Ernst, Ferdinand Valentin: Porovnání verzí

Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher t a libret německých oper pro kapelníka Fr. Škroupa (''Udalrich und Bozena, Die Geisterbraut''). Manžel herečky a zpěvačky Marianny Katharine Ernst, roz. Seidler (1808 ? – 1869).

Z Vídně do Prahy ho přivedl ředitel Franz Holbein. Ve Stavovském divadle působil jako herec (uplatnil se zejména v oboru pozitivních hrdinů). Později režíroval (převážně operu) a zasadil se o zlepšení scénické stránky představení. Autor tří veseloher t a libret německých oper pro kapelníka Fr. Škroupa (''Udalrich und Bozena, Die Geisterbraut''). Manžel herečky a zpěvačky Marianny Katharine Ernst, roz. Seidler (1808 ? – 1869).

</ee:perex>

</ee:perex>

O jeho rodině a studiu nejsou žádné informace. Byl členem divadla v Mannheimu, když se seznámil se svou pozdější manželkou, zpěvačkou Katharinou Seidlerovou (uvádí [[Teuber_Oskar_Karl|Teuber]] III). Přes Linec s ní odešel Vídně, kde oba 1822 podnikli neúspěšný pokus získat angažmá ve dvorním divadle. Ve Vídni se s nimi setkal pražský ředitel Franz Holbein, který hledal síly pro stavovskou scénu, a''' E.''' nastoupil do Holbeinova souboru jako herec, Katharina jako zpěvačka. Po Holbeinově odchodu z Prahy (1824) se '''E.''' stal jednou z hlavních opor skromného provozu za ředitelů Polawského, Kainze a Štěpánka. Spřátelil se s kapelníkem Františkem Škroupem a stal se jeho libretistou. Po nástupu ředitele Stögera (1834) se začal věnovat režii a po smrti režiséra Jakoba Bernharda Freye (1836) své režijní uplatnění rozhojnil o operu; té se pak věnoval převážně. Nezřekl se hereckých ambicí, počet jeho rolí ale zůstal omezený. Patřil dlouhodobě k velmi pilným, uznávaným a také nejlépe honorovaným členům pražského souboru. Na konci 30. let byl ustanoven členem penzijní komise Stavovského divadla a po delší období spolurozhodoval o udělovaných penzích. Byl znám svou osobní solidností a dobrými kolegiálními vztahy. Ředitele Stögera zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Na konci Stögerova ředitelského období, jež končilo o Velikonocích 1846, se přihlásil do konkurzu na místo ředitele Stavovského divadla. Hodlal zejména pokračovat ve zlepšování scénické stránky pražských inscenací (s čímž radikálně započal Stöger), chtěl rozhojnit zásobu kostýmů a věnovat se důkladněji režii. V konkurzu byl vybrán ředitel Johann Hoffmann, ale '''E.''' si udržel dobrou pozici. Spolupracoval s Hoffmannem na záchraně Stavovského divadla po finančních problémech zapříčiněných revolučními událostmi roku 1848 a je podepsán též pod Hoffmannovou žádostí o pomoc a podporu, určenou vídeňským úřadům (uvádí [[Teuber_Oskar_Karl|Teuber]] III, s. 384).

O jeho rodině a studiu nejsou žádné informace. Byl členem divadla v Mannheimu, když se seznámil se svou pozdější manželkou, zpěvačkou Katharinou Seidlerovou (uvádí [[Teuber_Oskar_Karl|Teuber]] III). Přes Linec s ní odešel Vídně, kde oba 1822 podnikli neúspěšný pokus získat angažmá ve dvorním divadle. Ve Vídni se s nimi setkal pražský ředitel Franz Holbein, který hledal síly pro stavovskou scénu, a''' E.''' nastoupil do Holbeinova souboru jako herec, Katharina jako zpěvačka. Po Holbeinově odchodu z Prahy (1824) se '''E.''' stal jednou z hlavních opor skromného provozu za ředitelů Polawského, Kainze a Štěpánka. Spřátelil se s kapelníkem Františkem Škroupem a stal se jeho libretistou. Po nástupu ředitele Stögera (1834) se začal věnovat režii a po smrti režiséra Jakoba Bernharda Freye (1836) své režijní uplatnění rozhojnil o operu; té se pak věnoval převážně. Nezřekl se hereckých ambicí, počet jeho rolí ale zůstal omezený. Patřil dlouhodobě k velmi pilným, uznávaným a také nejlépe honorovaným členům pražského souboru. Na konci 30. let byl ustanoven členem penzijní komise Stavovského divadla a po delší období spolurozhodoval o udělovaných penzích. Byl znám svou osobní solidností a dobrými kolegiálními vztahy. Ředitele Stögera zastupoval v době jeho nepřítomnosti. Na konci Stögerova ředitelského období, jež končilo o Velikonocích 1846, se přihlásil do konkurzu na místo ředitele Stavovského divadla. Hodlal zejména pokračovat ve zlepšování scénické stránky pražských inscenací (s čímž radikálně započal Stöger), chtěl rozhojnit zásobu kostýmů a věnovat se důkladněji režii. V konkurzu byl vybrán ředitel Johann Hoffmann, ale '''E.''' si udržel dobrou pozici. Spolupracoval s Hoffmannem na záchraně Stavovského divadla po finančních problémech zapříčiněných revolučními událostmi roku 1848 a je podepsán též pod Hoffmannovou žádostí o pomoc a podporu, určenou vídeňským úřadům (uvádí [[Teuber_Oskar_Karl|Teuber]] III, s. 384).

   | resultsfooter=\n\n

   | resultsfooter=\n\n

   | noresultsheader=\n

   | noresultsheader=\n

<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]

<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]

[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category>

[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category>

<noinclude><languages>[[de:Ernst Ferdinand Valentin]]</languages></noinclude>

<noinclude><languages>[[de:Ernst Ferdinand Valentin]]</languages></noinclude>