Dingenauer, Georgius: Porovnání verzí

</ee:mvchronology>

</ee:mvchronology>

| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>

| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>

}}<ee:perex>

}}<ee:perex>

Do jezuitského řádu vstoupil 1590. Působil jako učitel na jezuitských školách, byl zpovědníkem kardinála → Františka Ditrichštejna, biskupa olomouckého.

Do jezuitského řádu vstoupil 1590. Působil jako učitel na jezuitských školách, byl zpovědníkem kardinála → Františka Ditrichštejna, biskupa olomouckého.

Kromě toho je '''D'''. autorem jediné jezuitské hry z předbělohorského období, která se dochovala v úplnosti vytištěná včetně obsazení. Drama ''Tobias junior'' napsal 1616 jako profesor rétoriky v Olomouci ke sňatku Václava Viléma Popela z Lobkovic s kardinálovou neteří Markétou Františkou z Ditrichštejna. Studenti olomoucké jezuitské akademie je předvedli v Kroměříži, kde se svatba konala. Hra o pěti dějstvích vychází z deuterokanonické knihy Tóbit, tj. z příběhu o zbožném Tóbitovi, který ve stáří oslepl a posílá syna Tobiáše k příteli, u nějž má uložené stříbro. Tobiáše doprovází archanděl Rafael (v lidské podobě), s jehož pomocí Tobiáš přemůže démona Asmodea, ožení se se Sárou, jejíchž sedm předchozích manželů Asmodeus zabil, a nakonec vyléčí svého otce. V ději dominuje téma svatby. Ve IV, 3 je předveden jeden ze židovských svatebních zvyků (panny s lampami přicházejí ke snoubencům, zasypou je květy, apod.), dvakrát se odehraje svatební hostina (IV, 4 a V, 1 – zde dokonce s tanci Hebrejců), andělé zpívají svatební píseň (IV, 8), apod. Svatba Tobiáše a Sáry se prolíná s odkazy a narážkami na sňatek Popela z Lobkovic a Markéty. Když je Rafael posílán k Tobiášovi, vidí spojené erby rodů Ditrichštejnů a Popelů (I, 6) a Múzy, Giganti a lesní mužové opěvující zásnuby Tobiáše a Sáry náhle („jakoby znali budoucnost“) začnou zpívat o svatbě Popela s Markétou (I, 4). Hra obsahuje zpívané a taneční části (ve II, 2 vystupují zároveň dva sbory, jeden předpovídá Tobiášově výpravě konec šťastný, druhý nešťastný). Z četných komplikovaných efektů naznačených v textu je patrné, že '''D'''. dobře znal barokní scénickou techniku a počítal s jejím uplatněním při provedení hry.

Kromě toho je '''D'''. autorem jediné jezuitské hry z předbělohorského období, která se dochovala v úplnosti vytištěná včetně obsazení. Drama ''Tobias junior'' napsal 1616 jako profesor rétoriky v Olomouci ke sňatku Václava Viléma Popela z Lobkovic s kardinálovou neteří Markétou Františkou z Ditrichštejna. Studenti olomoucké jezuitské akademie je předvedli v Kroměříži, kde se svatba konala. Hra o pěti dějstvích vychází z deuterokanonické knihy Tóbit, tj. z příběhu o zbožném Tóbitovi, který ve stáří oslepl a posílá syna Tobiáše k příteli, u nějž má uložené stříbro. Tobiáše doprovází archanděl Rafael (v lidské podobě), s jehož pomocí Tobiáš přemůže démona Asmodea, ožení se se Sárou, jejíchž sedm předchozích manželů Asmodeus zabil, a nakonec vyléčí svého otce. V ději dominuje téma svatby. Ve IV, 3 je předveden jeden ze židovských svatebních zvyků (panny s lampami přicházejí ke snoubencům, zasypou je květy, apod.), dvakrát se odehraje svatební hostina (IV, 4 a V, 1 – zde dokonce s tanci Hebrejců), andělé zpívají svatební píseň (IV, 8), apod. Svatba Tobiáše a Sáry se prolíná s odkazy a narážkami na sňatek Popela z Lobkovic a Markéty. Když je Rafael posílán k Tobiášovi, vidí spojené erby rodů Ditrichštejnů a Popelů (I, 6) a Múzy, Giganti a lesní mužové opěvující zásnuby Tobiáše a Sáry náhle („jakoby znali budoucnost“) začnou zpívat o svatbě Popela s Markétou (I, 4). Hra obsahuje zpívané a taneční části (ve II, 2 vystupují zároveň dva sbory, jeden předpovídá Tobiášově výpravě konec šťastný, druhý nešťastný). Z četných komplikovaných efektů naznačených v textu je patrné, že '''D'''. dobře znal barokní scénickou techniku a počítal s jejím uplatněním při provedení hry.