Czechtitzky, Karl: Porovnání verzí

| povolání = <ee:profession>herec, </ee:profession>

Psán též Czechtitzki, Czechticky, Čechticky, Czehtitzky, Zechtilzky, křest. jméno též Carl. – Pravděpodobně už v mládí byl '''C'''. v kontaktu s osobnostmi pražského divadla, s herci a dramatiky společnosti → J. J. Bruniana (doložen v ní však není) a také se pokoušel o dramatickou tvorbu. Traduje se, že debutoval 1777 v Linci v titulní roli truchlohry ''Graf Treuberg'' → K. F. Guolfingera von Steinsberg (v pražském Divadle v Kotcích provedena v červenci 1778), jenž ji 1781 pod názvem''Der Patriotismus ''zařadil do knižního vydání svých her. Při uvedení hry v pruském Královci (Königsberg) 1786, kde titulní roli hrál '''C'''., bylo autorství přiznáváno jemu (údajně hru napsal zcela samostatně podle plánu, který mu v Praze Guolfinger poskytl).

První doložené herecké angažmá absolvoval '''C'''. 1779 v Augsburgu u společnosti W. Rößla (hrál vedlejší role), jejíž tamní působení bylo krátké a nepříliš úspěšné (březen–květen). 1782 získal angažmá v Praze u principála → K. Wahra pro poslední sezonu Divadla v Kotcích. Pražskému publiku se '''C'''. představil jako Beaumarchais v Goethově tragédii ''Clavigo.'' Prahu však vzápětí opustil. V Berlíně nastoupil u Döbbelinovy společnosti, kde poprvé vystoupil 9. 12. 1782 jako Hamlet. 1783–85 hrál v ruském Petrohradě (1784/85 je však zároveň zaznamenán v oboru druhých milovníků ve společnosti Hofmannově, působící ve střední Evropě ⇒ GTK 1786). Poté zamířil do ­Královce ke společnosti J. C. Schuchové (1785–87), která tu hrála během zimního období, v létě v Mitavě (Mittau, dnes Jelgava v Lotyšsku) a na podzim v Gdaňsku. Zde jeho umělecká kariéra vyvrcholila. Po návratu do Berlína 1787 zde s přestávkami působil do 1795, poté hostoval na různých místech. Totožnost nebo příbuzenský poměr s Antonem C., činným 1790 ve Vídni u principála → Ch. L. Seippa v divadle „auf der Landstraße“, nebyly dosud zjištěny. Působení '''C'''. v → Mihuleho souboru Vlastenského divadla, který kromě Prahy hrál i v Karlových Varech, dokládá ­pouze údaj o jeho odchodu z ansámblu 1791. Ve druhé polovině devadesátých let hostoval za Ifflandova ředitelství v Berlíně (Frank, F. W. Gotter: ''Der argwöhnische Ehemann'' [Podezřívavý manžel]), v září 1798 ve Vídni (Hamlet) a 2. 1.–8. 2. a 3.–10. 9. 1800 hrál celkem patnáctkrát ve Vratislavi, kde mu byla udělena pamětní medai­le. Za ředitele J. K. Liebicha hostoval 1807/08 ve Stavovském divadle jako Shakespea­rův Ham­let, Beaumarchais (Goethe:''Clavigo''), Philipp Brock (A. W. Iffland: ''Die Mündel'' [Poručenci]) a 1808/09 jako Franz Moor (Schiller: ''Die Räuber'' [Loupežníci]). Po skončení umělecké dráhy tu vystoupil (patrně naposledy) ještě 1810, když do Prahy přijela slavná herečka F. Bethmannová-Unzelmannová, s níž kdysi jako mladistvý milovník hrával v Berlíně. Poslední léta trávil zřejmě v Čechách se svou manželkou Mariannou Theresou (Josefou), roz. Rosenbergovou (* 1757), která se svým prvním manželem J. Ch. Kaffkou půso­bila herecky už v Brně za → R. Waitzhof­era (1781), v Praze údajně studovala zpěv u → T. Batkové a později tu působila jako učitelka zpěvu (⇒ ''Vertraute Briefe'' 1810). Jako vdova se po 1813 provdala za herce a 1824–34 člena ředitelského triumvirátu Stavovského divadla F. Polawského.

Herecky se '''C'''. uplatňoval především v charakterním oboru a v oboru prvních milovníků, pro něž měl dobré psychofyzické předpoklady: ohnivou letoru, mladistvý zjev, půvabnou postavu, oduševnělou a výraznou tvář, příjemný a tvárný hlas. Vynikal ve vášnivých a dramaticky vyhrocených scénách, které hrál s neobyčejným temperamentem a invencí. Zvláště se mu dařily role vyžadující patos a nadšení, ať to byli mladí hrdinové či zloduši. V postavě Thesea (J. A. Benda: ''Ariadne auf Naxos'' [Ariadna na Naxu], t: J. Ch. Brandes) upoutal oduševnělou mimikou, přechody mezi náruživými a mírnými afekty i ztvárněním vnitřního zápasu mezi povinností a láskou. Uznale byl ­přijat také jeho Franz Moor v prvním berlínském uvedení Schillerových ''Loupežník''''ů''; v této roli byl kongeniálním partnerem zasloužilého schillerovského interpreta J. F. F. Flecka (Karl)''. ''Mezi rolemi, které hrál, byli mj. Shakespearův Richard, Major Tellheim (G. E. Lessing: ''Emilia Galotti''), Almaviva (P.-A. C. Beaumarchais: ''Der tolle Tag, oder Figaros Hochzeit'' [Bláznivý den aneb Figarova svatba]). Kritika, obsáhle recenzující '''C'''. výkony, oceňovala jak jeho výjimečné nadání, tak detailně promyšlenou přípravu rolí (včetně volby charakteristického kostýmu) a připisovala mu zásluhu o zvýšení celkové úrovně herectví u divadelní společnosti.