Blažková, Věkoslava: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
m
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<ee:template>Osoba</ee:template><ee:progress>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
 
<span id="PageFillProgress">3</span>
</ee:progress>
+
</ee:progress>{{Infobox Osoba
{{Infobox Osoba
+
| jméno=<ee:firstname>Věkoslava</ee:firstname>  
| jméno = <ee:firstname>Věkoslava</ee:firstname> <ee:lastname>Blažková</ee:lastname>
+
| příjmení=<ee:lastname>Blažková</ee:lastname>
| pseudonym = <ee:pseudonym></ee:pseudonym>
+
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
| narozen = <ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
+
| narozen=<ee:mvchronology type="narození" field="date_from">
 
11. 6. 1841
 
11. 6. 1841
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| místoNarození = <ee:mvchronology type="narození" field="place">
+
| místoNarození=<ee:mvchronology type="narození" field="place">
 
Praha
 
Praha
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| zemřel = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
+
| zemřel=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="date_from">
 
21. 4. 1873
 
21. 4. 1873
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| místoÚmrtí = <ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
+
| místoÚmrtí=<ee:mvchronology type="úmrtí" field="place">
 
Velešice u Nového Bydžova
 
Velešice u Nového Bydžova
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage>
+
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
| povolání = <ee:profession>zpěvačka,</ee:profession>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 +
| povolání=<ee:profession>zpěvačka,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
</ee:perex>
+
</ee:perex><ee:content>
<cshow logged="1">
+
<ee:content>
+
 
Rodným jménem Aloisie, psána též Blazek, Blazeck. Dcera prof. pražské varhanické školy F. Blažka, manželka německého barytonisty J. Resse (1839–1916), vystupovala též jako Ressová.
 
Rodným jménem Aloisie, psána též Blazek, Blazeck. Dcera prof. pražské varhanické školy F. Blažka, manželka německého barytonisty J. Resse (1839–1916), vystupovala též jako Ressová.
  
Základní hudební a všeobecné vzdělání získala v rodině a v ústavu S. Amerlingové, kde ji E. Meliš (ještě jako student) vyučoval francouzštině, italštině a literatuře. 1852 byla přijata do pěvecké třídy Žofínské akademie a po třech letech začala veřejně vystupovat. 1857 nastoupila do třídy G. Gordigianiho na pražské konzervatoři, setrvala tam však jen dva a půl roku. Odešla 1860 po konfliktu s učitelem, který jí zakázal účinkování v českém představení Belliniho opery ''Norma ''v Kolíně n. L. Pak studovala zpěv u F. Pivody a herectví u členky StD F. Herbstové. 1861 ji pozval kapelník českých představení ve StD J. N. Maýr k hostování (3. 2. 1861, Růžena, F. Škroup: ''Dráteník'', též J. L. Lukes, K. Strakatý a F. Pivoda; 28. 4. 1861, Leonora, Flotow: ''Alessandro Stradella''), k angažmá nedošlo. Od podzimu 1861 vystupovala '''B. '''v divadlech v Německu v sériích představení, po kterých se vždy vracela do Prahy: 1861/62 v Görlitz (poprvé 2. 10. 1861 jako Hraběnka, Mozart: ''Figaros Hochzeit'') a 1862/63 v Neustrelitz (Agathe, Weber: ''Der Freischütz'', Desdemona, Rossini: ''Othello ''ad.), dále v Mnichově (Donna Anna, Mozart: ''Don Juan'') a Brenburg-Ballenstadtu. V zimě 1863/64 účinkovala s německým souborem v Temešváru s programem německých, francouzských a italských oper (celkem 30 představení, mj. Alice, Meyerbeer: ''Robert der Teufel'', Recha, Halévy: ''Die Jüdin'')''. ''1864 a 1865 pobývala vAugsburgu. V červnu, červenci a v srpnu 1865 hostovala sedmkrát jako členka augsburgského divadla v pražském PD, k podepsání smlouvy ale z neznámých příčin opět nedošlo. 1866 vystoupila v Lipsku (Leonora, Verdi: ''Der Troubadour''), pak získala od 1867/68 angažmá v Braunschweigu, kde se 1868 provdala. Již 1867 a v létě 1868 hostovala znovu v PD a na podzim 1868 se i s manželem, který se stal učitelem zpěvu, vrátila do Prahy jako členka PD (poprvé 27. 9., Růženka, Šebor: ''Nevěsta husitská''). Již 1870 se u ní projevila tuberkulóza, která její uměleckou činnost postupně omezovala (zastupovala ji A. Kupková) a od 1872 znemožnila.
+
Základní hudební a všeobecné vzdělání získala v rodině a v ústavu S. Amerlingové, kde ji E. Meliš (ještě jako student) vyučoval francouzštině, italštině a literatuře. 1852 byla přijata do pěvecké třídy Žofínské akademie a po třech letech začala veřejně vystupovat. 1857 nastoupila do třídy G. Gordigianiho na pražské konzervatoři, setrvala tam však jen dva a půl roku. Odešla 1860 po konfliktu s učitelem, který jí zakázal účinkování v českém představení Belliniho opery ''Norma ''v Kolíně n. L. Pak studovala zpěv u F. Pivody a herectví u členky StD F. Herbstové. 1861 ji pozval kapelník českých představení ve StD J. N. Maýr k hostování (3. 2. 1861, Růžena, F. Škroup: ''Dráteník'', též J. L. Lukes, K. Strakatý a F. Pivoda; 28. 4. 1861, Leonora, Flotow: ''Alessandro Stradella''), k angažmá nedošlo. Od podzimu 1861 vystupovala '''B. '''v divadlech v Německu v sériích představení, po kterých se vždy vracela do Prahy: 1861/62 v Görlitz (poprvé 2. 10. 1861 jako Hraběnka, Mozart: ''Figaros Hochzeit'') a 1862/63 v Neustrelitz (Agathe, Weber: ''Der Freischütz'', Desdemona, Rossini: ''Othello ''ad.), dále v Mnichově (Donna Anna, Mozart: ''Don Juan'') a Brenburg-Ballenstadtu. V zimě 1863/64 účinkovala s německým souborem v Temešváru s programem německých, francouzských a italských oper (celkem 30 představení, mj. Alice, Meyerbeer: ''Robert der Teufel'', Recha, Halévy: ''Die Jüdin'')''. ''1864 a 1865 pobývala v Augsburgu. V červnu, červenci a v srpnu 1865 hostovala sedmkrát jako členka augsburgského divadla v pražském PD, k podepsání smlouvy ale z neznámých příčin opět nedošlo. 1866 vystoupila v Lipsku (Leonora, Verdi: ''Der Troubadour''), pak získala od 1867/68 angažmá v Braunschweigu, kde se 1868 provdala. Již 1867 a v létě 1868 hostovala znovu v PD a na podzim 1868 se i s manželem, který se stal učitelem zpěvu, vrátila do Prahy jako členka PD (poprvé 27. 9., Růženka, Šebor: ''Nevěsta husitská''). Již 1870 se u ní projevila tuberkulóza, která její uměleckou činnost postupně omezovala (zastupovala ji A. Kupková) a od 1872 znemožnila.
  
Od studentských let byla pokládána za velký pěvecký talent. Nebylo též pochyb o upřímnosti jejího patriotického smýšlení; během svých pražských pobytů vystoupila na mnoha vlasteneckých koncertech a besedách. 1862 nenastoupila do vznikajícího souboru PD patrně proto, že labilní kolektiv s nouzovým pracovním režimem nepokládala za vhodné první působiště. Její hlas byl ceněn pro svůj rozsah (g–c<sup>3</sup>), objem, dobré technické školení a bezpečnou intonaci. Měla přirozené herecké dispozice a byla schopna propracovat svůj dramatický projev. Na německých jevištích získala zkušenost v širokém repertoáru, v němž postupně našla jako svůj hlavní obor vysokodramatické sopránové role. V nich zdokonalovala své dispozice k dramaticky přesvědčivým projevům, s dobře skloubeným pěveckým a hereckým výkonem. B. Smetana, od 1866 kapelník PD, právě proto usiloval o její angažmá; během jejího krátkého působení v PD se skutečně povznesla kvalita interpretace velkých dramatických děl, když '''B. '''vystoupila jako Leonora (Beethoven: ''Fidelio''), Eurydika (Gluck: ''Orfeus a Eurydika''), Iřgenie (Gluck: ''Iřgenie vAulidě'') a Milada (Smetana: ''Dalibor''), naposledy 6. 6. 1872 jako Recha (Halévy: ''Židovka'').
+
Od studentských let byla pokládána za velký pěvecký talent. Nebylo též pochyb o upřímnosti jejího patriotického smýšlení; během svých pražských pobytů vystoupila na mnoha vlasteneckých koncertech a besedách. 1862 nenastoupila do vznikajícího souboru PD patrně proto, že labilní kolektiv s nouzovým pracovním režimem nepokládala za vhodné první působiště. Její hlas byl ceněn pro svůj rozsah (g–c<sup>3</sup>), objem, dobré technické školení a bezpečnou intonaci. Měla přirozené herecké dispozice a byla schopna propracovat svůj dramatický projev. Na německých jevištích získala zkušenost v širokém repertoáru, v němž postupně našla jako svůj hlavní obor vysokodramatické sopránové role. V nich zdokonalovala své dispozice k dramaticky přesvědčivým projevům, s dobře skloubeným pěveckým a hereckým výkonem. B. Smetana, od 1866 kapelník PD, právě proto usiloval o její angažmá; během jejího krátkého působení v PD se skutečně povznesla kvalita interpretace velkých dramatických děl, když '''B. '''vystoupila jako Leonora (Beethoven: ''Fidelio''), Eurydika (Gluck: ''Orfeus a Eurydika''), Ifigenie (Gluck: ''Ifigenie v Aulidě'') a Milada (Smetana: ''Dalibor''), naposledy 6. 6. 1872 jako Recha (Halévy: ''Židovka'').
  
 
Byla osobností ze Smetanova okruhu, a proto mladočeská strana, k níž byl Smetana počítán, využívala jejího jména v dobových polemikách o další směřování české opery. Mladočeská publicistika interpretovala její činnost v zahraničí jako vynucený exil a vedení PD před Smetanou bylo při každé příležitosti vyzýváno, aby jí nabídlo možnost práce v domácím souboru. Po uskutečnění pražského angažmá však těžká choroba '''B. '''nakonec nedovolila pěvecké schopnosti na domácí scéně plně rozvinout.
 
Byla osobností ze Smetanova okruhu, a proto mladočeská strana, k níž byl Smetana počítán, využívala jejího jména v dobových polemikách o další směřování české opery. Mladočeská publicistika interpretovala její činnost v zahraničí jako vynucený exil a vedení PD před Smetanou bylo při každé příležitosti vyzýváno, aby jí nabídlo možnost práce v domácím souboru. Po uskutečnění pražského angažmá však těžká choroba '''B. '''nakonec nedovolila pěvecké schopnosti na domácí scéně plně rozvinout.
Řádka 34: Řádka 33:
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Role (v PD)</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Role (v PD)</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>'''1865: '''Antonina (Donizetti: ''Belisar, ''j. h.); '''1867, '''vše j. h.: Lidunka (Weber: ''Střelec kouzelník''), Markéta (Gounod: ''Faust a Markéta''), Norma (Bellini: ''Norma''), Leonora (Verdi: ''Troubadour''), Recha (Halévy: ''Židovka''); '''1868: '''Valentina (Meyerbeer: ''Hugenoti'', j. h.), Růženka (Šebor: ''Nevěsta husitská''), Abigail (Verdi: ''Nabuchonodosor''), Donna Anna (Mozart: ''Don Juan''); '''1869: '''Lukrezie Borgia (Donizetti: ''Lukrezie Borgia''), Pamina (Mozart: ''Kouzelná flétna''), Eurydika (Gluck: ''Orfeus a Eurydika''), Amalie (Auber: ''Maškarní ples krále Gustava III.''), Jessonda (Spohr: ''Jessonda''), Julie (Gounod: ''Romeo a Julie''), Lejla (Bendl: ''Lejla''), Alice (Meyerbeer: ''Robert ďábel''), Ludiše (Smetana: ''Braniboři v Čechách''); '''1870: '''Blanka (Šebor: ''Blanka''), Jitka (Bendl: ''Břetislav''), Leonora (Beethoven: ''Fidelio''), Milada (Smetana: ''Dalibor''); '''1871: '''Semiramis (Rossini: ''Semiramis''), Julie (Rozkošný: ''Svatojanské proudy''), Hraběnka (Mozart: ''Figarova svatba''), Iřgenie (Gluck: ''Iřgenie v Aulidě''); '''1872: '''Recha (Halévy: ''Židovka'').</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>'''1865: '''Antonina (Donizetti: ''Belisar, ''j. h.); '''1867, '''vše j. h.: Lidunka (Weber: ''Střelec kouzelník''), Markéta (Gounod: ''Faust a Markéta''), Norma (Bellini: ''Norma''), Leonora (Verdi: ''Troubadour''), Recha (Halévy: ''Židovka''); '''1868: '''Valentina (Meyerbeer: ''Hugenoti'', j. h.), Růženka (Šebor: ''Nevěsta husitská''), Abigail (Verdi: ''Nabuchonodosor''), Donna Anna (Mozart: ''Don Juan''); '''1869: '''Lukrezie Borgia (Donizetti: ''Lukrezie Borgia''), Pamina (Mozart: ''Kouzelná flétna''), Eurydika (Gluck: ''Orfeus a Eurydika''), Amalie (Auber: ''Maškarní ples krále Gustava III.''), Jessonda (Spohr: ''Jessonda''), Julie (Gounod: ''Romeo a Julie''), Lejla (Bendl: ''Lejla''), Alice (Meyerbeer: ''Robert ďábel''), Ludiše (Smetana: ''Braniboři v Čechách''); '''1870: '''Blanka (Šebor: ''Blanka''), Jitka (Bendl: ''Břetislav''), Leonora (Beethoven: ''Fidelio''), Milada (Smetana: ''Dalibor''); '''1871: '''Semiramis (Rossini: ''Semiramis''), Julie (Rozkošný: ''Svatojanské proudy''), Hraběnka (Mozart: ''Figarova svatba''), Ifigenie (Gluck: ''Ifigenie v Aulidě''); '''1872: '''Recha (Halévy: ''Židovka'').</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny a literatura</ee:bibliography_label> ==
 
<ee:bibliography_content>''Dalibor ''3, 1860, s. 63; 6, 1863, s. 63, 72, 111, 239, 280, 286–287; ''Deutscher Bühnen-Almanach ''[Berlin] 1863 až 1869; ''Slavoj ''3, 1863, s. 56, 223, 210–211; 4, 1864, s. 100; ''Česká Thalia ''1, 1867, s. 133–134; ''Dalibor ''1, 1873, s. 140, 151, 156 [nekrolog na pokrač.]; ''Národní listy ''24. 4. 1873 [Neruda, nekrolog s chybami]; ''Hudební listy ''4, 1873, s. 139–140 [nekrolog]; Teuber III, s. 574; Bartoš: PD opera; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941.  •  Pazdírek; NDp; ČHS.</ee:bibliography_content>
 
<ee:bibliography_content>''Dalibor ''3, 1860, s. 63; 6, 1863, s. 63, 72, 111, 239, 280, 286–287; ''Deutscher Bühnen-Almanach ''[Berlin] 1863 až 1869; ''Slavoj ''3, 1863, s. 56, 223, 210–211; 4, 1864, s. 100; ''Česká Thalia ''1, 1867, s. 133–134; ''Dalibor ''1, 1873, s. 140, 151, 156 [nekrolog na pokrač.]; ''Národní listy ''24. 4. 1873 [Neruda, nekrolog s chybami]; ''Hudební listy ''4, 1873, s. 139–140 [nekrolog]; Teuber III, s. 574; Bartoš: PD opera; J. Plavec: ''František Škroup'', 1941.  •  Pazdírek; NDp; ČHS.</ee:bibliography_content>
Řádka 45: Řádka 44:
 
<div class="names"><ee:names>
 
<div class="names"><ee:names>
 
== Další jména ==
 
== Další jména ==
<ee:names_lastname>Blazek</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Blazeck</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Aloisie</ee:names_firstname>
+
<ee:names_lastname>Blazek</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Blazeck</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Aloisie</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Ressová</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
 
</ee:names></div>
 
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
Řádka 56: Řádka 55:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 60–61{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author>
<cshow logged="0">
+
 
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
</cshow>
+
<cshow logged="1">
+
'''Publikováno:''' <ee:published>2006</ee:published><br/>
+
'''Autor:''' <ee:author>[[Jitka Ludvová]]</ee:author>
+
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 72: Řádka 65:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 8. 2. 2017, 11:00

Věkoslava Blažková
* 11. 6. 1841 Praha
21. 4. 1873 Velešice u Nového Bydžova
zpěvačka


Rodným jménem Aloisie, psána též Blazek, Blazeck. Dcera prof. pražské varhanické školy F. Blažka, manželka německého barytonisty J. Resse (1839–1916), vystupovala též jako Ressová.

Základní hudební a všeobecné vzdělání získala v rodině a v ústavu S. Amerlingové, kde ji E. Meliš (ještě jako student) vyučoval francouzštině, italštině a literatuře. 1852 byla přijata do pěvecké třídy Žofínské akademie a po třech letech začala veřejně vystupovat. 1857 nastoupila do třídy G. Gordigianiho na pražské konzervatoři, setrvala tam však jen dva a půl roku. Odešla 1860 po konfliktu s učitelem, který jí zakázal účinkování v českém představení Belliniho opery Norma v Kolíně n. L. Pak studovala zpěv u F. Pivody a herectví u členky StD F. Herbstové. 1861 ji pozval kapelník českých představení ve StD J. N. Maýr k hostování (3. 2. 1861, Růžena, F. Škroup: Dráteník, též J. L. Lukes, K. Strakatý a F. Pivoda; 28. 4. 1861, Leonora, Flotow: Alessandro Stradella), k angažmá nedošlo. Od podzimu 1861 vystupovala B. v divadlech v Německu v sériích představení, po kterých se vždy vracela do Prahy: 1861/62 v Görlitz (poprvé 2. 10. 1861 jako Hraběnka, Mozart: Figaros Hochzeit) a 1862/63 v Neustrelitz (Agathe, Weber: Der Freischütz, Desdemona, Rossini: Othello ad.), dále v Mnichově (Donna Anna, Mozart: Don Juan) a Brenburg-Ballenstadtu. V zimě 1863/64 účinkovala s německým souborem v Temešváru s programem německých, francouzských a italských oper (celkem 30 představení, mj. Alice, Meyerbeer: Robert der Teufel, Recha, Halévy: Die Jüdin). 1864 a 1865 pobývala v Augsburgu. V červnu, červenci a v srpnu 1865 hostovala sedmkrát jako členka augsburgského divadla v pražském PD, k podepsání smlouvy ale z neznámých příčin opět nedošlo. 1866 vystoupila v Lipsku (Leonora, Verdi: Der Troubadour), pak získala od 1867/68 angažmá v Braunschweigu, kde se 1868 provdala. Již 1867 a v létě 1868 hostovala znovu v PD a na podzim 1868 se i s manželem, který se stal učitelem zpěvu, vrátila do Prahy jako členka PD (poprvé 27. 9., Růženka, Šebor: Nevěsta husitská). Již 1870 se u ní projevila tuberkulóza, která její uměleckou činnost postupně omezovala (zastupovala ji A. Kupková) a od 1872 znemožnila.

Od studentských let byla pokládána za velký pěvecký talent. Nebylo též pochyb o upřímnosti jejího patriotického smýšlení; během svých pražských pobytů vystoupila na mnoha vlasteneckých koncertech a besedách. 1862 nenastoupila do vznikajícího souboru PD patrně proto, že labilní kolektiv s nouzovým pracovním režimem nepokládala za vhodné první působiště. Její hlas byl ceněn pro svůj rozsah (g–c3), objem, dobré technické školení a bezpečnou intonaci. Měla přirozené herecké dispozice a byla schopna propracovat svůj dramatický projev. Na německých jevištích získala zkušenost v širokém repertoáru, v němž postupně našla jako svůj hlavní obor vysokodramatické sopránové role. V nich zdokonalovala své dispozice k dramaticky přesvědčivým projevům, s dobře skloubeným pěveckým a hereckým výkonem. B. Smetana, od 1866 kapelník PD, právě proto usiloval o její angažmá; během jejího krátkého působení v PD se skutečně povznesla kvalita interpretace velkých dramatických děl, když B. vystoupila jako Leonora (Beethoven: Fidelio), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Ifigenie (Gluck: Ifigenie v Aulidě) a Milada (Smetana: Dalibor), naposledy 6. 6. 1872 jako Recha (Halévy: Židovka).

Byla osobností ze Smetanova okruhu, a proto mladočeská strana, k níž byl Smetana počítán, využívala jejího jména v dobových polemikách o další směřování české opery. Mladočeská publicistika interpretovala její činnost v zahraničí jako vynucený exil a vedení PD před Smetanou bylo při každé příležitosti vyzýváno, aby jí nabídlo možnost práce v domácím souboru. Po uskutečnění pražského angažmá však těžká choroba B. nakonec nedovolila pěvecké schopnosti na domácí scéně plně rozvinout.


Role (v PD)

1865: Antonina (Donizetti: Belisar, j. h.); 1867, vše j. h.: Lidunka (Weber: Střelec kouzelník), Markéta (Gounod: Faust a Markéta), Norma (Bellini: Norma), Leonora (Verdi: Troubadour), Recha (Halévy: Židovka); 1868: Valentina (Meyerbeer: Hugenoti, j. h.), Růženka (Šebor: Nevěsta husitská), Abigail (Verdi: Nabuchonodosor), Donna Anna (Mozart: Don Juan); 1869: Lukrezie Borgia (Donizetti: Lukrezie Borgia), Pamina (Mozart: Kouzelná flétna), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika), Amalie (Auber: Maškarní ples krále Gustava III.), Jessonda (Spohr: Jessonda), Julie (Gounod: Romeo a Julie), Lejla (Bendl: Lejla), Alice (Meyerbeer: Robert ďábel), Ludiše (Smetana: Braniboři v Čechách); 1870: Blanka (Šebor: Blanka), Jitka (Bendl: Břetislav), Leonora (Beethoven: Fidelio), Milada (Smetana: Dalibor); 1871: Semiramis (Rossini: Semiramis), Julie (Rozkošný: Svatojanské proudy), Hraběnka (Mozart: Figarova svatba), Ifigenie (Gluck: Ifigenie v Aulidě); 1872: Recha (Halévy: Židovka).

Prameny a literatura

Dalibor 3, 1860, s. 63; 6, 1863, s. 63, 72, 111, 239, 280, 286–287; Deutscher Bühnen-Almanach [Berlin] 1863 až 1869; Slavoj 3, 1863, s. 56, 223, 210–211; 4, 1864, s. 100; Česká Thalia 1, 1867, s. 133–134; Dalibor 1, 1873, s. 140, 151, 156 [nekrolog na pokrač.]; Národní listy 24. 4. 1873 [Neruda, nekrolog s chybami]; Hudební listy 4, 1873, s. 139–140 [nekrolog]; Teuber III, s. 574; Bartoš: PD opera; J. Plavec: František Škroup, 1941.  •  Pazdírek; NDp; ČHS.

Životní události

  • 11. 6. 1841: narození, Praha
  • 21. 4. 1873: úmrtí, Velešice u Nového Bydžova

Další jména

Blazek , Blazeck , Aloisie, Ressová


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 60–61
Autor: Jitka Ludvová