Matys, Vojta: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 25: | Řádka 25: | ||
<cshow logged="1"> | <cshow logged="1"> | ||
<ee:content> | <ee:content> | ||
| − | Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). [[File:MatysKupec.jpg|left|300px| | + | Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). [[File:MatysKupec.jpg|left|300px|Princ arragonský (W. Shakespeare: Benátský kupec, Národní divadlo, 1917), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 349]]Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. |
Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný a tvárný hlas schopný dramatických akcentů i jemných citových nuancí. Vysoké čelo s vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči, propůjčovalo jeho obličeji jímavý výraz. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V Národním divadle odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu Národního divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v Národním divadle řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků. | Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný a tvárný hlas schopný dramatických akcentů i jemných citových nuancí. Vysoké čelo s vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči, propůjčovalo jeho obličeji jímavý výraz. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V Národním divadle odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu Národního divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v Národním divadle řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků. | ||
| Řádka 41: | Řádka 41: | ||
<ee:bibliography_content>Divadelní anonce a referáty in ''Svobodný občan ''1911, ''Jihočeské listy ''1912 (2. 3. J. Blažek: Divadelní oznámení), ''Český denník'' 1912–14, ''Národní listy'' 1915–21, ''Národní politika'' 1920; ''České divadlo královského města Plzně. Obrazový almanach 1912''–''1913'', Plzeň [1913]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, ''Národní listy'' 2. 4. 1916, ráno; nesign.: Sňatek v divadelních kruzích, ''Moravská orlice'' 11. 11. 1916; J. Vodák, ''Čas'' 15. 10. 1920 → ''Shakespeare'', Praha 1950 [Princ arragonský, Kupec benátský]; ● nekrology: J. Hurt, ''Divadlo ''2 (9), 1921/22, č. 5, s. 2; chl [J. Honzl], tamtéž, č. 6, s. 5–6 + ''Rudé právo ''22. 1. 1922 → ''Divadelní a literární podobizny'', Praha 1959; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1922; M. Laudová, ''Venkov ''21. 1. 1922; J. B. Foerster, ''Národní politika'' 1. 2. 1922; R. Nasková, ''Jeviště ''2, 1922, s. 37–39 ●; V. Tille: ''Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu ''(Dějiny Národního divadla V), Praha 1935, s. 193, 225, 257; R. Nasková: ''Jak šel život. Paměti a zápisky'', Praha 1941, 1955, s. 202–204; V. Novák: V přítelově pokoji. Za V. M., ''Divadlo a hudba ''1 (28), 1941/42, č. 5, s. 33; nesign.: Vzpomínka na herce V. M., ''Lidová demokracie ''10. 1. 1957; M. Laiske: ''Divadelní periodika v Čechách a na Moravě'', Praha 1967, s. 68; DČD IV.<br/>Otto, NDp | <ee:bibliography_content>Divadelní anonce a referáty in ''Svobodný občan ''1911, ''Jihočeské listy ''1912 (2. 3. J. Blažek: Divadelní oznámení), ''Český denník'' 1912–14, ''Národní listy'' 1915–21, ''Národní politika'' 1920; ''České divadlo královského města Plzně. Obrazový almanach 1912''–''1913'', Plzeň [1913]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, ''Národní listy'' 2. 4. 1916, ráno; nesign.: Sňatek v divadelních kruzích, ''Moravská orlice'' 11. 11. 1916; J. Vodák, ''Čas'' 15. 10. 1920 → ''Shakespeare'', Praha 1950 [Princ arragonský, Kupec benátský]; ● nekrology: J. Hurt, ''Divadlo ''2 (9), 1921/22, č. 5, s. 2; chl [J. Honzl], tamtéž, č. 6, s. 5–6 + ''Rudé právo ''22. 1. 1922 → ''Divadelní a literární podobizny'', Praha 1959; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1922; M. Laudová, ''Venkov ''21. 1. 1922; J. B. Foerster, ''Národní politika'' 1. 2. 1922; R. Nasková, ''Jeviště ''2, 1922, s. 37–39 ●; V. Tille: ''Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu ''(Dějiny Národního divadla V), Praha 1935, s. 193, 225, 257; R. Nasková: ''Jak šel život. Paměti a zápisky'', Praha 1941, 1955, s. 202–204; V. Novák: V přítelově pokoji. Za V. M., ''Divadlo a hudba ''1 (28), 1941/42, č. 5, s. 33; nesign.: Vzpomínka na herce V. M., ''Lidová demokracie ''10. 1. 1957; M. Laiske: ''Divadelní periodika v Čechách a na Moravě'', Praha 1967, s. 68; DČD IV.<br/>Otto, NDp | ||
| − | [[File:MatysAdrienna.jpg| | + | [[File:MatysAdrienna.jpg|x500px|Abbé de Chauzeuill (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová, Národní divadlo, 1917), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 348]] [[File:Matyshra.jpg|x500px|popisek: Roman (S. Kiedrziński: Hra srdcí, Národní divadlo, 1916), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 347]] [[File:MatysNoc.jpg|x500px|Pešek z Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), 1917), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 346]]</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Verze z 22. 6. 2016, 13:47
Vojta Matys
* 9. 9. 1892 Nová Paka (CZ)
† 10. 1. 1922 Praha (CZ)
herec
Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka Léto, která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
