Gluck, Christoph Willibald: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
m (založení hesla) |
||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | povolání = <ee:profession>skladatel, divadelní kapelník, </ee:profession> | + | | povolání = <ee:profession>skladatel, divadelní kapelník,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| Řádka 31: | Řádka 31: | ||
'''G'''. intenzivní hudebnědramatickou tvorbu lze sledovat ve všech jeho působištích, kde charakter kompozic těsně souvisel s místními provozními podmínkami a zvyklostmi. V Itálii uspěla jeho první opera seria ''Artaserse'' (1741) a z dalších oper, které v Itálii složil, zaujala zvláště ''Ipermestra'' (Benátky 1744, Praha 1750). 1752 byla v Neapoli provedena ''La clemenza di Tito'' [Velkomyslnost Titova]. Pro Řím složil operu ''Antigono ''(1756), za niž mu papež udělil rytířský titul „Cavaliere“ (obdobný titul vyšší třídy dostal později od papeže → W. A. Mozart, ale na rozdíl od něj se poté '''G'''. až do smrti podpisoval „Ritter“ nebo „Chevalier“). 1763 byla v Bologni za účasti skladatele provedena opera ''Il trionfo di Clelia'' [Cleliino vítězství], titulní roli '''G'''. napsal pro nadějnou zpěvačku → A. M. Girelli. | '''G'''. intenzivní hudebnědramatickou tvorbu lze sledovat ve všech jeho působištích, kde charakter kompozic těsně souvisel s místními provozními podmínkami a zvyklostmi. V Itálii uspěla jeho první opera seria ''Artaserse'' (1741) a z dalších oper, které v Itálii složil, zaujala zvláště ''Ipermestra'' (Benátky 1744, Praha 1750). 1752 byla v Neapoli provedena ''La clemenza di Tito'' [Velkomyslnost Titova]. Pro Řím složil operu ''Antigono ''(1756), za niž mu papež udělil rytířský titul „Cavaliere“ (obdobný titul vyšší třídy dostal později od papeže → W. A. Mozart, ale na rozdíl od něj se poté '''G'''. až do smrti podpisoval „Ritter“ nebo „Chevalier“). 1763 byla v Bologni za účasti skladatele provedena opera ''Il trionfo di Clelia'' [Cleliino vítězství], titulní roli '''G'''. napsal pro nadějnou zpěvačku → A. M. Girelli. | ||
| − | Vídeňským skladatelským debutem byla opera ''Semiramide riconosciuta'' [Znovupoznaná Semiramis, 1748], uvedená při znovuotevření renovovaného dvorního divadla. Durazzo seznámil '''G'''. s libretistou R. de Calzabigim a z jejich spolupráce vznikly balety ''Don Juan ou Le festin de pierre'' [Don Juan aneb Kamenná hostina, 1761] a ''Semiramis'' (1765) v choreografii G. Angioliniho, obsahující výrazné novátorské hudebnědramatické postupy. Společně s Calzabigim vytvořil '''G'''. tzv. reformní opery ''Orfeo ed Euridice'' (1762), ''Alceste'' (Vídeň 1767) a ''Paride ed Elena'' (1770). Dalším '''G'''. spolupracovníkem se stal francouzský libretista B. Le Blanc du Roullet, působící na francouzském vyslanectví ve Vídni, jenž podle Racinovy předlohy vytvořil pro '''G'''. libreto ''Iphigénie en Aulide'' (provedena v dubnu 1774 v Paříži za '''G'''. přítomnosti). V srpnu 1774 následovalo v Paříži provedení francouzské verze ''Orfea a Eurydiky'' (''Orphée et Euridice''). Do 1779 pak '''G'''. podnikl pět cest do Paříže, vždy spojených s tvorbou nové francouzské opery (''Armide'' 1777, ''Iphigénie en Tauride'' 1779, ''Echo et Narcisse'' 1779) nebo s uvedením nové verze některé ze svých starších oper (''L’arbre enchanté'' [Očarovaný strom, 1978 provedeno na AMU v Praze], ''La Cythère assiégée ''[Obležení Kythéry], ''Alceste''). V říjnu 1781 ještě připravil německou verzi ''Ifigenie na | + | Vídeňským skladatelským debutem byla opera ''Semiramide riconosciuta'' [Znovupoznaná Semiramis, 1748], uvedená při znovuotevření renovovaného dvorního divadla. Durazzo seznámil '''G'''. s libretistou R. de Calzabigim a z jejich spolupráce vznikly balety ''Don Juan ou Le festin de pierre'' [Don Juan aneb Kamenná hostina, 1761] a ''Semiramis'' (1765) v choreografii G. Angioliniho, obsahující výrazné novátorské hudebnědramatické postupy. Společně s Calzabigim vytvořil '''G'''. tzv. reformní opery ''Orfeo ed Euridice'' (1762), ''Alceste'' (Vídeň 1767) a ''Paride ed Elena'' (1770). Dalším '''G'''. spolupracovníkem se stal francouzský libretista B. Le Blanc du Roullet, působící na francouzském vyslanectví ve Vídni, jenž podle Racinovy předlohy vytvořil pro '''G'''. libreto ''Iphigénie en Aulide'' (provedena v dubnu 1774 v Paříži za '''G'''. přítomnosti). V srpnu 1774 následovalo v Paříži provedení francouzské verze ''Orfea a Eurydiky'' (''Orphée et Euridice''). Do 1779 pak '''G'''. podnikl pět cest do Paříže, vždy spojených s tvorbou nové francouzské opery (''Armide'' 1777, ''Iphigénie en Tauride'' 1779, ''Echo et Narcisse'' 1779) nebo s uvedením nové verze některé ze svých starších oper (''L’arbre enchanté'' [Očarovaný strom, 1978 provedeno na AMU v Praze], ''La Cythère assiégée ''[Obležení Kythéry], ''Alceste''). V říjnu 1781 ještě připravil německou verzi ''Ifigenie na Tauridě'''''.''' |
'''G'''. byl čelným reformátorem italské opery seria, jejíž podoba byla od poloviny 18. stol. všeobecně považována za nevyhovující. Publikum nepřijímalo jeho počiny vždy se souhlasem, avšak v 19. stol. se k jeho pojetí hudebního dramatu přihlásili znovu němečtí skladatelé v čele s R. Wagnerem. V tzv. reformních operách volili '''G'''. a Calzabigi dramatické příběhy s přehledným dějem a vycházeli ze zásady, že hudba se musí podřizovat textu a usilovat o charakteristiku postav a situací, což zároveň předpokládalo vyloučení kastrátů a tradičních koloratur. Snahou bylo posílit funkci hudebních prostředků a současně zjednodušit melodický výraz. Árie da capo nahradily strofické nebo prokomponované písně. Další zásadou bylo omezení pěveckých manýr a falešného patosu, uplatnění různých forem recitativu, zapojení duetů, ansámblů a sborů do děje, posílení funkce orchestru a požadavek souvislosti předehry a děje opery. Oba autoři zdůrazňovali, že „prostota, pravda a přirozenost jsou největší originalitou ve všech uměleckých projevech“. Podstatu svých reformních snah vysvětlil '''G'''. v rozsáhlé předmluvě k vydání partitury ''Alcesty'' (1769). Ve francouzských operách se snažil o těsnou vazbu vokální linky na text. '''G'''. vytvořil na delší dobu přijatelný sloh vážné opery. Jeho vliv se bezprostředně projevil v dílech Méhula, Cherubiniho a Spontiniho. Hluboce působila '''G'''. hudba i na Berlioze a jeho estetické zásady nově interpretoval R. Wagner. | '''G'''. byl čelným reformátorem italské opery seria, jejíž podoba byla od poloviny 18. stol. všeobecně považována za nevyhovující. Publikum nepřijímalo jeho počiny vždy se souhlasem, avšak v 19. stol. se k jeho pojetí hudebního dramatu přihlásili znovu němečtí skladatelé v čele s R. Wagnerem. V tzv. reformních operách volili '''G'''. a Calzabigi dramatické příběhy s přehledným dějem a vycházeli ze zásady, že hudba se musí podřizovat textu a usilovat o charakteristiku postav a situací, což zároveň předpokládalo vyloučení kastrátů a tradičních koloratur. Snahou bylo posílit funkci hudebních prostředků a současně zjednodušit melodický výraz. Árie da capo nahradily strofické nebo prokomponované písně. Další zásadou bylo omezení pěveckých manýr a falešného patosu, uplatnění různých forem recitativu, zapojení duetů, ansámblů a sborů do děje, posílení funkce orchestru a požadavek souvislosti předehry a děje opery. Oba autoři zdůrazňovali, že „prostota, pravda a přirozenost jsou největší originalitou ve všech uměleckých projevech“. Podstatu svých reformních snah vysvětlil '''G'''. v rozsáhlé předmluvě k vydání partitury ''Alcesty'' (1769). Ve francouzských operách se snažil o těsnou vazbu vokální linky na text. '''G'''. vytvořil na delší dobu přijatelný sloh vážné opery. Jeho vliv se bezprostředně projevil v dílech Méhula, Cherubiniho a Spontiniho. Hluboce působila '''G'''. hudba i na Berlioze a jeho estetické zásady nově interpretoval R. Wagner. | ||
| − | Dvě '''G'''. opery byly vůbec poprvé uvedeny v Praze, a to ''Ezio'' (karneval 1750) a velká výpravná | + | Dvě '''G'''. opery byly vůbec poprvé uvedeny v Praze, a to ''Ezio'' (karneval 1750) a velká výpravná opera ''Issipile'' (1752). ''Ezia'' vypravil Locatelli s velkou péčí a do věnování určeného „všem dámám podporujícím operu“ napsal, že dílo je „novou skladbou slavného a renomovaného mistra Glucka“. Dojmy z generální zkoušky opery ''Issipile'' zaznamenal hrabě → Jan Josef z Vrtby ml., který kromě jiných zmínek o '''G'''. pražském pobytu zapsal 7. ledna 1752 do deníku, že rozpoznal v '''G'''. hudbě „nový cizí a zvláštní vkus“ a operu zhodnotil jako znamenitou skladbu, která došla všeobecné pochvaly. Také opera comique ''La rencontre imprévue'' se v německém překladu ''Die unerwartete Zusammenkunft oder Die Pilgrime von Mekka'' objevila v repertoáru divadelních společností v českých zemích (1777 → Brunianova společnost v pražském Divadle v Kotcích, 1789 → Wotheho společnost v městském divadle na Zelném trhu v Brně). Reformní opery pronikaly do českých zemí s velkým opožděním (''Alceste'' ve StD poprvé německy 1846, ''Iphigenia auf Tauris'' 1817), obvykle až ve druhé polovině 19. stol., výjimkou bylo provedení německé verze opery ''Orpheus und Euridice'' společností → R. Waitzhofera v Brně 12. 12. 1779 (česky: ''Orfeus'' 1864 Praha, ''Armide'' 1866 Praha, ''Ifigenie v Aulidě'' 1872 Praha, ''Ifigenie na Tauridě'' 1890 Praha). Mimořádným příznivcem '''G'''. děl byl hrabě → Heinrich Wilhelm Haugwitz (1770–1842), který je v letech 1808–42 uváděl ve svém zámeckém divadle v Náměšti nad Oslavou ve vlastních německých překladech a úpravách (''Iphigenia in Aulis'', ''Iphigenia in Tauris'', ''Alceste'', ''Orpheus und Euridice'', ''Armide'', ''Echo und Narcisse'', ''Paride ed Elena'', ''Die Pilgrime von Mecca''). '''G'''. hudba znamenala pro Haugwitze „ztělesnění nejvznešenější síly rozumu“. Pro výskyt gluckovských hudebních pramenů mají mimořádný význam některé české a moravské hudební sbírky. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 21. 6. 2016, 17:02
Christoph Willibald GLUCK
* 2. 7. 1714 Erasbach (Berching-Erasbach, Německo)
† 15. 11. 1787 Vídeň (Rakousko)
skladatel, divadelní kapelník
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
