Lehmann-Kalisch, Lilli: Porovnání verzí

Vl. jménem Elisabeth Maria L., provd. Ka­lischová. Dcera zpěvačky a harfistky Marie L.-Löw (1809–1885), starší sestra Marie L. (1851–1931). (Není příbuzná s Lotte L., čest­nou členkou vídeňské Státní opery.) Od 1853 žila v Praze s matkou, harfistkou StD, a se sest­rou Marií. Matka ji učila hudbě a přivedla ji do ochotnického Mikulášského divadla na Starém Městě. V autobiografické skice v Prager Tag­blatt 1902 uvádí, že od dětství zpívala i česky. Profesionálně debutovala 20. 10. 1865 ve StD za ředitele Wirsinga (Chlapec, Mozart: Die Zauberflöte) a byla angažována 1866–1867/68 pro mladodramatické role, zpívala však i jiné postavy sopránového repertoáru; hojně se uplatňovala v činohře a v Offenbachových ope­retách. Po odchodu z Prahy působila jednu se­zonu v Gdaňsku [Danzig], Lipsku a od srpna 1869 v Berlíně, kde teprve 1875 dosáhla první­ho velkého úspěchu a začala rozvíjet meziná­rodní kariéru. 1876 zpívala (vedle své sestry Marie) jednu z Dcer Rýna (Wagner: Ring des Nibelungen) při prvním bayreuthském festiva­lu. Během působení v Berlíně hostovala zvl. v Londýně (od 1880) a ve Vídni (od 1882). 1885 vypověděla berlínskou smlouvu a stala se členkou Metropolitní opery v New Yorku (první role: Bizetova Carmen 25. 11. 1885). Vystupovala čtyři sezony v německých a ital­ských představeních a účinkovala v řadě ame­rických premiér Wagnerových děl (Tristan und Isolde 1886, Siegfried 1887, Götterdämmerung 1888, kompletní Ring des Nibelungen 1889). Absolvovala asi 205 vystoupení a 1896/97 uspořádala wagnerovské turné po Americe. Po odchodu z New Yorku měla pouze krátká an­gažmá, vedle nichž byla 1901–10 uměleckou ředitelkou salcburských slavnostních her, kde se uplatnila i jako inscenátorka. Od 1916 tam vedla pěveckou třídu. Koncertovala do 1920.

L.-K. byla mimořádně přemýšlivou pěvkyní s nevelkým, ale dokonale školeným a ovláda­ným hlasem. Herecky byla předurčena pro tra­gické a vznešené role. Měla v repertoáru asi 170 postav. 1890–1900 se plně věnovala Wag­nerovi a byla považována za první wagnerov­skou primadonu mezinárodního formátu, od 1900 se orientovala na role a inscenace mozar­tovské. Napsala několik studií o interpretaci (mj. Meine Gesangkunst, Berlin 1902) a pamě­ti (Mein Weg, Berlin 1913), přeložené též do angličtiny. V pražské Bohemii 15. 11. 1913 z nich vyšly ukázky (L. L. Prager Erinnerungen).

Do Prahy se opakovaně vracela. V německém divadle hostovala za ředitele Edmunda Kreibiga v dubnu 1882 (Bizet: Carmen, Thomas: Mig­non). Vystoupila po boku sestry Marie, která zde byla v angažmá. Znovu hostovala v červnu 1882 (5krát Mignon v Novoměstském divadle); její výkony označil ve svých pamětech za neza­pomenutelné B. Benoni. Po penzionování so­pranistky E. z Ehrenbergů (1885) se správa ND pokoušela získat L.-K. pro české jeviště, podle ředitele Šuberta k tomu nedošlo údajně pro pře­kážky berlínské intendance. L.-K. poté hostova­la v Praze až v únoru 1903, opět v německém divadle za ředitele Neumanna, kde vystoupila 19. 2. na filharmonickém koncertě, 21. 2. zpíva­la Isoldu (upoutala jemným, lyrickým pojetím role) a 24. 2. Normu (Bellini: Norma). 20. 5. 1906 hostovala na Májových hrách v německém divadle jako Dona Anna (Mozart: Don Juan). V červnu 1908 zpívala Konstanci (Mozart: Die Entführung aus dem Serail) a Donnu Annu (Mozart: Don Juan) na mozartovském festivalu v Karlových Varech, který s exkluzivním obsa­zením pěvců z řad lázeňských hostí pořádal ředitel městského divadla W. Borchert. Žákyní L.-K. byla S. Jicha-Goetzlová (1889 Vimperk­-1932 Frankfurt n. M.), významná členka praž­ského německého divadla.