Matys, Vojta: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| (Není zobrazeno 28 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">4</span> | <span id="PageFillProgress">4</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Vojta</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Vojta</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Matys</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Matys</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
9. 9. 1892 | 9. 9. 1892 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Nová Paka (CZ) | Nová Paka (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
10. 1. 1922 | 10. 1. 1922 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Praha (CZ) | Praha (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage>matysv.jpg</ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>herec,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc>Vojta Matys na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 345</ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>herec,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. | Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). [[File:Matyskupec.jpg|left|300px|Princ arragonský (W. Shakespeare: Benátský kupec, Národní divadlo, 1917), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 349]]Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. | |
| − | <ee:content> | + | |
| − | Syn novopackého městského a nemocničního lékaře. Počátkem února 1911 se ubytoval v Praze s úmyslem připravit se na divadelní dráhu (v policejní přihlášce uvedl do rubriky povolání „Opernschüler“). Traduje se, že se školil u J. Šmahy, ten však v tu dobu nežil v Praze, ale v Táboře. S divadlem přišel '''M.''' profesionálně do styku brzy potom jako odpovědný redaktor časopisu ''Divadelní svět''. Ještě 1911 nastoupil krátké herecké angažmá u společnosti J. Blažka, která tehdy hrála i v jeho rodišti. Prošel s ní štace v Lounech a Slaném, v následujícím roce v Turnově, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Poděbradech. Jako začátečník se v dobře obsazeném souboru uplatňoval toliko v epizodních rolích. Zahrál např. komickou postavu nevrlého obtloustlého dvorního chirurga Dimpfla v Bahrově hře ''Pavouk'', mohl se těšit i z pochvalné zmínky jindřichohradeckého referenta o své herecké účasti v Schillerově tragédii ''Loupežníci.'' Od října 1912 se stal členem Městského divadla v Plzni, kde setrval do konce 1914. Seznámil se tu s operní a koncertní pěvkyní Eliškou Svěcenou, s níž se 8. 11. 1916 oženil. V prosinci 1914 a v lednu 1915 hostoval úspěšně na angažmá v pražském Národním divadle, v jehož svazku pak působil od 1. 2. 1915. Vedle herecké tvorby se věnoval recitaci, mimo jiné i melodramů. 1920 spolupracoval se skupinou sociálně demokratických herců-amatérů v inscenaci ''Makový květ'' (provedeno 8. 3. 1920 v sále Heinovky). Byl činný ve stavovských organizacích (Ústřední jednota českého herectva, později Organizace českého herectva), s velkým zaujetím se zabýval sociálními otázkami. Zasazoval se o důstojnější podmínky pro hereckou práci, o sociální zabezpečení herců, které především členové cestujících společností postrádali, formuloval práva i povinnosti herců a kladl důraz na jejich odpovědnost vůči divákům. Jeho hereckou kariéru omezovala závažná plicní choroba, k níž se 1920 přidružil zhoubný zánět ledvin, jemuž v nedožitých třiceti letech podlehl. | + | |
| − | Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný | + | Dvacetiletý '''M.''' začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: ''George Dandin''; Sejtko, Jirásek: ''Lucerna'') i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova ''Valdštejna'' režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam '''M.''' plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''; Isidor Slovíčko, Tyl: ''Lesní panna''; Lorenzo, Shakespeare: ''Kupec benátský''). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný a tvárný hlas schopný dramatických akcentů i jemných citových nuancí. Vysoké čelo s vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči, propůjčovalo jeho obličeji jímavý výraz. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala '''M.''' i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského ''Bratří Karamazových'', k figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V Národním divadle odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka ''Léto'', která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu Národního divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v Národním divadle řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Blažkova společnost | + | <ee:bibliography_content>'''Blažkova společnost''' |
| + | |||
| + | Dvorní chirurg Dimpfl (H. Bahr: ''Pavouk'') – 1911; [?] (L. Stroupežnický: ''Václav Hrobčický z Hrobčic''), [?] (Leda: ''Hříchy otců'') – Jindřichův Hradec 1912. | ||
| + | |||
| + | '''Městské divadlo v Plzni''' | ||
| + | |||
| + | Zářecký (P. I. Čajkovskij: ''Eugenij Oněgin''), Štěpán, vévoda bavorský (J. Vrchlický: ''Noc na Karlštejně''), Hrajnoha (J. Mahen: ''Jánošík''), David Stern (G. Drégely: ''Frak''), Guildenstern (W. Shakespeare: ''Hamlet, králevic dánský'') – 1912; Filip (W. A. Mozart: ''Divadelní ředitel''), JUDr. Klika (L. Stroupežnický: ''Na Valdštejnské šachtě''), Doktor Fleischer (G. Hauptmann: ''Bobří kožich''), Lubin (Molière: ''George Dandin''), Jolos (J. Vrchlický: ''Námluvy Pelopovy''), Sejtko (A. Jirásek: ''Lucerna''), Jo Crickshanks (J. M. Barrie: ''Velebníček''), Marek Ehrmann (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Jaroslav Havelka (J. Štolba: ''Na letním bytě''), Demetrius (W. Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''), Ferdík, kupecký mládenec (F. F. Šamberk: ''Jedenácté přikázání''), Václav Budovec z Budova + Kněz Jan Rosacius Hořovský (K. Kolman: ''Zimní král''), Dr. Bedřich Gerlach (F. Arnold, A. Bach: ''Španělská muška''), Illo (F. Schiller, úpr. J. Kvapil: ''Valdštejn''), Owen Glendower (W. Shakespeare: ''Král Jindřich IV.''), Tranio (týž: ''Zkrocení zlé ženy'') – 1913; Alexej Fedorovič Karamazov (J. Copeau, J. Croué dle F. M. Dostojevského: ''Bratři Karamazovi''), Octave (G. Ohnet: ''Majitel hutí''), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: ''Tvrdohlavá žena''), Cyril Owerton (E. Knoblauch: ''Faun''), Alamír (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák''), Charley Hood (B. Thomas: ''Charleyova teta''), Max šl. Wendlovský (H. Sudermann: ''Domov''), Lorenzo (W. Shakespeare: ''Kupec benátský''), Konrád (E. Raupach: ''Mlynář a jeho dítě''), Šejk Sidi el Assif (G. B. Shaw: ''Kapitán Brassbound''), Emerich, baronův syn (G. Kadelburg, R. Presber: ''Rodinná kaňka'') – 1914. | ||
| + | |||
| + | '''Národní divadlo''' | ||
| + | |||
| + | Přítel primátorova syna (J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška'') j. h. – 1914; Deveroux + Jízdní myslivec pluku Holkova (F. Schiller: ''Valdštejn'') j. h., Zbyszko (G. Zapolska: ''Morálka paní Dulské'') j. h., Jan Skalník (F. Šrámek: ''Léto''), Slavík (F. A. Šubert: ''Jan Výrava''), Baltazar (W. Shakespeare: ''Romeo a Julie'') – 1915; Lysander (W. Shakespeare: ''Sen noci svatojanské''), Feste (týž: ''Večer tříkrálový''), Dion (týž: ''Zimní pohádka''), Baronův myslivec (F. X. Svoboda: ''Čekanky''), Roman (S. Kiedrziński: ''Hra srdcí''), Baše (F. A. Šubert: ''Žně''), Tigellinus (O. Wilde: ''Salome''), André (G. Courteline: ''Boubouroche''), Spintho (G. B. Shaw: ''Androkles a lev'') – 1916; Princ arragonský (W. Shakespeare: ''Benátský kupec''), Irhamel (S. Lom: ''Vůdce''), Tyfón (O. Theer: ''Faëthón''), Pešek z Hlavně (J. Vrchlický: ''Noc na Karlštejně''), Komediant (B. Smetana: ''Prodaná nevěsta''), Abbé de Chauzeuill (E. Scribe, E. Legouvé: ''Adrienna Lecouvreurová''), Václav (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Jan (A. Jirásek: ''Kolébka''), Mánek Mešjaný (G. Preissová: ''Gazdina roba''), Bobeš (A. Jirásek: ''Otec''), Filip (V. Dyk: ''Revoluční trilogie'') – 1917; Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: ''Slepý mládene''c), Alberto (J. W. Goethe: ''Torquato Tasso''), Křepelka (V. K. Klicpera: ''Divotvorný klobouk''), Konrád (O. Fischer: ''Přemyslovci''), Přibina (J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''), Václav (J. Mahen: ''Mrtvé moře''), Gospar Karlo (I. Vojnović: ''Dubrovnická trilogie'') – 1918; Alexej Dmitrijevič Stibelev (L. Andrejev: ''Jekatěrina Ivanovna''), Ferda (V. Dyk: ''Ondřej a drak)'' – 1919; Kníže Volkonskij (D. S. Merežkovskij: ''Smrt cara Pavla I.'') – 1920; Polydoro (V. Alfieri: ''Merope'') – 1921. | ||
| + | |||
| + | '''Skupina sociálně demokratických herců při Dělnické akademii''' | ||
| + | |||
| + | Andrej (D. S. Merežkovskij, D. Filosofov, Z. Gippiusová: ''Makový květ'') – 1920.</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>SOA Zámrsk: Sbírka matrik, Nová Paka, sign. 113-6223, matrika narozených 1883–1902, s. 272. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 382, obr. 415. NDa: fotodokumentace. Archiv města Plzně: cedule MD 1912–14. </ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>SOA Zámrsk: Sbírka matrik, Nová Paka, sign. 113-6223, matrika narozených 1883–1902, s. 272. |
| + | |||
| + | NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 382, obr. 415. | ||
| + | |||
| + | NDa: fotodokumentace. | ||
| + | |||
| + | Archiv města Plzně: cedule MD 1912–14. </ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Divadelní anonce a referáty in ''Svobodný občan ''1911, ''Jihočeské listy ''1912 (2. 3. J. Blažek: Divadelní oznámení), ''Český denník'' 1912–14, ''Národní listy'' 1915–21, ''Národní politika'' 1920; ''České divadlo královského města Plzně. Obrazový almanach 1912''–''1913'', Plzeň [1913]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, ''Národní listy'' 2. 4. 1916, ráno; nesign.: Sňatek v divadelních kruzích, ''Moravská orlice'' 11. 11. 1916; J. Vodák, ''Čas'' 15. 10. 1920 → ''Shakespeare'', Praha 1950 [Princ arragonský, Kupec benátský] | + | <ee:bibliography_content>Divadelní anonce a referáty in ''Svobodný občan ''1911, ''Jihočeské listy ''1912 (2. 3. J. Blažek: Divadelní oznámení), ''Český denník'' 1912–14, ''Národní listy'' 1915–21, ''Národní politika'' 1920; ''České divadlo královského města Plzně. Obrazový almanach 1912''–''1913'', Plzeň [1913]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, ''Národní listy'' 2. 4. 1916, ráno; nesign.: Sňatek v divadelních kruzích, ''Moravská orlice'' 11. 11. 1916; J. Vodák, ''Čas'' 15. 10. 1920 → ''Shakespeare'', Praha 1950 [Princ arragonský, Kupec benátský] ● nekrology: J. Hurt, ''Divadlo ''2 (9), 1921/22, č. 5, s. 2; chl [J. Honzl], tamtéž, č. 6, s. 5–6 + ''Rudé právo ''22. 1. 1922 → ''Divadelní a literární podobizny'', Praha 1959; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1922; M. Laudová, ''Venkov ''21. 1. 1922; J. B. Foerster, ''Národní politika'' 1. 2. 1922; R. Nasková, ''Jeviště ''2, 1922, s. 37–39 ● V. Tille: ''Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu ''(Dějiny Národního divadla V), Praha 1935, s. 193, 225, 257; R. Nasková: ''Jak šel život. Paměti a zápisky'', Praha 1941, 1955, s. 202–204; V. Novák: V přítelově pokoji. Za V. M., ''Divadlo a hudba ''1 (28), 1941/42, č. 5, s. 33; nesign.: Vzpomínka na herce V. M., ''Lidová demokracie ''10. 1. 1957; M. Laiske: ''Divadelní periodika v Čechách a na Moravě'', Praha 1967, s. 68; DČD IV.<br/>Otto, NDp |
| + | |||
| + | [[File:MatysAdrienna.jpg|x500px|Abbé de Chauzeuill (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová, Národní divadlo, 1917), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 348]] [[File:Matyshra.jpg|x500px|popisek: Roman (S. Kiedrziński: Hra srdcí, Národní divadlo, 1916), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 347]] [[File:MatysNoc.jpg|x500px|Pešek z Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), 1917), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 346]]</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| Řádka 52: | Řádka 72: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]], [[Eva Šormová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | <ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | ||
[[Category:Česká činohra 1900–1945]]</ee:category> | [[Category:Česká činohra 1900–1945]]</ee:category> | ||
| Řádka 68: | Řádka 82: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 23. 8. 2017, 11:20
Jako herec prošel s kočovníky řadou štací, načež získal angažmá v Městském divadle v Plzni (1912–14) a posléze v Národním divadle (od 1915 doživotně). Jeho životní rolí se stala postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka Léto, která mu byla svěřena již v prvním roce působení v Národním divadle. Představil se v ní i při zájezdu divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví.
Dvacetiletý M. začínal v Plzni jako epizodista, ale brzy si talentem a uměleckou poctivostí vydobyl přístup k významnějším postavám komickým (např. Lubin, Molière: George Dandin; Sejtko, Jirásek: Lucerna) i charakterním (např. maršál Illo v inscenaci Schillerova Valdštejna režírované pohostinsky J. Kvapilem). Dlouhý seznam M. plzeňských rolí (přes 80 položek) obsahuje i dvě role operní a několik operetních a baletních. Již v době plzeňského angažmá zaujal milovnickými rolemi lyrického ladění, které tvořily nemalou část jeho tamního repertoáru (Demetrius, Shakespeare: Sen noci svatojanské; Isidor Slovíčko, Tyl: Lesní panna; Lorenzo, Shakespeare: Kupec benátský). Byl pro ně disponován jak mládím, tak křehkým zjevem, k němuž se pojil melodicky zvučný a tvárný hlas schopný dramatických akcentů i jemných citových nuancí. Vysoké čelo s vystouplými nadočnicovými oblouky, stínícími hluboko vnořené oči, propůjčovalo jeho obličeji jímavý výraz. Takto formovaná tvář už vizuálně předurčovala M. i k charakterově komplikovanějším postavám, jako byl např. Aljoša v dramatizaci Dostojevského Bratří Karamazových, k figurám groteskního ladění či ke karikaturně pojatým rolím. V Národním divadle odehrál jako hojně zaměstnávaný herec přes stovku úloh, ze značné části jen vedlejších. Již 1915 mu však byla svěřena postava Jana Skalníka v novince F. Šrámka Léto, která se stala jeho životní rolí; představil se v ní i při zájezdu Národního divadla do Vídně a reprízoval ji až do 1921. Zdůrazněním smyslového základu lidských citů a stavů se jeho výkon stal prototypem lyricky vitalistického stylu v herectví. Vedle Jana Skalníka vytvořil v Národním divadle řadu rolí chlapců na prahu dospělosti a mladých mužů především v české dramatice, programově uváděné J. Kvapilem. Hrál se zdarem postavy slabochů, pozérů a fanfarónů, Shakespearových sluhů a šašků.
Role
Blažkova společnost
Dvorní chirurg Dimpfl (H. Bahr: Pavouk) – 1911; [?] (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic), [?] (Leda: Hříchy otců) – Jindřichův Hradec 1912.
Městské divadlo v Plzni
Zářecký (P. I. Čajkovskij: Eugenij Oněgin), Štěpán, vévoda bavorský (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Hrajnoha (J. Mahen: Jánošík), David Stern (G. Drégely: Frak), Guildenstern (W. Shakespeare: Hamlet, králevic dánský) – 1912; Filip (W. A. Mozart: Divadelní ředitel), JUDr. Klika (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Doktor Fleischer (G. Hauptmann: Bobří kožich), Lubin (Molière: George Dandin), Jolos (J. Vrchlický: Námluvy Pelopovy), Sejtko (A. Jirásek: Lucerna), Jo Crickshanks (J. M. Barrie: Velebníček), Marek Ehrmann (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jaroslav Havelka (J. Štolba: Na letním bytě), Demetrius (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Ferdík, kupecký mládenec (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Václav Budovec z Budova + Kněz Jan Rosacius Hořovský (K. Kolman: Zimní král), Dr. Bedřich Gerlach (F. Arnold, A. Bach: Španělská muška), Illo (F. Schiller, úpr. J. Kvapil: Valdštejn), Owen Glendower (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Tranio (týž: Zkrocení zlé ženy) – 1913; Alexej Fedorovič Karamazov (J. Copeau, J. Croué dle F. M. Dostojevského: Bratři Karamazovi), Octave (G. Ohnet: Majitel hutí), Isidor Slovíčko (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Cyril Owerton (E. Knoblauch: Faun), Alamír (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Charley Hood (B. Thomas: Charleyova teta), Max šl. Wendlovský (H. Sudermann: Domov), Lorenzo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Konrád (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Šejk Sidi el Assif (G. B. Shaw: Kapitán Brassbound), Emerich, baronův syn (G. Kadelburg, R. Presber: Rodinná kaňka) – 1914.
Národní divadlo
Přítel primátorova syna (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) j. h. – 1914; Deveroux + Jízdní myslivec pluku Holkova (F. Schiller: Valdštejn) j. h., Zbyszko (G. Zapolska: Morálka paní Dulské) j. h., Jan Skalník (F. Šrámek: Léto), Slavík (F. A. Šubert: Jan Výrava), Baltazar (W. Shakespeare: Romeo a Julie) – 1915; Lysander (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Feste (týž: Večer tříkrálový), Dion (týž: Zimní pohádka), Baronův myslivec (F. X. Svoboda: Čekanky), Roman (S. Kiedrziński: Hra srdcí), Baše (F. A. Šubert: Žně), Tigellinus (O. Wilde: Salome), André (G. Courteline: Boubouroche), Spintho (G. B. Shaw: Androkles a lev) – 1916; Princ arragonský (W. Shakespeare: Benátský kupec), Irhamel (S. Lom: Vůdce), Tyfón (O. Theer: Faëthón), Pešek z Hlavně (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Komediant (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Abbé de Chauzeuill (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti), Jan (A. Jirásek: Kolébka), Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba), Bobeš (A. Jirásek: Otec), Filip (V. Dyk: Revoluční trilogie) – 1917; Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Alberto (J. W. Goethe: Torquato Tasso), Křepelka (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Konrád (O. Fischer: Přemyslovci), Přibina (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Václav (J. Mahen: Mrtvé moře), Gospar Karlo (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie) – 1918; Alexej Dmitrijevič Stibelev (L. Andrejev: Jekatěrina Ivanovna), Ferda (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Kníže Volkonskij (D. S. Merežkovskij: Smrt cara Pavla I.) – 1920; Polydoro (V. Alfieri: Merope) – 1921.
Skupina sociálně demokratických herců při Dělnické akademii
Andrej (D. S. Merežkovskij, D. Filosofov, Z. Gippiusová: Makový květ) – 1920.
Prameny
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, Nová Paka, sign. 113-6223, matrika narozených 1883–1902, s. 272.
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 382, obr. 415.
NDa: fotodokumentace.
Archiv města Plzně: cedule MD 1912–14.
Literatura
Divadelní anonce a referáty in Svobodný občan 1911, Jihočeské listy 1912 (2. 3. J. Blažek: Divadelní oznámení), Český denník 1912–14, Národní listy 1915–21, Národní politika 1920; České divadlo královského města Plzně. Obrazový almanach 1912–1913, Plzeň [1913]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearův cyklus, Národní listy 2. 4. 1916, ráno; nesign.: Sňatek v divadelních kruzích, Moravská orlice 11. 11. 1916; J. Vodák, Čas 15. 10. 1920 → Shakespeare, Praha 1950 [Princ arragonský, Kupec benátský] ● nekrology: J. Hurt, Divadlo 2 (9), 1921/22, č. 5, s. 2; chl [J. Honzl], tamtéž, č. 6, s. 5–6 + Rudé právo 22. 1. 1922 → Divadelní a literární podobizny, Praha 1959; Ot. F. [Fischer], Národní listy 11. 1. 1922; M. Laudová, Venkov 21. 1. 1922; J. B. Foerster, Národní politika 1. 2. 1922; R. Nasková, Jeviště 2, 1922, s. 37–39 ● V. Tille: Činohra Národního divadla od roku 1900 do převratu (Dějiny Národního divadla V), Praha 1935, s. 193, 225, 257; R. Nasková: Jak šel život. Paměti a zápisky, Praha 1941, 1955, s. 202–204; V. Novák: V přítelově pokoji. Za V. M., Divadlo a hudba 1 (28), 1941/42, č. 5, s. 33; nesign.: Vzpomínka na herce V. M., Lidová demokracie 10. 1. 1957; M. Laiske: Divadelní periodika v Čechách a na Moravě, Praha 1967, s. 68; DČD IV.
Otto, NDp
Životní události
- 9. 9. 1892: narození, Nová Paka (CZ)
- 10. 1. 1922: úmrtí, Praha (CZ)
Vznik: 2015
Autor: Adolf Scherl, Eva Šormová
