Kurandová, Jarmila: Porovnání verzí
nahoru...
| (Není zobrazeno 15 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 23: | Řádka 23: | ||
Jedna z předních představitelek českého realistického herectví, působící dlouhá léta nejprve v Českém divadle v Olomouci (1920–35) a poté v Zemském (Státním) divadle v Brně (1935–60). Ačkoli během své dlouhé herecké kariéry ztvárnila celou řadu rolí nejrůznějšího charakteru, do paměti divadelních i televizních diváků se trvale zapsala až ve velmi zralém věku jako laskavá a lidově moudrá Babička B. Němcové. | Jedna z předních představitelek českého realistického herectví, působící dlouhá léta nejprve v Českém divadle v Olomouci (1920–35) a poté v Zemském (Státním) divadle v Brně (1935–60). Ačkoli během své dlouhé herecké kariéry ztvárnila celou řadu rolí nejrůznějšího charakteru, do paměti divadelních i televizních diváků se trvale zapsala až ve velmi zralém věku jako laskavá a lidově moudrá Babička B. Němcové. | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Rozená Marie Martínková, 1914 přijala příjmení Kurandová po sňatku s hercem F. Kurandou (1889–1976), s nímž se seznámila v herecké společnosti Rovenského, a s nímž také od 1919 společně působila ve všech profesionálních angažmá. 1971 zapsána úřední změna křestního jména. | + | [[File:Kurandovajedna.jpg|left|x400px|Jarmila Kurandová na civilním snímku, 1916, fotograf neuveden. Archiv NdB.]]Rozená Marie Martínková, 1914 přijala příjmení Kurandová po sňatku s hercem F. Kurandou (1889–1976), s nímž se seznámila v herecké společnosti Rovenského, a s nímž také od 1919 společně působila ve všech profesionálních angažmá. 1971 zapsána úřední změna křestního jména. |
Narodila se v obci Veselá na Pelhřimovsku jako jedno z jedenácti dětí v rodině hajného, ale vyrůstala u otcovy sestry v Dobré Vodě. Už ve školním věku recitovala a vystupovala s ochotníky, pedagogové v ní probouzeli lásku k českému divadlu. Po dokončení základní školy odjela do Prahy, kde pracovala jako vychovatelka a navštěvovala operní a činoherní představení v Národním divadle. Zde se jí jedním z prvních hereckých vzorů stala R. Nasková. 1908 se '''K.''' na základě inzerátu přihlásila k herecké společnosti V. Housy, do níž byla přijata. U cestujících společností působila následujících jedenáct let, mj. u ředitelů Brázdy, Žákovského, Rovenského, Štekra, Postla či Kaňkovského (zde hrála za první světové války pro nedostatek mužských představitelů postavy milovníků). | Narodila se v obci Veselá na Pelhřimovsku jako jedno z jedenácti dětí v rodině hajného, ale vyrůstala u otcovy sestry v Dobré Vodě. Už ve školním věku recitovala a vystupovala s ochotníky, pedagogové v ní probouzeli lásku k českému divadlu. Po dokončení základní školy odjela do Prahy, kde pracovala jako vychovatelka a navštěvovala operní a činoherní představení v Národním divadle. Zde se jí jedním z prvních hereckých vzorů stala R. Nasková. 1908 se '''K.''' na základě inzerátu přihlásila k herecké společnosti V. Housy, do níž byla přijata. U cestujících společností působila následujících jedenáct let, mj. u ředitelů Brázdy, Žákovského, Rovenského, Štekra, Postla či Kaňkovského (zde hrála za první světové války pro nedostatek mužských představitelů postavy milovníků). | ||
| − | + | 1919 získala první angažmá ve stálém divadle – v nově založeném ostravském Národním divadle moravskoslezském (pod vedením V. Jiřikovského). Vlivem místního ovzduší však trpěla na opakované záněty spojivek a po jedné sezoně, během níž nastudovala 18 rolí, přešla spolu s manželem F. Kurandou na pozvání ředitele A. Drašara do nově zřízeného Českého divadla v Olomouci. Mezi 1920 a 1935 zde ztvárnila na 180 rolí v inscenacích režisérů, jako byli J. Kvapil, J. Průcha, J. Steimar nebo O. Stibor. Za olomouckého působení dostávala nabídky na angažmá v Praze, především z vinohradského divadla, které ale odmítala, protože byly určeny pouze jí, a nikoli zároveň jejímu manželovi. Teprve 1935 společně přijali angažmá v Zemském divadle v Brně (ředitel V. Jiřikovský a umělecký šéf činohry A. Podhorský), kde '''K.''' zůstala do konce kariéry. Během druhé světové války, kdy bylo Zemské divadlo v Brně na čas uzavřeno, byla členkou divadelní společnosti Moravské lidové divadlo (1942–43). 1953–60 externě působila na JAMU jako pedagožka jevištní mluvy. 1960 odešla ze stálého angažmá, 11. 3. 1961 odehrála rozlučkové představení Blažkova ''Příliš štědrého večera'', v němž ztvárnila postavu Babičky. Další dvě role babiček nazkoušela pohostinsky v brněnském Státním divadle ještě v 70. letech: 1971 titulní roli v adaptaci ''Babičky'' B. Němcové a 1974 Babičku v Jiráskově ''Lucerně''. V této roli také 14. 4. 1978 (u příležitosti slavnostního otevření Mahenova divadla po sedmileté rekonstrukci) ve svých osmaosmdesáti letech naposledy vystoupila na jevišti. | |
| + | <p style="text-align: center;">[[File:Kurandovadva.jpg|x450px|Jarmila Kurandová jako Rozka (M. Pucová: Svět bez nenávisti, Zemské národní divadlo v Brně, 1946), fotograf neuveden. Archiv NdB.]] [[File:Kurandovatri.jpg|x450px|Jarmila Kurandová jako Klásková (A. Jirásek: Lucerna, 1954, Státní divadlo v Brně), fotograf neuveden. Archiv NdB.]]</p> | ||
| + | <br/>1954 byla jmenována zasloužilou umělkyní, 1971 národní umělkyní a 1975 jí byl udělen Řád práce. Poslední rozloučení s '''K.''' se konalo 13. 12. 1978 ve foyer Janáčkova divadla. Pohřbena je na Ústředním hřbitově města Brna. | ||
| − | + | '''[[File:Kurandovactyri.jpg|right|x400px|Jarmila Kurandová jako Babička (A. Jirásek: Lucerna, 1974, Státní divadlo v Brně), foto Rafael Sedláček. Archiv NdB.]]K.''' patřila k předním představitelkám českého realistického herectví. V jejím intuitivním hereckém projevu se odrážela inspirace lidovou moudrostí – v dobově tendenčních textech byla někdy označována až za ztělesnění lidové podstaty národa. K herecké práci přistupovala vždy svědomitě a s velkou vážností, důraz kladla na pečlivou výslovnost, čistotu řeči a kultivovaný jazykový projev. Každou postavu pojímala individuálně a dávala jí pevné rysy, díky čemuž poutala pozornost recenzentů i v menších rolích. | |
| − | + | ||
| − | + | ||
Základ svého hereckého stylu získala v převážně venkovském repertoáru u hereckých společností, kde se od okrajových rolí postupně dostala k větším příležitostem. Při nástupu do olomouckého divadla byla nejstarší herečkou souboru, přesto zde ztvárnila i mladé postavy jako Maryšu (1920). Jejím oborem se ale ukázaly být psychologicky prokreslené zralé ženy, ať už vášnivá Nyola v ''Radúzovi a Mahuleně'' (1922) či poklidně dobrosrdečná M. D. Rettigová ve stejnojmenné Jiráskově hře (1930). Už zde vynikala zejména v rolích žen z lidu, manželek, matek a chův, a to především v českém repertoáru – například severská dramatika jí byla výrazově vzdálenější. Počátkem 30. let bylo její herectví srovnáváno s M. Hübnerovou. V brněnském divadle 1935 převzala obor starších ženských postav za odcházející E. Pechovou a A. Košnerovou. Její repertoár sestával vesměs z různých mateřských figur realistické dramatiky, ale i z postav starších městských žen v konverzačních komediích. I v posledních letech svého působení v divadle, kdy ztvárňovala převážně role usedlých laskavých starších ženských postav, dokázala překvapit strhujícím temperamentem například jako Zuzana v Klicperově veselohře ''Lhář a jeho rod'' (1959). | Základ svého hereckého stylu získala v převážně venkovském repertoáru u hereckých společností, kde se od okrajových rolí postupně dostala k větším příležitostem. Při nástupu do olomouckého divadla byla nejstarší herečkou souboru, přesto zde ztvárnila i mladé postavy jako Maryšu (1920). Jejím oborem se ale ukázaly být psychologicky prokreslené zralé ženy, ať už vášnivá Nyola v ''Radúzovi a Mahuleně'' (1922) či poklidně dobrosrdečná M. D. Rettigová ve stejnojmenné Jiráskově hře (1930). Už zde vynikala zejména v rolích žen z lidu, manželek, matek a chův, a to především v českém repertoáru – například severská dramatika jí byla výrazově vzdálenější. Počátkem 30. let bylo její herectví srovnáváno s M. Hübnerovou. V brněnském divadle 1935 převzala obor starších ženských postav za odcházející E. Pechovou a A. Košnerovou. Její repertoár sestával vesměs z různých mateřských figur realistické dramatiky, ale i z postav starších městských žen v konverzačních komediích. I v posledních letech svého působení v divadle, kdy ztvárňovala převážně role usedlých laskavých starších ženských postav, dokázala překvapit strhujícím temperamentem například jako Zuzana v Klicperově veselohře ''Lhář a jeho rod'' (1959). | ||
Působila také v rozhlase, filmu a televizi, avšak před kameru se dostala až ve zralém věku po druhé světové válce. Poprvé na sebe výrazněji upozornila rolí matky Pavlasové ve filmu ''Ves v pohraničí'' (1948, r. J. Krejčík), později v televizním filmu ''Barometr'' (1969, r. A. Moskalyk), v němž hrála spolu s L. Peškem. I filmem byla využívána především pro role laskavých žen z lidu, matek, chův a babiček; objevila se v historických filmech (''Psohlavci'', 1954, r. M. Frič) i v několika pohádkách (''Pyšná princezna'', 1952; ''Princezna se zlatou hvězdou'', 1959). Neodmyslitelně spjata je se svou poslední filmovou rolí Babičky ve dvoudílné televizní adaptaci románu B. Němcové režiséra A. Moskalyka (1971), která je mnohými označována za hereččinu životní roli a završení její herecké kariéry. | Působila také v rozhlase, filmu a televizi, avšak před kameru se dostala až ve zralém věku po druhé světové válce. Poprvé na sebe výrazněji upozornila rolí matky Pavlasové ve filmu ''Ves v pohraničí'' (1948, r. J. Krejčík), později v televizním filmu ''Barometr'' (1969, r. A. Moskalyk), v němž hrála spolu s L. Peškem. I filmem byla využívána především pro role laskavých žen z lidu, matek, chův a babiček; objevila se v historických filmech (''Psohlavci'', 1954, r. M. Frič) i v několika pohádkách (''Pyšná princezna'', 1952; ''Princezna se zlatou hvězdou'', 1959). Neodmyslitelně spjata je se svou poslední filmovou rolí Babičky ve dvoudílné televizní adaptaci románu B. Němcové režiséra A. Moskalyka (1971), která je mnohými označována za hereččinu životní roli a završení její herecké kariéry. | ||
| + | <p style="text-align: center;">[[File:Kurandovapet.jpg|x500px|Jarmila Kurandová jako Babička (B. Němcová, dram. L. Bařinková – J. Horan: Babička, 1971, Státní divadlo v Brně), foto Rafael Sedláček. Archiv NdB.]]</p><p style="text-align: center;">[[File:Kurandovasest.jpg|x500px|Jarmila Kurandová jako Babička (B. Němcová, dram. L. Bařinková – J. Horan: Babička, 1971, Státní divadlo v Brně), foto Rafael Sedláček. Archiv NdB.]][[File:Kurandovasedm.jpg|x600px|Jarmila Kurandová jako Babička (B. Němcová, dram. L. Bařinková – J. Horan: Babička, 1971, Státní divadlo v Brně), foto Rafael Sedláček. Archiv NdB.]]</p> | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
Aktuální verze z 26. 1. 2022, 16:06
Jedna z předních představitelek českého realistického herectví, působící dlouhá léta nejprve v Českém divadle v Olomouci (1920–35) a poté v Zemském (Státním) divadle v Brně (1935–60). Ačkoli během své dlouhé herecké kariéry ztvárnila celou řadu rolí nejrůznějšího charakteru, do paměti divadelních i televizních diváků se trvale zapsala až ve velmi zralém věku jako laskavá a lidově moudrá Babička B. Němcové.
Narodila se v obci Veselá na Pelhřimovsku jako jedno z jedenácti dětí v rodině hajného, ale vyrůstala u otcovy sestry v Dobré Vodě. Už ve školním věku recitovala a vystupovala s ochotníky, pedagogové v ní probouzeli lásku k českému divadlu. Po dokončení základní školy odjela do Prahy, kde pracovala jako vychovatelka a navštěvovala operní a činoherní představení v Národním divadle. Zde se jí jedním z prvních hereckých vzorů stala R. Nasková. 1908 se K. na základě inzerátu přihlásila k herecké společnosti V. Housy, do níž byla přijata. U cestujících společností působila následujících jedenáct let, mj. u ředitelů Brázdy, Žákovského, Rovenského, Štekra, Postla či Kaňkovského (zde hrála za první světové války pro nedostatek mužských představitelů postavy milovníků).
1919 získala první angažmá ve stálém divadle – v nově založeném ostravském Národním divadle moravskoslezském (pod vedením V. Jiřikovského). Vlivem místního ovzduší však trpěla na opakované záněty spojivek a po jedné sezoně, během níž nastudovala 18 rolí, přešla spolu s manželem F. Kurandou na pozvání ředitele A. Drašara do nově zřízeného Českého divadla v Olomouci. Mezi 1920 a 1935 zde ztvárnila na 180 rolí v inscenacích režisérů, jako byli J. Kvapil, J. Průcha, J. Steimar nebo O. Stibor. Za olomouckého působení dostávala nabídky na angažmá v Praze, především z vinohradského divadla, které ale odmítala, protože byly určeny pouze jí, a nikoli zároveň jejímu manželovi. Teprve 1935 společně přijali angažmá v Zemském divadle v Brně (ředitel V. Jiřikovský a umělecký šéf činohry A. Podhorský), kde K. zůstala do konce kariéry. Během druhé světové války, kdy bylo Zemské divadlo v Brně na čas uzavřeno, byla členkou divadelní společnosti Moravské lidové divadlo (1942–43). 1953–60 externě působila na JAMU jako pedagožka jevištní mluvy. 1960 odešla ze stálého angažmá, 11. 3. 1961 odehrála rozlučkové představení Blažkova Příliš štědrého večera, v němž ztvárnila postavu Babičky. Další dvě role babiček nazkoušela pohostinsky v brněnském Státním divadle ještě v 70. letech: 1971 titulní roli v adaptaci Babičky B. Němcové a 1974 Babičku v Jiráskově Lucerně. V této roli také 14. 4. 1978 (u příležitosti slavnostního otevření Mahenova divadla po sedmileté rekonstrukci) ve svých osmaosmdesáti letech naposledy vystoupila na jevišti.
1954 byla jmenována zasloužilou umělkyní, 1971 národní umělkyní a 1975 jí byl udělen Řád práce. Poslední rozloučení s K. se konalo 13. 12. 1978 ve foyer Janáčkova divadla. Pohřbena je na Ústředním hřbitově města Brna.
Základ svého hereckého stylu získala v převážně venkovském repertoáru u hereckých společností, kde se od okrajových rolí postupně dostala k větším příležitostem. Při nástupu do olomouckého divadla byla nejstarší herečkou souboru, přesto zde ztvárnila i mladé postavy jako Maryšu (1920). Jejím oborem se ale ukázaly být psychologicky prokreslené zralé ženy, ať už vášnivá Nyola v Radúzovi a Mahuleně (1922) či poklidně dobrosrdečná M. D. Rettigová ve stejnojmenné Jiráskově hře (1930). Už zde vynikala zejména v rolích žen z lidu, manželek, matek a chův, a to především v českém repertoáru – například severská dramatika jí byla výrazově vzdálenější. Počátkem 30. let bylo její herectví srovnáváno s M. Hübnerovou. V brněnském divadle 1935 převzala obor starších ženských postav za odcházející E. Pechovou a A. Košnerovou. Její repertoár sestával vesměs z různých mateřských figur realistické dramatiky, ale i z postav starších městských žen v konverzačních komediích. I v posledních letech svého působení v divadle, kdy ztvárňovala převážně role usedlých laskavých starších ženských postav, dokázala překvapit strhujícím temperamentem například jako Zuzana v Klicperově veselohře Lhář a jeho rod (1959).
Působila také v rozhlase, filmu a televizi, avšak před kameru se dostala až ve zralém věku po druhé světové válce. Poprvé na sebe výrazněji upozornila rolí matky Pavlasové ve filmu Ves v pohraničí (1948, r. J. Krejčík), později v televizním filmu Barometr (1969, r. A. Moskalyk), v němž hrála spolu s L. Peškem. I filmem byla využívána především pro role laskavých žen z lidu, matek, chův a babiček; objevila se v historických filmech (Psohlavci, 1954, r. M. Frič) i v několika pohádkách (Pyšná princezna, 1952; Princezna se zlatou hvězdou, 1959). Neodmyslitelně spjata je se svou poslední filmovou rolí Babičky ve dvoudílné televizní adaptaci románu B. Němcové režiséra A. Moskalyka (1971), která je mnohými označována za hereččinu životní roli a završení její herecké kariéry.
Role
Národní divadlo moravskoslezské
Strouhalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša, i SDB 1955), Tekla (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Šafářka (R. Piskáček: Osudný manévr), Paní z Verceilů (G. Arman de Caillavet – R. de Fleurs – É. Rey: Rozkošná příhoda) – 1919; Lady EFGH (I. Vojnović: Dáma se slunečnicí), Jadviga (J. Loriš: Zbojníci), Klaudie Michajlovna (M. P. Arcybašev: Žárlivost), Teta Hata (M. Ogrizović: Hasanaginica), Slečna Crescencie Cicvárková (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Belina (Molière: Zdravý nemocný), Fevroňja Petrovna Pošlepkinová (N. V. Gogol: Revizor), Hraběnka Irini (E. Kálmán: Cikánský primáš), Paní Kapuletová (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Cikánka (K. Čapek: Loupežník), Marta (A. Kantor: Paleček a Zlatovláska), Angelika (E. Audran: Panenka si hraje (Loutka)), Markéta (J. Verne, dram. A. P. d’Ennery: Cesta kolem světa za osmdesát dní), Gengelová (F. Sokol-Tůma: Na šachtě) – 1920.
České divadlo v Olomouci
Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Fortnýřka (H. Meilhac – A. Millaud: Mamzelle Nitouche), Kněžna (A. Jirásek: Lucerna), Profesorova žena (K. Čapek: Loupežník), Filoména Holušová (F. Sokol-Tůma: Stařeček Holuša), Králencova žena (F. A. Šubert: Drama čtyř chudých stěn), Markyta (J. Mahen: Mrtvé moře), Gertruda (W. Shakespeare: Hamlet) – 1920; Regan (W. Shakespeare: Král Lear), Prolog (A. Dvořák: Václav IV.), Klásková (A. Jirásek: Lucerna, i SDB 1950, 1954), Skálová (K. Scheinpflug: Mrak), Kuchařka (A. Strindberg: Slečna Julie), Alice (A. Strindberg: Tanec smrti), Paní Dulská (G. Zapolská: Morálka paní Dulské) – 1921; Statkářova žena (J. Štolba: Mořská panna), Pela (P. Petrovič: Liják), Bábi (V. Štech: Třetí zvonění), Šafářka (F. X. Svoboda: Čekanky, i NDB 1939), Paní Chrobáková (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Nyola (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Emilie (W. Shakespeare: Othello), Císařovna Josefina (E. Bozděch: Světa pán v županu) – 1922; Prudence (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi), Matka Zuzany (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Chůva Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Matka (H. Bataille: Žena majetkem), Matka (L. Pirandello: Šest postav hledá autora) – 1923; Dueňa (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Anička Daňková (R. Jesenská: Devátá louka), Paní Muškátová (F. Molnár: Liliom), Paní Alvingová (H. Ibsen: Strašidla) – 1924; Anna Antonovna Atujeva (A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského, i SDB 1948), Vévodkyně (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové) – 1925; Gina (H. Ibsen: Divoká kachna), Hraběnka Alžběta Hardenová (G. Preissová: Jaro v podzámčí), Veronika Vorlíčková (J. K. Tyl: Bankrotář), Lampito z Lakedaimonu (Aristofanes: Lysistrata), Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i SDB 1955), Paní Warrenová (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Růženka (F. Šrámek: Léto, i NDB 1939), Vojnarka (A. Jirásek: Vojnarka) – 1926; Tekla Ivanovna (N. V. Gogol: Ženitba), Služka (O. Scheinpflugová: Zabitý), Lízalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1927; Kalinová (F. Zavřel: Dědečkem proti své vůli), Paní (K. Čapek: Loupežník), Kačenka (F. A. Šamberk: J. K. Tyl) – 1928; Irma Pištorová (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory), Fany (V. Werner: Srdce na uzdě), Frosina (Molière: Lakomec) – 1929; Paní Peachumová (B. Brecht: Žebrácká opera), Teta Máli (E. Konrád: Nahý v trní), M. D. Rettigová (A. Jirásek: M. D. Rettigová, i ND 1947 j. h., SDB 1948), Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revizor), Paní Kapičková (J. Štolba: Na letním bytě) – 1930; Paní Peštová (F. Langer: Velbloud uchem jehly, i SDB 1945), Paní Wolfová (G. Hauptmann: Bobří kožich), Paulina (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Hraběnka Vronská (L. N. Tolstoj: Anna Karenina), Paní Dynybylová (O. Scheinpflugová: Okénko) – 1931; Bušková (L. Stroupežnický: Naši furianti), Marta (J. W. Goethe: Faust, I. díl), Matka Každého (H. von Hofmansthal: Každý), Alina Solnessová (H. Ibsen: Stavitel Solness) – 1932; Anna Svojanová (E. Konrád: Kvočna), Babička (L. Bubelová: Služka), Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Chlestová (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu, i SDB 1949), Matka Jana Husa (J. K. Tyl: Mistr Jan Hus), Nábožná matrona 2 (A. P. Čechov: Na silnici) – 1933; Teta Berta (V. Werner: Zuzana hraje vabank), Paní Dudgeonová (G. B. Shaw: Pekelník), Edna (H. Jenkins: Gangsteři), Viktorie (F. Langer: Manželství s.r.o.) – 1934; Růženka (F. Tetauer: Evino nedůstojné povolání [Zrada vzdělanců]), Paní Hobleyová (R. E. Sherwood: Londýnský most), Babička (J. Deval: Modlitba za živé) – 1935.
Zemské divadlo v Brně
Excelence z Ehrenhardtů (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě), Nána (K. Čapek: R. U. R.), Matka Jiřího (F. Kožík – B. Polách: Pět procent života), Kordula (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Fanka (K. Čapek: Loupežník) – 1935; Anna (V. Werner: Lidé na kře), První hospodská (Aristofanés: Žáby), Matka (A. Strindberg: Nejpravdivější sen [Hra snů]), Mara (B. Nušić: Dr.) – 1936; Matka (K. Čapek: Bílá nemoc), Hospodyně (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota), Mlynářova bába (A. Jirásek: Lucerna), Glafira Klimovna Glumová (A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí!), Ustaraná matička (J. Žák: Škola základ života) – 1937; Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti, i ČLD 1943), Marie Strnadová (F. X. Svoboda: Dědečku, dědečku…), Honzova máma (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1938; Salomena (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek (Mikuláš Dačický z Heslova)), Slečna Růžena (F. Šrámek: Léto), Šafářka (F. X. Svoboda: Čekanky), Baba (J. Mahen: Mrtvé moře), Matka (O. Scheinpflugová: Hra na schovávanou) – 1939; Selka (H. Sachs: Smích dvou tisíc let / Potulný žák v ráji), Kateřina (K. Bortfeldt: Kristiánka na suchu), Paní Marta Rullová (H. von Kleist: Rozbitý džbán), recitace (K. J. Erben, ú. A. Klimeš: Kytice), Markytka Žlutická (Z. Winter, dram. Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář), Marie Kapičková (J. Štolba: Na letním bytě), Chůva (V. Baldessari-Plumlovská: Pohádka o třech princeznách), Lína (V. Werner: Červený mlýn) – 1940; Abrahamina (V. Werner: Půlnoční slunce), Matka Záhornova (F. A. Šubert: Žně), Ahlgrenová (H. Wuolijoki: Chléb na Niskavuori) – 1941.
České lidové divadlo v Brně
Hana z Vojškova (P. A. Horn – E. Leenen: Její Veličenstvo žena), Paní Biesendahlová (O. Ernst: Flachsmann vychovatel), Chůva Veronika (J. Bor: Zuzana Vojířová), Ema (V. Štech: Třetí zvonění), Horačka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša, i SDB 1950), Kohoutová (F. X. Svoboda: Poslední muž), Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Matka (A. Fencl: Koleda) – 1943; Paní Holubová (R. Schacht: Případ herečky Andersenové) – 1944.
Národní divadlo v Brně
Baba šenkýřka (J. Mahen: Jánošík), Marina (A. P. Čechov: Strýček Váňa), Peštová (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Arina Pantělejmonovna (N. V. Gogol: Ženitba), Mlynářka (A. Radok: Vesnice žen), Paní (V. Dyk, dram. E. F. Burian: Krysař) – 1945.
Zemské národní divadlo v Brně
Matka Follenvie (G. de Maupassant, dram. O. Méténier: Kulička), Usťa (V. Katajev – I. Ilf – J. Petrov: Bohatá nevěsta), Paní Bazinová (J. Anouilh: Tereza [La Sauvage]), Marketa (M. Achard: Život je krásný), Tchyně Leonarda Felixe (F. García Lorca: Krvavá svatba), Sybyla Berlingová (J. B. Priestley: Inspektor se vrací), Rozka (M. Pucová: Svět bez nenávisti), Lazarova matka (E. OʼNeill: Lazarův smích) – 1946; Veronika (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Vdova (V. Vančura: Jezero Ukereve), Grace Winslowová (T. Rattigan: Případ Winslow), Pencia (F. García Lorca: Dům doni Bernardy), Čínská matka (M. Frisch: Čínská zeď) – 1947; Anna Antonovna Atujeva (A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského), Zlatá bába (J. Toman: Slovanské nebe) – 1948.
Státní divadlo v Brně
Babička (V. Katajev: Cesta květů), Dueňa (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Gamalia (O. Neumann: Ač mluví lidským jazykem), M. D. Rettigová (A. Jirásek: M. D. Rettigová) – 1948; Matka Ljuby Popové (A. Galič – K. Isajev: Volá vás Tajmyr), Addie (L. Hellmanová: Lištičky), Stařenka Chlestovová (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu), Školnice (V. Vančura: Josefina), Kolmistrová (A. Zápotocký, dram. J. Nezval: Vstanou noví bojovníci) – 1949; Filomena Stárková (B. Polách: Rozum do hrsti), Vdova Hanková (J. Nesvadba: Svárov), Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Matka Chválová (M. Jariš: 15. březen), Horačka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1950; Holanová (A. Zápotocký, dram. J. Nezval: Bouřlivý rok), Marie Jelínková (J. Burjakovskij: Lidé, bděte!) – 1951; Cana (T. Balk: Prodaná země), Podruhyně (A. Jirásek: Jan Žižka) – 1952; Vasilisa (N. M. Ďjakanov: Svatba s věnem), Anna Hatová (E. Urbán: Křest ohněm), Chůva (L. N. Tolstoj, dram. M. Roščin: Anna Kareninová), Babička Matušová (M. Stehlík: Nositelé řádu) – 1953; Mara (J. Gregor Tajovský: Ženský zákon), Paní Kateřina Šestáková (J. K. Tyl: Paličova dcera), Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Paakise (N. Hikmet: První den sváteční) – 1954; Strouhalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Babička (A. N. Arbuzov: Táňa), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1955; Inez (P. Calderón de la Barca: Zalamejský sudí), Ftatatyta (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra) – 1956; Baruška (M. Stehlík: Selská láska), Kojná (E. de Filippo: Lež má dlouhé nohy), Anfusa Tichonovna (A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce) – 1957; Matrjona (N. Hikmet: Stanice), Chrobačka (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Kantinská (N. Pogodin: Aristokrati) – 1958; Hilda Swensonová (B. Stavis: Joe Hill), Zuzana (V. K. Klicpera: Lhář a jeho rod), Františkova matka (J. Mahen: Kamarád svobody [Dezertér]) – 1959; Babička (V. Blažek: Příliš štědrý večer) – 1960; Babička (B. Němcová, dram. L. Bařinková – J. Horan: Babička) – 1971; Babička (A. Jirásek: Lucerna) – 1974.
Národní divadlo
Stařenka (N. F. Pogodin: Kremelský orloj, j. h.) – 1946 (záskok 17. 6. 1949); M. D. Rettigová (A. Jirásek: M. D. Rettigová, j. h.) – 1947 (záskok 31. 1. 1949, 9. 2. 1950).
Divadlo bratří Mrštíků Brno
Lena Youngerová (L. Hansberryová: Jako hrozen v parném slunci, j. h.) – 1960.
Prameny
Archiv NdB: osobní složky i. č. 989.
Divadelní archiv Moravského divadla Olomouc.
Literatura
R. Ferebauer: J. K. – herečka pracujících, Nová politika 28. 11. 1948; K. Bundálek, Rovnost, Brno 14. 11. 1959 [padesát let u divadla] ● k sedmdesátinám: az, Zemědělské noviny, Praha 29. 1. 1960; -hm-, Rudé právo, Praha 30. 11. 1960 ● rozloučení s Mahenovou činohrou: drs, Práce, Brno 11. 3. 1961; M. Šáchová, Divadelní noviny 29. 3. 1961 ● k pětasedmdesátinám: M. Šáchová, Lidová demokracie 30. 11. 1965 + 75 let zasloužilé umělkyně J. K., Program, 1964/65, č. 7, s. 16 ● R. Rouček, Vlasta 20. 10. 1971 [ref. tit., Babička]; Z. Srna: Šťastná to žena, Program, 1971/72, č. 7, s. 4–7 [k dvaaosmdesátinám]; Y. Kotoulová: Bohatý život s divadlem, Svobodné slovo 14. 12. 1973; nesign.: J. K. udělen Řád práce, Svobodné slovo 31. 1. 1975 ● k pětaosmdesátinám: R. Kolář, Mladá fronta, venkov 30. 1. 1975; A. Závodský: Kytička sněženek J. K., Program, 1974/75, č. 7, s. 4–5 ● O. Jeřábková: S J. K. o divadle, Brněnský večerník 28. 7. 1978 ● nekrology: zr, Rudé právo 7. 12. 1978; K. Bundálek, Rovnost 8. 12. 1978; ZS, Program, 1978/79, č. 5 ● poslední rozloučení: nesign.: Komunistka horúcého srdca, Pravda, Bratislava 12. 12. 1978; (ČTK), Rovnost 14. 12. 1978 ● A. Závodský: U J. K. v Houserovce, Scéna 4, 1979, č. 5, s. 4–5; Z. Srna: Herečka vnitřní ušlechtilosti, Scéna 4, 1979, č. 14/15, s. 6; luk: Herečka dobrého srdce, Rovnost 1. 2. 1985; dfk: Představitelka moudrých žen, Lidová demokracie, Praha 7. 12. 1988; Z. Srna: Babička mé generace, Brněnský večerník 30. 1. 1990; P. Hořec: Chvilky v zákulisí, Praha 1997, s. 61–72; J. Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955, Praha 2007, s. 187, 240; M. Flodrová – M. Šenkýř: Babička z brněnského divadla, Brno a Brňanky: Povídání o zajímavých ženách spojených s minulostí i současností města Brna, Brno 2015, s. 65–71 ● M. Weimann: J. K., Národní divadlo Brno [online; cit. 14. 12. 2021], URL: http://stary.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/kurandova-jarmila?highlightWords=jarmila+kurandov%C3%A1; Jis, MŠ: J. K., Internetová encyklopedie dějin Brna [online; cit. 14. 12. 2021], URL: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2507.
ČBS, Fikejz – Film I, PBJ I
Životní události
- 30. 1. 1890: narození, Veselá u Pelhřimova (CZ)
- 6. 12. 1978: úmrtí, Brno (CZ)
Vazby
H
Vznik: 2022
Autor: Iva Heribanová, Petra Ježková
