Steger, Franz: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
m
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Franz</ee:firstname>  
| jméno = <ee:firstname>Franz</ee:firstname> <ee:lastname>Steger</ee:lastname>
+
| příjmení=<ee:lastname>Steger</ee:lastname>
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
 
2. 12. 1824
 
2. 12. 1824
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
Szentendre, Maďarsko  
+
Szentendre, Maďarsko
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
1. 4. 1911
 
1. 4. 1911
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
Szentendre, Maďarsko  
+
Szentendre, Maďarsko
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>zpěvák</ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>zpěvák</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
<br/>
+
 
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
<cshow logged="1">
+
Vl. jm. Franjo Stazić, vystupoval též jako Ste­ger-Stazic, Ferenc Stazicz, česky psán Stéger nebo František Stazič. Původem Chorvat. Při­pravoval se na povolání lékárníka a současně studoval zpěv. 1846 debutoval v Záhřebu jako Vukoslav v první chorvatské opeře V. Lisinské­ho ''Ljubav i zloba''. Během studia farmacie ve Vídni byl 1847 představen řediteli Theater an der Wien F. Pokornému, který financoval jeho školení a nechal ho vystoupit v roli Elwina (Bellini: ''Die Nachtwandlerin'', pod jm. Stazić). Ještě 1847 se '''S. '''vrátil do Záhřebu, školil se dále a hostoval v jihoslovanských divadlech. 1848–52 vystupoval s přestávkami v maďar­ském Národním divadle v Pešti. V dubnu 1852 ho angažoval J. A. Stöger, nastupující podruhé na místo ředitele StD v Praze. Hned po prvních pražských úspěších získal '''S. '''nabídku z dvorního divadla ve Vídni, jež vedla k rozvázání praž­ské smlouvy po jedné sezoně. Na večeru na rozloučenou 26. 5. 1853 dostal album, do kte­rého přispěli skladbičkami mj. B. Smetana a F. Škroup, a s členkou pražského divadla F. Wagnerovou zazpíval ukázky z Wagnerova ''Tannhäusera''. Do německého i českého divadla v Praze se '''S. '''vracel jako host. 1853–57 byl krátce členem, později hostem dvorního diva­dla ve Vídni (1856–57 tam účinkoval 32krát), 1858–60 a 1873/74 vystoupil v Pešti, 1865–67 v milánském Teatro alla Scala, 1869/70 v Teat­ro San Carlos v Lisabonu, 1870/71 v Mantově a na mnoha scénách v románských zemích. 1879 ukončil pěveckou dráhu a žil převážně ve Španělsku.
<ee:content>
+
 
<p style="text-align: justify;">Vl. jm. Franjo Stazić, vystupoval též jako Ste­ger-Stazic, Ferenc Stazicz, česky psán Stéger nebo František Stazič. Původem Chorvat. Při­pravoval se na povolání lékárníka a současně studoval zpěv. 1846 debutoval v Záhřebu jako Vukoslav v první chorvatské opeře V. Lisinské­ho ''Ljubav i zloba''. Během studia farmacie ve Vídni byl 1847 představen řediteli Theater an der Wien F. Pokornému, který financoval jeho školení a nechal ho vystoupit v roli Elwina (Bellini: ''Die Nachtwandlerin'', pod jm. Stazić). Ještě 1847 se '''S. '''vrátil do Záhřebu, školil se dále a hostoval v jihoslovanských divadlech. 1848–52 vystupoval s přestávkami v maďar­ském Národním divadle v Pešti. V dubnu 1852 ho angažoval J. A. Stöger, nastupující podruhé na místo ředitele StD v Praze. Hned po prvních pražských úspěších získal '''S. '''nabídku z dvorního divadla ve Vídni, jež vedla k rozvázání praž­ské smlouvy po jedné sezoně. Na večeru na rozloučenou 26. 5. 1853 dostal album, do kte­rého přispěli skladbičkami mj. B. Smetana a F. Škroup, a s členkou pražského divadla F. Wagnerovou zazpíval ukázky z Wagnerova ''Tannhäusera''. Do německého i českého divadla v Praze se '''S. '''vracel jako host. 1853–57 byl krátce členem, později hostem dvorního diva­dla ve Vídni (1856–57 tam účinkoval 32krát), 1858–60 a 1873/74 vystoupil v Pešti, 1865–67 v milánském Teatro alla Scala, 1869/70 v Teat­ro San Carlos v Lisabonu, 1870/71 v Mantově a na mnoha scénách v románských zemích. 1879 ukončil pěveckou dráhu a žil převážně ve Španělsku.</p><p style="text-align: justify;">Jeho hrdinný tenor vynikal v prvních letech impozantní silou, zachovával si sonornost ve výškách i v horním barytonovém registru a měl velký objem ve střední poloze. V pražském StD splnil '''S. '''nejvyšší očekávání a stal se hlavní Stögerovou akvizicí. Počínaje rolí Masaniella v zahajovacím představení (Auber: ''Die Stum­me von Portici'', 17. 4. 1852) na sebe soustředil veškerou pozornost a v každodenním provozu vznikala nerovnováha, protože publikum mu dávalo přednost a návštěvy na večerech bez je­ho účasti klesaly. V roli Ferdinanda pomohl k úspěchu opeře ''Der Meergeuse ''od F. Škroupa, a tento part, který převzal po Reichelovi, zpíval i při pozdějších návratech do StD. Pražské role zůstaly jádrem jeho repertoáru v dalších angaž­má; ve Vídni k nim přistoupil ještě Alamir (Do­nizetti: ''Belisar''), Johann z Leydenu (Meyer­beer: ''Der Prophet''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin'') a Licinius (Spontini: ''Vestalin''), v Pešti připojil Florestana (Beethoven: ''Fidelio''), Corteze (Spontini: ''Ferdinand Cortez''), svou nej­lepší roli Eleazara (Halévy: ''Židovka''), maďarská díla (Erkel: ''Bánk Bán'', ''Hunyadi Lászlo'') a Wag­nerova ''Tannhäusera''. Vídeňské kritické ohlasy nebyly tak jednoznačné jako pražské. V prv­ních vídeňských kritikách uznával E. Hanslick jeho mimořádné dispozice a chválil vynikající jednotlivosti (Meyerbeer: ''Der Prophet'', 1854), ale vytýkal mu hereckou neschopnost, naturalistický přednes, přílišné tremolo a špatnou němčinu; všechny nedostatky znovu konstato­val i v pozdějších letech (zvl. 1857), v rozporu s pozitivním ohlasem '''S. '''výkonů u vídeňského publika. Naproti tomu při pražském hostování 1864 zaznamenal B. Smetana jisté opotřebová­ní jeho hlasového fondu, ale pokrok v herec­kém projevu a technické pěvecké zdokonalení (''Národní listy ''14. 5. 1864).</p><p style="text-align: justify;">Do Prahy přijížděl '''S. '''vždy na delší dobu a zpíval tytéž role. Ve StD hostoval v létě 1854, 1855, 1856 (vystoupil jako Manrico v pražské německé premiéře Verdiho opery ''Der Trouba­dour''), dále 1860 a 1864. V PD zpíval v květnu až červenci 1864 a v létě 1867 (mj. Gennaro, Donizetti: ''Lukrecie Borgia'', Othello, Rossini: ''Othello'', Eleazar, Halévy: ''Židovka ''ad.). Na české scéně zpíval italsky a německy. 1867 účinkoval v představeních, která v PD dirigo­val Smetana, jemuž '''S. '''hostování umožnilo na­studovat Meyerbeerovy ''Hugenoty. '''''S. '''patřil zvl. na začátku své umělecké dráhy k typu pě­veckých hvězd, které s poměrně malým okru­hem rolí okouzlí publikum svým hlasem. Jeho pražská etapa byla vcelku epizodní a měla vý­znam spíše pro publicitu nastupujícího ředite­le Stögera.</p>
+
Jeho hrdinný tenor vynikal v prvních letech impozantní silou, zachovával si sonornost ve výškách i v horním barytonovém registru a měl velký objem ve střední poloze. V pražském StD splnil '''S. '''nejvyšší očekávání a stal se hlavní Stögerovou akvizicí. Počínaje rolí Masaniella v zahajovacím představení (Auber: ''Die Stum­me von Portici'', 17. 4. 1852) na sebe soustředil veškerou pozornost a v každodenním provozu vznikala nerovnováha, protože publikum mu dávalo přednost a návštěvy na večerech bez je­ho účasti klesaly. V roli Ferdinanda pomohl k úspěchu opeře ''Der Meergeuse ''od F. Škroupa, a tento part, který převzal po Reichelovi, zpíval i při pozdějších návratech do StD. Pražské role zůstaly jádrem jeho repertoáru v dalších angaž­má; ve Vídni k nim přistoupil ještě Alamir (Do­nizetti: ''Belisar''), Johann z Leydenu (Meyer­beer: ''Der Prophet''), Vasco de Gama (Meyerbeer: ''Die Afrikanerin'') a Licinius (Spontini: ''Vestalin''), v Pešti připojil Florestana (Beethoven: ''Fidelio''), Corteze (Spontini: ''Ferdinand Cortez''), svou nejlepší roli Eleazara (Halévy: ''Židovka''), maďarská díla (Erkel: ''Bánk Bán'', ''Hunyadi Lászlo'') a Wag­nerova ''Tannhäusera''. Vídeňské kritické ohlasy nebyly tak jednoznačné jako pražské. V prv­ních vídeňských kritikách uznával E. Hanslick jeho mimořádné dispozice a chválil vynikající jednotlivosti (Meyerbeer: ''Der Prophet'', 1854), ale vytýkal mu hereckou neschopnost, naturalistický přednes, přílišné tremolo a špatnou němčinu; všechny nedostatky znovu konstato­val i v pozdějších letech (zvl. 1857), v rozporu s pozitivním ohlasem '''S. '''výkonů u vídeňského publika. Naproti tomu při pražském hostování 1864 zaznamenal B. Smetana jisté opotřebová­ní jeho hlasového fondu, ale pokrok v herec­kém projevu a technické pěvecké zdokonalení (''Národní listy ''14. 5. 1864).
 +
 
 +
Do Prahy přijížděl '''S. '''vždy na delší dobu a zpíval tytéž role. Ve StD hostoval v létě 1854, 1855, 1856 (vystoupil jako Manrico v pražské německé premiéře Verdiho opery ''Der Trouba­dour''), dále 1860 a 1864. V PD zpíval v květnu až červenci 1864 a v létě 1867 (mj. Gennaro, Donizetti: ''Lukrecie Borgia'', Othello, Rossini: ''Othello'', Eleazar, Halévy: ''Židovka ''ad.). Na české scéně zpíval italsky a německy. 1867 účinkoval v představeních, která v PD dirigo­val Smetana, jemuž '''S. '''hostování umožnilo na­studovat Meyerbeerovy ''Hugenoty. '''''S. '''patřil zvl. na začátku své umělecké dráhy k typu pě­veckých hvězd, které s poměrně malým okru­hem rolí okouzlí publikum svým hlasem. Jeho pražská etapa byla vcelku epizodní a měla vý­znam spíše pro publicitu nastupujícího ředite­le Stögera.
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Role (ve StD, vše něm.)</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Role (ve StD, vše něm.)</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">'''1852–53: '''Masaniello (Auber: ''Die Stumme von Portici''), Raoul (Meyer­beer: ''Die Hugenotten''), Vévoda mantovský (Verdi: ''Rigoletto''), Ivanhoe (Marschner: ''Der Templer und die Jüdin''), Ferdinand (F. Škroup: ''Der Meergeuse''), Edgar (Donizetti: ''Lucia von Lammermoor''), Lyonel (Flotow: ''Martha''), Alessandro Stradella (Flotow: ''Alessandro Stradella''), Gennaro (Donizetti: ''Lucre­zia Borgia''), Sever (Bellini: ''Norma''), Arnold (Rossi­ni: ''Wilhelm Tell''), Johann von Leyden (Meyerbeer: ''Der Prophet''), Ernani (Verdi: ''Ernani''); '''1854: '''Lici­nius (Spontini: ''Vestalin'', j. h.); '''1855: '''Ernani (Verdi: ''Ernani'', j. h.); '''1856: '''Manrico (Verdi: ''Troubadour'', prem., j. h.). '''1864: '''Robert (Meyerbeer: ''Robert der Teufel'', j. h.).</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>'''1852–53: '''Masaniello (Auber: ''Die Stumme von Portici''), Raoul (Meyer­beer: ''Die Hugenotten''), Vévoda mantovský (Verdi: ''Rigoletto''), Ivanhoe (Marschner: ''Der Templer und die Jüdin''), Ferdinand (F. Škroup: ''Der Meergeuse''), Edgar (Donizetti: ''Lucia von Lammermoor''), Lyonel (Flotow: ''Martha''), Alessandro Stradella (Flotow: ''Alessandro Stradella''), Gennaro (Donizetti: ''Lucre­zia Borgia''), Sever (Bellini: ''Norma''), Arnold (Rossi­ni: ''Wilhelm Tell''), Johann von Leyden (Meyerbeer: ''Der Prophet''), Ernani (Verdi: ''Ernani''); '''1854: '''Lici­nius (Spontini: ''Vestalin'', j. h.); '''1855: '''Ernani (Verdi: ''Ernani'', j. h.); '''1856: '''Manrico (Verdi: ''Troubadour'', prem., j. h.). '''1864: '''Robert (Meyerbeer: ''Robert der Teufel'', j. h.).</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1853, s. 39; 1854, s. 27; 1857, s. 50, 51; 1861, s. 55, 1862, s. 50, 51; 1866, s. 36; Teuber III, s. 426, 449, 450–451, 454–456, 465, 473, 479, 564, 642, 670, 678; F. Kuhač: Prvi hrvat­ski operni tenor. Životopis F. S., ''Kazališni almanah'', Zagreb 1895; A. Čech: ''Z mých divadelních pamětí'', [1903], s. 22–23, 40; E. Rychnovsky: Das Tannhäu­ser-Jubiläum in Prag, ''Deutsche Arbeit ''[Prag] 4, 1904/5, s. 127–135; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; Anon.: F. S., prvi interpret Vukoslava u Ljuba­vi i zlobi, ''Kazališni list'', Zagreb 1946, s. 23–24; V. H. Jarka: ''Kritické dílo B. Smetany'', ''1858–1865'', 1948, s. 64, 256–257; C. Gatti: ''Il teatro alla Scala'',II. ''Chronologia dalle origini al 1963'', Ricordi 1964; W. Binal: ''Deutschsprachiges Theater in Budapest'', Wien 1972; J. Balatková: Einmalige Gastspiele der Mitglieder der Wiener Hofoper in Olmütz in den Jahren 1851 und 1853, ''Acta Universitatis Olomou­censis'', Musicologica 1, 1993, zvl. s. 105; ''Eduard Hanslick'': ''Sämtliche Schriften'', I/2, 1849–54, I/3, 1855–56, I/4, 1857–58, vyd. D. Strauss, Wien ad. 1994, 1995, 2002. • Eisenberg [chybí Praha]; Mu­zička enciklopedija; Magyar színházmüvészeti; ČHS; Kosch [lit.]; Kutsch 1997; Ulrich 1997 [chyb­né datum úmrtí].</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1853, s. 39; 1854, s. 27; 1857, s. 50, 51; 1861, s. 55, 1862, s. 50, 51; 1866, s. 36; Teuber III, s. 426, 449, 450–451, 454–456, 465, 473, 479, 564, 642, 670, 678; F. Kuhač: Prvi hrvat­ski operni tenor. Životopis F. S., ''Kazališni almanah'', Zagreb 1895; A. Čech: ''Z mých divadelních pamětí'', [1903], s. 22–23, 40; E. Rychnovsky: Das Tannhäu­ser-Jubiläum in Prag, ''Deutsche Arbeit ''[Prag] 4, 1904/5, s. 127–135; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941; Anon.: F. S., prvi interpret Vukoslava u Ljuba­vi i zlobi, ''Kazališni list'', Zagreb 1946, s. 23–24; V. H. Jarka: ''Kritické dílo B. Smetany'', ''1858–1865'', 1948, s. 64, 256–257; C. Gatti: ''Il teatro alla Scala'',II. ''Chronologia dalle origini al 1963'', Ricordi 1964; W. Binal: ''Deutschsprachiges Theater in Budapest'', Wien 1972; J. Balatková: Einmalige Gastspiele der Mitglieder der Wiener Hofoper in Olmütz in den Jahren 1851 und 1853, ''Acta Universitatis Olomou­censis'', Musicologica 1, 1993, zvl. s. 105; ''Eduard Hanslick'': ''Sämtliche Schriften'', I/2, 1849–54, I/3, 1855–56, I/4, 1857–58, vyd. D. Strauss, Wien ad. 1994, 1995, 2002. • Eisenberg [chybí Praha]; Mu­zička enciklopedija; Magyar színházmüvészeti; ČHS; Kosch [lit.]; Kutsch 1997; Ulrich 1997 [chyb­né datum úmrtí].</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
== Životní události ==
 
== Životní události ==
* <ee:chronology_date_from>2. 12. 1824</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Szentendre, Maďarsko </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
+
* <ee:chronology_date_from>2. 12. 1824</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>narození</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Szentendre, Maďarsko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
* <ee:chronology_date_from>1. 4. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Szentendre, Maďarsko </ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
+
* <ee:chronology_date_from>1. 4. 1911</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Szentendre, Maďarsko</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
 
<div class="names"><ee:names>
 
<div class="names"><ee:names>
Řádka 50: Řádka 53:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 512–513{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author>
<cshow logged="0">
+
 
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
</cshow>
+
<cshow logged="1">
+
'''Publikováno:''' <ee:published>2006</ee:published><br/>
+
'''Autor:''' <ee:author>[[Jitka Ludvová]]</ee:author>
+
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 63: Řádka 60:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 12:29

Franz Steger
* 2. 12. 1824 Szentendre, Maďarsko
1. 4. 1911 Szentendre, Maďarsko
zpěvák


Vl. jm. Franjo Stazić, vystupoval též jako Ste­ger-Stazic, Ferenc Stazicz, česky psán Stéger nebo František Stazič. Původem Chorvat. Při­pravoval se na povolání lékárníka a současně studoval zpěv. 1846 debutoval v Záhřebu jako Vukoslav v první chorvatské opeře V. Lisinské­ho Ljubav i zloba. Během studia farmacie ve Vídni byl 1847 představen řediteli Theater an der Wien F. Pokornému, který financoval jeho školení a nechal ho vystoupit v roli Elwina (Bellini: Die Nachtwandlerin, pod jm. Stazić). Ještě 1847 se S. vrátil do Záhřebu, školil se dále a hostoval v jihoslovanských divadlech. 1848–52 vystupoval s přestávkami v maďar­ském Národním divadle v Pešti. V dubnu 1852 ho angažoval J. A. Stöger, nastupující podruhé na místo ředitele StD v Praze. Hned po prvních pražských úspěších získal S. nabídku z dvorního divadla ve Vídni, jež vedla k rozvázání praž­ské smlouvy po jedné sezoně. Na večeru na rozloučenou 26. 5. 1853 dostal album, do kte­rého přispěli skladbičkami mj. B. Smetana a F. Škroup, a s členkou pražského divadla F. Wagnerovou zazpíval ukázky z Wagnerova Tannhäusera. Do německého i českého divadla v Praze se S. vracel jako host. 1853–57 byl krátce členem, později hostem dvorního diva­dla ve Vídni (1856–57 tam účinkoval 32krát), 1858–60 a 1873/74 vystoupil v Pešti, 1865–67 v milánském Teatro alla Scala, 1869/70 v Teat­ro San Carlos v Lisabonu, 1870/71 v Mantově a na mnoha scénách v románských zemích. 1879 ukončil pěveckou dráhu a žil převážně ve Španělsku.

Jeho hrdinný tenor vynikal v prvních letech impozantní silou, zachovával si sonornost ve výškách i v horním barytonovém registru a měl velký objem ve střední poloze. V pražském StD splnil S. nejvyšší očekávání a stal se hlavní Stögerovou akvizicí. Počínaje rolí Masaniella v zahajovacím představení (Auber: Die Stum­me von Portici, 17. 4. 1852) na sebe soustředil veškerou pozornost a v každodenním provozu vznikala nerovnováha, protože publikum mu dávalo přednost a návštěvy na večerech bez je­ho účasti klesaly. V roli Ferdinanda pomohl k úspěchu opeře Der Meergeuse od F. Škroupa, a tento part, který převzal po Reichelovi, zpíval i při pozdějších návratech do StD. Pražské role zůstaly jádrem jeho repertoáru v dalších angaž­má; ve Vídni k nim přistoupil ještě Alamir (Do­nizetti: Belisar), Johann z Leydenu (Meyer­beer: Der Prophet), Vasco de Gama (Meyerbeer: Die Afrikanerin) a Licinius (Spontini: Vestalin), v Pešti připojil Florestana (Beethoven: Fidelio), Corteze (Spontini: Ferdinand Cortez), svou nejlepší roli Eleazara (Halévy: Židovka), maďarská díla (Erkel: Bánk Bán, Hunyadi Lászlo) a Wag­nerova Tannhäusera. Vídeňské kritické ohlasy nebyly tak jednoznačné jako pražské. V prv­ních vídeňských kritikách uznával E. Hanslick jeho mimořádné dispozice a chválil vynikající jednotlivosti (Meyerbeer: Der Prophet, 1854), ale vytýkal mu hereckou neschopnost, naturalistický přednes, přílišné tremolo a špatnou němčinu; všechny nedostatky znovu konstato­val i v pozdějších letech (zvl. 1857), v rozporu s pozitivním ohlasem S. výkonů u vídeňského publika. Naproti tomu při pražském hostování 1864 zaznamenal B. Smetana jisté opotřebová­ní jeho hlasového fondu, ale pokrok v herec­kém projevu a technické pěvecké zdokonalení (Národní listy 14. 5. 1864).

Do Prahy přijížděl S. vždy na delší dobu a zpíval tytéž role. Ve StD hostoval v létě 1854, 1855, 1856 (vystoupil jako Manrico v pražské německé premiéře Verdiho opery Der Trouba­dour), dále 1860 a 1864. V PD zpíval v květnu až červenci 1864 a v létě 1867 (mj. Gennaro, Donizetti: Lukrecie Borgia, Othello, Rossini: Othello, Eleazar, Halévy: Židovka ad.). Na české scéně zpíval italsky a německy. 1867 účinkoval v představeních, která v PD dirigo­val Smetana, jemuž S. hostování umožnilo na­studovat Meyerbeerovy Hugenoty. S. patřil zvl. na začátku své umělecké dráhy k typu pě­veckých hvězd, které s poměrně malým okru­hem rolí okouzlí publikum svým hlasem. Jeho pražská etapa byla vcelku epizodní a měla vý­znam spíše pro publicitu nastupujícího ředite­le Stögera.


Role (ve StD, vše něm.)

1852–53: Masaniello (Auber: Die Stumme von Portici), Raoul (Meyer­beer: Die Hugenotten), Vévoda mantovský (Verdi: Rigoletto), Ivanhoe (Marschner: Der Templer und die Jüdin), Ferdinand (F. Škroup: Der Meergeuse), Edgar (Donizetti: Lucia von Lammermoor), Lyonel (Flotow: Martha), Alessandro Stradella (Flotow: Alessandro Stradella), Gennaro (Donizetti: Lucre­zia Borgia), Sever (Bellini: Norma), Arnold (Rossi­ni: Wilhelm Tell), Johann von Leyden (Meyerbeer: Der Prophet), Ernani (Verdi: Ernani); 1854: Lici­nius (Spontini: Vestalin, j. h.); 1855: Ernani (Verdi: Ernani, j. h.); 1856: Manrico (Verdi: Troubadour, prem., j. h.). 1864: Robert (Meyerbeer: Robert der Teufel, j. h.).

Prameny a literatura

Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1853, s. 39; 1854, s. 27; 1857, s. 50, 51; 1861, s. 55, 1862, s. 50, 51; 1866, s. 36; Teuber III, s. 426, 449, 450–451, 454–456, 465, 473, 479, 564, 642, 670, 678; F. Kuhač: Prvi hrvat­ski operni tenor. Životopis F. S., Kazališni almanah, Zagreb 1895; A. Čech: Z mých divadelních pamětí, [1903], s. 22–23, 40; E. Rychnovsky: Das Tannhäu­ser-Jubiläum in Prag, Deutsche Arbeit [Prag] 4, 1904/5, s. 127–135; J. Plavec: František Škroup, 1941; Anon.: F. S., prvi interpret Vukoslava u Ljuba­vi i zlobi, Kazališni list, Zagreb 1946, s. 23–24; V. H. Jarka: Kritické dílo B. Smetany, 1858–1865, 1948, s. 64, 256–257; C. Gatti: Il teatro alla Scala,II. Chronologia dalle origini al 1963, Ricordi 1964; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien 1972; J. Balatková: Einmalige Gastspiele der Mitglieder der Wiener Hofoper in Olmütz in den Jahren 1851 und 1853, Acta Universitatis Olomou­censis, Musicologica 1, 1993, zvl. s. 105; Eduard Hanslick: Sämtliche Schriften, I/2, 1849–54, I/3, 1855–56, I/4, 1857–58, vyd. D. Strauss, Wien ad. 1994, 1995, 2002. • Eisenberg [chybí Praha]; Mu­zička enciklopedija; Magyar színházmüvészeti; ČHS; Kosch [lit.]; Kutsch 1997; Ulrich 1997 [chyb­né datum úmrtí].

Životní události

  • 2. 12. 1824: narození, Szentendre, Maďarsko
  • 1. 4. 1911: úmrtí, Szentendre, Maďarsko

Další jména

Stazić Franjo, Steger-Stazic , Stazicz Ferenc, Stéger , Stazič František


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 512–513
Autor: Jitka Ludvová