Skuherský, František Zdeněk: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 11:13

Křtěn František Xaver Alois. Komponoval pod pseudonymem Opočenský. Syn lékaře, který 1833 založil v Opočně všeobecnou nemocnici. Od dětství se věnoval hudbě (1842 hrál poprvé veřejně své skladbičky). Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a Praze, kde po dvou filo­zofických ročnících pokračoval čtyři semestry ve studiu lékařství na univerzitě. 1847 absolvo­val pražskou varhanickou školu jako žák K. F. Pitsche, byl soukromým žákem ředitele kon­zervatoře J. F. Kittla a pod jeho dohledem se pokusil 1852–54 o operu Samo. Ve studiu me­dicíny pokračoval ještě ve Vídni 1851, ale pak se zcela věnoval hudbě. 1851–53 vyučoval v ro­dině hraběte Hardegga ze Seefeldu, přičemž střídal vídeňské a pražské pobyty. 1854–66 půso­bil v Innsbrucku, nejprve jako divadelní kapelník a vedoucí pěveckého spolku (Liedertafel), poz­ději jako ředitel hudební jednoty (Musikverein) a kůru při univerzitním chrámu. Organizoval zde náročné symfonické koncerty. Oženil se se svou žačkou A. von Kofler-Felsheimovou (zemř. již 1866). Při pobytu bývalého císaře Ferdinanda I. Dobrotivého v Innsbrucku byl S. jeho domácím pianistou, což mělo pokračování 1869 na Ferdinandově dvoře v Praze, kde S. převzal i funkci ředitele kůru v dvorní kapli. Ještě z Innsbrucku se 1865 neúspěšně ucházel o místo ředitele pražské konzervatoře. Po smrti manželky se vrátil do Prahy a 1866 se stal ředi­telem varhanické školy, jež jako jediný veřejný ústav poskytovala v této době skladatelské ško­lení (absolventy byli mj. A. Dvořák, J. B. Foers­ter, L. Janáček, F. Vach, K. Hoffmeister, B. Je­remiáš, J. Kàan, J. Klička, K. Stecker, J. C. Sychra, J. E. Zelinka). Zavedl řadu reforem, prodloužil studium ze dvou na tři roky a napsal pedagogické práce z oboru hudební teorie. Zá­roveň byl ředitelem kůru v pražských chrámech u sv. Haštala (1868–72) a u Nejsv. Trojice ve Spálené ulici (udáváno 1872–91). Od 1874 zasedal ve státní zkušební komisi, 1879–82 byl lektorem hudební teorie na pražské německé univerzitě, 1882–87 na české. 28. 1. 1890 byl na varhanické škole penzionován. Žil u dcery v Třebechovicích p. Orebem a u syna v Ziersdorfu v Dolním Rakousku, v posledních měsí­cích v Českých Budějovicích.

S. se po celý život věnoval chrámové hudbě a pedagogice a v těchto oblastech vytvořil vý­znamné práce (O formách hudebních, 1873, vyšlo též něm.; Nauka o skladbě hudební, I–IV, 1880–84; Varhany, jejich zařízení a zachování, 1884; Velká theoreticko-praktická škola na var­hany, též něm. 1884, Nauka o harmonii hudeb­ní na vědeckém základě, též něm., 1885). Jeho prvotní skladatelskou ctižádostí však byla tvor­ba pro divadlo, inspirovaná i kapelnickým působením v Innsbrucku (řadu děl údajně před smrtí zničil). Jeho nejmenovaná operetní prvotina, hraná snad v Mnichově, propadla (dle skladatelova sdělení uvádí Em. Hrobský, Česká hudba 1910). I další opery byly původně psány na německá libreta. Už během pobytu v zahra­ničí chtěl S. přispět k rozvoji českého divadla a dal je přeložit. V PD byl přijímán s nadějemi a velkou publicitou, jeho opery však neproká­zaly životnost. Vladimír, bohů zvolenec (pův. Der Apostat) s námětem z bojů pohanství proti křesťanství v 9. stol. v Bulharsku, byl první novinkou českého skladatele uvedenou v PD (prem. 1863, 3 reprízy, znovu 1865). Kritika přiznala opeře pozici „prvního národního díla“, konstatovala ale nedostatek stylizace a formové prvky starších stylů (uzavřená zpěvní čísla). Romantická opera Der Liebesring vznikla na vyzvání Tonhalle v Mannheimu a po premiéře 1861 v Innsbrucku byla hrána (jen dvakrát) 1868 česky pod názvem Lora. (Týž pohádkový námět o kouzelném prstenu vzbuzujícím lásku zhudebnil J. N. Škroup, 18. 12. 1861 StD). Opera Rektor a generál (1873) byla českým přepracováním německé verze Die Rekruten. Přenesla komický děj ze studentského prostře­dí z 18. stol. do Čech 1547; měla svižné sbory a vtipné dialogy v duchu francouzské konver­zační zpěvohry.

V pražském hudebním životě se S. uplatnil především jako chrámový hudebník a učitel (za zásluhy o rozvoj církevní hudby dostal 1866 státní vyznamenání, zlatou medaili pro vědy a umění). Jeho opery sice patřily k prvnímu původnímu repertoáru samostatného českého divadla, ale vzhledem k nedostatku přesvědči­vých nápadů se na něm neudržely.

Dílo

Soupis tvorby uvádí ČHS.

Práce pro divadlo

Samo, opera, komp. 1852–54, nedokonč., ukázky 16. 3. 1854 koncertně v Praze na Žofíně; Der Liebesring, opera, 2 jedn., t: H. T. Schmid, 26. 2. 1861 Innsbruck, not. mat. ČMH a archiv ND, libr. vyd. Innsbruck 1861, česky viz Lora; Der Apostat, opera, komp. 1861, něm. text J. V. Frič, podle Marka [lit.] provedena něm. v Innsbruc­ku nebo Mnichově, autograf v ČMH, not. mat. v archivu ND, česky viz Vladimír, bohů zvolenec; Vladi­mír, bohů [Bohův] zvolenec (pův. Der Apostat, také Odpadlec), hrdin. zpěvohra, 4 jedn., čes. verzi vlast­ního textu napsal J. V. Frič pod pseudonymem H. Mostecký, 27. 9. 1863 PD; Der Rekrut, kom. ope­ra, 3 jedn., t: H. H. [?] podle Raupachovy hry Vor hundert Jahren, komp. před 1866, prov. nezjištěno, česky viz Rektor a generál; Lora (pův. Der Liebes­ring), romant. opera, 2 jedn., t: H. T. Schmid, přel. K. Krása, 13. 4. 1868 PD; Rektor a generál (pův. Der Rekrut, též Branec), kom. opera, 3 jedn., český text upr. a lokalizoval Züngel, 28. 3. 1873 PD, libr. vyd. 1873, klav. výtah vyd. s. a., zpěv vojína Skály ze 3. dějství vyšel jako příloha Dalibora 1, 1873; Smrt krále Václava IV., t: Wenzig, zač. komp. 1868, ne­dok.; Jaroslav ze Šternberka, t: Krásnohorská podle hry L. Hansmanna s látkou z Rkp. královédvorského, komp. 1868, nedokonč.

Prameny a literatura

Rkp. uchovává ČMH, NK a archiv Konzervatoře v Praze. • Lumír 7, 1857, s. 1239 [E. Meliš]; Bothe für Tirol und Voralberg 47, 26. a 28. 2. 1861 [Liebesring]; Národní listy 15. 3. 1861 [Liebesring], 3. 1. 1865 [Smetana o Vladimíro­vi], 12., 15. a 22. 4. 1868 [Lora], 30. 3. a 2. 4. 1873 [Rektor a generál]; Dalibor 4, 1861, s. 34 [Liebes­ring a Vladimír]; 8, 1869, s. 90 [Jaroslav a Smrt krále Václava IV.]; Slavoj 3, 1863, s. 136–137 [Vladi­mír]; 6, 1865, s. 46–47; Česká Thalie 2, 1868, s. 140 [Lora]; Hudební listy 4, 1873, s. 46–47 [Rektor a ge­nerál]; Dalibor 1, 1873, s. 13, 48, 116, 125, 143, 230–231; Dalibor 14, 1892, s. 276 [nekrolog]; Cyril 19, 1892, s. 73–75 [nekrolog]; A. Čech: Z mých di­vadelních pamětí, [1903], s. 34, 35, 59; K. E. Hrobský: F. Z. S., jeho život a záslužná činnost hudební, Česká hudba 16, 1910, s. 2–3, 17–20, 33–35, 43–47; J. Branberger: Konservatoř hudby v Praze, 1911, zvl. s. 80–82; L. Dolanský: Hudební paměti, 1918, 2. vyd. 1949, zvl. s. 46; O. Šourek: Z libretistických začátků E. Krásnohorské, Venkov 25. 12. 1926 [Jaroslav]; Hu­dební výchova 7, 1926, zvl. číslo [J. Bušek s. 98–99, 131–132; J. B. Foerster, s. 128–130 ad.]; 12, 1931 [V. Marek o působení v Innsbrucku, s. 93–96, lit.; K. Hoffmeister, s. 89–90]; V. Helfert: Leoš Janáček, I, Brno 1939, zvl. s. 77; V. Marek (vyd.): Bůh aTy [F. Z. S. a Anna z Felsheimu], České Budějovice 1940; J. B. Foerster: Co život dal, 1941; Bartoš: PD opera; J. B. Foerster: Poutník, 1942; V. H. Jarka: Kritické dí­lo B. Smetany, 1858–1865, 1948, s. 147–148, 421–422; Tyrrell: Czech Opera, zvl. s. 76–77; Smaczny: PD; W. Steiner (vyd.): 175 Jahre Musikverein, Musikschule, Konservatorium Innsbruck, Innsbruck 1993, zvl. s. 34–38. • Obsah opery: Tvr­dek 2 [Rektor a generál]; Branberger. • Rieger; Wurzbach; Otto; ČHS [lit. k hud. teorii]; Grove 1980; Grove-opera.

František Xaver Alois

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 484–486
Autor: Vlasta Reittererová