Cuno, Heinrich: Porovnání verzí

Aktuální verze z 26. 6. 2017, 13:14

Psán též Kunow, Kuno, chybně Friedrich C. Mylně uváděno místo narození Pomořany. 1804–08 se v Lipsku učil knihkupectví a zde byla také 1804 vydána jeho první známá hra Vergeltung oder der alte Harfenist. 1808 hrál v Döbbelinově společnosti, 1808–10 vedl vlastní divadelní společnost, s níž působil v Bamberku a v Coburgu. 1812 přišel do Karlových Varů, kde se stal faktorem v knihkupectví Zum eisernen Kreuz u vdovy J. Franiekové. 1815–20 opět cestoval jako herec, patrně byl též členem společnosti G. Schantrocha, působící v jižních a západních Čechách. Poté se vrátil do Karlových Varů a s J. Franiekovou založil knihkupectví s půjčovnou knih. V květnu 1820 se tu setkal s J. W. Goethem, který ocenil jeho činnost osmiveršovou básní Herren Cuno. Pomáhal též T. Schantrochové udržet koncesi zemřelého manžela a jako tichý společník s ní vedl letní divadelní sezony, zpravidla od června do konce srpna. Po její smrti (5. 12. 1828) spolupracoval krátce i s jejím zetěm J. Lutzem, který rodinný podnik převzal. Zemřel předčasně na mozkovou příhodu. Byl ženat, jeho manželka Marie školila v Karlových Varech dívky v jemných ženských pracích.

S výjimkou časopiseckých drobností psal C. výhradně pro divadlo. Goedeke uvádí 18 jeho her (pomíjí první z roku 1804) a jednu redakci cizích podkladů pro divadelní text. Základ C. dramatického úspěchu položilo období 1813–18. Již 1813 uvedlo několik německých scén „romantický obraz z dávnověku“ Die Brautkrone, příběh o otrávené květinové koruně, kterou si nedopatřením nasadí nepravá osoba. Masově oblíbenou se stala hra Die Räuber auf Maria Culm oder Die Kraft des Glaubens. Prvním dochovaným dokladem o jejím uvedení je cedule z 20. 8. 1814 (společnost J. Tazlara v nejmenovaném, patrně západočeském divadle), i když většina literatury klade chybně premiéru na 13. 4. 1815, kdy byla hra uvedena v Divadle na Vídeňce. K pražské cenzuře přinesl autor text osobně 4. 7. 1814 a hra byla pro Prahu povolena s mnoha škrty a textovými změnami 5. 1. 1815. Zdejší premiéra ve Stavovském divadle se uskutečnila 21. 2. 1815, do konce autorova života zde byla hra uvedena 29krát. Tiskem vyšel text 1816 jako první C. divadelní publikace v karlovarském nakladatelství Franiekové. Děj je situován do západočeského historického poutního místa – na Maria Kulm. V okruhu německé dramatické literatury, který spojoval rytířské inspirace s romantickými impulzy hnutí Sturm und Drang, se kus stal prototypem lidové podívané („Volks-Schauspiel“), protože měl napínavý děj a skýtal možnost bohaté výpravy. Kritika o něm psala jako o literárním braku, vytýkala mu dějové nedostatky a trivialitu a doboví i pozdější inscenátoři jej výrazně upravovali. Přesto hra zůstávala na repertoáru, objevovala se zejména u německých kočovných společností a na konci 19. století vyšla znovu. Neúspěšnou operu Bibiana oder die Räuber auf Maria Kulm podle ní zkomponoval J. P. Pixis (1829).
C. nejrozšířenější hra zakotvila i na české scéně. Záhy po pražské německé premiéře pořídil J. N. Štěpánek český překlad Loupežníci na Chlumském vrchu (prem. 8. 9. 1815). Pod názvem druhého vydání Loupežníci na Chlumu byla v českém repertoáru Stavovského divadla do roku 1851 hrána 25krát a vstoupila i do české beletrie, kde její uvedení českými ochotníky často představuje charakteristický detail národního kulturní hnutí 19. století. 1926 byla v Praze natočena němá filmová „tragikomedie“ Loupežníci na Chlumu (dnes nezvěstná), která použila známý název, přenesla děj do nové doby, ale s původním příběhem měla málo společného.
Také další C. původní divadelní texty se svými náměty vázaly na české země. Zřícenina hradu na Andělské Hoře u Karlových Varů inspirovala hru Das Diadem oder Die Ruinen von Engelhaus, z okolí Lokte a Žatce vyšly Der steinerne Burggraf in Elbogen a posthumní Die Geistermühle bei Saaz oder Stummer Ritter, přímé západočeské inspirace měla apologie o založení města Karlovy Vary Die Gründung Kaiser-Karlsbad, již nedlouho po autorově smrti uvedl J. Lutz se společností T. Schantrochové (1. 8. 1829). C. kusy byly v západních Čechách hojně hrány, populární byly rovněž u německých kočovných společností v českých zemích. Např. repertoár brněnského německého divadla 1815–35 obsahoval jedenáct C. titulů (přičemž tři jsou  zřejmě úpravy cizích textů). Text Boleslau’s Verrat am Vaterlande oder die Zerstörung des Bergschlosses Zunky byl zřejmě variantou hry F. Rosenaua Boleslas oder Die Zerstörung von Zunky, autorem veselohry Die Kunst, wohlfeil und dabei gut zu leben mohl být C. Lebrün, předlohu pro C. hru Marie Kamilsky oder Verrat um Mitternacht byl zřejmě text A. Fischera. Podle francouzské předlohy napsal C. hru Die Schreckensnacht im Schlosse Paluzzi o skutečném zločinu ve Francii. Během C. života se v Praze hrála německy osmkrát (od 1818) a v českém překladu od J. N Štěpánka byla úspěšně uváděna pod názvem Hrůzná noc v zámku Paluzzi.
Anonymní vídeňský kritik posthumní premiéry C. hry Die Geistermühle bei Saaz oder Der stumme Ritter napsal, že autora k intenzívní literární aktivitě přivedla sazečská práce, že byl „geniálním básníkem“ a „autodidaktem noblesního formátu“. Přes neukončenost výzkumu je zřejmé, že C. byl ve své době velmi populárním dramatikem. S výjimkou hry Die Räuber auf Maria Culm však žádné jeho dílo nepřežilo.   

Hry

Die Brautkrone, t. 1811 Leipzig, prem. Hamburg 8. 10. 1813, Měst. divadlo Brno 31. 8. 1815 s podtitulem oder das Traumgesicht, StD 28. 9. 1821; Die Räuber auf Maria Culm oder Die Kraft des Glaubens, t. Karlsbad 1816, Spol. J. Tazlara 20. 8. 1814 – česky s tit. Loupežníci na Chlumském vrchu, p: J. N. Štěpánek 1815, StD 8. 9. 1815; Alles schriftlich oder Der Schlaukopf, dle C. Goldoniho, t. 1813 Leipzig, prem. Nürnberg 1. 12. 1817 – česky s tit. Chytroušek, p: J. Hýbl, Praha 1819, prem. StD 10. 10. 1824; Die Schreckensnacht im Schlosse Paluzzi, dle Mélesvillle, prem. Theater an der Wien 12. 8. 1818, Měst. divadlo Brno 12. 10. 1818 s podtitulem oder Klarissens Bluteid an der Leiche des Ermordeten – česky s tit. Hrůzná noc v zámku Paluzzi, p: J. N. Štěpánek, Praha 1832, prem. StD 22. 1. 1832; Vetter Benjamin aus Polen oder Der Achtgroschen-Vetter, t. Karlsbad 1822, prem. Hamburk 8. 10. 1818, StD 21. 1. 1819; Das Bild oder Die Bekanntschaft auf dem breiten Stein, t. Karlsbad 1824, prem. StD 25. 10. 1818; Das Diadem oder Die Ruinen von Engelhaus, t. Karlsbad 1821, prem. StD 8. 4. 1821 (Goedeke uvádí prem. München, Isa-Thortheater, září 1821) – česky s tit. Andělská hora aneb dceřina vina a otcova pomsta, p: Sv. K. Doudlebský, nevyd.,  prem. StD 10. 5. 1840; Dankbarkeit und Fürstenmilde, Sittengemälde, t. 1807 Glogau, prem. Měst. divadlo Brno 30. 11. 1821; Der steinerne Burggraf in Elbogen, t. 1829 Karlsbad, prem. Měst. divadlo Brno 16. 4. 1827 s tit. Die Vergeltung oder Der steinerne Burggraf in Elbogen; Die Gründung von Kaiser-Karlsbad, h: F. Langer, t. 1829 Karlsbad, prem. Karlsbad 1. 8. 1829; Die Geistermühle bei Saaz oder Der stumme Ritter, prem. Theater an der Wien 27. 12. 1834. 

Prameny

SOkA Karlovy Vary: Matrika zemřelých Karlovy Vary Karlsbad, Thermae Carolinae, 1794-1834, Karlovy Vary 026, snímek č. 193, s. 187 [též informace o C. místu narození, dožitém věku a že byl evangelického vyznání. C. byl pohřben 2. 4. 1829 na zrušeném hřbitově sv. Ondřeje, podle informace Hřbitovní správy a Muzea Karlovy Vary z 18. 5. 2016 je náhrobek přenesen do lapidária v Muzeu Karlovy Vary. V téže matrice je na snímku č. 203 zapsáno úmrtí jeho manželky Marie 5. 11. 1830]; Fond Archiv města Karlovy Vary, Knihy, inv. č. 1131, kart. 986, zvl. s. 112, 120–134, rkp.; L. A. Stöhr: Denkwürdigkeiten der königl. Stadt Karlsbad, díl IV [korespondence C. s vysokým chebským úředníkem Stöhrem z 20. 12. 1828 až 20. 1. 1829 ohledně hry Die Gründung Kaiser-Karlsbad + cedule].

SOkA Cheb: fond 1, karton 251, fasc. 327 A 955/1, od 1810 [sbírka cedulí].

NA Praha: fond Presidium čes. král. zem. gubernia, PM PG 218, Protokol divadelní censury 1811-1817, rok 1815, č. 2.

NMd: cedule Stavovského divadla Die Räuber auf Maria Culm, 17. 3. 1815, H6C – 19072 [na ceduli informace o provedení z rkp.].

ÖNB Wien: Sammlung von Handschriften und alten Drucken, korespondence z roku 1811 a 1816. 

Literatura

Taschenbuch für Schauspiele und Schauspielfreunde für das Jahr 1816, Stuttgart–München 1816, s. 207 [Die Räuber auf Maria Culm zmíněni mezi repertoárem pražského divadla 1815/1816]; J. W. Goethe: Herren Cuno, Abend Zeitung (Dresden) 4, 1820, č. 163, s. 503; Wiener Theater-Zeitung, 27, 1834, č. 259, s. 1037 [recenze hry Die Geistermühle bei Saaz]; Kwěty české (Praha) 1, 1834, č. 6, s. 47 [recenze prvního uvedení Loupežníků na Chlumském vrchu ve StD]; A. John: Wallfahrtskirche Maria Kulm im Egerlande. In: Unser Egerland. Monatsschrift für Volks- und Heimatkunde, 18, 1914, č. 1, s. 1–4 [zde datum premiéry na s. 2], č. 2/3, s. 20–23, č. 4, s. 35–40; A. Jesinger: Cunos „Räuber auf Maria-Kulm“, Unser Egerland, 21, 1917, č. 1, s. 1–3, č. 2, s. 9–11, č. 3, s. 18–20 [datum pražské premiéry]; K. Goedeke: Grundriss zur Geschichte der deutschen Dichtung aus den Quellen, Bd. XI/2, 1953, s. 78–80, 1808 [podrobný soupis C. her, C. hercem Döbbelinovy společnosti, chybně uvedený bibliogr. údaj práce A. Jesingera]; Vondráček I., II. [uvedení her v čes. překladu]; F. Falzmann: H. C. Cuno, Wanderschauspieler, Bühnenschriftsteller und Buchhändler, Jahrbuch des Wiener Goethe-Vereins, Wien 1970, s. 82; Český hraný film I, 1898 – 1930, Praha 1995, s. 108 [bibliografie k nezvěstnému filmu]; F. Černý: Divadelní život v Jaroměři 1819-1918, Praha 2003; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307; R. Angermüller: Wenzel Müller und „sein“ Leopoldstädter Theater, Wien–Köln–Weimar 2010 [vídeňská provedení C. her]; G. Marinelli-König: Die Böhmische Länder in den Wiener Zeitschriften des Vormärz I. (1805–1848), Wien 2011, s. 81–84; P. Pavlovský: Bestseller jevišť českých i německých, DN (Praha), 21, 2012, č. 17, s. 10; Cuno, Heinrich, Carl-Maria-von-Weber-Gesamtausgabe [online]. [cit. 12. 10. 2016]. URL: http://www.weber-gesamtausgabe.de/de/Suche?q=Cuno+Heinrich.

ADB, AthL, BSČZ [loutkové hry podle C.], Burachovič [životopisné údaje: v učení v Lipsku, faktorem v knihkupectví Zum eisernen Kreuz], HD [in Joseph Anton Lutz, s. 313, in Georg Schantroch, s. 463], Kosch Th, Ulrich; Laiske, Wurmová

Vznik: 2017
Autor: Jitka Ludvová