Rosen, Katharina: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
m |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | <ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress> | ||
<span id="PageFillProgress">3</span> | <span id="PageFillProgress">3</span> | ||
| − | </ee:progress> | + | </ee:progress>{{Infobox Osoba |
| − | {{Infobox Osoba | + | | jméno=<ee:firstname>Katharina</ee:firstname> |
| − | | jméno = <ee:firstname>Katharina</ee:firstname> <ee:lastname>Rosen</ee:lastname> | + | | příjmení=<ee:lastname>Rosen</ee:lastname> |
| − | | pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym> | + | | pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym> |
| − | | narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> | + | | narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from"> |
25. 5. 1861 | 25. 5. 1861 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place"> | + | | místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place"> |
Vídeň, Rakousko | Vídeň, Rakousko | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> | + | | zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from"> |
12. 2. 1941 | 12. 2. 1941 | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> | + | | místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place"> |
Vídeň, Rakousko | Vídeň, Rakousko | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
| − | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage></ee:titleimage> |
| − | | povolání = <ee:profession>zpěvačka</ee:profession> | + | | fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| + | | povolání=<ee:profession>zpěvačka</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex> | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | + | ||
| − | <ee:content> | + | |
Vl. jm. Rosenbaum. 1876 přišla jako patnáctiletá na vídeňskou konzervatoř (prof. R. Csillag) a díky mimořádnému talentu zde získala stipendium. 1881 absolvovala obor zpěv, ale pokračovala ve studiu hry na klavír, harmonie, italštiny, tance, mimiky a deklamace. Debutovala 1884 v Mannheimu a necelou jednu sezónu zpívala v městském divadle ve Štýrském Hradci. Ve StD v Praze se ucházela o angažmá 11. 9. 1884 v roli Verdiho Aidy a ředitel Edmund Kreibig ji ihned přijal. 1885 ji nový ředitel StD A. Neumann převzal jako jednu z nemnoha Kreibigových zpěváků do svého souboru, kde setrvala do konce sezóny 1890/91. 1890 jí pražský tisk věnoval pozornost v souvislosti s procesem, který proti ní vedla v Berlíně agentura Selar; '''R.''' byla žalována pro údajné nedodržování tantiémových podmínek. Proces měl precedenční charakter, '''R.''' jej vyhrála a prosadila se zásada, že umělec není povinen platit provizi agentuře, dosáhne-li angažmá bez jejího přičinění. Z Prahy odešla '''R.''' do Breslau [Wrocław] a jako členka tamního divadla hostovala spolu s italským basistou L. Fumagallim v červnu 1894 na pražské německé scéně v hlavních rolích několika představení. Breslau opustila 1896 a po jedné sezoně v Hamburku se z veřejného uměleckého života ztratila. | Vl. jm. Rosenbaum. 1876 přišla jako patnáctiletá na vídeňskou konzervatoř (prof. R. Csillag) a díky mimořádnému talentu zde získala stipendium. 1881 absolvovala obor zpěv, ale pokračovala ve studiu hry na klavír, harmonie, italštiny, tance, mimiky a deklamace. Debutovala 1884 v Mannheimu a necelou jednu sezónu zpívala v městském divadle ve Štýrském Hradci. Ve StD v Praze se ucházela o angažmá 11. 9. 1884 v roli Verdiho Aidy a ředitel Edmund Kreibig ji ihned přijal. 1885 ji nový ředitel StD A. Neumann převzal jako jednu z nemnoha Kreibigových zpěváků do svého souboru, kde setrvala do konce sezóny 1890/91. 1890 jí pražský tisk věnoval pozornost v souvislosti s procesem, který proti ní vedla v Berlíně agentura Selar; '''R.''' byla žalována pro údajné nedodržování tantiémových podmínek. Proces měl precedenční charakter, '''R.''' jej vyhrála a prosadila se zásada, že umělec není povinen platit provizi agentuře, dosáhne-li angažmá bez jejího přičinění. Z Prahy odešla '''R.''' do Breslau [Wrocław] a jako členka tamního divadla hostovala spolu s italským basistou L. Fumagallim v červnu 1894 na pražské německé scéně v hlavních rolích několika představení. Breslau opustila 1896 a po jedné sezoně v Hamburku se z veřejného uměleckého života ztratila. | ||
| − | Její předpoklady pro divadelní dráhu byly výborné. Byla vysoká, štíhlá a měla „mladodramatický hlas s fascinujícím erotickým půvabem a zářivými výškami" (Rosenheim). Do Prahy přišla jako začátečnice, ale díky dobré technické přípravě mohla postupně nahradit první sopranistku souboru M. Moser-Steinitzovou, blížící se již závěru kariéry. Dokázala svůj hlas na dlouhých tónech rozvinout až do trubkové barvy a vzápětí oduševněle provést jemnou koloraturní ornamentiku. Její široký repertoár zahrnoval i některé mezzosopránové party, jež zvládala svým velkým hlasovým rozsahem. Drobné námitky bývaly vyslovovány proti jejímu ne zcela jistému rytmickému cítění. Soustavně a intenzivně pracovala na svém zdokonalení. 1886, před studiem role Elvíry z Verdiho opery ''Ernani'', odjela do Drážďan k F. Lampertimu, aby si upevnila stylově čisté italské tvoření tónu; vypracovávala herecký projev a snažila se vyhýbat operním manýrám (herecky pozoruhodně zvládala zvl. role Bizetovy Carmen a Goldmarkovy Královny ze Sáby). Spolupráce s dirigenty StD Mahlerem a Muckem, s nimiž připravovala dvě role pro pražskou premiéru Wagnerovy tetralogie ''Der Ring des Nibelungen'', jí dala příležitost k rozvoji, stejně jako vzor M. Moser-Steinitzové. Některé výkony své starší kolegyně ve Wagnerových operách '''R.''' přijala jako model ke koordinaci vztahu mezi hudbou a pohybem těla. Ve Wagnerových rolích se obě pěvkyně setkávaly na jevišti: ''Die Walküre'' ('''R.''' | + | Její předpoklady pro divadelní dráhu byly výborné. Byla vysoká, štíhlá a měla „mladodramatický hlas s fascinujícím erotickým půvabem a zářivými výškami" (Rosenheim). Do Prahy přišla jako začátečnice, ale díky dobré technické přípravě mohla postupně nahradit první sopranistku souboru M. Moser-Steinitzovou, blížící se již závěru kariéry. Dokázala svůj hlas na dlouhých tónech rozvinout až do trubkové barvy a vzápětí oduševněle provést jemnou koloraturní ornamentiku. Její široký repertoár zahrnoval i některé mezzosopránové party, jež zvládala svým velkým hlasovým rozsahem. Drobné námitky bývaly vyslovovány proti jejímu ne zcela jistému rytmickému cítění. Soustavně a intenzivně pracovala na svém zdokonalení. 1886, před studiem role Elvíry z Verdiho opery ''Ernani'', odjela do Drážďan k F. Lampertimu, aby si upevnila stylově čisté italské tvoření tónu; vypracovávala herecký projev a snažila se vyhýbat operním manýrám (herecky pozoruhodně zvládala zvl. role Bizetovy Carmen a Goldmarkovy Královny ze Sáby). Spolupráce s dirigenty StD Mahlerem a Muckem, s nimiž připravovala dvě role pro pražskou premiéru Wagnerovy tetralogie ''Der Ring des Nibelungen'', jí dala příležitost k rozvoji, stejně jako vzor M. Moser-Steinitzové. Některé výkony své starší kolegyně ve Wagnerových operách '''R.''' přijala jako model ke koordinaci vztahu mezi hudbou a pohybem těla. Ve Wagnerových rolích se obě pěvkyně setkávaly na jevišti: ''Die Walküre'' ('''R. '''Sieglinda, Moserová–Brünhilda, 20. 12. 1885), ''Tristan und Isolde'' (Moserová–Isolda, '''R. '''Brangäna, 30. 4. 1886). |
V pražském souboru patřila k nejzaměstnanějším silám v běžném repertoáru a účinkovala též při premiérách soudobých oper (Kauders: ''Der Schatz des Rhampsinit'' 1887, Reznicek: ''Satanella'' 1888, ''Emerich Fortunat'' 1889, H. Zöllner: ''Faust'' 1888, Wallnöffer: ''Eddystone'' 1889). Ředitel Neumann si byl vědom jejích kvalit a udělil jí mimořádná privilegia, k nimž patřilo osvobození od vystupování v operetách (zpívala pouze ve výjimečných představeních) a právo sjednávat si hostování na jiných scénách. Spolu s významnými domácími a zahraničními pěvci ji Neumann zařadil i do zájezdového souboru, s nímž v březnu a dubnu 1889 pohostinsky vystupoval v Petrohradě a Moskvě (Wagner: ''Der Ring des Nibelungen''). Byla též členkou pražské skupiny, s níž Neumann hostoval v červnu a červenci 1891 v Berlíně, kde vystoupila v mimořádně úspěšných představeních téměř 30krát jako Santuzza (Mascagni: ''Cavalleria rusticana''). Díky této roli získala v Německu jméno. V nedlouhé kariéře '''R.''' představovala pražská léta nejvýznamnější období, v němž se propracovala ke svým vrcholným výkonům. | V pražském souboru patřila k nejzaměstnanějším silám v běžném repertoáru a účinkovala též při premiérách soudobých oper (Kauders: ''Der Schatz des Rhampsinit'' 1887, Reznicek: ''Satanella'' 1888, ''Emerich Fortunat'' 1889, H. Zöllner: ''Faust'' 1888, Wallnöffer: ''Eddystone'' 1889). Ředitel Neumann si byl vědom jejích kvalit a udělil jí mimořádná privilegia, k nimž patřilo osvobození od vystupování v operetách (zpívala pouze ve výjimečných představeních) a právo sjednávat si hostování na jiných scénách. Spolu s významnými domácími a zahraničními pěvci ji Neumann zařadil i do zájezdového souboru, s nímž v březnu a dubnu 1889 pohostinsky vystupoval v Petrohradě a Moskvě (Wagner: ''Der Ring des Nibelungen''). Byla též členkou pražské skupiny, s níž Neumann hostoval v červnu a červenci 1891 v Berlíně, kde vystoupila v mimořádně úspěšných představeních téměř 30krát jako Santuzza (Mascagni: ''Cavalleria rusticana''). Díky této roli získala v Německu jméno. V nedlouhé kariéře '''R.''' představovala pražská léta nejvýznamnější období, v němž se propracovala ke svým vrcholným výkonům. | ||
| Řádka 32: | Řádka 31: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role (ve StD a v Novém německém divadle)</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role (ve StD a v Novém německém divadle)</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>'''1885 | + | <ee:bibliography_content>'''1885'''–'''87:''' Sieglinde (Wagner: ''Die Walküre''), Gutrune (Wagner: ''Götterdämmerung''), Elsa (Wagner: ''Lohengrin''), Senta (Wagner: ''Der fliegende Holländer''), Brangäne (Wagner: ''Tristan und Isolde''), Vitelia (Mozart: ''Titus''), Leonora [Fiordiligi] (Mozart: ''Così fan tutte''), Dáma (Mozart: ''Die Zauberflöte''), Donna Elvira (Mozart: ''Don Juan''), Hraběnka (Mozart: ''Figaros Hochzeit''), Argelia, Dardanova vnučka (Catalani: ''Dejanice''), Agnes (von Perfall: ''Junker Heinz''), Lucrezia (Donizetti: ''Lucrezia Borgia''), Felisa d'Amores (Ad. Müller: ''Der Hofnarr''), Laura (Ponchielli: ''Gioconda''), Valentina (Meyerbeer: ''Die Hugenotten''), Norma (Bellini: ''Norma''), Rodopis (Kauders: ''Der Schatz des Rhampsinit'', prem.); '''1888:''' Leonore (Verdi: ''Troubadour''), Violetta (Verdi: ''Traviata''), Angela (Klughardt: ''Astorre''), Satanella (Reznicek: ''Satanella'', prem.), Margarethe (Gounod: ''Faust und Margarethe''), Agathe (Weber: ''Der Freischütz''), Margarethe (H. Zöllner: ''Faust'', prem.), Světlovlasá Lisbeth (Brüll: ''Das steinerne Herz''), Thalea (Enna: ''Die Hexe''); '''1889:''' Irene (Wagner: ''Rienzi''), Venus (Wagner: ''Tannhäuser''), Lady Hariot (Wallnöfer: ''Eddystone'', prem.), Desdemona (Rossini: ''Othello''), Rezia (Weber: ''Oberon''), Jessonda (Spohr: ''Jessonda''), Selica (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin''), Ilona (Reznicek: ''Emerich Fortunat'', prem.); '''1890:''' Isabelle (Meyerbeer: ''Robert der Teufel''), Isabella Francouzská (Litolff: ''Die Tempelherren''), Elvira (Verdi: ''Ernani''), Královna (Marschner: ''Hans Heiling''); '''1891:''' Cikánka Isbrana (Anton Rubinštejn: ''Kinder der Haide''), Pastýř (Meyerbeer: ''Dinorah''), Isabel (Bretón: ''Die Liebenden von Teruel''), Isolde (Wagner: ''Tristan und Isolde''), Santuzza (Mascagni: ''Cavalleria rusticana''); '''1894''', vše j. h.: Selica (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin''), Aida (Verdi: ''Aida''), Carmen (Bizet: ''Carmen''), Sulamith (Goldmark: ''Königin von Saba''), Saffi (J. Strauss: ''Zigeunerbaron''), Nedda (Leoncavallo: ''Der Bajazzo'').</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content/> | + | <ee:bibliography_content>Životní data sdělila rodina. – Cedule pražského německého divadla 1887–92, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1887 až 1892, 1895, s. 43; ''Prager Zwischenactszeitung'' 21. 3. 1888 [Violetta], 4. 2. 1890 [Sieglinda]; ''Deutsches Abendblatt'' 12. a 14. 5. 1890 [proces v Berlíně]; ''Illustrierte Deutsche Presse'' 15. 2. 1891 [biogr.]; O. Wilda, ''Neue musikalische Zeitung'' 14, 1893, č. 19 [studium a debut]; ''Der Humorist'' [Wien] 1893, č. 11; Teuber III, zvl. 762, 773, 812–815, 819, 820, 824; Rosenheim, s. 28, 43, 60, 82, 101, 110; Němeček 1963. • Eisenberg; Kutsch 1997; Neues deutsches Theater.</ee:bibliography_content> |
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
| Řádka 54: | Řádka 53: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 447–449{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | < | + | |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | <ee:category>[[Category:Hudební divadlo]] | ||
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | [[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category> | ||
| Řádka 70: | Řádka 63: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 10. 2. 2017, 13:21
Vl. jm. Rosenbaum. 1876 přišla jako patnáctiletá na vídeňskou konzervatoř (prof. R. Csillag) a díky mimořádnému talentu zde získala stipendium. 1881 absolvovala obor zpěv, ale pokračovala ve studiu hry na klavír, harmonie, italštiny, tance, mimiky a deklamace. Debutovala 1884 v Mannheimu a necelou jednu sezónu zpívala v městském divadle ve Štýrském Hradci. Ve StD v Praze se ucházela o angažmá 11. 9. 1884 v roli Verdiho Aidy a ředitel Edmund Kreibig ji ihned přijal. 1885 ji nový ředitel StD A. Neumann převzal jako jednu z nemnoha Kreibigových zpěváků do svého souboru, kde setrvala do konce sezóny 1890/91. 1890 jí pražský tisk věnoval pozornost v souvislosti s procesem, který proti ní vedla v Berlíně agentura Selar; R. byla žalována pro údajné nedodržování tantiémových podmínek. Proces měl precedenční charakter, R. jej vyhrála a prosadila se zásada, že umělec není povinen platit provizi agentuře, dosáhne-li angažmá bez jejího přičinění. Z Prahy odešla R. do Breslau [Wrocław] a jako členka tamního divadla hostovala spolu s italským basistou L. Fumagallim v červnu 1894 na pražské německé scéně v hlavních rolích několika představení. Breslau opustila 1896 a po jedné sezoně v Hamburku se z veřejného uměleckého života ztratila.
Její předpoklady pro divadelní dráhu byly výborné. Byla vysoká, štíhlá a měla „mladodramatický hlas s fascinujícím erotickým půvabem a zářivými výškami" (Rosenheim). Do Prahy přišla jako začátečnice, ale díky dobré technické přípravě mohla postupně nahradit první sopranistku souboru M. Moser-Steinitzovou, blížící se již závěru kariéry. Dokázala svůj hlas na dlouhých tónech rozvinout až do trubkové barvy a vzápětí oduševněle provést jemnou koloraturní ornamentiku. Její široký repertoár zahrnoval i některé mezzosopránové party, jež zvládala svým velkým hlasovým rozsahem. Drobné námitky bývaly vyslovovány proti jejímu ne zcela jistému rytmickému cítění. Soustavně a intenzivně pracovala na svém zdokonalení. 1886, před studiem role Elvíry z Verdiho opery Ernani, odjela do Drážďan k F. Lampertimu, aby si upevnila stylově čisté italské tvoření tónu; vypracovávala herecký projev a snažila se vyhýbat operním manýrám (herecky pozoruhodně zvládala zvl. role Bizetovy Carmen a Goldmarkovy Královny ze Sáby). Spolupráce s dirigenty StD Mahlerem a Muckem, s nimiž připravovala dvě role pro pražskou premiéru Wagnerovy tetralogie Der Ring des Nibelungen, jí dala příležitost k rozvoji, stejně jako vzor M. Moser-Steinitzové. Některé výkony své starší kolegyně ve Wagnerových operách R. přijala jako model ke koordinaci vztahu mezi hudbou a pohybem těla. Ve Wagnerových rolích se obě pěvkyně setkávaly na jevišti: Die Walküre (R. Sieglinda, Moserová–Brünhilda, 20. 12. 1885), Tristan und Isolde (Moserová–Isolda, R. Brangäna, 30. 4. 1886).
V pražském souboru patřila k nejzaměstnanějším silám v běžném repertoáru a účinkovala též při premiérách soudobých oper (Kauders: Der Schatz des Rhampsinit 1887, Reznicek: Satanella 1888, Emerich Fortunat 1889, H. Zöllner: Faust 1888, Wallnöffer: Eddystone 1889). Ředitel Neumann si byl vědom jejích kvalit a udělil jí mimořádná privilegia, k nimž patřilo osvobození od vystupování v operetách (zpívala pouze ve výjimečných představeních) a právo sjednávat si hostování na jiných scénách. Spolu s významnými domácími a zahraničními pěvci ji Neumann zařadil i do zájezdového souboru, s nímž v březnu a dubnu 1889 pohostinsky vystupoval v Petrohradě a Moskvě (Wagner: Der Ring des Nibelungen). Byla též členkou pražské skupiny, s níž Neumann hostoval v červnu a červenci 1891 v Berlíně, kde vystoupila v mimořádně úspěšných představeních téměř 30krát jako Santuzza (Mascagni: Cavalleria rusticana). Díky této roli získala v Německu jméno. V nedlouhé kariéře R. představovala pražská léta nejvýznamnější období, v němž se propracovala ke svým vrcholným výkonům.
Obsah
Role (ve StD a v Novém německém divadle)
1885–87: Sieglinde (Wagner: Die Walküre), Gutrune (Wagner: Götterdämmerung), Elsa (Wagner: Lohengrin), Senta (Wagner: Der fliegende Holländer), Brangäne (Wagner: Tristan und Isolde), Vitelia (Mozart: Titus), Leonora [Fiordiligi] (Mozart: Così fan tutte), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Hraběnka (Mozart: Figaros Hochzeit), Argelia, Dardanova vnučka (Catalani: Dejanice), Agnes (von Perfall: Junker Heinz), Lucrezia (Donizetti: Lucrezia Borgia), Felisa d'Amores (Ad. Müller: Der Hofnarr), Laura (Ponchielli: Gioconda), Valentina (Meyerbeer: Die Hugenotten), Norma (Bellini: Norma), Rodopis (Kauders: Der Schatz des Rhampsinit, prem.); 1888: Leonore (Verdi: Troubadour), Violetta (Verdi: Traviata), Angela (Klughardt: Astorre), Satanella (Reznicek: Satanella, prem.), Margarethe (Gounod: Faust und Margarethe), Agathe (Weber: Der Freischütz), Margarethe (H. Zöllner: Faust, prem.), Světlovlasá Lisbeth (Brüll: Das steinerne Herz), Thalea (Enna: Die Hexe); 1889: Irene (Wagner: Rienzi), Venus (Wagner: Tannhäuser), Lady Hariot (Wallnöfer: Eddystone, prem.), Desdemona (Rossini: Othello), Rezia (Weber: Oberon), Jessonda (Spohr: Jessonda), Selica (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Ilona (Reznicek: Emerich Fortunat, prem.); 1890: Isabelle (Meyerbeer: Robert der Teufel), Isabella Francouzská (Litolff: Die Tempelherren), Elvira (Verdi: Ernani), Královna (Marschner: Hans Heiling); 1891: Cikánka Isbrana (Anton Rubinštejn: Kinder der Haide), Pastýř (Meyerbeer: Dinorah), Isabel (Bretón: Die Liebenden von Teruel), Isolde (Wagner: Tristan und Isolde), Santuzza (Mascagni: Cavalleria rusticana); 1894, vše j. h.: Selica (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Aida (Verdi: Aida), Carmen (Bizet: Carmen), Sulamith (Goldmark: Königin von Saba), Saffi (J. Strauss: Zigeunerbaron), Nedda (Leoncavallo: Der Bajazzo).
Prameny a literatura
Životní data sdělila rodina. – Cedule pražského německého divadla 1887–92, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1887 až 1892, 1895, s. 43; Prager Zwischenactszeitung 21. 3. 1888 [Violetta], 4. 2. 1890 [Sieglinda]; Deutsches Abendblatt 12. a 14. 5. 1890 [proces v Berlíně]; Illustrierte Deutsche Presse 15. 2. 1891 [biogr.]; O. Wilda, Neue musikalische Zeitung 14, 1893, č. 19 [studium a debut]; Der Humorist [Wien] 1893, č. 11; Teuber III, zvl. 762, 773, 812–815, 819, 820, 824; Rosenheim, s. 28, 43, 60, 82, 101, 110; Němeček 1963. • Eisenberg; Kutsch 1997; Neues deutsches Theater.
Životní události
- 25. 5. 1861: narození, Vídeň, Rakousko
- 12. 2. 1941: úmrtí, Vídeň, Rakousko
Další jména
Rosenbaum
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 447–449
Autor: Jitka Ludvová
