Česká divadla: Porovnání verzí

Verze z 18. 5. 2016, 09:36

Eva Šormová a kolektiv

Zpracoval Kabinet pro studium českého divadla Divadelního ústavu s externími spolupracovníky.
Hlavní redaktor: Eva Šormová
Redaktor: Josef Herman 

Autoři hesel:
Marie Boková, Karel Boženek, Drahomíra Čeporanová, Eugenie Dufková, Alice Dubská, Jan Dvořák, Josef Herman, Jana Holeňová, Ondřej Hučín, Olga Janáčková, Vladimír Just, Ljuba Klosová, Eva Kolárová, Josef Kovalčuk, Tatjana Lazorčáková, Jana Machalická, Ladislava Petišková, Jan Pömerl, Sylva Pracná, Adolf Scherl, Bořivoj Srba, Jiří Stýskal, Eva Šormová, Jiří Štefanides, Alena Večeřová

Publikace vznikla v letech 1997–1999 za podpory Ministerstva kultury České republiky (projekt  č. GK 97GO033UKK001; sběr materiálu byl ukončen k 30. září 1999, během korektur sazby byly provedeny doplňky údajů k 31. prosince 1999). 

Recenzovali
prof. PhDr. František Černý, DrSc.
Mgr. Marie Boková

Rejstřík sestavila Zdena Benešová
Přebal navrhl  Vladimír Nárožník

Vydal Divadelní ústav, Praha 2000

© Divadelní ústav, 2000
ISBN 80-7008-107-4

Úvodem

Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (EDS) je prvním svazkem z široce koncipovaného lexikografického projektu Divadelního ústavu. Jak známo, divadlo zaujímalo v českém prostředí důležitou kulturní a společenskou roli. Na rozdíl od jiných národních kultur i na rozdíl od ostatních uměleckých disciplín však nemá dosud souhrnný slovník. K dispozici jsou pouze dílčí lexikony, které nezahrnují celek české divadelní kultury. Proto Divadelní ústav hodlá postupně vydat řadu slovníkových prací, které obsáhnou české profesionální divadlo v celé jeho historické rozloze a žánrovém spektru. 

Zaměřením na umělecké soubory jakožto tvůrčí subjekty divadelního dění je EDS ojedinělá nejen v české teatrologii. Zvláštní lexikografický přístup vyplývá ze specifičnosti divadelního umění, jehož díla – inscenace – nevytváří jedinec, nýbrž kolektiv, jímž je vesměs divadelní soubor, a také z existence stálých ansámblů s personální i programovou a uměleckou kontinuitou, jež je pro české divadlo příznačná.

EDS nemá sice v české teatrologické literatuře přímého předchůdce a poprvé lexikograficky zpracovává českou divadelní kulturu v rozpětí více než tří set let, nicméně některé dřívější i současné slovníkové příručky obsahují hesla věnovaná vybraným divadelním souborům či divadlům jako institucím.

Výchozí časovou hranicí EDS je rok 1675 (utvoření Knížecí eggenberské herecké společnosti v Českém Krumlově). Horní časovou hranici hesláře tvoří rok 1989, po němž se zásadním způsobem změnily podmínky divadelního provozu i možnosti vzniku divadelních uskupení. Do hesláře proto nebyly začleněny soubory vzniklé po tomto datu; hesla divadelních souborů, jejichž činnost po roce 1989 pokračovala, však byla výkladově i faktograficky dovedena do roku 1999.

Heslář EDS zahrnuje v širokém výběru české a na českém území působící organismy a instituce, produkující divadelní představení všech druhů a žánrů (činoherní, operní, operetní, pantomimická, baletní, loutková atd). Neaspiruje na vyčerpávající úplnost, vzhledem k počtu souborů, např. kočujících společností, nedosažitelnou. Nezachycuje četné jinonárodní, především německé soubory, které na našem území působily a často významně spoluutvářely zdejší divadelní kulturu, a to především pro nedostatečný stav poznání této oblasti, ale i vzhledem ke kulturnímu úzu (a s vědomím jeho úskalí), který pojem české divadlo vymezuje jazykově. Výjimku tvoří však soubory utrakvistické, dále jinojazyčné ansámbly působící v rámci jednoho divadla paralelně se soubory českými a konečně soubory, které svým působením v českých zemích v 17. a 18. století napomáhaly připravovat konstituování novodobého českého divadla.

EDS zahrnuje divadelní soubory bez rozdílu jejich provozně-správního statutu, tj. divadla veřejná (státní, městská, družstevní atd.) i soukromá, soubory působící v jednom stálém místě i soubory zájezdového typu (např. oblastní divadla) a cestující/kočovné společnosti. Z toho mimo jiné vyplývá jisté rozvolnění pojmu „divadlo“, který je v EDS používán dle kontextu ve smyslu divadelní instituce, divadelní soubor i divadelní budova.

S ohledem na historický vývoj českého divadelního umění, v němž se instituce divadla (divadelního souboru) vytvořila na počátku novověké éry, v etapě národního obrození, zahrnuje EDS rovněž významné amatérské a poloprofesionální skupiny, které ve své době suplovaly profesionální divadelní činnost (např. Kajetánské divadlo). K této skutečnosti bylo nezbytné přihlédnout zvláště v oblasti loutkového divadla, kde proces profesionalizace probíhal opožděně a s ostatními druhy divadel se vyrovnal až po druhé světové válce. Z novějších fází historického vývoje, kdy již české divadlo disponovalo sítí profesionálních scén, byla do EDS včleněna hesla těch amatérských souborů, které vnášely do divadelní tvorby podnětné umělecké impulzy a které se nezřídka stávaly nonkonformními ohnisky společenské rezistence.

EDS není koncipována jako stručný informativní slovník, který by pouze shrnul a uspořádal faktografické údaje, ale jako slovník výkladový. Jednotlivá hesla usilují podat relevantní „životopisná“ data o souboru, charakterizovat jeho tvorbu a podíl významných umělců na ní, vymezit jeho místo v kontextu českého divadelnictví a vývoje divadelního umění. Proto se některá hesla do jisté míry výkladově překrývají (např. tam, kde z kočujících společností vznikla stálá divadla, či tam, kde cestující společnosti zajištovaly pravidelný divadelní provoz). V heslech se také odrazil různý stav bádání o jednotlivých souborech. Některá hesla proto přinášejí sukus z obsáhlé odborné literatury (jako např. Národní divadlo), jiná vznikla sumarizací informací roztroušených v dílčích studiích či diplomových a seminárních pracích, mnohdy byly jediným materiálem archivní prameny a drobné zmínky v dobovém tisku. Tuto situaci výmluvně dokládá soupis literatury na konci každého hesla.

Poděkování

za účinnou spolupráci patří prof. PhDr. Františku Černému, DrSc., a Mgr. Marii Bokové, kteří s nevšedním zaujetím a pečlivostí recenzovali detailně všechna hesla. Za cenné připomínky patří dík Nině Malíkové, Mojslavě Sehnalové a Jaroslavu Somešovi. Za pomoc při vyhledání obrazových materiálů Michalu Šandovi, Miladě Pravdové a pracovnicím Archivu Národního divadla v Praze a Divadelního oddělení Národního muzea v Praze. Konečně autoři předem děkují všem, kteří upozorní na omyly a chyby, neboť kvantum shromážděných informací se bez nich jistě nemohlo obejít.

Jak číst v lexikonu Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů

Každé encyklopedické heslo sestává z těchto částí: 

A. Záhlaví obsahuje titul hesla, kterým je zpravidla poslední nebo frekventovaný název divadelního souboru/divadla. Jestliže se oficiální název postupně měnil, jsou uváděny dobové názvy včetně letopočtů jejich platnosti; tyto názvy jsou pak v knize zachyceny na příslušných místech formou odkazů. Pokud oficiální název sestává z dvojice substantiv, v níž je prvním slovem Divadlo, z názvu hesla je vypouštíme (např. Semafor, nikoli Divadlo Semafor). Z názvu hesla eliminujeme místní jméno, a to i když je součástí oficiálního názvu divadla, ponecháváme je pouze v případech, kdy by jeho absence znemožňovala identifikaci (např. u názvů Městské divadlo apod.). Hesla divadel stejného jména řadíme chronologicky a odlišujeme v názvu hesla číslicí za lomítkem (např. Rokoko / 1, Rokoko / 2). V závěru záhlaví uvádíme místo (místa) a roky působení divadla/divadelního souboru. Místní jméno u hesel oblastních divadel zájezdového typu označuje jejich domovské sídlo. U kočujících divadelních společností, které trvalé sídlo neměly, uvádíme pouze roky jejich činnosti.

B.Výkladová část shrnuje „biografická“ fakta o souboru (o jeho vzniku, provozu a řízení, personální skladbě a jejích proměnách). Chronologicky postupující výklad charakterizuje tvorbu souboru, začleňuje ji do vývojového kontextu a všímá si i souvislostí společenských a politických, tedy dobového ohlasu jeho tvorby a jeho společenského dosahu. V rozsahu a podrobnosti této části, tj. v zevrubnosti charakteristiky tvorby divadla, byl uplatněn zřetel k významu daného jevu.

Hesla divadel s dvěma a více soubory jsou strukturována dvojím způsobem: buď chronologicky uspořádaným výkladem o činnosti souborů v jednotlivých vývojových údobích společně, nebo členěním do podkapitol o jednotlivých souborech uvozených příslušným označením (ČINOHRA, OPERA atd.).

Názvy dramatických a divadelních děl (inscenací) jsou v této části hesla vyznačeny kurzívou. Údaje o jednotlivých inscenacích, uváděné ve výčtech jako příklad tvorby souboru, jsou oddělovány čárkou, středníkem oddělujeme údaje vztahující se k jedné inscenaci. Údaje o inscenaci zpravidla končí rokem premiéry, pokud je letopočet uvozen pomlčkou, vztahuje se údaj ke všem předcházejícím inscenacím.

Ve výkladové části hesla užíváme místo plného názvu divadla jeho zkratku, která je tištěna tučně. Na rozdíl od vžitých zkratek divadel, používaných v celé knize, které jsou uvedeny v seznamu zkratek, platí tato zkratka pouze v daném hesle a není do seznamu zkratek zařazena.

C. Soupis prací o divadelním souboru v oddíle označeném LITERATURA obsahuje výběr z odborné, kritické a memoárové literatury včetně ročenek a almanachů, vydávaných divadly. Skladba této části se řídí povahou existujícího materiálu; soupisy literatury uváděné v jednotlivých heslech respektují charakter a množství prací, jež se případ od případu liší. U některých hesel bylo možno soupis literatury sestavit z obsáhlých syntetizujících divadelněhistorických studií. Jinde práce tohoto typu zcela chybí a jediným materiálem jsou recenze inscenací a zprávy v denním, případně odborném divadelním tisku.

Záznamy jsou řazeny chronologicky, je-li uváděno více prací od téhož autora, jsou údaje o nich seskupovány. U knižních publikací uvádíme jméno autora práce, její titul a rok vydání. Pokud kniha neobsahuje vročení a podařilo-li se je určit z jiných zdrojů, uvádíme letopočet v hranatých závorkách. Místo vydání uvádíme pouze u publikací vydaných mimo Prahu. Místní jméno zahraniční je psáno v originální podobě, na rozdíl od výkladové části hesla, kde používáme vžité počeštěné verze.

U statí otištěných ve sbornících, kolektivních dílech či periodikách uvádíme jméno autora a název stati, dále název knihy nebo periodika a určující bibliografické údaje:

• u časopisů ročník, rok, číslo a stránku (je-li časopis paginován po číslech), ročník, rok a stránku (je-li časopis paginován průběžně)
• novin uvádíme den, měsíc a rok. Názvy článků a publikací jsou odlišeny kurzívou. Mimopražská zahraniční periodika jsou blíže určena místem vydání.

V rubrice LITERATURA se neuvádějí základní příručky, speciální slovníky, všeobecně naučné encyklopedie, ani syntetizující divadelněhistorická díla, k nimž se přihlíželo při zpracování jednotlivých hesel (A. Javorin: Divadla a divadelní sály v českých krajích I–II, 1949; Dějiny českého divadla I–IV, 1968–83; Divadlo, in Československá vlastivěda 9, Umění, sv. IV, 1970; Národní divadlo a jeho předchůdci, Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního, 1988; Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech, 1995; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999).

D. Poslední oddíl hesla uvádí pomocí zkratek specializované slovníkové příručky, v nichž se vyskytuje heslo daného divadelního souboru/divadla.