Jandit, Václav: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
(založení hesla)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
<span id="PageFillProgress">1</span>
+
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
</ee:progress>
 
</ee:progress>
 
{{Infobox Osoba
 
{{Infobox Osoba
Řádka 19: Řádka 19:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession></ee:profession>
+
| povolání = <ee:profession>teoretik českého jazyka a dramatu, </ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
Řádka 25: Řádka 25:
 
<cshow logged="1">
 
<cshow logged="1">
 
<ee:content>
 
<ee:content>
 +
Psán též jako Jandyt, Jandyta, Jandýt. Podle údajného rodiště (Horšovský Týn) byl označován také jako Tynhorsjoviensis. – S jeho osobou jsou spojovány některé konkrétní životopisné údaje (*1607 v Horšovském Týně, dlouholetá misionářská činnost, † 4. 7. 1669 v Itálii), které mu však byly přiřazeny patrně omylem. Starší literární věda chybně považovala '''J'''. za člena jezuitského řádu, později však bylo prokázáno, že působil jako světský učenec. O jeho činnosti není téměř nic známo. Doložen je pouze jeho pobyt na dvoře toskánského velkovévody Jana Gastona z Etrurie, kterého vy­učoval českému jazyku a jemuž věnoval své jediné známé dílo, českou mluvnici ''Grammatica linguae Boëmicae…'' (vydáno celkem šestkrát, naposledy 1753, dedikaci obsahují pouze první dvě vydání, 1704 a 1705).
  
 +
Spis se řadí k mluvnickým a jazykově apologetickým dílům, která vznikala v českých zemích ve druhé polovině 17. stol. (např. mluvnice jezuitských autorů J. Konstance, M. V. Šteyera, ''Č''''echoř''''eč''''nost… ''V. J. Rosy nebo jazykové apologie → B. Balbína). '''J'''. tato díla znal, vycházel z nich (zejm. z Rosy) a sám na ně ve své mluvnici odkazuje. Její předmluvu tvoří historické a vlastenecké pojednání o jedinečnosti a významu českého jazyka, zjevně inspirované Balbínem. Obsah spisu se v jednotlivých vydáních proměňuje a tematicky rozšiřuje (přibylo např. pojednání o překladu, frazeologie, konverzace, texty oslavující český jazyk apod.). Není tedy jisté, zda všechny tyto přídavky jsou '''J'''. dílem.
 +
 +
Pro historii českého divadla je '''J'''. mluvnice významná stručným teoretickým pojednáním''Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel ''''Č''''echové v jazyku č''''eském v tyto č''''asy komedije skládají a k spatř''''ení vydávají'', jež je součástí spisu od 2. vydání 1705. '''J'''. se v něm nezabývá českým dramatem systematicky, vychází pouze z poznání dobového dramatu a divadla vzdělaneckého, školského a náboženského směru. Národnostní hledisko, naznačené v názvu pojednání, je patrně neseno pouze emancipační snahou, obdobnou té, s níž autor obhajuje národní jazyk v úvodu spisu, a text má spíše propagační charakter. Teoreticky se '''J'''. výslovně opírá o Balbína a jeho pojednání ''De comica et tragica poesi deque declamationibus'', je však ve výkladu mnohem povrchnější a nerozlišuje normu klasického dramatu od tehdy již obvyk­lé volnější dramatické struktury tak jako Balbín, nýbrž si všímá pouze soudobé praxe. Za základní poslání dramatu a divadla považuje zábavnost, spočívající v rozmanitosti výrazových prostředků, a mravní apelativnost. Vedle žánrového rozdělení dramatu (užíván termín „komedije“) na „smutnohru“ a „veselohru“ charakterizuje ještě jako zvláštní dramatický typ deklamaci (drama declamatorium), která je podle jeho sdělení v Čechách velmi rozšířena. Deklamace je zde charakterizována jako krátká alegorická slavnostní hra na jednoduché, fiktivní a atraktivní téma. '''J'''. pravděpodobně považoval tento typ dramatu za typický pro dobové české prostředí, neboť v závěru pojednání uvádí jako příklady dvě synopse českých her, složených „nedávno“ a koncipovaných právě jako deklamace k slavnostní příležitosti (''Žalostné vale aneb Vlastislav, rodu a vlasti své v cizích zemích rek slavný'' a ''Bellum religionis aneb Pobožná hádka mezi dv''''ě''''ma hlavními mě''''sty Prahou a Hně''''zdnem o tě''''lo a ostatky sv. Vojtě''''cha, biskupa pražského''), původ těchto her není znám. V obou hrách je ústřední téma prezentováno výrazně alegoricky a poměrně volnou dramatickou formou ve sledu krátkých scén statického rázu.
 +
 +
Ve výkladu o nárocích na jevištní projev autor zdůrazňuje věrohodné herecké obsazení, vyváženost jednotlivých rolí, rozmanitost výrazových prostředků (tance, kostýmy, jevištní mašinerie) a předváděných dějů. V krátkém výkladu o verši se kloní k užívání časomíry. Vzhledem k tomu, že toto pojednání je zahrnuto až ve druhém vydání '''J'''. mluvnice (1705), nelze zcela vyloučit, že autorem mohla být i jiná osoba.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Edice</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Edice</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content/>
+
<ee:bibliography_content>Krátká zpráva, kterak a dle jakých pravidel Čechové v jazyku českém v tyto časy komedije skládají a k spatření vydávají, ''České baroko'', ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 233–236 (298n., 334).</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content/>
+
<ee:bibliography_content>''Grammatica linguae Boëmicae… in Orthographiam, Etymologiam, Syntaxim et Prosodiam divisa…'', 2. vyd. Pragae 1705. • B. Ryba: Literární činnost Karla Kolčavy, ''Časopis Matice moravské ''(Brno) 50, 1926, s. 442; J. Vašica: ''České literární baroko'', Praha 1938; viz Edice. • DČD I, LČL</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
Řádka 38: Řádka 44:
 
* <ee:chronology_date_from>17. stol.</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>17. stol.</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
== Další jména ==
 +
<ee:names_lastname>Jandyt</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Jandyta</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Jandýt</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Tynhorsjoviensis</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  

Verze z 27. 6. 2016, 16:09

Václav JANDIT
* 17. stol.
17. stol.
teoretik českého jazyka a dramatu



Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.