Antoš, Jan: Porovnání verzí
nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
(založení hesla) |
(založení hesla) |
||
| Řádka 19: | Řádka 19: | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | povolání = <ee:profession>kantor, skladatel, </ee:profession> | + | | povolání = <ee:profession>kantor, skladatel,</ee:profession> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Psán též Antosch. – Odkud pocházel, není známo. Nejpozději od prosince 1760 působil jako učitel v Nemyčevsi u Jičína. Tam se 11. 12. oženil s místní dívkou Barborou Langrovou, s níž měl dva syny a dceru. Učil trivium, vedl kostelní zpěv a hudbou si přivydělával i po hospodách, později mu byla přidělena pole ze zrušeného panského ovčína. Po 1790 přešel do blízkého Kopidlna, tam se mu v říjnu 1791 z druhého manželství s Alžbětou Blechovou narodila dcera. V novém působišti, kde byla před jeho nástupem vystavěna dřevěná školní budova, se postavení '''A'''. zlepšovalo. Stal se měšťanem a jeho příjmy zvýšilo také založení školní fundace (1795 věnovalo škole půdu místní literátské bratrstvo a finanční obnos poskytl vídeňský dvorní klavírista J. A. Štěpán, syn bývalého kopidlnského kantora). Učitelské působení '''A'''. v Kopidlně skončilo 1806. Ve zdejší matrice zemřelých však zaznamenán není (20. 4. 1816 tu zemřel jeho syn Jan A.), zřejmě dožil na odpočinku u některého ze svých dětí na jiném místě. | Psán též Antosch. – Odkud pocházel, není známo. Nejpozději od prosince 1760 působil jako učitel v Nemyčevsi u Jičína. Tam se 11. 12. oženil s místní dívkou Barborou Langrovou, s níž měl dva syny a dceru. Učil trivium, vedl kostelní zpěv a hudbou si přivydělával i po hospodách, později mu byla přidělena pole ze zrušeného panského ovčína. Po 1790 přešel do blízkého Kopidlna, tam se mu v říjnu 1791 z druhého manželství s Alžbětou Blechovou narodila dcera. V novém působišti, kde byla před jeho nástupem vystavěna dřevěná školní budova, se postavení '''A'''. zlepšovalo. Stal se měšťanem a jeho příjmy zvýšilo také založení školní fundace (1795 věnovalo škole půdu místní literátské bratrstvo a finanční obnos poskytl vídeňský dvorní klavírista J. A. Štěpán, syn bývalého kopidlnského kantora). Učitelské působení '''A'''. v Kopidlně skončilo 1806. Ve zdejší matrice zemřelých však zaznamenán není (20. 4. 1816 tu zemřel jeho syn Jan A.), zřejmě dožil na odpočinku u některého ze svých dětí na jiném místě. | ||
| − | Nejznámějším dílem '''A'''. je zpěvohra o východočeské selské rebelii 1775, komponovaná 1775–77 a v pramenech nazývaná ''Opera de Rebellione | + | Nejznámějším dílem '''A'''. je zpěvohra o východočeské selské rebelii 1775, komponovaná 1775–77 a v pramenech nazývaná ''Opera de Rebellione Boëmica Rusticorum''; ''Operetta o Sedlskej Swobodě aneb Rebelirowani''; ''Opera o sedlské rebelij''; ''Sedlské pozdvižení roku 1775'', která vznikla podobně jako řada lidových slovesných skladeb, kronikářských záznamů i písní v bezprostřední souvislosti s povstáním a realisticky zachycuje jádro této historické události – demonstrační tažení selského vojska a vyjednávání sedláků s vrchností. Autorem libreta, sepsaného na základě zpráv o událostech, možná i se znalostí dobových kramářských tisků (např. ''Špásovná novina v píseň uvedená o sedlské svobodě'', 1777), byl zřejmě sám skladatel. Průběh rebelie ve zkratce sehrají čtyři postavy: Rychtář (tenor), Vůdce rebelie (první bas), Sedlák (alt) a Správce (druhý bas). Vůdce rebelie vyzývá k povstání, Rychtář a Sedlák vyjednávají se Správcem o zveřejnění domnělého císařského patentu, který sedlákům zaručí svobodu, zrušení roboty a daní. Patent je už oslavován, ale Vůdce přichází se zprávou o neúspěchu povstání, kterou potvrdí i Správce a závěrečný sbor. Podobný námět se objevil i v anonymní skladbě pro dva zpěváky s doprovodem smyčcového tria ''Opera iucunda Pán a sedlák'' z Bakova nad Jizerou, v níž sedlák odvážně obviňuje pána ze špatného zacházení, v závěrečném chóru však rezignuje a slibuje poslušnost. |
'''A'''. hudební ztvárnění svým rozvrhem připomíná komická intermezza italských oper barokního období. Převažující tříhlasá sazba s častými figuracemi je vytvářena řazením a opakováním krátkých melodických motivů a harmonických postupů, zdařile však charakterizuje jednotlivé postavy (např. vážný patetický tón Vůdce rebelie), dokáže stupňovat výraz podle spádu děje a dokládá tak spontánní invenci autora. Po instrumentální introdukci se pravidelně střídají árie s recitativy a sbor jednajících postav kompozici o 17 číslech uzavírá. Instrumentální hlasy tvoří smyčcové trio (patrně s obligátním cembalem), které doprovází i recitativy a uplatňuje se v mezihrách. | '''A'''. hudební ztvárnění svým rozvrhem připomíná komická intermezza italských oper barokního období. Převažující tříhlasá sazba s častými figuracemi je vytvářena řazením a opakováním krátkých melodických motivů a harmonických postupů, zdařile však charakterizuje jednotlivé postavy (např. vážný patetický tón Vůdce rebelie), dokáže stupňovat výraz podle spádu děje a dokládá tak spontánní invenci autora. Po instrumentální introdukci se pravidelně střídají árie s recitativy a sbor jednajících postav kompozici o 17 číslech uzavírá. Instrumentální hlasy tvoří smyčcové trio (patrně s obligátním cembalem), které doprovází i recitativy a uplatňuje se v mezihrách. | ||
| Řádka 35: | Řádka 35: | ||
Značné rozšíření zpěvohry v českých zemích dokládá šest úplných dochovaných opisů a několik fragmentů. Z nejstarší verze skladby existují pouze dva datované vokální party („finis A[nno]. 1777“), vložené do pozdějšího kompletního exempláře z Nového Města nad Metují (kolem 1800), není vyloučeno, že se jedná o torzo '''A'''. autografu. Nejstarší úplný opis (asi 1777) pochází podle kopistovy poznámky z klášterního prostředí (blíže neurčený klášter nebo kostel sv. Josefa) podobně jako verze z rajhradského kláštera (1779) s českým titulním listem a latinskými poznámkami na partech, které kromě data opisu poprvé zaznamenaly také jméno skladatele („Del Sig. Antosch“). Pozdější verze jsou známy z Kutné Hory („Auth[ore]. D[ominus]. Antosch“), z Miletína (opis K. J. Erbena) a z Ústí nad Orlicí. | Značné rozšíření zpěvohry v českých zemích dokládá šest úplných dochovaných opisů a několik fragmentů. Z nejstarší verze skladby existují pouze dva datované vokální party („finis A[nno]. 1777“), vložené do pozdějšího kompletního exempláře z Nového Města nad Metují (kolem 1800), není vyloučeno, že se jedná o torzo '''A'''. autografu. Nejstarší úplný opis (asi 1777) pochází podle kopistovy poznámky z klášterního prostředí (blíže neurčený klášter nebo kostel sv. Josefa) podobně jako verze z rajhradského kláštera (1779) s českým titulním listem a latinskými poznámkami na partech, které kromě data opisu poprvé zaznamenaly také jméno skladatele („Del Sig. Antosch“). Pozdější verze jsou známy z Kutné Hory („Auth[ore]. D[ominus]. Antosch“), z Miletína (opis K. J. Erbena) a z Ústí nad Orlicí. | ||
| − | Zpěvohra se stala východiskem pro rozsáhlejší třídílnou hru se zpěvy nazvanou ''Selská rebelie aneb Nesmysltedlné pozdvižení'', jejíž anonymní autor téměř všechny '''A'''. árie a recitativy v původní podobě zasadil do nového, mluveného prozaického textu. Úprava počítá s početnějším hereckým ansámblem a náročnějším scénických řešením (šest proměn); na jevišti se odehrávají i působivé výjevy, o nichž v předloze byla pouze zprostředkovaná zmínka (např. scéna plenění panského sídla). Podle tradovaného výkladu vznikla hra na počátku 19. stol. pro potřeby ochotníků v okolí Ústí nad Orlicí, kde opisy textu nalezli K. Adámek (rkp. z archivu hudebního spolku Cecilie, dnes nezvěstný) a J. Someš (rkp. J. Štyrského pro neuskutečněnou inscenaci 1895) a kde byla v 19. stol. při oslavách svátku sv. Cecílie tradičně prováděna (po 1895 v přepracování J. Kunstovného do podoby kouzelné zpěvohry ''Tafriel''). Mohla však vzniknout už v počátcích venkovského ochotnického hnutí v osmdesátých letech 18. stol. a podle místních názvů užitých v textu ji lze lokalizovat do středního Polabí. Tato hra se zpěvy dokládá šíření '''A'''. zpěvohry a proměny její inscenační tradice na pozadí dramaturgie pražského Vlastenského divadla (srv. Thámův překlad hry P. Weidmanna '' | + | Zpěvohra se stala východiskem pro rozsáhlejší třídílnou hru se zpěvy nazvanou ''Selská rebelie aneb Nesmysltedlné pozdvižení'', jejíž anonymní autor téměř všechny '''A'''. árie a recitativy v původní podobě zasadil do nového, mluveného prozaického textu. Úprava počítá s početnějším hereckým ansámblem a náročnějším scénických řešením (šest proměn); na jevišti se odehrávají i působivé výjevy, o nichž v předloze byla pouze zprostředkovaná zmínka (např. scéna plenění panského sídla). Podle tradovaného výkladu vznikla hra na počátku 19. stol. pro potřeby ochotníků v okolí Ústí nad Orlicí, kde opisy textu nalezli K. Adámek (rkp. z archivu hudebního spolku Cecilie, dnes nezvěstný) a J. Someš (rkp. J. Štyrského pro neuskutečněnou inscenaci 1895) a kde byla v 19. stol. při oslavách svátku sv. Cecílie tradičně prováděna (po 1895 v přepracování J. Kunstovného do podoby kouzelné zpěvohry ''Tafriel''). Mohla však vzniknout už v počátcích venkovského ochotnického hnutí v osmdesátých letech 18. stol. a podle místních názvů užitých v textu ji lze lokalizovat do středního Polabí. Tato hra se zpěvy dokládá šíření '''A'''. zpěvohry a proměny její inscenační tradice na pozadí dramaturgie pražského Vlastenského divadla (srv. Thámův překlad hry P. Weidmanna ''Štěpán Fedynger neb Sedlská vojna'', Nosticovo divadlo 1785; ztracená hra se zpěvy M. Stuny ''Sedlské zbouření'', Bouda 1786, jejímž modelem '''A'''. zpěvohra mohla být). 1975 provedli '''A'''. zpěvohru posluchači brněnské konzervatoře (d: Z. Mrkos, r: I. Petrželka). |
| − | '''A'''. komponoval také vokální chrámové skladby, dochované v řadě opisů (mariánské antifony, roráty, árie, pastorely na české texty). Několik pastorel má podobu dialogu, stejně tak jako drobná a dobově značně rozšířená skladba '' | + | '''A'''. komponoval také vokální chrámové skladby, dochované v řadě opisů (mariánské antifony, roráty, árie, pastorely na české texty). Několik pastorel má podobu dialogu, stejně tak jako drobná a dobově značně rozšířená skladba ''Loučení Pána Ježíše'' ''se svou nejmilejší matkou'' ''Marií Pannou'' pro soprán a bas s doprovodem houslí a varhan, jejíž hudebnědramatické zpracování stojí ve srovnání s pastorelami na vysoké úrovni. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Verze z 26. 5. 2016, 18:37
Jan Antoš
* kolem 1735
† po 1806
kantor, skladatel
Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po přihlášení.
