Fagot a flétna: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
m |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress | + | <ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Dílo |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | {{Infobox Dílo | + | |
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| typ = <ee:type>tanec, balet</ee:type> | | typ = <ee:type>tanec, balet</ee:type> | ||
| alias = <ee:alias></ee:alias> | | alias = <ee:alias></ee:alias> | ||
| Řádka 11: | Řádka 9: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
Baletní féerie s předehrou a 5 obrazech (Také život, Námluvy, Svatba, Žárlivost, Stříbrná svatba). Libreto s etapami personifikovaného manželství nástrojů Fagotu a Flétny napsal Vítězslav Nezval, hudba Emil František Burian. Balet byl zdivadelněným poetistickým manifestem, v hudbě montáží stylových a kompozičních prvků i postupů a v choreografii revuální kompozicí. Koncepce režiséra F. Pujmana pozměnila původní představy autorů Nezval–Burian a vyřadila mj. mluvené scénky: Diogenes, Manželství, Květomluva, Věčný Pierot, Rozhovory za hrobem a role personifikovaných předmětů (dorty, svatební jídlo, láhev, knedlíky, pivo aj.). Pp. ND Praha 2. 2. 1929, režie Ferdinand Pujman, choreografie Saša Machov, dirigent Otakar Ostrčil, výprava František Zelenka. Role Fagotu a Flétny tančili pohostinsky S. Machov a M. Mayerová. Příprava inscenace, která byla originálním pokusem o vřazení (zásluhou šéfa opery O. Ostrčila) neakademického titulu do repertoáru ND Praha, probíhala 3 roky a hrála se dva měsíce v pěti reprízách. | Baletní féerie s předehrou a 5 obrazech (Také život, Námluvy, Svatba, Žárlivost, Stříbrná svatba). Libreto s etapami personifikovaného manželství nástrojů Fagotu a Flétny napsal Vítězslav Nezval, hudba Emil František Burian. Balet byl zdivadelněným poetistickým manifestem, v hudbě montáží stylových a kompozičních prvků i postupů a v choreografii revuální kompozicí. Koncepce režiséra F. Pujmana pozměnila původní představy autorů Nezval–Burian a vyřadila mj. mluvené scénky: Diogenes, Manželství, Květomluva, Věčný Pierot, Rozhovory za hrobem a role personifikovaných předmětů (dorty, svatební jídlo, láhev, knedlíky, pivo aj.). Pp. ND Praha 2. 2. 1929, režie Ferdinand Pujman, choreografie Saša Machov, dirigent Otakar Ostrčil, výprava František Zelenka. Role Fagotu a Flétny tančili pohostinsky S. Machov a M. Mayerová. Příprava inscenace, která byla originálním pokusem o vřazení (zásluhou šéfa opery O. Ostrčila) neakademického titulu do repertoáru ND Praha, probíhala 3 roky a hrála se dva měsíce v pěti reprízách. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
| Řádka 19: | Řádka 16: | ||
<ee:bibliography_content>Vašut, V.: Baletní libreta I., Praha, Panton 1983, str. 55</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>Vašut, V.: Baletní libreta I., Praha, Panton 1983, str. 55</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <div class="chronology"><ee:chronology | + | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> |
| − | + | <ee:ats/> | |
| − | + | ||
| − | <ee:ats | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 33: | Řádka 26: | ||
| resultsfooter=\n\n | | resultsfooter=\n\n | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
| − | }} | + | }} |
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2001{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima,'' ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 68–69{{break}}</ee:source><ee:author></ee:author> |
| − | ''' | + | |
| − | < | + | |
| − | + | ||
| − | '''Zdroj:''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | <ee:category>[[Category:Český taneční slovník]] | ||
[[Category:Díla]]</ee:category> | [[Category:Díla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 30. 1. 2017, 10:39
Baletní féerie s předehrou a 5 obrazech (Také život, Námluvy, Svatba, Žárlivost, Stříbrná svatba). Libreto s etapami personifikovaného manželství nástrojů Fagotu a Flétny napsal Vítězslav Nezval, hudba Emil František Burian. Balet byl zdivadelněným poetistickým manifestem, v hudbě montáží stylových a kompozičních prvků i postupů a v choreografii revuální kompozicí. Koncepce režiséra F. Pujmana pozměnila původní představy autorů Nezval–Burian a vyřadila mj. mluvené scénky: Diogenes, Manželství, Květomluva, Věčný Pierot, Rozhovory za hrobem a role personifikovaných předmětů (dorty, svatební jídlo, láhev, knedlíky, pivo aj.). Pp. ND Praha 2. 2. 1929, režie Ferdinand Pujman, choreografie Saša Machov, dirigent Otakar Ostrčil, výprava František Zelenka. Role Fagotu a Flétny tančili pohostinsky S. Machov a M. Mayerová. Příprava inscenace, která byla originálním pokusem o vřazení (zásluhou šéfa opery O. Ostrčila) neakademického titulu do repertoáru ND Praha, probíhala 3 roky a hrála se dva měsíce v pěti reprízách.
Literatura
Vašut, V.: Baletní libreta I., Praha, Panton 1983, str. 55
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 68–69
