Sabina, Karel: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 2. 2017, 10:01

Byl vychován u příbuzných, v chudé rodině zedníka a domovníka v Praze (otec není znám, S. uváděl jeho polský a šlechtický původ). Po absolvování Akademického gymnázia na Starém Městě a filozofických ročníků univerzity (1833) započal, avšak nedokončil studium práv. Ve 30. a 40. letech pomáhal organizovat veřejné taneční zábavy, besedy a vlastenecké podniky. Byl aktivním členem divadelního souboru, který v okruhu Květů založil J. K. Tyl a který působil v Kajetánském domě na Malé Straně (1834–37). Krátce se živil jako vychovatel ve šlechtických a měšťanských rodinách, od 1830 po celý život jako spisovatel, publicista a redaktor (mj. Pražské noviny 1848, Včela 1848, Noviny Lípy slovanské 1849, Slovan 1871–72). 1837 se podílel na založení časopisu Ost und West, v němž chtěl R. Glaser vybudovat centrum zemského patriotismu. Zprávy o divadle, jimiž S. do Ost und West přispíval, přebíral z Květů. Dopisoval i z Vídně, kam odešel 1838. Pracoval v redakci listu Der Adler, Welt- und Nationalchronik, pro radikální sociální názory byl však z Vídně vypovězen a 1839 se vrátil do Prahy. 1845 se stal členem tajného spolku s protirakouským a republikánským zaměřením Repeal. 1848–49 patřil k předním aktérům revolučních událostí. Po porážce červnové revoluce byl několik měsíců vězněn, v květnu 1849 znovu zatčen, za přípravu spiknutí proti monarchii vedeného M. A. Bakuninem obviněn z velezrady a odsouzen k smrti. Trest mu byl změněn na 18 let těžkého žaláře. 1857 byl v rámci všeobecné amnestie propuštěn a internován v Praze. Žil ve velmi obtížných podmínkách, protože nesměl publikovat bez svolení policie. Po politickém uvolnění v šedesátých letech se vrátil k novinářské práci a podílel se na českém společenském životě. Byl řečníkem na národních slavnostech a ve spolcích, sledoval vznikající dělnické hnutí a sociální problematiku (spis Duchovný komunismus, 1861, četné časopisecké příspěvky), patřil k organizátorům Umělecké besedy, od srpna 1865 spolupracoval s PD jako externí dramaturg, 1866 byl místopředsedou Divadelní jednoty. V únoru 1870 ho anonymní článek ve vídeňském listu Vaterland obvinil ze spolupráce s policií a 30. 7. 1872 byl na schůzce mladočeských politiků a spisovatelů, kam byl pozván, z kolaborace usvědčen. Zveřejnění tohoto nálezu v Národních listech 10. 8. 1872 vedlo k jeho vyobcování z národní společnosti. Zbytek života strávil v bídě a osamělosti. Prodával své texty a publikoval anonymně nebo pod pseudonymy (Leo Blass, Adrian, Sabinský, Želinský). Na plakátech oper s jeho librety v PD bylo jméno nahrazováno iniciálami, v časopiseckých recenzích operních premiér nebyl uváděn jako autor libret ani při rekapitulaci obsahu. Neplatilo to pro zahraničí, kde byly po 1890 opery Prodaná nevěsta (Smetana) a V studni (Blodek) nejhranějšími českými díly.

S. literární dílo obsahuje vedle politické, kulturní a sociální publicistiky také poezii a prózu, v nichž se promítl evropský literární vývoj od romantismu přes hnutí Mladá Evropa až k počátkům realismu. Pro PD napsal několik divácky vděčných situačních komedií (Inzerát, 1866; Maloměstské klepny, 1868) a her s českými historickými náměty (tragédie Černá růže, 1867, veselohra Šašek Jiřího z Poděbrad, 1870).

Z prací pro operu je evidováno osmnáct libret, z nichž osm se stalo podkladem dokončených a provedených děl. Svá libreta psal S. na zakázku, s žádným skladatelem nespolupracoval delší dobu. Tvořil velmi rychle, což vysvětluje zájem o jeho texty; nicméně jeho práce prozrazují nedostatky v dramatické stavbě i v prozodii, zřejmé už současníkům (viz např. posudky Braniborů v Čechách v Harrachově soutěži). Nevýhodou S. libret byl jejich převážně dialogový charakter s minimem ansámblů a árií, který nedával skladatelům dostatečně různorodý textový podklad. První historická témata (Templáři na Moravě, Braniboři v Čechách) zpracovával S. bez zkušenosti s dramatickou tvorbou a opřel se o známé modely (velká historická opera). Využil však historii spíše jako kulisu, do které zasadil aktuálně pochopený děj s časovými narážkami. V idylických obrazech českého venkova (Prodaná nevěsta, V studni, Starý ženich) námětově navazoval na své starší beletristické práce (povídka Vesničané, 1847, romány Věčný ženich, 1858–63, a Jen tři léta, 1860); do Braniborů v Čechách promítl též své sociální cítění, když zapojil do děje městskou chudinu. Charakter romantického libreta Bukovín o rytíři tohoto jména předurčil autor hudby Z. Fibich, když požadoval text podobný Weberovu Čarostřelci. Po prozodické stránce jsou S. libreta napsána nepravidelně a s malou snahou o soustavné dodržování zvoleného přízvučného verše. Prozodické nedostatky byly zčásti způsobeny chvatnou prací, zčásti snad i doznívajícími diskusemi o časoměrném či přízvučném principu v českém verši, které se vedly mj. v literárním odboru Umělecké besedy. Libreta pro Smetanu byla během kompozice revidována: u Braniborů v Čechách je zachováno S. libreto a Smetanova skica, z níž vyplývají pozdější Smetanovy změny (členění do 3 jedn., úpravy dialogů). Přesný Smetanův podíl na konečné podobě libreta Prodané nevěsty lze na základě dochované dokumentace rekonstruovat jen v omezené míře.

V kratších publicistických textech se S. vyslovoval k problematice divadla jako instituce a k jeho výchovnému a vzdělávacímu významu. Pod pseudonymem Leo Blass uveřejnil nejprve v podobě fejetonů v Prager Zeitung 1875–76, potom knižně pojednání Das Theater und Drama in Böhmen, sledující vývoj divadla v Čechách od středověku po obrození (česky 1940). Tato první obsáhlejší historická práce z dějin divadla v Čechách, zpracovaná podle časopiseckých excerpt, divadelních cedulí, svědectví pamětníků a archivních dokumentů, patřila (navzdory věcným omylům) po několik desetiletí k základním zdrojům informací.

Dílo

Souborné vyd. a výbory: Spisy K. S., 1 sv., nakl. K. Bellman, 1866; Sebrané spisy K. S., I–III, nakl. B. Kočí, vyd. P. Zenkl, 1910–11; K. S. Výbor z jeho děl a životopisná studie, nakl. P. Plaček, vyd. V. K. Blahník, 1911; Vybrané spisy K. S., I–III, vyd. J. Thon, 1911–16, obsahuje: I. Básně, II. Články literárně-dějepisné (zde Naše divadlo a jeho budoucnost, 1864), III. Články literárně-dějepisné a Studie literární (zde Vliv divadla českého na vývoj dramatické literatury české, 1868). – Leo Blass [K. S.]: Počátky českého divadla. Divadlo a drama v Čechách do začátku XIX. století, 1940. Z něm. originálu Das Theater und Drama in Böhmen bis zum Anfange des XIX. Jhs., Prag 1877, přel. G. Fučíková, vyd. J. Fučík 1940.

Libreta

Provedená: Templáři na Moravě, opera, 3 jedn., h: Šebor, 19. 10. 1865 PD, libr. vyd. 1865; Braniboři v Čechách, opera, 3 jedn., h: Smetana, 5. 1. 1866 PD, libr. vyd. 1866; Prodaná nevěsta, opera, h: Smetana, 1. verze ve 2 jedn., 30. 5. 1866 PD, libr. vyd. 1866, 2. verze ve 3 jedn., 25. 9. 1870, libr. vyd. 1872; V studni, opera, 1 jedn., h: Blodek, 17. 11. 1867 PD, libr. vyd. 1867; Kocour a kočka aneb Nová Praha v Americe, kouzelná fraška se zpěvy a tanci, h: V. Hřímalý, 3 jedn., 22. 7. 1870 PD; Mikuláš, kom. opereta, 2 jedn., h: Rozkošný, 5. 12. 1870 PD, libr. vyd. s. a. [1871]; Bukovín, opera, 3 jedn., h: Fibich, revize textu Hostinský 1873/74, 16. 4. 1874 PD, libr. nevyd.; Starý ženich, prostonár. zpěvohra, 3 jedn., psáno 1871 jako Starý ženich aneb Pan Franc na námluvách, h: Bendl, revize textu Eim a V. J. Novotný, 4. 2. 1882 Chrudim, libr. vyd. 1882. • Libreta nedokončená a nezhudebněná: Žižka, rkp. v LA PNP; Zítek, 1868 pro Blodka, kompozice nedok., fragment proveden 3. 10. 1934 ND; Vodník, asi 1867 pro Č. Vinaře, komp. nedok.; Vlasta, 3 jedn., pro A. Rennera; Dalibor, pro Pozděnu; O prázdninách, pro Kavána; Husité, 1868, pro Rozkošného, nedok. – Bez podrobností jsou v lit. uváděna S. libreta Poslední kvas, Koleda a Vír – viz též SMETANA B.

Prameny a literatura

Pozůstalost v LA PNP (inventář B. Pražáková, 1986). • Národní listy 2. 6. 1866 [Prodaná nevěsta], 27. 1. 1868 [Husité], 6. 2. 1868 [V studni], 28. 7. 1870 [Kocour a kočka]; E. Meliš: Průvodce hudební a divadelní, 1868, s. 62; E. Chvála, Politik 24. 10. 1883 [Starý ženich]; E. Chvála, Osvěta 14, 1884, s. 184 [Starý ženich]; O. Hostinský: B. Smetana a jeho boj o moderní hudbu, 1901; V., A. a J. Hornové: Česká zpěvohra, 1903 [v předml.]; Z. Nejedlý: K. S.: Prodaná nevěsta, [vyd. libreta], 1908, znovu vyd. 1930; Z. Nejedlý: K.  S.: Braniboři v Čechách [vyd. libreta], 1918; Z. Nejedlý: Smetanova libreta, Smetaniana, 1922, v části II: Smetanova libreta; Z. Nejedlý: předmluva k S. knize Duchovný komunismus, 1928; Nejedlý: Smetana II; M. Hýsek: S. dramatik, Jeviště 2, 1921, s. 162; M. Očadlík: K. S., libretista, Národní a Stavovské divadlo 5, 1927/28, č. 12, s. 2; J. Träger: S., divadelní kritik, Národní divadlo a Stavovské divadlo 5, 1927/28, č. 13, s. 5–6; M. Očadlík: Neznámé operní libreto K. S., České slovo 2. 8. 1936 [opera Vodník, okolnosti nálezu]; J. Bartoš: PD opera; J.   Plavec: František Škroup, 1941; G. Abraham: The Genesis of the Bartered Bride, Music & Letters [Oxford] 28, 1947, s. 36–43; M. Očadlík: Smetanovi libretisté, 1948; P. Pražák: Smetanovy zpěvohry, I, 1948; M. Očadlík: Smetanova Prodaná nevěsta, 1951; J. Bartoš: Ke genezi Smetanovy Prodané nevěsty, Musikologie IV, 1955, s. 7–31; Vondráček I, II; P. Pražák: K libretu Prodané nevěsty, Divadlo 7, 1956, s. 989; A. Hofman: Die Prager Zeitschrift Ost und West. Ein Beitrag zur Geschichte der deutsch-slawischen Verständigung im Vormärz, Berlin 1957; K.  S. a V. Blodek: V studni [vyd. libreta] 1959, doslov A. Hostomská; P. Pražák: Smetanova Prodaná nevěsta, Vznik a osudy díla, 1962, zvl. s. 16–20, 26–29; M. Brod: Die verkaufte Braut, der abenteuerliche Lebensroman des Textdichters K. S., München 1962; DČD II, III; J. Jiránek: Vztah hudby a slova ve Smetanově Prodané nevěstě, Hudební věda 8, 1971, s. 19–40; Tři smetanovská libreta [mj. Prodaná nevěsta], doslov Z. Nejedlý, 1975; J. Jiránek: Sabinovo libreto k Smetanově první opeře, Česká literatura 27, 1979, s. 206–218; M. Ottlová–M. Pospíšil: K problematice české historické opery 19. století. Braniboři v Čechách a Templáři na Moravě, Hudební rozhledy 34, 1981, s. 169–172, přetištěno in: Bedřich Smetana a jeho doba. Vybrané studie, 1997; P. Daněk–J. Vyšohlídová: Dokumenty k soutěži hraběte Harracha, Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 147–175; J. Jiránek: Smetanova operní tvorba I, Od Braniborů v Čechách k Libuši, 1984; Tyrrell: Czech Opera; A. Stich: Programm und Sprachideal von K. S., in: Bedřich Smetana 1824–1884. Report of the International Musicological Conference Praha 1994, vyd. O. Mojžíšová a M. Ottlová, 1995, s. 192–199; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. století, Hudební věda 34, 1997, s. 375–403; L. Kusáková: K. S., Česká literatura 48, 2000, s. 502–518; L. Klosová: Patero divadelních rolí agenta Romana (K portrétu K. S.), Divadelní revue 11, 2000, č. 1, s. 7–21; Reittererovi 2004. • Obsah oper: Hornové; Branberger; České umění dramatické II. • Rieger; ČHS; Grove-opera.

Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 457–459
Autor: Lenka Kusáková