Morávek-Alberti, Vojtěch: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m (založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
'''M'''. si základy tanečního umění pravděpodobně osvojil v Praze, další zkušenosti získával ve Vídni u J.-G. Noverra, v jehož souboru byl jako figurant zaznamenán 1769. Do Prahy se vrátil poučen Noverrovými myšlenkami o vyjádření dramatických dějů tanečními pohyby a pantomimou, publikovanými tehdy částečně už i v německém překladu G. E. Lessinga (''Briefe über die Tanzkunst'', 1769). Na počátku 1770 se stal prvním tanečníkem a baletním mistrem herecké společnosti → J. J. Bruniana v Divadle v Kotcích. V sezoně 1771/72 měl silného soupeře v tanečníkovi vážných rolí → J. P. Linkovi, který uplatňoval i vlastní choreografie. Ten záhy odešel a '''M'''. pozice se upevnila. K prvním pražským choreografiím '''M'''. zřejmě patří blíže neznámý titul ''Masquerade ''(27. 2. 1770) a balet ''Die Jagd oder das Fest der Jäger'' [Honitba aneb Slavnost lovců, 29. 7. 1771, vůbec první provedení]. Sanace divadelních financí, iniciovaná šlechtou a cílená k podpoře osvícensky orientovaných repertoárových změn, personálně posílila na počátku 1772 i '''M'''. balet. Soubor tvořily čtyři páry tanečníků (J. Constantini, dříve figurant vídeňského divadla, M. A. Oettingerová, upoutávající urostlou postavou a výrazovými schopnostmi, M. Formigli zvaná La Mora, nadaná A. Weinertová ad.) a jedenáct figurantů (např. herec → J. A. Christ, který příležitostně tančil i sóla). Novou choreografií ''Das Fest der Gärtner beim Eingange des Lenzes ''[Zahradnická slavnost k příchodu jara, 21. 4. 1772, vůbec první provedení] se '''M'''. prezentoval v den zahájení sezony po Diderotově činohře ''Der Hausvater'' [Otec rodiny] a velkým slavnostním baletem ''Der Oktober'' [Říjen] přispěl k oslavě svátku panovnice Marie Terezie 15. 10. 1772. | '''M'''. si základy tanečního umění pravděpodobně osvojil v Praze, další zkušenosti získával ve Vídni u J.-G. Noverra, v jehož souboru byl jako figurant zaznamenán 1769. Do Prahy se vrátil poučen Noverrovými myšlenkami o vyjádření dramatických dějů tanečními pohyby a pantomimou, publikovanými tehdy částečně už i v německém překladu G. E. Lessinga (''Briefe über die Tanzkunst'', 1769). Na počátku 1770 se stal prvním tanečníkem a baletním mistrem herecké společnosti → J. J. Bruniana v Divadle v Kotcích. V sezoně 1771/72 měl silného soupeře v tanečníkovi vážných rolí → J. P. Linkovi, který uplatňoval i vlastní choreografie. Ten záhy odešel a '''M'''. pozice se upevnila. K prvním pražským choreografiím '''M'''. zřejmě patří blíže neznámý titul ''Masquerade ''(27. 2. 1770) a balet ''Die Jagd oder das Fest der Jäger'' [Honitba aneb Slavnost lovců, 29. 7. 1771, vůbec první provedení]. Sanace divadelních financí, iniciovaná šlechtou a cílená k podpoře osvícensky orientovaných repertoárových změn, personálně posílila na počátku 1772 i '''M'''. balet. Soubor tvořily čtyři páry tanečníků (J. Constantini, dříve figurant vídeňského divadla, M. A. Oettingerová, upoutávající urostlou postavou a výrazovými schopnostmi, M. Formigli zvaná La Mora, nadaná A. Weinertová ad.) a jedenáct figurantů (např. herec → J. A. Christ, který příležitostně tančil i sóla). Novou choreografií ''Das Fest der Gärtner beim Eingange des Lenzes ''[Zahradnická slavnost k příchodu jara, 21. 4. 1772, vůbec první provedení] se '''M'''. prezentoval v den zahájení sezony po Diderotově činohře ''Der Hausvater'' [Otec rodiny] a velkým slavnostním baletem ''Der Oktober'' [Říjen] přispěl k oslavě svátku panovnice Marie Terezie 15. 10. 1772. | ||
| − | Balet činohry, který zpravidla uzavíral každý divadelní večer (často se tančily „venkovské“ tance, někdy s náznakem děje) nebo se přímo podílel na některých inscenacích (např. Weidmannův ''Johann Faust'', Divadlo v Kotcích 1775), byl však od počátku sedmdesátých let považován za ústupek konzervativnímu vkusu publika a za prostředek pouhého smyslového zaujetí. I když přinášel určité příjmy, bylo jeho vydržování příliš nákladné. Figurování herců v baletních dohrách bylo pociťováno jako nepatřičné a nedůstojné a kritika volala po úplném uměleckém i podnikatelském oddělení baletu od činohry. Navzdory tomu se '''M'''. u Bruniana udržel do konce 1776 (v jeho souboru tančil mj. → J. Butteau), z jeho choreografií jsou však doloženy pouze dvě: ''Der Baumsteiger'' [Ten, kdo leze na stromy, 3. 1. 1775] a heroický velký balet ''Amor als Korsar oder die Schiffahrt nach der Insul Cythere'' [Amor korzárem aneb Plavba na ostrov Kythéru, 28. 1. 1776, vůbec první provedení, repríza 4. 2. 1776]. Na '''M'''. místo měl nastoupit → A. Rösler, doporučený hrabětem → Prokopem Vojtěchem Černínem, angažmá se však v důsledku Černínovy smrti 1777 neuskutečnilo. Nezaměstnaných tanečníků se ujal nový podnikatel → F. A. Göttersdorf, založil specializovaný soubor baletu a pantomimy, funkci baletního mistra svěřil '''M'''. a A. Röslerovi, kterého záhy nahradil V. Piatolli. Pro tento soubor, působící v Divadle v Kotcích 1777/78, jenž mj. prováděl velké dějové balety využívající zčásti Noverrových syžetů a inspirující se jeho choreografickým řešením, '''M'''. vytvořil choreografie k pantomimám s hudbou → F. Vrby ''Doktor Faust''; ''Harlekin der größte Meister magischer Wissenschaften'' [Harlekýn největším mistrem magických věd] a ''Harlekin in der Fremde'' [Harlekýn v cizině] a pastorální balet ''Die unschuldige Schäferinn'' ''oder'' ''die unschuldige Unterhaltung ''[Cudná pastýřka aneb Nevinná zábava]. Po rozpuštění souboru definitivně odešel z Prahy. I s manželkou přijal 1778–82 angažmá u principála → F. Bernera (Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Ansbach, Norimberk, Erlangen), kde byl ctěn a úspěšný. Nastudoval zde tituly ''Die unschuldige Unterhaltung oder die freigiebige Schäferin''; ''Der gutthätige Zauberer oder Der Bettler'' [Dobrotivý kouzelník aneb Žebrák]; pantomimický polocharakterní balet pro šestnáct tanečníků podle G. | + | Balet činohry, který zpravidla uzavíral každý divadelní večer (často se tančily „venkovské“ tance, někdy s náznakem děje) nebo se přímo podílel na některých inscenacích (např. Weidmannův ''Johann Faust'', Divadlo v Kotcích 1775), byl však od počátku sedmdesátých let považován za ústupek konzervativnímu vkusu publika a za prostředek pouhého smyslového zaujetí. I když přinášel určité příjmy, bylo jeho vydržování příliš nákladné. Figurování herců v baletních dohrách bylo pociťováno jako nepatřičné a nedůstojné a kritika volala po úplném uměleckém i podnikatelském oddělení baletu od činohry. Navzdory tomu se '''M'''. u Bruniana udržel do konce 1776 (v jeho souboru tančil mj. → J. Butteau), z jeho choreografií jsou však doloženy pouze dvě: ''Der Baumsteiger'' [Ten, kdo leze na stromy, 3. 1. 1775] a heroický velký balet ''Amor als Korsar oder die Schiffahrt nach der Insul Cythere'' [Amor korzárem aneb Plavba na ostrov Kythéru, 28. 1. 1776, vůbec první provedení, repríza 4. 2. 1776]. Na '''M'''. místo měl nastoupit → A. Rösler, doporučený hrabětem → Prokopem Vojtěchem Černínem, angažmá se však v důsledku Černínovy smrti 1777 neuskutečnilo. Nezaměstnaných tanečníků se ujal nový podnikatel → F. A. Göttersdorf, založil specializovaný soubor baletu a pantomimy, funkci baletního mistra svěřil '''M'''. a A. Röslerovi, kterého záhy nahradil V. Piatolli. Pro tento soubor, působící v Divadle v Kotcích 1777/78, jenž mj. prováděl velké dějové balety využívající zčásti Noverrových syžetů a inspirující se jeho choreografickým řešením, '''M'''. vytvořil choreografie k pantomimám s hudbou → F. Vrby ''Doktor Faust''; ''Harlekin der größte Meister magischer Wissenschaften'' [Harlekýn největším mistrem magických věd] a ''Harlekin in der Fremde'' [Harlekýn v cizině] a pastorální balet ''Die unschuldige Schäferinn'' ''oder'' ''die unschuldige Unterhaltung ''[Cudná pastýřka aneb Nevinná zábava]. Po rozpuštění souboru definitivně odešel z Prahy. I s manželkou přijal 1778–82 angažmá u principála → F. Bernera (Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Ansbach, Norimberk, Erlangen), kde byl ctěn a úspěšný. Nastudoval zde tituly ''Die unschuldige Unterhaltung oder die freigiebige Schäferin''; ''Der gutthätige Zauberer oder Der Bettler'' [Dobrotivý kouzelník aneb Žebrák]; pantomimický polocharakterní balet pro šestnáct tanečníků podle G. Angioliniho ''Das Opfer des Pans'' [Panova oběť], ''Die glücklich gehobene Verzweiflung oder Der gutthätige Zauberer'' [Šťastně překonané zoufalství aneb Dobrotivý kouzelník]; velký tragický balet ''Johann Faust'', balet ''Themire und Thirsis ''(dle J.-G. Noverra), ''Die arbeitsamen Gärtner oder die geprüfte Treue'' [Pracovití zahradníci aneb Zkouška věrnosti]; ''Der prächtige Sultan'' [Znamenitý sultán]; ''Die Nachtwächter ''[Ponocní]; ''Die Matrosen'' [Námořníci]; ''Das Straßburger Fest'' [Slavnost ve Štrasburku] a ''Der Wochenmarkt'' [Týdenní trh]. '''M'''. aktivity v dalších letech nejsou známy. |
'''M'''. byl obratný, fyzicky zdatný tanečník, vynikal piruetami a mimořádně vysokými lehkými skoky (entrechat). Do svých choreografií, které splňovaly nároky na rozmanitost tanečních seskupení a patřičný sled dějových obrazů, přinášel i řadu vlastních nápadů. Stálá inspirace Noverrovou tvorbou přerůstala v choreografiích '''M'''. až k jejímu napodobování. Zatímco závislost na vzoru velkého mistra soudobá kritika posuzovala spíše příznivě, kritizovala dějovou stavbu baletů a výkony tanečníků, které nedosahovaly úrovně brněnského souboru A. Röslera. Na kritické výhrady reagoval '''M'''. v předmluvě k tisku baletu ''Venus und Adonis'' (3. 12. 1776), jímž končil své angažmá u Bruniana, omluvou za nedostatky, pramenící z nezkušenosti choreografa – začátečníka. | '''M'''. byl obratný, fyzicky zdatný tanečník, vynikal piruetami a mimořádně vysokými lehkými skoky (entrechat). Do svých choreografií, které splňovaly nároky na rozmanitost tanečních seskupení a patřičný sled dějových obrazů, přinášel i řadu vlastních nápadů. Stálá inspirace Noverrovou tvorbou přerůstala v choreografiích '''M'''. až k jejímu napodobování. Zatímco závislost na vzoru velkého mistra soudobá kritika posuzovala spíše příznivě, kritizovala dějovou stavbu baletů a výkony tanečníků, které nedosahovaly úrovně brněnského souboru A. Röslera. Na kritické výhrady reagoval '''M'''. v předmluvě k tisku baletu ''Venus und Adonis'' (3. 12. 1776), jímž končil své angažmá u Bruniana, omluvou za nedostatky, pramenící z nezkušenosti choreografa – začátečníka. | ||
Verze z 8. 7. 2016, 12:36
Vojtěch MORÁVEK-ALBERTI
* asi 1745 Praha
tanečník, baletní mistr, choreograf
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
