Waltrová, Marie: Porovnání verzí

Aktuální verze z 26. 1. 2022, 15:29

Marie Waltrová

* 2. 4. 1897 Plzeň (CZ)

† 20. 7. 1978 Brno (CZ)

herečka, pedagožka

Za svobodna Marie Pechová, později uváděna též jako Walterová; pocházela z herecké rodiny, jejíž kořeny sahají až k Václavu Thámovi. Babička Marie Pešková (1846–1927) a dědeček Josef Pešek (1840–1906) byli členy kočovné společnosti E. Zöllnerové. Rodiče Ema Pechová (1869–1965) a Ladislav Pech (1866–1942) se 1900 stali stálými členy brněnské činohry, mladší bratr Ladislav Pešek (1906–1986) byl od 1929 členem činohry Národního divadla v Praze.

Jako dítě docházela na soukromé hodiny zpěvu a klavíru k sopranistce M. Angrové, u níž nabyla základní hudební a hlasové dovednosti. Od dětství vystupovala v Divadle na Veveří, kde byli v angažmá její rodiče; poprvé 9. února 1901 v dětské hře J. Lva Bucka v roli Jezulátka. Od té doby zde byla obsazována do dětských rolí pravidelně, přesto na hereckou dráhu nepomýšlela. Chtěla se stát farmaceutkou a úspěšně vystudovala brněnskou dívčí školu Vesna. V srpnu 1915 na poslední chvíli zastoupila v roli Zuzany v pohostinském představení Majitel hutí (hlavní roli hrál E. Vojan) a získala si publikum i ředitele brněnského divadla F. Lacinu. V sezoně 1915/16 tak neplánovaně získala angažmá v brněnské činohře, kde později potkala svého budoucího manžela Rudolfa Waltera (1894–1966). 1919 zaujala rolí Mariany v inscenaci Marianiny vrtochy režiséra a dramatika K. H. Hilara, který jí nabídl angažmá v Městském divadle na královských Vinohradech, W. však nabídku z rodinných důvodů odmítla. 1921 se provdala za R. Waltra a o rok později se jim narodila jejich jediná dcera Olga Zezulová (1922–2001), která se v dospělosti věnovala především divadelní a rozhlasové režii. Od 1936 W. s přestávkami vyučovala na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře kostýmnictví pro operní a činoherní herce a společenskou výchovu. 1938 společně s manželem odešla z brněnské činohry, věnovala se pedagogické činnosti a 1940–48 občasnému hostování v Horáckém divadle v Jihlavě. Od 1948 působila i na Janáčkově akademii múzických umění, kde postupně přebrala výuku studia rolí po své matce E. Pechové. K soustavnější herecké práci se vrátila 1942, kdy spolu s manželem a studenty brněnské konzervatoře založili poloprofesionální soubor Komorní hry Radosti ze života, který fungoval další dva roky a pak splynul s nově vznikajícím Svobodným divadlem. W. zde účinkovala pod uměleckým vedením manžela až do sezony 1947/48, kdy angažmá v divadle ukončila a nastoupila na rok do Československého rozhlasu. 1949 přijala nabídku M. Zajdy a stala se členkou Městského divadla mladých v Brně (od 1955 Divadlo Julia Fučíka). 1965 bylo divadlo zrušeno a část uměleckého souboru včetně W. přešla do angažmá v Divadle Bratří Mrštíků. Od 1965 jí zdravotní stav bránil dál účinkovat v divadle. Zemřela v 81 letech v brněnské nemocnici, pohřbena je na Ústředním hřbitově města Brna.

Herečka drobného vzrůstu se vyznačovala jemností, křehkostí a citlivostí, ale i bytostnou energií a temperamentem. Při vytváření rolí byla v touze po co nejdokonalejším a nejpřesnějším ztvárnění postavy často přehnaně úzkostlivá. Kritika oceňovala především přirozenost a něžnost schopné a talentované umělkyně.

Po nástupu do angažmá v brněnské činohře 1915/16 byla W. obsazována do rolí mladých dívek, v nichž mohla uplatnil dětskou naivitu, mladistvý elán, jazykovou pohotovost a pohybové nadání (titulní role v Holčičce B. Vikové-Kunětické, Hilda v Ibsenově Paní z námoří, Rosetta z Mussetovy komedie Se srdcem divno hrát). Zpočátku hereckou tvorbu pravidelně konzultovala s rodiči; nejvíce inspirována byla matkou, známou svými improvizačními schopnostmi, vitalitou, pohybovými dovednostmi, humorem a kadencí řeči. Stejně jako ona ztvárňovala W. komické postavy, mladé dívky, ale i kalhotkové role (nejúspěšněji v titulní roli jednoaktovky Zrzek J. Renarda). Disponovala zvučným hlasem, kultivovaným projevem a brzy vynikla v rolích psychologicky složitějších mladých žen (např. Gozziho krutá Princezna Turandot nebo Kleopatra v Shawově Caesaru a Kleopatře). Po vzoru matky nenastoupila na žádnou z hereckých škol, přesto si celoživotně podržela zájem o osobní rozvoj a sebevzdělávání. Ve své práci byla ovlivněna moderními uměleckými směry; s manželem absolvovali 1921 cestu do Berlína, kde se seznámili s německým expresionismem a prací M. Reinhardta.

Ve 30. letech nastoupili do brněnské činohry E. F. Burian, J. Honzl a A. Podhorský a W. přestala být tolik obsazována. Začala se věnovat pedagogické činnosti na Státní konzervatoři v Brně a od 1935 jí R. Waltr svěřoval role v melodramatech, kde mohla využít své hlasové dispozice. 1938 kvůli vršícím se konfliktům s E. F. Burianem a J. Honzlem W. společně s manželem po 23 letech divadlo opustila.

Ve 40. letech dostala opět příležitost věnovat se herecké práci v Komorních hrách Radosti ze života, v kolektivu mladých studentů a absolventů brněnské konzervatoře. S vyzrálou citlivostí a lidskostí hrála charakterních role, dokázala propracovat tragické polohy, neustále objevovala nové způsoby ztvárnění komických lidových postav. Ve Svobodném divadle dosáhla vrcholu herecké kariéry v rolích Čapkových her; Matku (1945) dokázala zahrát s naprostou samozřejmostí a obyčejností, ale přesto působivě, jako ženu pohlcenou nesmírnou, neutuchající láskou ke svým dětem.

V Městském divadle mladých, které se věnovalo divadlu pro děti a mládež, se od 1949 opět ujímala rolí matek a babiček, které se pomocí charakterotvorných gest, přísného, kultivovaného hlasu a střídmých hereckých prostředků snažila dovést k co nejpřesnějšímu a nejpřirozenějšímu výrazu. Působila výchovně jak na herecký soubor, tak na dětského diváka. Od 1955, kdy bylo divadlo přejmenováno na Divadlo Julia Fučíka, se soubor zaměřoval i na dospělé diváky, a W. tak dostala širší prostor pro hereckou práci. 1965 ztvárnila v Divadle Bratří Mrštíků svou poslední roli; její Paní Niklová v Hofmanově hře Synové byla přísnou matkou, současně však herečka zdůraznila svým výkonem mateřskou něžnost, křehkost a lásku.

W. byla oddána soustavné, profesionální a tvůrčí herecké práci, kterou inspirovala a ovlivňovala své okolí. Diváky si získala svou lidskostí, otevřeností a citlivostí. Podle kritiky byla talentovanou herečkou, která neměla dostatek hereckých příležitostí.

Role

Národní divadlo Brno
(od 1931 Zemské divadlo Brno)

Zrzek (J. Renard: Zrzek), Efrosina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) – 1916; Liduška (J. K. Tyl: Fidlovačka), Lenka (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Sefa (B. Viková-Kunětická: Holčička), Rosetta (Alfred de Musset: Se srdcem divno hrát) – 1917; Nellie (W. S. Maugham: Paní stará), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Cecily (O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa O. Wilde) – 1918; Mariana (Alfred de Musset: Marianiny vrtochy), Puk (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Juhe (V. Sardou: Madame Sans Gêne), Komorná (A. Jirásek: Lucerna), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Simona (H. Bataille: Amazonky) – 1919; Hilda (H. Ibsen: Paní z námoří), Alena (A. Jirásek: Kolébka), Toinetta (Molière: Zdravý nemocný), Lulu (S. Quitry: Dobytí pevnosti), Betuška (F. S-Tůma: Staříček Holuša), Jelka (B. Nušić: Lidé), Josua Kopperstock (V. Sardou: Vlast), Mladý Holunder (F. Molnár: Liliom), Nasťa (M. Gorkij: Na dně), Scylla, sudička (E. L. Morselli: Glaukus), Suza (E. Tréval: Válka bohů), Šotek (J. Mahen: Chroust), Toinetta (Molière: Zdravý nemocný), Zuzana (K. E. Sokol: Nesmrtelný) – 1920, Madla (Molière: Směšné precieusy), Doňa Rosa d’Orthez (V. Hugo: Torquemada), Efrosina (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Jelka, Kristina (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Mladá paní (J. Štolba: Mořská panna), Muška (G. Zapolská: Škýz), Peja (J. Zeyer: Bratři), Pepík (F. F. Šamberk: Palackého třída 27), Rozára (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Růžena (P. Hervieu: Žena a revoluce), Služka (Euripidés: Hippolytos), Tulliola (A. T. Pavičić: Vyhnanství Ciceronovo) – 1921, Bodil van Hanchová (J. A. Larsen – E. Rostrup: 500 %), Gadeletta (C. Lemonnier – A. Bahier – J. Dubois: Pytlák), Kukla (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Lidka (F. X. Svoboda: Ořechy), Mol (W. Shakespeare: Marné lásky snaha), Puk (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Zulika (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1922; Božka (J. R. Hradecký: Červené strašidlo), Ethel Warren (L. Ditrichstein – F. Hatton: Slavný baryton), Helena z Trévillaců (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Hilda (K. Elgart Sokol: Moloch), Kristina (K. Čapek: Věc Makropulos), Krystýna (L. Stroupežnický: Naši furianti), Lulu (S. Quitry: Tatínek měl pravdu), Malka (H. Kottow – F. Löhner-Beda: Paní Róza), Pleja (S. Cyliak: Dravec), Slečna Goldschmidtová (M. Glass – Ch. Klein: Potash a Perlmutter), Terézka (H. Bataille: Kašpar), Tonča Vacková (F. X. Svoboda: Poslední muž), Věra (Q. M. Vyskočil: Konec Petrovských aneb Loupežníci z českých lesů), Wendla (F. Wedekind: Probuzení jara) – 1923; Adriana (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Dcera (G. Kaiser: Osudy), Eliška (A. Dvořák: Husité), Františka Wermelskirchová (G. Hauptmann: Forman Henčl), Liduška (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb ženská srdce), Olga (F. Zavřel: Tři místo jednoho), Zdeňka (R. Jesenská: Devátá louka) – 1924; Agáta (H. Müller: Tokajské), Berta Baumertová (G. Hauptmann: Tkalci), Čang-Haitang (Klabund: Křídový kruh), Děvče (L. Blatný: Vystěhovalci), Dorina (Molière: Tartuffe), Gabriela Virtaudová (S. Guitry: Illusionista), Isabella (M. Achard: Chcete se mnou hrát?), Lanncelot Gobbo (W. Shakespeare: Kupec Benátský), Lola Careňo (G. Kadelburg: Cesta do pekel), Marie, Jindřiška (F. Crommelynck: Dětinní milenci), Mabel (O. Wilde: Ideální manžel), Smrt (N. Jevrejnov: Veselá smrt), Tatíčkova zlatá modla (M. Miranová: Páví křik) – 1925; Apolenka (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Blandina (C. Goldoni: Sluha dvou pánů), Colombina (B. Zavadil: Pulcinellovo vítězství aneb Člověk je křehký tvor), Děvče (W. Wandurski: Smrt na hrušce), Ella Downeyová (E. O’Neill: Všechny boží děti mají křídla), Kristinka (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kitty (M. Mayo: Sem s dítětem!), Marča (R. Walter: Marčino vítězství), Marie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový). Nicola (Molière: Měšťák šlechticem), Olga (J. Štolba: Ach, ta láska!), Oliva (A. Arnoux: Světélko a medvědice), Peg d’Connellová (H. Manners: Peg mého srdce), Turandot (C. Gozzi: Princezna Turandot), Vaina (W. Speyer: Jižní moře) – 1926; Aude (P. Raynal: Hrob neznámého vojína), Dcera vladařova (L. Blatný: Říše míru), Lilith (J. a K. Čapkovi: Adam stvořitel), Líza Doolittlová (G. B. Shaw: Pygmalion), Madla z cihelny (O. Scheinpflugová: Madla z cihelny), Mary Bertová (F. Šrámek: Ostrov veliké lásky), Panoš (A. Fischerová-Kučerová: Dlouhý, Široký a Bystrozraký), Selka (A. Fischerová-Kučerová: Když hračky oživnou), Sorel Blissová (N. Coward: Week-end), Tyla Haselbergrová (R. Bernauer – R. Österreicher: Rajská zahrada) – 1927; Anitra (H. Ibsen: Peer Gynt), Billie Mooreová (P. Dunning – G. Abbott: Broadway), Emilka (L. Blatný: Blázen z amplionu), Kleopatra (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Mildred Douglasová (E. O’Neill: Chlupatá opice), Mimi (K. Čapek: Loupežník), Princezna Pampeliška (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Repetilka (K. E. Sokol: Slunovrat), Růžová panenka (A. Fischerová-Kučerová: Štědrý večer), Ysoarda z Ansoys (J. Vrchlický: Soud lásky), Zuzka Saxlová (L. Fodor: Kostelní myška) – 1928; Bonny (G. Watters – A. Hopkins: Artisté), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Kiddie Coonesová (F. Lichtneker: Atlantic Palace Hotel), Lisette (J. F. Regnard: Universální dědic), Marie Klára z Gernoise (V. A. Jager-Schmidt: Princezna Kukuli), Náčelnice sboru 12 Lític (Aischylos: Oresteia) – 1929; Jeanette (M. Glass – J. E. Goodman: Potash a Perlmutt co by detektivové) – 1930; Blažena (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Fanny (M. Pagnol: Malajský šíp), Jelena (F. M. Dostojevskij: Uražení a ponížení), Kristýna Flammová (V. Baumová: Lidé v hotelu), Marie Bílá (J. Hilbert: Blíženci), Pampeliška (M. Lipan: Kulihrášek v pohádkové říši), Paní Waltrová (F. Fischer – O. Friedmann: Haló Brno) – 1931; Gwen Cavendishová (G. S. Kaufman – E. Ferber: Královská rodina), Jeník (A. Klimeš: Kulihrášek štěstí nosí), Líza, Maria Aegyptiaca (J. W. Goethe: Faust), Ongara (A. Klimeš: Kulihrášek hledá princeznu), Princezna Čistomila (A. Klimeš: Kulihrášek prohání lenochy), Štefka Maliczewská (G. Zapolská: Slečna Maliczewská), Vittorie (A. Hoffmeister: Zpívající Benátky), Zdeňka (V. Werner: Komediant Hermelín) – 1932; Bianca (W. Shakespeare: Othello), Birgitta Helweghová (L. Hirschfeld: Švédská sirka), Claudina (Molière: Ošálený manžel), Lída (O. Scheinpflugová: Zabitý), Členka Molièrovy divadelní společnosti (Molière: Versailleské impromptu) – 1933; Beatrice (R. Walter: Neodolatelný don Diego), Cvrčková (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Dvě písničkářky (J. K. Tyl: Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka), Irena (F. Langer: Manželství s. r. o.), Káťa (B. A. Lavreněv: Letadlo nad městem), Krása (P. Calderón de la Barca: Velké divadlo světa), Tanečnice (V. Werner: Medvědí tanec), Valinka (J. Neruda: Týden v tichém domě), Vivian Douglasová (E. Konrád: Čaroděj z Menlo) – 1934; Ariadna (J. A. Benda: Melodramy Jiřího Bendy – Ariadna na Naxu), Colombina (F. von Suppé: Boccaccio), Edelgarda (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě) – 1935; Nerissa (W. Shakespeare: Benátský kupec) – 1936; Paní Skřivánková (W. A. Mozart: Divadelní ředitel) – 1937.

Komorní hry Radosti ze života

Woljová (G. Hauptmann: Bobří Kožich) – 1941.

Národní divadlo Moravskoslezské

Marie Kapličková (J. Štolba: Na letním bytě) – 1944.

Svobodné divadlo Brno

Kartářka (A. Radok: Vesnice žen), Stařenka (L. Andrejev: Život člověka), Konipásková (V. Nezval: Loretka), Matka (K. Čapek: Matka), Merčitkinová (A. P. Čechov: Hořký smích), Dynynylová (O. Scheinpflugová: Okénko) – 1945; Anna-Marie (H. Ibsen: Nora), Paní Bohnová (M. A. Nexö: Lidé na Dangaardu), Paní Anna (R. Walter: Pana Dačického trest a kšaft), Jeantina (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Chůva (J. Anouilh: Antigona), Emilia Marty (K. Čapek:Věc Makropulos), Honorina (M. Pagnol: Malajský šíp) – 1946; Paní správcová  (B. Němcová, dram. F. Kovář: Babička), Ellida Wangelová, (H. Ibsen: Paní z námoří), Karla Buttleyová (J. B. Priestley: Přišli k městu), Porodní bába (Klabund: Křídový kruh), Tonka Šibenice (T. T. Kisch: Tonka Šibenice), Alžběta (P. Hamilton: Plynové lampy), Matka (J. Szaniawski: Dvě divadla), Paní Ane (I. Vojnović: Maškaráda v podkroví), Fanka (K. Čapek: Loupežník) – 1947; Jekatěrina Antonova (A. S. Makarenko, dram. M. Stehlík: Začínáme žít), Matka P. N. Vlasovová (M. Gorkij, dram. J. Klíma: Matka), Dulská (G. Zapolská: Morálka paní Dulské), Kate Kellerová (A. Miller: Všichni moji synové), Kadlíková (J. Klíma: Na dosah ruky) – 1948.  

Městské divadlo mladých
(od 1955 Divadlo Julia Fučíka)

Klásková (A. Jirásek: Lucerna) – 1949; Babička (A. Fadějev, dram. N. P. Ochlopkov: Mladá garda), Vychovatelka (A. K. Makarenko, dram. M. Stehlík: Začínáme žít), Matka (J. K. Tyl: Jan Hus), Svině (S. Maršak: Dům kočky Modroočky: O domečku) – 1950; Káča (J. K. Tyl: Čert na zemi) – 1951; Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1953; Stařenka (O. Waltrová: Zlatá kachna), Lukášova matka (L. Ukrajinka: Lesní píseň) – 1954; Královna (F. Pavlíček: Bajaja), Müllerová (J. Hašek, dram. A. Fencl: Dobrý voják Švejk) – 1955; Fanka (K. Čapek: Loupežník), Paní Čiperná (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské) – 1956; Černá císařovna (H. Ch. Andersen, dram. F. Pavlíček: Slavík), Mandaléna (S. Čech, dram. V. S. Rozov: Výlet pana Broučka do XV. století) – 1957; Anastasia (V. Blažek: Třetí přání) ­– 1958; Spálenková (J. Dietl: Nepokojné hody svaté Kateřiny), Matka (K. Čapek: Matka ) – 1959; Marie (O. Leck-Fischer: Volná neděle), Vasilisa (P. Boris, dram. T. London: Příběh opravdového člověka) – 1960; Matka (A. Parnis: Kypr, Ostrov bohyně Afrodity) – 1961; Paní Machardová (B. Brecht – L. Feuchtwanger: Vidění Simony Machardové), Helga (J. Werich dle J. N. Nestroye: Teta z Bruselu), Hraběnka Chrjumiová (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) – 1962; Kateřina Melvillová (G. Ballak – P. Quentin: Rugby), Paní Butlerová (J. L. Hughes: Jesse B. Semple se žení), Florence Boothroydová (K. Waterhouse – W. Hall: Billy Lhář) – 1963; Babi (R. Thomas: Osm žen), Stará paní (J. Topol: Jejich den) – 1964.

Divadlo Bratří Mrštíků

Evženie (S. Mrożek: Tango), Paní Niklová (G. Hofmann: Syn) – 1965.

Prameny

Archiv NdB: dobové recenze; strojopis hesla M. W., původně určeno pro Postavy brněnského jeviště, po úpravě otištěno in Program 53, 1981/82, č. 8, s. 256

Literatura

Nesign., Svobodné slovo 27. 7. 1978 [vzpomínka na M. W.]; Z. Srna, Práce 27. 7. 1978 + Brněnský večerník 28. 8. 1978 [vzpomínka na M. W.]; A. Závodský, Lidová demokracie 1. 4. 1982 [vzpomínka na M. W.]; DČD IV; nesign., Svobodné slovo 2. 4. 1987 [k jubileu MW]; M. Třebíčský, Denní telegraf  19. 4. 1994 [100 let od narození M. W.]; kol. autorů: Lékárnice v brněnské činohře, Divadlo 3, 1997, č. 5, s. 41–43; V. Kudělka: Herecká legenda: Životodárné herectví: její život v umění, Dokořán, 1997, č. 5, s. 17 + Hvězdný prach Městského divadla Brno, Dokořán 6, 2000, č. 55, s. 12 + Brněnský den 21. 9. 1997 [100 let od narození M. W.]; V. Závodský: Herečka staré gardy, Zpravodaj Klubu přátel Mahenovy činohry, 1997, č. 6; nesign.: Z předminulého století…, Aplaus 3, 2002, č. 4, s. 26; J. Konečná: Z divadelní historie, Kam v Brně 9, 2003, č. 47, s. 7­–8; E. Šlapanská: Před lety, Aplaus 8, 2007, č. 4, s. 23; nesign.: M. W., Internetová encyklopedie dějin Brno [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=601; nesign.: M. W., Encyklopedie Plzeň [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://encyklopedie.plzen.eu/home-mup/?acc=profil_osobnosti&load=1463; nesign.: M. W. – životopis, Národní divadlo Moravskoslezské [online, cit. 5. 11. 2021], URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/7902-waltrova-marie.html; J. Nováková: Rod Pechů na scénách NdB, Národní divadlo Brno [online, cit. 5. 11. 2021], URL: http://ndbrno.qcm.cz/o-divadle/online-archiv/rod-pechu-na-scenach-ndb.

ODF JAMU, PBJ I

Vazby

H

• Heslář
• Hlavní strana

Vznik: 2022
Autor: Klára Melišíková, Petra Ježková