Kvapil, Jaroslav: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
m |
m |
||
| Řádka 35: | Řádka 35: | ||
[[File:Kvapildva.jpg|left|350px|Jaroslav Kvapil, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-754]]Při četných cestách do ciziny, které byly jeho velkou zálibou, navštívil Norsko, Dánsko, Švédsko, ruský Petěrburg, opakovaně Itálii, Francii, Řecko a Jadran, za divadlem jezdil do Berlína, Mnichova, Vídně, Salcburku a Paříže. V letech nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti, 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla; urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky. | [[File:Kvapildva.jpg|left|350px|Jaroslav Kvapil, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6E-754]]Při četných cestách do ciziny, které byly jeho velkou zálibou, navštívil Norsko, Dánsko, Švédsko, ruský Petěrburg, opakovaně Itálii, Francii, Řecko a Jadran, za divadlem jezdil do Berlína, Mnichova, Vídně, Salcburku a Paříže. V letech nacistické okupace se navzdory pokročilému věku opět zapojil do odbojové činnosti, 1944 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn. Zemřel v jedenaosmdesáti letech; jako prvnímu mu byl uspořádán státní pohřeb z Národního divadla; urna s jeho popelem byla uložena do rodinného hrobu v Chudenicích až 1955, po smrti druhé manželky. | ||
| − | 1925 mu byla udělena státní cena, 1946 čestný doktorát na Karlově univerzitě, t. r. titul národní umělec. 1998 obdržel od prezidenta V. Havla in memoriam Řád T. G. Masaryka druhé třídy. | + | 1925 mu byla udělena státní cena, 1946 čestný doktorát na Karlově univerzitě, t. r. titul národní umělec. 1998 obdržel od prezidenta V. Havla in memoriam Řád T. G. Masaryka druhé třídy. |
'''K.''' byl osobností integrační, přejímal mnohé podněty, zvláště z evropské divadelní moderny (MCHT, M. Reinhardt, G. Fuchs), ale ctil i domácí tradici a vyznával ideu Národního divadla jako symbol vzniku a kontinuity českého národa. V poezii, dramatu i v režiích vycházel jak z hnutí symbolistů, tak z realismu a naturalismu. Jeho umělecký styl, označovaný jako impresionistický, byl založen na subjektivních smyslových dojmech, rozrušujících kontury reálného světa vyvoláváním lyrických nálad a atmosfér, jež pramení v nitru člověka. V dramatu i v režii uměl odkrývat protiklady, ale nevyostřoval je do vyhraněných konfliktů, spíše se je snažil harmonizovat. Snadno se přenášel do idealizovaného světa poezie, ale byl také praktickým realizátorem svých uměleckých, kulturních a politických záměrů. '''K.''' dramata vznikala pod vlivem evropského modernistického dramatu (H. Ibsen, G. Hauptmann) a prolínají se v nich symbolistické a naturalistické obrazy s melancholickou náladovostí a pohádkovostí. ''Bludička ''je problémovou hrou z prostředí bohémy. Ve hře ''Oblaka ''(napsané pro manželku Hanu), v níž '''K.''' dramatická tvorba vrcholí, vytvořil impresionistický obraz vnitřního rozpoložení hrdinů v idylickém prostředí vesnické fary. Pohádka ''Princezna Pampeliška ''s tématem pomíjivosti lidského štěstí navazuje na českou tradici jevištní báchorky, pracuje však se secesně stylizovanou symbolikou (1923 ji dal autor epickou podobu ''Knížka o Princezně Pampelišce'')''. ''Syntéza české báchorky a secesní stylizace je příznačná i pro operní libreto ''Rusalky ''i pro další hru ''Sirotek.'' | '''K.''' byl osobností integrační, přejímal mnohé podněty, zvláště z evropské divadelní moderny (MCHT, M. Reinhardt, G. Fuchs), ale ctil i domácí tradici a vyznával ideu Národního divadla jako symbol vzniku a kontinuity českého národa. V poezii, dramatu i v režiích vycházel jak z hnutí symbolistů, tak z realismu a naturalismu. Jeho umělecký styl, označovaný jako impresionistický, byl založen na subjektivních smyslových dojmech, rozrušujících kontury reálného světa vyvoláváním lyrických nálad a atmosfér, jež pramení v nitru člověka. V dramatu i v režii uměl odkrývat protiklady, ale nevyostřoval je do vyhraněných konfliktů, spíše se je snažil harmonizovat. Snadno se přenášel do idealizovaného světa poezie, ale byl také praktickým realizátorem svých uměleckých, kulturních a politických záměrů. '''K.''' dramata vznikala pod vlivem evropského modernistického dramatu (H. Ibsen, G. Hauptmann) a prolínají se v nich symbolistické a naturalistické obrazy s melancholickou náladovostí a pohádkovostí. ''Bludička ''je problémovou hrou z prostředí bohémy. Ve hře ''Oblaka ''(napsané pro manželku Hanu), v níž '''K.''' dramatická tvorba vrcholí, vytvořil impresionistický obraz vnitřního rozpoložení hrdinů v idylickém prostředí vesnické fary. Pohádka ''Princezna Pampeliška ''s tématem pomíjivosti lidského štěstí navazuje na českou tradici jevištní báchorky, pracuje však se secesně stylizovanou symbolikou (1923 ji dal autor epickou podobu ''Knížka o Princezně Pampelišce'')''. ''Syntéza české báchorky a secesní stylizace je příznačná i pro operní libreto ''Rusalky ''i pro další hru ''Sirotek.'' | ||
| Řádka 57: | Řádka 57: | ||
<ee:bibliography_content>Aischylos: ''Oresteia'', ND 1907; F. Schiller: ''Valdštejn'', ND 1909; J. Vrchlický: ''Hippodamie'', ND 1911; J. J. Kolár: ''Magelona'', ND 1912; J. Vrchlický: ''Midasovy uši'', ND 1913; J. K. Tyl: ''Strakonický dudák'', ND 1913, i t.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Aischylos: ''Oresteia'', ND 1907; F. Schiller: ''Valdštejn'', ND 1909; J. Vrchlický: ''Hippodamie'', ND 1911; J. J. Kolár: ''Magelona'', ND 1912; J. Vrchlický: ''Midasovy uši'', ND 1913; J. K. Tyl: ''Strakonický dudák'', ND 1913, i t.</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Teatralia</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Z Národního divadla. Pohostinské hry sl. M. Pospíšilovy, ''Zlatá Praha ''12, 1894/95, s. 311–312; F. Kolár, tamtéž 13, 1895/96, s. 56–58; Z Národního divadla. (O hereckém dorostu), tamtéž, s. 58–59; A. Sedláček, tamtéž, s. 126; J. Bittner, tamtéž, s. 583; Theatralia. O druhém českém divadle…, ''Národní listy'' 1. 12. 1896; Režie. Glossy k cizím definicím, ''Thalie ''2, 1897/98, s. 1–2, 10–11; Česká činohra I, II, ''Radikální listy'' 5, 1898, s. 2–3, 20; Divadlo na výstavě, tamtéž, s. 343; Patnáctý rok ND, tamtéž, s. 640–641; Z Národního divadla (Roman Jastrzębiec Želazowski), ''Zlatá Praha ''15, 1897/98, s. 69; Kritičtí dnové ND, ''Radikální listy ''20. 2. 1900; Národní divadlo, tamtéž 10. 3. 1900; Nová éra ND, tamtéž 3. 5. 1900; K příjezdu Moskevského Uměleckého divadla, ''Národní listy'' 28. 3. 1906; Čtvrt století ND, tamtéž 15. 11. 1908; Jirásek dramatik, ''Zlatá Praha ''28, 1910/11, s. 571–573; Kongres režisérů, ''Divadlo ''11, 1912/13, s. 234; Provedení Šubertova Jana Výravy v Šáreckém divadle, tamtéž, s. 267; Vinohradský prolog, ''Lidové noviny ''23. 9. 1921; Cymbelin. Poznámky dramaturgické a režisérské, ''Národní listy ''6. 3.1923; O dvou, kdož už nepřijdou, in ''Ročenka Kruhu solistů Městského divadla 1929'', Praha 1929, s. 35–43 [J. Slavinská, K. Mašek]; ''Nad rakví A. Jiráska'', Praha 1930; Za G. Schmoranzem, ''Lidové noviny ''23. 12. 1930; S J. Zeyerem, tamtéž 1. 2. 1931; K 24. výročí úmrtí H. Kvapilové, tamtéž 8. 4. 1931; Ve službě Shakespearově, tamtéž 24. 10. 1931; Moskevští v Praze, tamtéž 10. 1. 1932; Zápas o ND, tamtéž 25. 3.1932; ''O čem vím'', Praha 1932, rozš. vyd., I–II, Praha 1946–47; Z historie Lucerny, ''Národní divadlo ''12, 1934/35, č. 10, s. 2–3; ''Tři řeči smuteční'', 1937. ■ Výbor ''Úvahy o režii'', [ed. F. Černý], 1972 [studie, články, soupis režií]; H. Bahr – J. K.: ''Briefe, Texte, Dokumente'', ed. K. Ifkowitz (za spolupráce H. Blahové), Bern 1907.</ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>Z Národního divadla. Pohostinské hry sl. M. Pospíšilovy, ''Zlatá Praha ''12, 1894/95, s. 311–312; F. Kolár, tamtéž 13, 1895/96, s. 56–58; Z Národního divadla. (O hereckém dorostu), tamtéž, s. 58–59; A. Sedláček, tamtéž, s. 126; J. Bittner, tamtéž, s. 583; Theatralia. O druhém českém divadle…, ''Národní listy'' 1. 12. 1896; Režie. Glossy k cizím definicím, ''Thalie ''2, 1897/98, s. 1–2, 10–11; Česká činohra I, II, ''Radikální listy'' 5, 1898, s. 2–3, 20; Divadlo na výstavě, tamtéž, s. 343; Patnáctý rok ND, tamtéž, s. 640–641; Z Národního divadla (Roman Jastrzębiec Želazowski), ''Zlatá Praha ''15, 1897/98, s. 69; Kritičtí dnové ND, ''Radikální listy ''20. 2. 1900; Národní divadlo, tamtéž 10. 3. 1900; Nová éra ND, tamtéž 3. 5. 1900; K příjezdu Moskevského Uměleckého divadla, ''Národní listy'' 28. 3. 1906; Čtvrt století ND, tamtéž 15. 11. 1908; Jirásek dramatik, ''Zlatá Praha ''28, 1910/11, s. 571–573; Kongres režisérů, ''Divadlo ''11, 1912/13, s. 234; Provedení Šubertova Jana Výravy v Šáreckém divadle, tamtéž, s. 267; Vinohradský prolog, ''Lidové noviny ''23. 9. 1921; Cymbelin. Poznámky dramaturgické a režisérské, ''Národní listy ''6. 3. 1923; O dvou, kdož už nepřijdou, in ''Ročenka Kruhu solistů Městského divadla 1929'', Praha 1929, s. 35–43 [J. Slavinská, K. Mašek]; ''Nad rakví A. Jiráska'', Praha 1930; Za G. Schmoranzem, ''Lidové noviny ''23. 12. 1930; S J. Zeyerem, tamtéž 1. 2. 1931; K 24. výročí úmrtí H. Kvapilové, tamtéž 8. 4. 1931; Ve službě Shakespearově, tamtéž 24. 10. 1931; Moskevští v Praze, tamtéž 10. 1. 1932; Zápas o ND, tamtéž 25. 3.1932; ''O čem vím'', Praha 1932, rozš. vyd., I–II, Praha 1946–47; Z historie Lucerny, ''Národní divadlo ''12, 1934/35, č. 10, s. 2–3; ''Tři řeči smuteční'', 1937. ■ Výbor ''Úvahy o režii'', [ed. F. Černý], 1972 [studie, články, soupis režií]; H. Bahr – J. K.: ''Briefe, Texte, Dokumente'', ed. K. Ifkowitz (za spolupráce H. Blahové), Bern 1907.</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
<ee:bibliography_content>SOA Plzeň: Sbírka matrik, Chudenice 14, s. 109, obr. 111. | <ee:bibliography_content>SOA Plzeň: Sbírka matrik, Chudenice 14, s. 109, obr. 111. | ||
Verze z 28. 6. 2016, 22:43
Jaroslav Kvapil
* 25. 9. 1868 Chudenice (CZ)
† 10. 1. 1950 Praha (CZ)
režisér, dramatik, libretista, dramaturg, překladatel, kritik
Literát a především režisér, s jehož jménem je spjata éra Národního divadla po změně vedení 1900. Je pokládán za zakladatele české moderní režie (uměleckou emancipaci disciplíny završil K. H. Hilar). V poezii, dramatu i v režiích vycházel jak z hnutí symbolistů, tak z realismu a naturalismu; přejímal podněty z evropské divadelní moderny, ale ctil i domácí tradici. Po vzniku ČSR se divadlu na tři roky vzdálil pro kulturně-politické úkoly. 1921–28 působil jako umělecký šéf a režisér vinohradského divadla.
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
