Rüffer, Eduard: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
m
 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
−
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
−
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Eduard</ee:firstname>  
−
| jméno = <ee:firstname>Eduard</ee:firstname> <ee:lastname>Rüffer</ee:lastname>
+
| příjmení=<ee:lastname>Rüffer</ee:lastname>
−
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
−
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
 
27. 12. 1835
 
27. 12. 1835
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
Liebenwerda u Merseburgu, Německo
 
Liebenwerda u Merseburgu, Německo
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
16. 11. 1878
 
16. 11. 1878
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
Praha
 
Praha
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
−
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| povolání = <ee:profession>libretista, dramatik, spisovatel</ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>libretista, dramatik, spisovatel</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
−
<br/>
+
 
−
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
−
<cshow logged="1">
+
V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. '''R. '''absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil váleč­né výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu ''Popolo d’Italia''. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, po­litické úvahy, zprávy, povídky a romány do praž­ských novin ''Politik'', ''Korrespondenz ''a ''Národní listy''. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce ''Politik''. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu ''Correspondance slave'', 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy ''Žižka ''(1870–71) a ''Vlast ''(1871–73), českou ''Vojenskou bibliotéku ''a na sklonku života působil v časopise ''Epoche''. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejním konfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně.
−
<ee:content>
+
 
−
<p style="text-align: justify;">V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. '''R. '''absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil váleč­né výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu ''Popolo d’Italia''. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, po­litické úvahy, zprávy, povídky a romány do praž­ských novin ''Politik'', ''Korrespondenz ''a ''Národní listy''. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce ''Politik''. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu ''Correspondance slave'', 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy ''Žižka ''(1870–71) a ''Vlast ''(1871–73), českou ''Vojenskou bibliotéku ''a na sklonku života působil v časopise ''Epoche''. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejnímkonfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně.</p><p style="text-align: justify;">Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Mor­gana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce náro­da'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.).</p><p style="text-align: justify;">Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošné­ho ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena pa­triotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die Wun­derblume ''bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera ''Svatojanské prou­dy'', jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).</p>
+
Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Mor­gana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce náro­da'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.).
 +
 
 +
Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošné­ho ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die Wunderblume ''bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera ''Svatojanské prou­dy'', jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Libreta</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Libreta</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">''Nevěsta husitská ''[též ''Husitská nevěsta''], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse ''Die Hussitenbraut ''vyd. 1892; ''Blanka'', pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; ''Svatojanské proudy'', z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; ''Die Wun­derblume'', před 1876, h: Bendl, ukázky Čs. rozhlas 30. 8. 1940 jako ''Čarovný květ''.</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>''Nevěsta husitská ''[též ''Husitská nevěsta''], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse ''Die Hussitenbraut ''vyd. 1892; ''Blanka'', pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; ''Svatojanské proudy'', z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; ''Die Wunderblume'', před 1876, h: Bendl, ukázky Čs. rozhlas 30. 8. 1940 jako ''Čarovný květ''.</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
−
<ee:bibliography_content><p style="text-align: justify;">''Národní listy ''5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; ''Světozor ''13, 1878, s. 587 [nekrolog]; ''Osvěta ''9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, ''Naše znovuzrození'', 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., ''Humoristické lis­ty ''1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: ''Podobizny ''3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., ''Hudební věda ''34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.</p></ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>''Národní listy ''5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; ''Světozor ''13, 1878, s. 587 [nekrolog]; ''Osvěta ''9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, ''Naše znovuzrození'', 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., ''Humoristické lis­ty ''1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: ''Podobizny ''3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., ''Hudební věda ''34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
Řádka 47: Řádka 50:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 455–456{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Lenka Kusáková]]{{break}}</ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
'''Publikováno:''' <ee:published>2006</ee:published><br/>
+
−
'''Autor:''' <ee:author>[[Lenka Kusáková]]</ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 60: Řádka 57:
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<ee:documentation>
 
<ee:documentation>
−
<br/>
+
 
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 10. 2. 2017, 14:12

Eduard Rüffer
* 27. 12. 1835 Liebenwerda u Merseburgu, Německo
† 16. 11. 1878 Praha
libretista, dramatik, spisovatel


V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. R. absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil váleč­né výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu Popolo d’Italia. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, po­litické úvahy, zprávy, povídky a romány do praž­ských novin Politik, Korrespondenz a Národní listy. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce Politik. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu Correspondance slave, 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy Žižka (1870–71) a Vlast (1871–73), českou Vojenskou bibliotéku a na sklonku života působil v časopise Epoche. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejním konfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně.

Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (Sophonisbe, 1857, Fata Mor­gana, 1860, Lorelei, 1862, Hermannschlacht, 1862, veselohra Walpurgisnacht, zůstala v rkp.) a sbírku básní (Gedichte, 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami Der letzte Römer (1865) a Na Balkáně (1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (Aspromonte, 1865, Die Jakobiner in Österreich, 1865, Aus den Papieren eines Todten, 1865, Papež a revoluce, 1865, Spiknutí Židů v Praze, 1873, Zrádce náro­da, 1872–74, 3 sv., Děti soumraku, 1875 aj.).

Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta Nevěsta husitská a Blanka, pro J. R. Rozkošné­ho Svatojanské proudy. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. Nevěstu husitskou R. dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však Nevěsta husitská jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ Die Wunderblume bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera Svatojanské prou­dy, jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).


Libreta

Nevěsta husitská [též Husitská nevěsta], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse Die Hussitenbraut vyd. 1892; Blanka, pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; Svatojanské proudy, z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; Die Wunderblume, před 1876, h: Bendl, ukázky Čs. rozhlas 30. 8. 1940 jako Čarovný květ.

Prameny a literatura

Národní listy 5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; Světozor 13, 1878, s. 587 [nekrolog]; Osvěta 9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, Naše znovuzrození, 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., Humoristické lis­ty 1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: Podobizny 3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., Hudební věda 34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.

Životní události

  • 27. 12. 1835: narození, Liebenwerda u Merseburgu, Německo
  • 16. 11. 1878: úmrtí, Praha


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 455–456
Autor: Lenka Kusáková



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Rüffer,_Eduard&oldid=21166“