Stavovské divadlo – balet: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
m
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
−
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>
+
<ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce
−
{{Infobox Instituce
+
 
| název = <ee:label>Stavovské divadlo – balet</ee:label>
 
| název = <ee:label>Stavovské divadlo – balet</ee:label>
 
| letopočet = <ee:era></ee:era>
 
| letopočet = <ee:era></ee:era>
Řádka 7: Řádka 6:
 
</ee:alias>
 
</ee:alias>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
 +
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| type = <ee:type>divadlo</ee:type>
 
| type = <ee:type>divadlo</ee:type>
 
| adresa = <ee:address>
 
| adresa = <ee:address>
Řádka 14: Řádka 14:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně: ''Floru a Zefíra'' (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou ''Marnou opatrnost ''(1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta ''Popelčin kouzelný sen'' (1831), ''Šťastné ztroskotání lodi'' J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski ''Švýcarskou mlékařku'' (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem ''Sylfidu'' a ''Náměsíčnou'' L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: ''Sylfidu'', ''Malířův sen'', ''Esmeraldu'', ''Giselle'' (vše 1850) a ''Kateřinu, dceru banditovu'' Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli ''Saltarello'' a Pugniho ''Markytánku'' (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně ''Carnevals Abendteuer in Paris'' M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala ''Giselle ''a ''Esmeraldu'' (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru.
 
Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně: ''Floru a Zefíra'' (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou ''Marnou opatrnost ''(1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta ''Popelčin kouzelný sen'' (1831), ''Šťastné ztroskotání lodi'' J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski ''Švýcarskou mlékařku'' (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem ''Sylfidu'' a ''Náměsíčnou'' L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: ''Sylfidu'', ''Malířův sen'', ''Esmeraldu'', ''Giselle'' (vše 1850) a ''Kateřinu, dceru banditovu'' Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli ''Saltarello'' a Pugniho ''Markytánku'' (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně ''Carnevals Abendteuer in Paris'' M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala ''Giselle ''a ''Esmeraldu'' (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
Řádka 31: Řádka 31:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 302{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]</ee:category>
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
'''Zdroj:''' <ee:published>2001</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author></ee:author>
+
−
</cshow>
+
−
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]]
+
−
[[Category:Česká divadla]]</ee:category>
+
  
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
Řádka 47: Řádka 39:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 16. 2. 2017, 15:17

Stavovské divadlo – balet
divadlo


Baletní soubor pražského Nosticova divadla založil 1783 a vedl baletní mistr F. X. Seve. Po převzetí divadla českými stavy došlo se změnou názvu na Stavovské divadlo i ke změně baletního mistra. Stal se jím 1798 G. Brunetti (* 1771 † 1825?), jeho syn Johann a 1825 B. Feigert. Baletní mistři uváděli krátké balety a pantomimy s hudbou českých skladatelů A. Volánka, F. Škroupa, P. Vranického. Velký repertoár přivážely hostující baletní skupiny z Vídně: Floru a Zefíra (h. C. Bossi, 1814), s K. Horscheltovou Marnou opatrnost (1815), F. Occioni velký romantický balet podle F. Horschelta Popelčin kouzelný sen (1831), Šťastné ztroskotání lodi J. Volánka (1836), K. Schlanzowská a Grekowski Švýcarskou mlékařku (1841); F. Crombé připravil s domácím souborem Sylfidu a Náměsíčnou L. Hérolda (1841). Od 1835 mělo Stavovské divadlo řádný soubor a baletní školu. Ve funkci šéfa baletu se vystřídali J. Raab 1835–40, P. Rainoldi 1840–46, F. Kobler 1846–48, L. Kilanyi 1850–53, A. Horschelt 1853–57, J. Vogel 1858–60 a V. Reisinger 1860–64. V 2. polovině 19. století měli pozitivní vliv hostující tanečníci, především L. Grahnová, jež tu tančila romantický repertoár: Sylfidu, Malířův sen, Esmeraldu, Giselle (vše 1850) a Kateřinu, dceru banditovu Ch. Deldeveze (1851). Další hosté, K. Lannerová s L. Frappartem, uvedli Saltarello a Pugniho Markytánku (1855). Baletní mistři StD (A. Paul 1864–66, T. Kilanyiová 1866–69, J. Belkeová 1869–85, B. Mildeová 1885–87 a J. Zimmermannová 1887/88) působili jako choreografové v opeře a operetě, ale samostatné balety dávali minimálně. Hostující K. Friedbergová s V. Calorim přivezli z Vídně Carnevals Abendteuer in Paris M. Strebingera (1863) a C. Couqui tu zopakovala Giselle a Esmeraldu (1865). Od 1888, kdy bylo otevřeno Nové německé divadlo v Praze (pod společnou správou se StD), se konala operní i baletní představení na této scéně a Stavovské divadlo zůstalo převážně pro německou činohru.


Literatura

Brodská, B.: Začátky baletu ve Stavovském divadle, Taneční listy 1980, č. 1, 2, 3 a 4/přílohy • Brodská, B.: Dějiny českého baletu do roku 1918, Praha, SPN 1983


Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 302



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Stavovské_divadlo_–_balet&oldid=21728“