1919, 1923, 1928, 1930, 1933 a 1936. Další představení nacisté 1938 zakázali. 1897 v Hořicích natočili američtí filmaři jeden z prvních hraných filmů''Passion play.'' 1936 vytvořil pro české diváky překlad ''Pašijové hry v Hořicích na Šumavě'' M. Haller (1901–68).

Po 2. světové válce noví čeští osadníci, vyzváni J. T. Vetešníkem, národním správcem kamenolomu někdejšího představitele Krista J. Wiltschka, navázali na německou tradici. 1946 pozval místní národní výbor ke spolupráci E. F. Buriana, ten však odmítl. Přípravou textu (dnes nezvěstný) pro novou inscenaci pověřil J. Hlouch, českobudějovický biskup, A. Melku. Vedení se ujal kájovský duchovní Straka a režie učitel Čuchna. Hrálo se 1947 a 1948 (19 představení), 1949 komunistické úřady další cyklus zakázaly a chátrající Pašijový dům byl zbořen. 1970 založili hořičtí vyhnanci a jejich potomci v Německu Stiftungskuratorium für die Wiederbelebung der Höritzer Passionsspiele und ihre Neuaufführung in Freyung, ale k obnovení her nedošlo. 1990 vznikla Společnost pro obnovu pašijových her v Hořicích na Šumavě, která je producentem inscenací dodnes. Stala se rovněž členem''Europassion'', evropského výboru pašijových her sdružujícího přes 40 producentů ve dvanácti zemích. Premiéra nejnovější fáze '''P'''. se konala 26. 6. 1993. Nový text zpracoval J. Pecka, režie byla svěřena řediteli Jihočeského divadla v Českých Budějovicích A. Baštovi, hudbu J. Krčka nahrál soubor Musica Bohemica. Inscenace je uváděna každoročně v přírodním divadle zbudovaném podle návrhu L. Pánka s hledištěm pro asi 500 diváků.

Ammannovy''Böhmerwald-Passion'' [Šumavské pašije], zpracované pro inscenaci v Hořicích 1893, vycházejí z Gröllheslovy verze, ale využívají i pašijových dramatických textů z okolí (Svéráz, Frymburk, Ktiš). Značně prodlouženou hru Ammann rozdělil na dva díly (dopolední a odpolední, celkem pět až šest hodin). Nově zavedl obraz slavného Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma, který se hrál mimo jeviště v prostoru obce, a v jazykové rovině se snažil odstranit těžkopádnost starobylého textu Kochemovy předlohy. Původně lidové představení bylo přeneseno do nákladně vyzdobeného sálu, mělo se stát velkolepou podívanou v bohatých kostýmech, s herci vedenými profesionálním režisérem a s hudbou Haydnova ''Stvoření''. Ammann s malou skupinkou příznivců sice trval ještě na zachování zbytků prostší lidové tradice, avšak vliv na podobu inscenace ztratil.