Čepela, Antonín: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| (Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">4</span> | <span id="PageFillProgress">4</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Antonín</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Antonín</ee:firstname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Čepela</ee:lastname> |
| − | | příjmení = <ee:lastname>Čepela</ee:lastname> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | |
5. 6. 1882 | 5. 6. 1882 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Suchdol (Praha-Suchdol) (CZ) | Suchdol (Praha-Suchdol) (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
23. 2. 1919 | 23. 2. 1919 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Vršovice (Praha-Vršovice) (CZ) | Vršovice (Praha-Vršovice) (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage>cepela.jpg</ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>herec,</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc>Antonín Čepela na civilní fotografii, b. d., fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 196</ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>herec,</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | S V. Merhautem vytvořil v Brně komickou dvojici; jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, kde | + | S V. Merhautem vytvořil v Brně komickou dvojici; jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, kde měl '''Č.''' nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi. Postavy nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným, jímavým humorem. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Ovládl vyspělé umění charakterní komiky. |
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | Občanským jménem Čepelák. Otec se živil jako zedník a mlékař v Suchdole. '''Č.''' se vyučil písmomalířem. Hrál s ochotníky, kde si ho povšiml J. Mošna a povzbudil jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. 1898 zanechal řemesla a nastoupil ke společnosti J. Muška. Patnáct let pak hrál u řady divadelních ředitelů většinou na venkově; jeho působení z tohoto období je doloženo jen mezerovitě (1899 u E. Zöllnerové, 1903 u F. Jelínka, 1906 opět u E. Zöllnerové a krátce u A. Janovského). V nezjištěnou dobu hrál '''Č.''' u společnosti F. Šlégra, patrně také u J. Zelinky, M. Kozlanské a F. Pokorného. 1906–08 byl v angažmá u ředitele A. J. Frýdy v brněnském Národním divadle, poté u společnosti M. Procházkové-Malé, 1910 znovu u Janovského, 1911/12 v žižkovském divadle Deklarace provozovaném M. Zieglerovou. Po jeho krachu se vrátil k Janovskému, působícímu tehdy v Ostravě; od cestující společnosti byl v březnu 1913 angažován do činohry Národního divadla. Jejím členem zůstal do své předčasné smrti 1919. Za války (1917) se zúčastnil zájezdu činohry na frontu. Spolupracoval s amatérskou Uměleckou loutkovou scénou, kterou 1918 založila herečka Národního divadla L. Odstrčilová. Od 1911 byl ženat s herečkou Vilemínou Nývltovou (* 11. 2. 1884 Plzeň; sňatek 29. 6.), jejíž sestra Ludmila, rovněž herečka, byla druhou manželkou herce a divadelního ředitele A. Janovského. Zemřel v šestatřiceti letech na zápal plic, pochován byl na hřbitově ve Vršovicích.[[File:Cepeladiv.jpg|left|300px|Zvonek (V. K. Klicpera: Divotvorný kobouk, Národní divadlo, 1918), fotograf neuveden. Sbírka Národního muzea, Divadelní oddělení, H6p-4/2011, sign. 4 F 198]] | |
| − | <ee:content> | + | |
| − | Občanským jménem Čepelák. Otec se živil jako zedník a mlékař v Suchdole. '''Č.''' se vyučil písmomalířem. Hrál s ochotníky, kde si ho povšiml J. Mošna a povzbudil jeho rozhodnutí věnovat se divadlu. 1898 zanechal řemesla a nastoupil ke společnosti J. Muška. Patnáct let pak hrál u řady divadelních ředitelů většinou na venkově; jeho působení z tohoto období je doloženo jen mezerovitě (1899 u E. Zöllnerové, 1903 u F. Jelínka, 1906 opět u E. Zöllnerové a krátce u A. Janovského). V nezjištěnou dobu hrál '''Č.''' u společnosti F. Šlégra, patrně také u J. Zelinky, M. Kozlanské a F. Pokorného. 1906–08 byl v angažmá u ředitele A. J. Frýdy v brněnském Národním divadle, poté u společnosti M. Procházkové-Malé, 1910 znovu u Janovského, 1911/12 v žižkovském divadle Deklarace provozovaném M. Zieglerovou. Po jeho krachu se vrátil k Janovskému, působícímu tehdy v Ostravě; od cestující společnosti byl v březnu 1913 angažován do činohry Národního divadla. Jejím členem zůstal do své předčasné smrti 1919. Za války (1917) se zúčastnil zájezdu činohry na frontu. Spolupracoval s amatérskou Uměleckou loutkovou scénou, kterou 1918 založila herečka Národního divadla L. Odstrčilová. Od 1911 byl ženat s herečkou Vilemínou Nývltovou (*11. 2. 1884 Plzeň; sňatek 29. 6.), jejíž sestra Ludmila, rovněž herečka, byla druhou manželkou herce a divadelního ředitele A. Janovského. Zemřel v šestatřiceti letech na zápal plic, pochován byl na hřbitově ve Vršovicích. | + | |
| − | Na počátku profesionální herecké dráhy, kterou nastoupil v sedmnácti letech, hrál role mladých chlapců a milovníků, ač pro ně postrádal odpovídající fyzické předpoklady. Jeho malý vzrůst, oblá postava a kulatý obličej s velkýma dobráckýma očima mnohem lépe odpovídaly rolím komickým a charakterním, v nichž mohl dobře využít komediální vlohy a schopnost ostré diferenciace postav, i svůj temperament a pohybovou hbitost. Vypracoval se ve spolehlivého interpreta drobných rolí, jako vynikající figurkář byl ceněn již v Brně (např. Pepík Cikán, Šamberk:''Palackého třída čís. 27''; hostinský Červinka, Štolba: ''Na letním bytě''; krejčí Fiala, Stroupežnický: ''Naši furianti''). Pěvecké a pohybové nadání často uplatňoval v operetách a pantomimách. V Národním divadle, kde měl nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi, hrál rozmanitou škálu sluhů, řemeslníků, vesničanů, šašků, manželů a otců. Z miniaturních rolí a roliček vytvářel šťavnatou a sytou kresbou výrazné a přesvědčivé figury. K postavám přistupoval s chápavým porozuměním pro jejich slabosti a směšné stránky, které nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným humorem budícím veselí i dojetí. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Již v Brně vytvořil komickou dvojici s V. Merhautem, v níž představoval typ důvěřivého dobráka a Merhaut chytráckého mudrlanta (např. ve Stroupežnického ''Paní mincmistrové''). Jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, jejich souhra vyvrcholila ztvárněním titulních rolí Štechovy komedie ''David a Goliáš''. V postavě hokynáře Davida '''Č.''' předvedl vyspělé umění charakterní komiky. Vedle mnoha postav ve hrách českých autorů (Tyla, Šamberka, Jiráska, Štecha, Štolby ad.) vytvořil řadu zdařilých kreací v komických figurách Shakespearových (Lancelot Gobbo, ''Kupec benátský'', šašek Prubík, ''Jak se vám líbí'', radní Kalina, ''Mnoho povyku pro nic'', a především „tlustý dobrák“ Grumio, ''Zkrocení zlé ženy ''a Hrobník, ''Hamlet''). Pro svůj komický potenciál a srdečný humor se stal vyhledávaným představitelem pohádkových postav ve hrách pro děti (falešný čarodějník Kryšpián, Pohl: ''Sedm havranů'') a oblíbeným hercem dětského publika. Laskavě humorným podáním čtveráckého Kašpárka v Maškově pohádce ''Kašpárkova maminka ''přispěl k proměně této postavy v loutkových hrách. Tvořil intuitivně a s příkladnou zodpovědností. Oddaně a s láskou se ujímal i sebemenších rolí, z nichž každou chápal jako novou výzvu a závažný úkol. | + | Na počátku profesionální herecké dráhy, kterou nastoupil v sedmnácti letech, hrál role mladých chlapců a milovníků, ač pro ně postrádal odpovídající fyzické předpoklady. Jeho malý vzrůst, oblá postava a kulatý obličej s velkýma dobráckýma očima mnohem lépe odpovídaly rolím komickým a charakterním, v nichž mohl dobře využít komediální vlohy a schopnost ostré diferenciace postav, i svůj temperament a pohybovou hbitost. Vypracoval se ve spolehlivého interpreta drobných rolí, jako vynikající figurkář byl ceněn již v Brně (např. Pepík Cikán, Šamberk: ''Palackého třída čís. 27''; hostinský Červinka, Štolba: ''Na letním bytě''; krejčí Fiala, Stroupežnický: ''Naši furianti''). Pěvecké a pohybové nadání často uplatňoval v operetách a pantomimách. V Národním divadle, kde měl nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi, hrál rozmanitou škálu sluhů, řemeslníků, vesničanů, šašků, manželů a otců. Z miniaturních rolí a roliček vytvářel šťavnatou a sytou kresbou výrazné a přesvědčivé figury. K postavám přistupoval s chápavým porozuměním pro jejich slabosti a směšné stránky, které nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným humorem budícím veselí i dojetí. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Již v Brně vytvořil komickou dvojici s V. Merhautem, v níž představoval typ důvěřivého dobráka a Merhaut chytráckého mudrlanta (např. ve Stroupežnického ''Paní mincmistrové''). Jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, jejich souhra vyvrcholila ztvárněním titulních rolí Štechovy komedie ''David a Goliáš''. V postavě hokynáře Davida '''Č.''' předvedl vyspělé umění charakterní komiky. Vedle mnoha postav ve hrách českých autorů (Tyla, Šamberka, Jiráska, Štecha, Štolby ad.) vytvořil řadu zdařilých kreací v komických figurách Shakespearových (Lancelot Gobbo, ''Kupec benátský'', šašek Prubík, ''Jak se vám líbí'', radní Kalina, ''Mnoho povyku pro nic'', a především „tlustý dobrák“ Grumio, ''Zkrocení zlé ženy ''a Hrobník, ''Hamlet''). Pro svůj komický potenciál a srdečný humor se stal vyhledávaným představitelem pohádkových postav ve hrách pro děti (falešný čarodějník Kryšpián, Pohl: ''Sedm havranů'') a oblíbeným hercem dětského publika. Laskavě humorným podáním čtveráckého Kašpárka v Maškově pohádce ''Kašpárkova maminka ''přispěl k proměně této postavy v loutkových hrách. Tvořil intuitivně a s příkladnou zodpovědností. Oddaně a s láskou se ujímal i sebemenších rolí, z nichž každou chápal jako novou výzvu a závažný úkol. |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>Společnost F. Jelínka | + | <ee:bibliography_content>'''Společnost F. Jelínka''' |
| + | |||
| + | Rschetkwitschka (O. Faster: ''Krásná Lída''), Bastien (V. Sardou: ''Cyprienna'', i ND Brno 1907) – 1903. | ||
| + | |||
| + | '''Šlégrova společnost''' | ||
| + | |||
| + | Tramio (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy'') – b. d. | ||
| + | |||
| + | '''Společnost E. Zöllnerové''' | ||
| + | |||
| + | Matias Schmundler (E. Eysler: ''Vandrák aneb Světem letem'' [Bruder Straubinger]), Principál (B. Smetana: ''Prodaná nevěsta''), Hadrián z Římsů (V. K. Klicpera: ''Hadrián z Římsů''), Takemin (S. Jones: ''Gejša''), Menelaos (J. Offenbach: ''Krásná Helena''), Matěj Sysel (K. Zeller: ''Ptáčník''), Ludvík Vojáček (K. Kraatz: ''Automobilista aneb Paragraf 360''), Blimm (G. Davis: ''Katakomby'', i spol. M. Procházkové-Malé 1909), Divadelní ředitel (F. Hervé: ''Mamzelle Nitouche'') – 1906. | ||
| + | |||
| + | '''Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda''' | ||
| + | |||
| + | Blades (J. M. Barrie: ''V tiché uličce''), Martin (A. Jirásek: ''Vojnarka''), František Fiala (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Vinaigre (V. Sardou, É. Moreau: ''Madame Sans-Gêne''), James (O. Wilde: ''Ideální manžel''), Krištof Dudgeon (G. B. Shaw: ''Pekelník''), Grumio (W. Shakespeare: ''Zkrocení zlé ženy'', i ND 1913), Kapoun (J. K. Tyl: ''Lesní panna''), Jindřich Labuška (L. Stroupežnický: ''Paní mincmistrová'') – 1906; Tichon (L. N. Tolstoj, dram. H. Bataille: ''Vzkříšení''), Honza (J. K. Tyl: ''Jiříkovo vidění''), Kubásek (J. Veleba [K. Elgart Sokol]: ''Bahno''), Kofránek (J. Štolba: ''Vodní družstvo'', i ND 1916), Rubač (G. Preissová: ''Gazdina roba''), Cognac (E. Bozděch: ''Z doby kotilionů''), Glasenapp (G. Hauptmann: ''Bobří kožich'', i spol. M. Procházkové-Malé 1909), Červinka (J. Štolba: ''Na letním bytě''), Kromov (F. Lehár: ''Veselá vdova''), Uhlíř (R. Těsnohlídek: ''Panenky''), Jehoň (J. J. Kolár: ''Magelona''), Kostelník Karásek (L. Stroupežnický: ''Zkažená krev''), Jean (R. Heuberger: ''Ples v opeře''), Borkin (A. P. Čechov: ''Ivanov''), John (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: ''Malá Dorritová''), Markýz Imari (S. Jones: ''Gejša''), Votruba (A. Jirásek: ''Lucerna''), Tomáš (J. K. Tyl: ''Strakonický dudák''), Hrobník Jonáš (E. Raupach: ''Mlynář a jeho dítě''), Emil Riemann (O. Ernst: ''Flachsmann vychovatel''), Pepík Cikán (F. F. Šamberk: ''Palackého třída čís. 27''), Ojíř z Lomnice (J. Hilbert: ''Falkenštejn''), Fernando (L. Lipschütz, R. Lothar: ''Veleobec''), Celní kontrolor Pram (B. Bjørnson: ''Bankrot'') – 1907; Urbain (P. Gavault, R. Charvay: ''Slečna Josefinka''), Benvolio (W. Shakespeare: ''Romeo a Julie''), Soused Vondráček (J. K. Tyl: ''Paličova dcera''), Gauderic (M. Donnay: ''Milenci''), Bobčinskij (K. Weis: ''Revisor''), Lajoš (F. Lehár: ''Dráteníček''), Starý Sahula (A. H. Horáková: ''Páni''), Antonio (W. Shakespeare: ''Mnoho povyku pro nic'') – 1908. | ||
| + | |||
| + | '''Divadlo Deklarace''' | ||
| + | |||
| + | Bláha (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), [?] (H. Müller: ''Modrá kočička''), [?] (K. M. Ziehrer: ''Zastavená primadona aneb Pan odhadce''), Ředitel kabaretu (B. Granichstädten: ''Její veličenstvo Mimi'') – 1911. | ||
| + | |||
| + | '''Národní divadlo''' | ||
| + | |||
| + | Bobčinský (N. V. Gogol: ''Revisor'') j. h., Pastevec (J. Kvapil: ''Princezna Pampeliška''), Vodník Michal (A. Jirásek: ''Lucerna''), Černý (F. X. Svoboda: ''Směry života''), Vratko (J. Zeyer: ''Radúz a Mahulena''), Henrich (L. Holberg: ''Konvář politik''), Werner (K. Mašek: ''Ženy, které potkáváme''), Bohatství (M. Maeterlinck: ''Modrý pták''), Aktuár Květný (J. K. Tyl: ''Paličova dcera'') – 1913; Bušek (A. a V. Mrštíkové: ''Maryša''), Kozíchlup (P.-A. C. de Beaumarchais: ''Figarova svatba''), Hansen (H. Nathansen: ''Aféra''), Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: ''Jedenácté přikázání''), Strachota (S. K. Macháček: ''Ženichové''), Kryšpián (E. Pohl: ''Sedm havranů'') – 1914; Prubík (W. Shakespeare: ''Jak se vám líbí''), Václav Kostečka (K. Želenský: ''Tažní ptáci''), Poháněč volů (G. B. Shaw: ''Androkles a lev''), Rychtář Matouš (F. A. Šubert: ''Jan Výrava''), Hrobník (W. Shakespeare: ''Hamlet''), Václav David (V. Štech: ''David a Goliáš''), Kuba (K. Mašek: ''Betlém''), Petr (W. Shakespeare: ''Romeo a Julie''), Konstantin (O. Schäfer: ''U pěti čertů'') – 1915; Filip (J. K. Tyl: ''Pražský flamendr''), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: ''Kupec benátský''), Kalina (týž: ''Mnoho povyku pro nic''), Boubouroche (G. Courteline: ''Boubouroche''), Adjunkt Ptáček (F. X. Svoboda: ''Čekanky''), Malíček (V. Baldessari-Plumlovská: ''Krakonoš'') – 1916; Sadílek (V. Štech: ''Třetí zvonění''), Petr Dubský (L. Stroupežnický: ''Naši furianti''), Daniel z Mrakotína (A. Jirásek: ''Kolébka''), Starosta (L. Delibes: ''Coppelia''), Mistr Bridaine (A. de Musset: ''Se srdcem divno hrát''), Křivda (A. Jirásek: ''Otec'') – 1917; Trpaslík Zerkon (R. Jesenská: ''Attila''), Aristide Pochard (E. Bozděch: ''Jenerál bez vojska''), Malý tlustý pianista (E. Dohnányi: ''Závoj Pierotčin''), Zvonek (V. K. Klicpera: ''Divotvorný kobouk''), Cizí poddaný (J. Mahen: ''Mrtvé moře''), Klíčník (J. Hilbert: ''Falkenštejn'') – 1918; Kašpárek (K. Mašek: ''Kašpárkova maminka''), Tomáš (J. Mahen: ''Nebe, peklo, ráj...'') – 1919.</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>SOA Praha: Sbírka matrik, Únětice 34, matrika narozených 1856–1897, s. 141, nová foliace 155. AMP: Sbírka matrik, VRŠ O8, matrika oddaných 1910–1913, s. 89, obr. 84; VRŠ Z7, matrika zemřelých 1911–1922, s. 252, obr. 288. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 73, obr. 88; tamtéž, kartotéka pobytové evidence, č. 20130130135643006. </ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>SOA Praha: Sbírka matrik, Únětice 34, matrika narozených 1856–1897, s. 141, nová foliace 155. |
| + | |||
| + | AMP: Sbírka matrik, VRŠ O8, matrika oddaných 1910–1913, s. 89, obr. 84; VRŠ Z7, matrika zemřelých 1911–1922, s. 252, obr. 288. | ||
| + | |||
| + | NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 73, obr. 88; tamtéž, kartotéka pobytové evidence, č. 20130130135643006. </ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>-a, ''Moravská orlice'' 21. 12. 1906 [Labuška, Paní mincmistrová]; 27. 11. 1906 [Grumio, Zkrocení zlé ženy]; 18. 9. 1907 [Karásek, Zkažená krev]; 8. 10. 1907 [Borkin, Ivanov]; 9. 11. 1907 [Riemann, Flachsmann vychovatel]; 15. 12. 1907 [Pram, Bankrot]; -ka, ''Opavský týdenník ''38, 1907, č. 42, s. 2 [Blades, V tiché uličce]; ''Národní listy'' 9. 3. 1913, ráno [ang. do ND]; nesign.: Nové tváře, tamtéž 26. 8. 1913, ráno; Ka, tamtéž 29. 8. 1913, ráno [Henrik, Konvář politik]; H. Jelínek, ''Lumír'' 43, 1914/15, s. 286 [Kostečka, Tažní ptáci ]; F. P., ''Zlatá Praha ''33, 1915/16, s. 71 [Václav David, David a Goliáš], 216 [Filip, Pražský flamendr]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearovský cyklus, ''Národní listy'' 21. 4. 1916, ráno | + | <ee:bibliography_content>-a, ''Moravská orlice'' 21. 12. 1906 [Labuška, Paní mincmistrová]; 27. 11. 1906 [Grumio, Zkrocení zlé ženy]; 18. 9. 1907 [Karásek, Zkažená krev]; 8. 10. 1907 [Borkin, Ivanov]; 9. 11. 1907 [Riemann, Flachsmann vychovatel]; 15. 12. 1907 [Pram, Bankrot]; -ka, ''Opavský týdenník ''38, 1907, č. 42, s. 2 [Blades, V tiché uličce]; ''Národní listy'' 9. 3. 1913, ráno [ang. do ND]; nesign.: Nové tváře, tamtéž 26. 8. 1913, ráno; Ka, tamtéž 29. 8. 1913, ráno [Henrik, Konvář politik]; H. Jelínek, ''Lumír'' 43, 1914/15, s. 286 [Kostečka, Tažní ptáci ]; F. P., ''Zlatá Praha ''33, 1915/16, s. 71 [Václav David, David a Goliáš], 216 [Filip, Pražský flamendr]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearovský cyklus, ''Národní listy'' 21. 4. 1916, ráno ● ref. Boubouroche: H. Jelínek, ''Národní politika'' 11. 1. 1917, odp.; Ot. F. [Fischer], ''Národní listy'' 11. 1. 1917, ráno ● nekrology: ''Národní listy'' 24. 2. 1919, več.; ''Národní politika'' 25. 2. 1919, ráno; ''Lidové noviny'' 25. 2. 1919; ''Venkov ''25. 2. 1919; k. [J. Kodíček], ''Tribuna ''25. 2. 1919; jv [Vodák], ''Česká stráž'' 2, 1919, č. 8, s. 7 → ''Tváře českých herců'', Praha 1967; M. Laudová, ''Venkov'' 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, ''Loutkář ''4, 1919/20, s. 46–47 ● V. Tille: ''Činohra ND od roku 1900 do převratu'' (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 25; R. Deyl: ''Sláva ''– ''tráva'', Praha 1938, s. 85–84; J. Knap: ''Umělcové na pouti'', Praha 1961, s. 189; O. Spalová: ''Sága rodu Budilova'', Praha 1978, s. 310.<br/>Komenský [chybně * 1883], NDp, ODS, Otto-dod, PBJ I; Buchner, Brno</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| Řádka 55: | Řádka 79: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2015{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Alice Dubská]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | <ee:category>[[Category:Česká činohra 1900–1945]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 68: | Řádka 86: | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | <br/> | |
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:52
S V. Merhautem vytvořil v Brně komickou dvojici; jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, kde měl Č. nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi. Postavy nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným, jímavým humorem. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Ovládl vyspělé umění charakterní komiky.
Na počátku profesionální herecké dráhy, kterou nastoupil v sedmnácti letech, hrál role mladých chlapců a milovníků, ač pro ně postrádal odpovídající fyzické předpoklady. Jeho malý vzrůst, oblá postava a kulatý obličej s velkýma dobráckýma očima mnohem lépe odpovídaly rolím komickým a charakterním, v nichž mohl dobře využít komediální vlohy a schopnost ostré diferenciace postav, i svůj temperament a pohybovou hbitost. Vypracoval se ve spolehlivého interpreta drobných rolí, jako vynikající figurkář byl ceněn již v Brně (např. Pepík Cikán, Šamberk: Palackého třída čís. 27; hostinský Červinka, Štolba: Na letním bytě; krejčí Fiala, Stroupežnický: Naši furianti). Pěvecké a pohybové nadání často uplatňoval v operetách a pantomimách. V Národním divadle, kde měl nahradit mezeru v komickém oboru po zemřelých J. Mošnovi a R. Kafkovi, hrál rozmanitou škálu sluhů, řemeslníků, vesničanů, šašků, manželů a otců. Z miniaturních rolí a roliček vytvářel šťavnatou a sytou kresbou výrazné a přesvědčivé figury. K postavám přistupoval s chápavým porozuměním pro jejich slabosti a směšné stránky, které nezjednodušoval do karikatury ani nevyhrocoval do groteskní nadsázky, ale naplňoval je dobrosrdečným humorem budícím veselí i dojetí. Za komickou tvářností hledal skryté vážnější polohy, dobíral se k obsažnější charakteristice a víceznačnosti postav i k obhajobě jejich lidské důstojnosti. Již v Brně vytvořil komickou dvojici s V. Merhautem, v níž představoval typ důvěřivého dobráka a Merhaut chytráckého mudrlanta (např. ve Stroupežnického Paní mincmistrové). Jako sehraný pár se pak uplatňovali v Národním divadle, jejich souhra vyvrcholila ztvárněním titulních rolí Štechovy komedie David a Goliáš. V postavě hokynáře Davida Č. předvedl vyspělé umění charakterní komiky. Vedle mnoha postav ve hrách českých autorů (Tyla, Šamberka, Jiráska, Štecha, Štolby ad.) vytvořil řadu zdařilých kreací v komických figurách Shakespearových (Lancelot Gobbo, Kupec benátský, šašek Prubík, Jak se vám líbí, radní Kalina, Mnoho povyku pro nic, a především „tlustý dobrák“ Grumio, Zkrocení zlé ženy a Hrobník, Hamlet). Pro svůj komický potenciál a srdečný humor se stal vyhledávaným představitelem pohádkových postav ve hrách pro děti (falešný čarodějník Kryšpián, Pohl: Sedm havranů) a oblíbeným hercem dětského publika. Laskavě humorným podáním čtveráckého Kašpárka v Maškově pohádce Kašpárkova maminka přispěl k proměně této postavy v loutkových hrách. Tvořil intuitivně a s příkladnou zodpovědností. Oddaně a s láskou se ujímal i sebemenších rolí, z nichž každou chápal jako novou výzvu a závažný úkol.
Role
Společnost F. Jelínka
Rschetkwitschka (O. Faster: Krásná Lída), Bastien (V. Sardou: Cyprienna, i ND Brno 1907) – 1903.
Šlégrova společnost
Tramio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy) – b. d.
Společnost E. Zöllnerové
Matias Schmundler (E. Eysler: Vandrák aneb Světem letem [Bruder Straubinger]), Principál (B. Smetana: Prodaná nevěsta), Hadrián z Římsů (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Takemin (S. Jones: Gejša), Menelaos (J. Offenbach: Krásná Helena), Matěj Sysel (K. Zeller: Ptáčník), Ludvík Vojáček (K. Kraatz: Automobilista aneb Paragraf 360), Blimm (G. Davis: Katakomby, i spol. M. Procházkové-Malé 1909), Divadelní ředitel (F. Hervé: Mamzelle Nitouche) – 1906.
Národní divadlo v Brně – A. J. Frýda
Blades (J. M. Barrie: V tiché uličce), Martin (A. Jirásek: Vojnarka), František Fiala (L. Stroupežnický: Naši furianti), Vinaigre (V. Sardou, É. Moreau: Madame Sans-Gêne), James (O. Wilde: Ideální manžel), Krištof Dudgeon (G. B. Shaw: Pekelník), Grumio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i ND 1913), Kapoun (J. K. Tyl: Lesní panna), Jindřich Labuška (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová) – 1906; Tichon (L. N. Tolstoj, dram. H. Bataille: Vzkříšení), Honza (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kubásek (J. Veleba [K. Elgart Sokol]: Bahno), Kofránek (J. Štolba: Vodní družstvo, i ND 1916), Rubač (G. Preissová: Gazdina roba), Cognac (E. Bozděch: Z doby kotilionů), Glasenapp (G. Hauptmann: Bobří kožich, i spol. M. Procházkové-Malé 1909), Červinka (J. Štolba: Na letním bytě), Kromov (F. Lehár: Veselá vdova), Uhlíř (R. Těsnohlídek: Panenky), Jehoň (J. J. Kolár: Magelona), Kostelník Karásek (L. Stroupežnický: Zkažená krev), Jean (R. Heuberger: Ples v opeře), Borkin (A. P. Čechov: Ivanov), John (F. v. Schönthan dle Ch. Dickense: Malá Dorritová), Markýz Imari (S. Jones: Gejša), Votruba (A. Jirásek: Lucerna), Tomáš (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Hrobník Jonáš (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Emil Riemann (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Pepík Cikán (F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27), Ojíř z Lomnice (J. Hilbert: Falkenštejn), Fernando (L. Lipschütz, R. Lothar: Veleobec), Celní kontrolor Pram (B. Bjørnson: Bankrot) – 1907; Urbain (P. Gavault, R. Charvay: Slečna Josefinka), Benvolio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Soused Vondráček (J. K. Tyl: Paličova dcera), Gauderic (M. Donnay: Milenci), Bobčinskij (K. Weis: Revisor), Lajoš (F. Lehár: Dráteníček), Starý Sahula (A. H. Horáková: Páni), Antonio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) – 1908.
Divadlo Deklarace
Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), [?] (H. Müller: Modrá kočička), [?] (K. M. Ziehrer: Zastavená primadona aneb Pan odhadce), Ředitel kabaretu (B. Granichstädten: Její veličenstvo Mimi) – 1911.
Národní divadlo
Bobčinský (N. V. Gogol: Revisor) j. h., Pastevec (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Vodník Michal (A. Jirásek: Lucerna), Černý (F. X. Svoboda: Směry života), Vratko (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Henrich (L. Holberg: Konvář politik), Werner (K. Mašek: Ženy, které potkáváme), Bohatství (M. Maeterlinck: Modrý pták), Aktuár Květný (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1913; Bušek (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Kozíchlup (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba), Hansen (H. Nathansen: Aféra), Bartoloměj Pecka (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Strachota (S. K. Macháček: Ženichové), Kryšpián (E. Pohl: Sedm havranů) – 1914; Prubík (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Václav Kostečka (K. Želenský: Tažní ptáci), Poháněč volů (G. B. Shaw: Androkles a lev), Rychtář Matouš (F. A. Šubert: Jan Výrava), Hrobník (W. Shakespeare: Hamlet), Václav David (V. Štech: David a Goliáš), Kuba (K. Mašek: Betlém), Petr (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Konstantin (O. Schäfer: U pěti čertů) – 1915; Filip (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec benátský), Kalina (týž: Mnoho povyku pro nic), Boubouroche (G. Courteline: Boubouroche), Adjunkt Ptáček (F. X. Svoboda: Čekanky), Malíček (V. Baldessari-Plumlovská: Krakonoš) – 1916; Sadílek (V. Štech: Třetí zvonění), Petr Dubský (L. Stroupežnický: Naši furianti), Daniel z Mrakotína (A. Jirásek: Kolébka), Starosta (L. Delibes: Coppelia), Mistr Bridaine (A. de Musset: Se srdcem divno hrát), Křivda (A. Jirásek: Otec) – 1917; Trpaslík Zerkon (R. Jesenská: Attila), Aristide Pochard (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Malý tlustý pianista (E. Dohnányi: Závoj Pierotčin), Zvonek (V. K. Klicpera: Divotvorný kobouk), Cizí poddaný (J. Mahen: Mrtvé moře), Klíčník (J. Hilbert: Falkenštejn) – 1918; Kašpárek (K. Mašek: Kašpárkova maminka), Tomáš (J. Mahen: Nebe, peklo, ráj...) – 1919.
Prameny
SOA Praha: Sbírka matrik, Únětice 34, matrika narozených 1856–1897, s. 141, nová foliace 155.
AMP: Sbírka matrik, VRŠ O8, matrika oddaných 1910–1913, s. 89, obr. 84; VRŠ Z7, matrika zemřelých 1911–1922, s. 252, obr. 288.
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 73, obr. 88; tamtéž, kartotéka pobytové evidence, č. 20130130135643006.
Literatura
-a, Moravská orlice 21. 12. 1906 [Labuška, Paní mincmistrová]; 27. 11. 1906 [Grumio, Zkrocení zlé ženy]; 18. 9. 1907 [Karásek, Zkažená krev]; 8. 10. 1907 [Borkin, Ivanov]; 9. 11. 1907 [Riemann, Flachsmann vychovatel]; 15. 12. 1907 [Pram, Bankrot]; -ka, Opavský týdenník 38, 1907, č. 42, s. 2 [Blades, V tiché uličce]; Národní listy 9. 3. 1913, ráno [ang. do ND]; nesign.: Nové tváře, tamtéž 26. 8. 1913, ráno; Ka, tamtéž 29. 8. 1913, ráno [Henrik, Konvář politik]; H. Jelínek, Lumír 43, 1914/15, s. 286 [Kostečka, Tažní ptáci ]; F. P., Zlatá Praha 33, 1915/16, s. 71 [Václav David, David a Goliáš], 216 [Filip, Pražský flamendr]; Ot. F. [Fischer]: Shakespearovský cyklus, Národní listy 21. 4. 1916, ráno ● ref. Boubouroche: H. Jelínek, Národní politika 11. 1. 1917, odp.; Ot. F. [Fischer], Národní listy 11. 1. 1917, ráno ● nekrology: Národní listy 24. 2. 1919, več.; Národní politika 25. 2. 1919, ráno; Lidové noviny 25. 2. 1919; Venkov 25. 2. 1919; k. [J. Kodíček], Tribuna 25. 2. 1919; jv [Vodák], Česká stráž 2, 1919, č. 8, s. 7 → Tváře českých herců, Praha 1967; M. Laudová, Venkov 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, Loutkář 4, 1919/20, s. 46–47 ● V. Tille: Činohra ND od roku 1900 do převratu (Dějiny ND V), Praha 1935, s. 25; R. Deyl: Sláva – tráva, Praha 1938, s. 85–84; J. Knap: Umělcové na pouti, Praha 1961, s. 189; O. Spalová: Sága rodu Budilova, Praha 1978, s. 310.
Komenský [chybně * 1883], NDp, ODS, Otto-dod, PBJ I; Buchner, Brno
Životní události
- 5. 6. 1882: narození, Suchdol (Praha-Suchdol) (CZ)
- 23. 2. 1919: úmrtí, Vršovice (Praha-Vršovice) (CZ)
Další jména
Čepelák
Vznik: 2015
Autor: Alice Dubská
