Böhm, Jindřich Hanuš: Porovnání verzí

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 11:02

Užíval i pseudonymu J. Hanuš. Syn učitele a skladatele církevní hudby Jana B. Vystudoval gymnázium a práva v Praze. Působil ve svobodném povolání až do 1880, kdy se stal úředníkem České spořitelny. 1865–95 přispíval pod různými šiframi do hudebního a divadelního tisku: Česká Thalia, Dalibor, Hudební a divadelní věstník, Hudební listy pod Pivodovou redakcí, Jeviště (patrně pod šifrou -m), Národní listy, Národní noviny a Divadelní listy, kde byl 1882–84 pravidelným operním zpravodajem. Psal kabaretní výstupy, parodie a kuplety na aktuální politická a národní témata pro široké publikum a vkládal aktuální vsuvky i do humoristických her s hudbou, které vytvořil podle starších cizích předloh (Hoši osmnácté chasy, Lišák a Smola, Na kovárně, Šantala ad.). Překládal operní a operetní libreta pro PD a v prvních letech i pro ND. Hudebním spolkům připravoval české texty oratorií a kantát (Mendelssohn: Pavel, Haydn: Čtyři roční časy, ad.)

Jeho divadelní aktivita byla mnohostranná. 20. 4. 1863 podepsal jako jeden ze signatářů memorandum, jímž chtěla skupina hudebníků a kritiků přimět vedení PD k odvolání J. N. Maýra z místa prvního kapelníka a k povolání B. Smetany. Na začátku 70. let se angažoval v publicistických polemikách mezi tzv. wagnerovským a pivodovským křídlem o směr dalšího vývoje české národní opery. Od radikálních prowagnerovských náhledů O. Hostinského se postupně odklonil a stal se přívržencem F. Pivody a rázným obhájcem jeho pedagogických zásad založených na krásném zpěvu (v Divadelních listech mj. pravidelně referoval o výstupních operních představeních Pivodových žáků). Zastával názor, že požadavkům hudebního dramatu lze vyhovět (s event. použitím tzv. příznačných motivů) i při dodržení uzavřených forem starší číslové opery (Divadelní listy 5, 1884, s. 86–87). Jeho operní referáty jsou psány živým fejetonistickým stylem a mívají širší tematický záběr, když se vedle vlastního předmětu zmiňují i o jiných tématech (mj. jazykové kvality pěveckého projevu a překladu).

Napsal několik operních a operetních libret. Pro první z nich, Drahomíru na motivy z českých dějin (h: Šebor, 1867), si vzal model v historických libretech velké opery, včetně živých obrazů a velkých scénických efektů (propadnutí do pekel). Za jeho nejzdařilejší libreto byla považována pohádka Zakletý princ o přenesení chudáka do bohatého prostředí (h: V. Hřímalý, 1872), jež se stala jednou z nejčastěji inscenovaných českých oper (ještě v Opavě 1952).

S třiceti operními a operetními texty přeloženými z němčiny, italštiny a francouzštiny patřil k nejproduktivnějším spolupracovníkům českého divadla. Respektoval vždy stylový charakter hudby a přizpůsoboval mu text (viz jeho předmluva k vydání českého libreta Gluckova Orfea). Jeho práce zůstaly dlouho na repertoáru; překlad Verdiho opery La Traviata, který pořídil spolu s E. Zünglem, byl hrán 1946 v Brně. Pro nová nastudování upravoval i starší cizí překlady a snažil se zlepšovat jejich jazyk. Svou intenzivní literární aktivitou stál na jednom z čelných míst poměrně malé skupiny autorů a překladatelů, jež umožňovala plynulý chod PD v období budování jeho českého repertoáru.

Práce pro divadlo

Hry s hudbou a libreta: Drahomíra, libr. velké romant. opery, 4 jedn., h: Šebor, 20. 9. 1867 PD, vyd. 1867; Na kovárně, aneb Čech a Moravan, hist. fraška, 3 jedn., dle starší Feldmannovy látky, h: A. Čech s využitím hudby Suppého, 11. 3. 1868 PD, vyd. 1877; Jako na divadle, opereta, 1 jedn., h: V. Hřímalý, 3. 10. 1868 Aréna v Kravíně, nevyd.; Lišák a Smola čili Veselí tuláci, fraška, 4 jedn., dle Rädera, h: Räder?, 2. 12. 1869 PD, vyd. 1877; Šantala aneb Všude dobře, doma nejlíp, kouzel. fraška se zpěvy, tanci, skupeními a průvody, 3 jedn., dle Elmara, h: V. Hřímalý, 22. 9. 1870 PD, vyd. 1876; Zakletý princ, kom. opera, 3 jedn., podle Plötze, h: V. Hřímalý, 13. 5. 1872 (nikoli 16. 5.) PD, vyd. 1872; Pytláci, opera, 1 jedn., dle starší Angelyho frašky, h: Rozkošný, ukázky na ochotnickém předst. Malostranské besedy v Praze v květnu 1878, nevyd.; Papoušek, opereta, 3 jedn., h: Josef Jelínek, 16. 9. 1889 Pištěkovo Lidové divadlo na Vinohradech, nevyd.; Švanda dudák, lyricko-romant. zpěvohra, prolog a 3 jedn., podle Tylova Strakonického dudáka, dok. 1875, revidoval Želenský (někdy mylně považován za libretistu, rkp. Želenského úpravy v archivu ND), h: V. Hřímalý, 20. 1. 1896 Plzeň, nevyd.; Záviš z Falkenštejna, velká hist. opera, 4 jedn., podle Hálka, h: Rozkošný, 14. 10. 1877 PD, vyd. 1877.  •  Nedokončené a nezvěstné práce: Viola, text kom. opery, 3 jedn., h: Anger, 1872; Alchymista, 4 jedn., h: Rozkošný, komp. 1880, ztraceno?; Kakambo, text opery podle Prinzessin von Kakambo od Kotzebua, 3 jedn., h: V. Laub; Strýček v zajetí, opera, 3 jedn., h: V. Laub; Jan Hus, text hist. opery dle Tyla, 3 jedn., h: Nápravník; Šašek z Borku, text pro Rozkošného.

Překlady a úpravy (cizí operní a operetní libreta a hry se zpěvy)

Carré–Battu: Svatba při lucernách, opereta, h: Offenbach, 20. 5. 1865 PD, vyd. 1874; Crémieux–Halévy: Píseň Fortuniova [též Píseň pana Fortunia], opereta, h: Offenbach, 6. 10. 1865 PD, nevyd.; Kaulich: Dívčí ústav, opereta, h: Suppé, B. volně zpracoval, 4. 11. 1865 PD, vyd. 1874; Conradi: Krakonoš, hra se zpěvy, B. upravil dle nár. pověstí českých, h: Conradi, 12. 3. 1866 PD, nevyd.; Quinault: Armida, opera, B. přeložil a dle Tassa scénicky upravil, h: Gluck, 11. 4. 1866 PD, vyd. 1866; Jouy–Bis: Vilém Tell, opera, h: Rossini, 14. 12. 1866 PD, vyd. 1875; Duniecki: Šotek [Chochlik], romant. kom. opera, h: Duniecki, 8. 6. 1867 PD, vyd. 1874; W. Friedrich: Žádný muž a tolik děvčat, opereta, h: Suppé, 27. 6. 1867 PD, vyd. 1874; Barbier–Carré: Faust a Markéta, opera, h: Gounod, 6. 7. 1867 PD, vyd. 1874, 5. vyd. 1922; Battu: Pierot a Violetta neboli Tatrmánek [Violettiny trampoty], opereta, h: Adam, 6. 12. 1867 PD, nevyd.; Piave: La Traviata [Violetta], opera, h: Verdi, B. přel. spolu s Zünglem, 15. 7. 1868 PD, vyd. 1874, 8. vyd. 1928; [?]: Krejčové z Východu [Der Schneider von Kabul], 14. 12. 1868 PD, nevyd.; H. Max: Lazaroni neapolští, opera, h: Zajc, 20. 4. 1869 PD, vyd. 1874; Ruffini: Don Pasquale, opera, h: Donizetti, 15. 6. 1869 PD, vyd. [1895]; Piave: Kryšpín a kmotra, opera, h: Ricciové, 20. 7. 1869 PD, vyd. 1869; Kind: Čarostřelec, opera, h: Weber, 22. 10. 1869 PD, vyd. 1874; Nuitter: Tlachalky ze Saragossy aneb Štěbetálkové, opereta dle Cervantese, h: Offenbach, 30. 5. 1870 Švandova aréna ve Pštrosce, nevyd.; Jaime–Tréfeu: Krásná Genovefa z Brabantu, opereta, h: Offenbach, 13. 5. 1871 Aréna Na hradbách, nevyd.; Lapointe: Pařížské zelenářky, opereta, h: Offenbach, 8. 7. 1871 PD, nevyd.; Bailly du Rollet: Ifigenie v Aulidě, opera, h: Gluck, „přeložil, ku R. Wagnerovu zpracování scénicky upravil a předmluvu napsal J. B.“, 9. 4. 1872 PD, vyd. 1872; E. Schikaneder: Kouzelná flétna, opera, h: Mozart, „znovu pro čes. divadlo upravil J. B.“, 5. 12. 1874 PD, vyd. 1875; Clairville–Siraudin–Koning: Angot, dítě pařížské tržnice, opereta, úprava B., h: Lecocq, 4. 2. 1875 PD, vyd. 1875; L’Arronge: Můj Vojtíšek, obraz ze života se zpěvy, 3 jedn., h: Bial ad., 9. 4. 1875 PD, vyd. 1875; da Ponte: Figarova svatba, opera, h: Mozart, [nelze zjistit, zda byl překlad hrán], libr. vyd. 1875; Pasqué: Astorga, opera, h: Abert, 17. 10. 1876 PD, vyd. 1876; Barbier–Carré: Hamlet, opera dle Shakespeara, h: Thomas, 2. 4. 1877 PD, B. znovu přeložil a upravil 1899, nevyd., rkp. v Hud. archivu ND; Carré–Barbier: Mignon, opera, h: Thomas, přel. a pro čes. divadlo upravil J. B., 2. 6. 1878 PD, vyd. 1879; Sterbini: Lazebník sevillský, opera, h: Rossini, přel. S. K. Macháček, B. upravil a znovu vydal 1878; Chęciński: Strašný dvůr, opera, h: Moniuszko, 14. 9. 1891 ND (1. jedn.), celá opera 29. 10. 1891 ND, vyd. 1892; Crémieux–Halévy: Orfeus v podsvětí, opereta, h: Offenbach, 27. 2 1892 Aréna na Smíchově, nevyd.; Laurencin–Delaporte: Pán a paní Denisovi, opereta, h: Offenbach, 23. 4. 1896 ND, nevyd.  •  Úvody k vydáním libret: Flotow: Marta (1873), Meyerbeer: Robert ďábel (1873), Verdi: Ernani (1873).

Prameny a literatura

Část pozůstalosti v LA PNP (inventář T. Breň, 1998).  •  Většina B. her vyšla v ediční řadě Divadelní ochotník, většina operních překladů (někdy opakovaně) v Urbánkově Bibliotéce operních a operetních textův, řada I.–II. – Texty oper obsahuje též not. materiál v hud. archivu ND.  •  J. Štolba: Libretto pro B. Smetanu [Zakletý princ], Z mých pamětí, I, 1906, s. 243–259; Národní listy 8. 12. 1916 [nekrolog]; K. Tauš: Letopisy české a německé zpěvohry, 1958, rkp. v DÚ [uvádí nedok. skladby]; Bartoš: PD opera; S. Zachařová: Nejedlého polemika o Karla Knittla, Z bojů o českou hudební kulturu, sb., 1979, zvl. s. 72–78; Soupis repertoáru ND; ND po 1883; Trávníčková: PD.  •  ODS; Pazdírek; ČHS.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 68–70
Autor: Jitka Ludvová, Pavel Petráněk