Lichtenštejn, Alois I. Josef: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
m (založení hesla)
Řádka 3: Řádka 3:
 
</ee:progress>
 
</ee:progress>
 
{{Infobox Osoba
 
{{Infobox Osoba
−
| jméno = <ee:firstname>Alois I. Josef </ee:firstname>  
+
| jméno = <ee:firstname>Alois I. Josef</ee:firstname>  
 
| příjmení = <ee:lastname>Lichtenštejn</ee:lastname>
 
| příjmení = <ee:lastname>Lichtenštejn</ee:lastname>
 
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
 
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
Řádka 19: Řádka 19:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| povolání = <ee:profession>mecenáš, </ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>mecenáš,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
Řádka 31: Řádka 31:
 
Karlův vnuk, Jan Adam Andreas L. (1656–1712), císařský komoří a tajný rada, byl posledním mužským členem karlovské větve. Proslul jako dobrý hospodář i mecenáš umění, založil lichtenštejnskou obrazárnu a začal budovat zámek v Plumlově, který se měl stát jeho sídlem. Na přelomu 17. a 18. stol. koupil říšská panství Schellenberg a Vaduz, která císař Karel VI. 1719 povýšil na knížectví Lichtenštejnsko, jež se později stalo hlavní rodovou základnou. Za Jana Adama Andrease se ve Valticích vytvořila tradice podzimních honů, kterých se účastnila přední dvorská šlechta a nejednou i sami panovníci či členové císařské rodiny a k jejichž programu patřila i divadelní představení, doložená účetními doklady již 1696. Není však známo, ve které části zámku se divadlo nebo sál pro divadelní představení nacházel. Při rozsáhlé přestavbě v první polovině 18. stol. vzniklo kolem 1725 i malé barokní divadlo, které zřejmě stálo v místě dodnes dochované divadelní budovy z 1790. V něm ve čtyřicátých letech 18.stol. vystupovala profesionální divadelní společnost → F. A. Defraina (1746–49), jejímž členem byl 1749 → J. Tilly. K tomuto divadlu přibyla v druhé polovině 18. stol. i přírodní scéna v parku na východ od zámecké budovy.
 
Karlův vnuk, Jan Adam Andreas L. (1656–1712), císařský komoří a tajný rada, byl posledním mužským členem karlovské větve. Proslul jako dobrý hospodář i mecenáš umění, založil lichtenštejnskou obrazárnu a začal budovat zámek v Plumlově, který se měl stát jeho sídlem. Na přelomu 17. a 18. stol. koupil říšská panství Schellenberg a Vaduz, která císař Karel VI. 1719 povýšil na knížectví Lichtenštejnsko, jež se později stalo hlavní rodovou základnou. Za Jana Adama Andrease se ve Valticích vytvořila tradice podzimních honů, kterých se účastnila přední dvorská šlechta a nejednou i sami panovníci či členové císařské rodiny a k jejichž programu patřila i divadelní představení, doložená účetními doklady již 1696. Není však známo, ve které části zámku se divadlo nebo sál pro divadelní představení nacházel. Při rozsáhlé přestavbě v první polovině 18. stol. vzniklo kolem 1725 i malé barokní divadlo, které zřejmě stálo v místě dodnes dochované divadelní budovy z 1790. V něm ve čtyřicátých letech 18.stol. vystupovala profesionální divadelní společnost → F. A. Defraina (1746–49), jejímž členem byl 1749 → J. Tilly. K tomuto divadlu přibyla v druhé polovině 18. stol. i přírodní scéna v parku na východ od zámecké budovy.
  
−
'''L'''. nastoupil vojenskou kariéru, 1778/79 se zúčastnil války o dědictví bavorské. Po odchodu z armády se věnoval správě rozsáhlých ­rodových statků, podporoval rozvoj lesnictví, chov dobytka. Manželství s Karolinou hraběnkou Manderscheid zůstalo bezdětné. Koncem 1789 pověřil svého dvorního architekta K. Rudzinského rozšířením a novým vybavením stávajícího divadla. Autorem dekorací byl → J. Platzer, malíř dvorních divadel ve Vídni, tvůrce dekorací pro pražské Nosticovo divadlo. Nové divadlo bylo otevřeno 10. 9. 1790 zpěvohrou ''Prometheus'', kterou pro tuto příležitost napsal a kněžně dedikoval knížecí hospodářský rada J. A. Lewenau. Významnou událostí byla koncem roku 1790 návštěva císaře Leopolda II. s manželkou, doprovázeného arcivévodou Františkem, velkovévodou Ferdinandem Toskánským a dalšími členy císařské rodiny. Součástí programu slavností, které začaly 20. 11. 1790, byla také činoherní a operní představení. Do 1805, kdy '''L'''. předčasná smrt přerušila činnost valtického divadla, byly na provoz divadla vydávány velké finanční částky, neboť herecké společnosti byly najímány na celý rok a jejich povinností bylo hrát i na jiných lichtenštejnských panstvích (např. principálové K. Mayer, 1792, 1794/95; → G. Wilhelm, 1793; → J. Ro­the, 1793/94, 1796; F. X. Felder, 1798). Vy­stupovali např. v Opavě, v Penzingu u Vídně a ve Vídeňském Novém Městě. Denní reper­toár zaznamenaný na podzim 1799 obsahuje mj. celou šíři oblíbených zpívaných kusů včetně děl Mozartových (''Die Zauberflöte ''[Kouzelná flétna], ''Figaros Hochzeit ''[Figarova svatba], ''Die Güte des Titus ''[Velkomyslnost Titova]). Hudebním ředitelem společnosti byl lichtenštejnský kapelník J. Triebensee, později činný ve Stavovském divadle v Praze. Obyvatelé Valtic a okolí měli v prvních letech do divadla ­volný vstup, po 1804 se při letních produkcích vybíralo vstupné. Angažmá herců měl na starosti zprvu Lewenau, později správce F. Belot, který se stal intendantem a Lewenau režisérem. Be­lota 1802 ve funkci vystřídal dvorní rada F. von Haymerle, potomek rodáka z Čech a pořadatele císařských divadelních produkcí za Karla VI. → J. W. Haymerleho.
+
'''L'''. nastoupil vojenskou kariéru, 1778/79 se zúčastnil války o dědictví bavorské. Po odchodu z armády se věnoval správě rozsáhlých rodových statků, podporoval rozvoj lesnictví, chov dobytka. Manželství s Karolinou hraběnkou Manderscheid zůstalo bezdětné. Koncem 1789 pověřil svého dvorního architekta K. Rudzinského rozšířením a novým vybavením stávajícího divadla. Autorem dekorací byl → J. Platzer, malíř dvorních divadel ve Vídni, tvůrce dekorací pro pražské Nosticovo divadlo. Nové divadlo bylo otevřeno 10. 9. 1790 zpěvohrou ''Prometheus'', kterou pro tuto příležitost napsal a kněžně dedikoval knížecí hospodářský rada J. A. Lewenau. Významnou událostí byla koncem roku 1790 návštěva císaře Leopolda II. s manželkou, doprovázeného arcivévodou Františkem, velkovévodou Ferdinandem Toskánským a dalšími členy císařské rodiny. Součástí programu slavností, které začaly 20. 11. 1790, byla také činoherní a operní představení. Do 1805, kdy '''L'''. předčasná smrt přerušila činnost valtického divadla, byly na provoz divadla vydávány velké finanční částky, neboť herecké společnosti byly najímány na celý rok a jejich povinností bylo hrát i na jiných lichtenštejnských panstvích (např. principálové K. Mayer, 1792, 1794/95; → G. Wilhelm, 1793; → J. Ro­the, 1793/94, 1796; F. X. Felder, 1798). Vy­stupovali např. v Opavě, v Penzingu u Vídně a ve Vídeňském Novém Městě. Denní reper­toár zaznamenaný na podzim 1799 obsahuje mj. celou šíři oblíbených zpívaných kusů včetně děl Mozartových (''Die Zauberflöte ''[Kouzelná flétna], ''Figaros Hochzeit ''[Figarova svatba], ''Die Güte des Titus ''[Velkomyslnost Titova]). Hudebním ředitelem společnosti byl lichtenštejnský kapelník J. Triebensee, později činný ve Stavovském divadle v Praze. Obyvatelé Valtic a okolí měli v prvních letech do divadla ­volný vstup, po 1804 se při letních produkcích vybíralo vstupné. Angažmá herců měl na starosti zprvu Lewenau, později správce F. Belot, který se stal intendantem a Lewenau režisérem. Be­lota 1802 ve funkci vystřídal dvorní rada F. von Haymerle, potomek rodáka z Čech a pořadatele císařských divadelních produkcí za Karla VI. → J. W. Haymerleho.
  
 
Bratr '''L'''., Jan I. Josef (1760–1836), byl známým vojevůdcem přelomu 18. a 19. stol. Patřil mezi nejstatečnější a nejschopnější rakouské důstojníky a jako jeden z mála vojáků byl vyznamenán všemi stupni vojenského řádu Marie Terezie. Účastnil se války proti Turecku v osmdesátých letech 18. stol., bojů s Francouzi po 1792 a rovněž bitvy u Slavkova (1805). 1809 odešel do ústraní a pečoval o správu a zvelebování svých statků. Velkou pozornost věnoval zámku v Lednici, kde nejpozději od 1793 exis­tovalo zámecké divadlo nebo alespoň divadelní sál. Jan I. Josef v rámci rozsáhlé přestavby zámku a jeho okolí dal pod vedením J. Kornhäusela 1815/16 vybudovat při východní straně zámku budovu s reprezentačními místnostmi a divadelním sálem, zrušeným 1844 při přestavbě zámku ve stylu anglické novogotiky.
 
Bratr '''L'''., Jan I. Josef (1760–1836), byl známým vojevůdcem přelomu 18. a 19. stol. Patřil mezi nejstatečnější a nejschopnější rakouské důstojníky a jako jeden z mála vojáků byl vyznamenán všemi stupni vojenského řádu Marie Terezie. Účastnil se války proti Turecku v osmdesátých letech 18. stol., bojů s Francouzi po 1792 a rovněž bitvy u Slavkova (1805). 1809 odešel do ústraní a pečoval o správu a zvelebování svých statků. Velkou pozornost věnoval zámku v Lednici, kde nejpozději od 1793 exis­tovalo zámecké divadlo nebo alespoň divadelní sál. Jan I. Josef v rámci rozsáhlé přestavby zámku a jeho okolí dal pod vedením J. Kornhäusela 1815/16 vybudovat při východní straně zámku budovu s reprezentačními místnostmi a divadelním sálem, zrušeným 1844 při přestavbě zámku ve stylu anglické novogotiky.
Řádka 46: Řádka 46:
 
* <ee:chronology_date_from>24. 3. 1805</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>24. 3. 1805</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
== Další jména ==
 +
<ee:names_lastname>Liechtenstein</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  

Verze z 2. 7. 2016, 10:29

Alois I. Josef Lichtenštejn
* 14. 5. 1759
† 24. 3. 1805
mecenáš



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.




Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Lichtenštejn,_Alois_I._Josef&oldid=13767“