Myron, Jiří: Porovnání verzí
nahoru...
m |
|||
| (Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 27: | Řádka 27: | ||
Koncem 1920 se vrátil do Kladna, pro neshody s divadelním Družstvem byl však na konci sezony propuštěn. 1921−23 působil v olomouckém Českém divadle, kde se mu dostalo řady hereckých i režijních příležitostí. Přesto nebyl v divadle spokojen a 1923 přijal nabídku tehdejšího nového ředitele Národního divadla moravskoslezského F. Uhlíře. Za uměleckou práci v ostravském divadle obdržel 1937 Cenu města Ostravy; v angažmá zde zůstal doživotně. | Koncem 1920 se vrátil do Kladna, pro neshody s divadelním Družstvem byl však na konci sezony propuštěn. 1921−23 působil v olomouckém Českém divadle, kde se mu dostalo řady hereckých i režijních příležitostí. Přesto nebyl v divadle spokojen a 1923 přijal nabídku tehdejšího nového ředitele Národního divadla moravskoslezského F. Uhlíře. Za uměleckou práci v ostravském divadle obdržel 1937 Cenu města Ostravy; v angažmá zde zůstal doživotně. | ||
| − | Do Ostravy přišel jako zkušený charakterní herec, který od mládí rozvíjel realistické herectví s propracovanou psychologií postav. Pod vedením režiséra a šéfa činohry J. Škody '''M.''' herecký vývoj ve třicátých letech dospěl svého vrcholu. Jeho herectví se prohloubilo a směřovalo k promyšlenějšímu syntetickému obrysu postav se značným tvůrčím rozpětím. Rostl spolu s náročnými hereckými úkoly, které dostával. Jednalo se především o hlavní postavy v Shakespearových hrách ''Večer tříkrálový'', ''Julius Caesar'', ''Veselé ženy windsorské'', ''Král Lear''. Do 1936 hrál často i v operetě. V pomnichovském období, 1938, předvedl strhující výkon v roli Jana Žižky z Trocnova ve stejnojmenné Tylově hře. Dokázal vystihnout dominantní, povýšenecké, vnitřně rozvrácené postavy Prochora Borisoviče Chrapova v Gorkého ''Vasse Železnovové'', Marmeladova v Dostojevského ''Zločinu a trestu'' nebo Ephraima Cabota v O’Neillově ''Toužení pod jilmy''. V období války pak s těmito postavami kontrastovaly jemně lyricky pojaté role v dramatech F. Šrámka ''Plačící satyr'' a ''Léto''. Výjimečné herecké výkony podával i po válce (Chan Kublaj v O’Neillově hře ''Milionový Marco'', Jegor Bulyčov ve stejnojmenném Gorkého díle nebo Joe Keller v Millerově hře ''Všichni moji synové'', kterou také režíroval). Naposledy vystoupil 1. 1. 1954 v roli Millera v inscenaci Schillerova dramatu ''Úklady a láska''. | + | Do Ostravy přišel jako zkušený charakterní herec, který od mládí rozvíjel realistické herectví s propracovanou psychologií postav. Pod vedením režiséra a šéfa činohry J. Škody '''M.''' herecký vývoj ve třicátých letech dospěl svého vrcholu. Jeho herectví se prohloubilo a směřovalo k promyšlenějšímu syntetickému obrysu postav se značným tvůrčím rozpětím. Rostl spolu s náročnými hereckými úkoly, které dostával. Jednalo se především o hlavní postavy v Shakespearových hrách ''Večer tříkrálový'', ''Julius Caesar'', ''Veselé ženy windsorské'', ''Král Lear''. [[File:Myronjedna.jpg|left|300px|Jiří Myron jako Lear (W. Shakespeare: Král Lear, Národní divadlo moravskoslezské, 1937), fotograf neuveden. Sbírka Slezského zemského muzea, sign. JI 374/9.]]Do 1936 hrál často i v operetě. V pomnichovském období, 1938, předvedl strhující výkon v roli Jana Žižky z Trocnova ve stejnojmenné Tylově hře. Dokázal vystihnout dominantní, povýšenecké, vnitřně rozvrácené postavy Prochora Borisoviče Chrapova v Gorkého ''Vasse Železnovové'', Marmeladova v Dostojevského ''Zločinu a trestu'' nebo Ephraima Cabota v O’Neillově ''Toužení pod jilmy''. V období války pak s těmito postavami kontrastovaly jemně lyricky pojaté role v dramatech F. Šrámka ''Plačící satyr'' a ''Léto''. Výjimečné herecké výkony podával i po válce (Chan Kublaj v O’Neillově hře ''Milionový Marco'', Jegor Bulyčov ve stejnojmenném Gorkého díle nebo Joe Keller v Millerově hře ''Všichni moji synové'', kterou také režíroval). Naposledy vystoupil 1. 1. 1954 v roli Millera v inscenaci Schillerova dramatu ''Úklady a láska''. |
Přestože '''M.''' byl především hercem, režijní tvorba dotvářela jeho umělecký profil. Režíroval již v divadlech v Kladně, Olomouci a posléze i v Ostravě (do 1948). V první ostravské sezoně 1923/24 nastudoval dokonce devět her, později počet režií klesl. Šéf činohry J. Škoda měl vliv nejen na jeho herecký růst, ale též na režijní práci. '''M.''' měl smysl pro stavbu inscenace a prostorové rozvržení. S výjimečnou schopností práce s herci podřizoval jednotlivé postavy celkovému inscenačnímu záměru. Režíroval povětšině konverzační a soudobé hry. K divácky nejúspěšnějším patřily ''Jízdní hlídka'' F. Langera, ''Morálka paní'' ''Dulské'' Gabriely Zapolské a Tolstého ''Anna Karenina''. Po 1945 režíroval i operu (např. Smetanovu ''Hubičku''). | Přestože '''M.''' byl především hercem, režijní tvorba dotvářela jeho umělecký profil. Režíroval již v divadlech v Kladně, Olomouci a posléze i v Ostravě (do 1948). V první ostravské sezoně 1923/24 nastudoval dokonce devět her, později počet režií klesl. Šéf činohry J. Škoda měl vliv nejen na jeho herecký růst, ale též na režijní práci. '''M.''' měl smysl pro stavbu inscenace a prostorové rozvržení. S výjimečnou schopností práce s herci podřizoval jednotlivé postavy celkovému inscenačnímu záměru. Režíroval povětšině konverzační a soudobé hry. K divácky nejúspěšnějším patřily ''Jízdní hlídka'' F. Langera, ''Morálka paní'' ''Dulské'' Gabriely Zapolské a Tolstého ''Anna Karenina''. Po 1945 režíroval i operu (např. Smetanovu ''Hubičku''). | ||
| Řádka 73: | Řádka 73: | ||
SZM v Opavě: divadelní podsbírka, sign. GI 72/15 Smuteční oznámení, 1954.</ee:bibliography_content> | SZM v Opavě: divadelní podsbírka, sign. GI 72/15 Smuteční oznámení, 1954.</ee:bibliography_content> | ||
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
| − | <ee:bibliography_content>L. T. [Ladislav Třenecký], ''Duch času'' 10. 2. 1935 (Caesar); -drko- [Karel Otto], ''České slovo'' 24. 1. 1937 (Král Lear); Dr. V. M. [Vojtěch Martínek], ''Moravskoslezský deník'' 24. 1. 1937 (Král Lear); -drko- [Karel Otto], ''České slovo'' 21. 2. 1937 (Baron Krüg, Bílá nemoc); L. T. [Ladislav Třenecký], ''Duch času'' 9. 10. 1938 (Jan Žižka z Trocnova) + ''Denní noviny'' 15. 9. 1940 (Pygmalion) + Český Jannings, ''Divadlo ''27, 1940, s. 47−48; -drko- [Karel Otto], ''České slovo'' 15. 9. 1940 (Pygmalion); M. [Vojtěch Martínek], ''Moravskoslezský deník'' 15. 9. 1940 (Pygmalion); F. Bergman: 20 let umělecké práce J. M., ''České slovo'' 5. 8. 1942; nesign.: Nový ředitel Českého divadla moravskoostravského, ''Ostravská Národní práce'' 25. 11. 1942; V. Novák: J. M., ''Divadlo'' 29, 1943, s. 73; J. Pacl: J. M. ředitelem, ''Divadlo'' 30, 1943, s. 11; vn: Šedesátiny J. M., ředitele ČDMO, ''Ostravská Národní práce'' 6. 7. 1944; J. Pacl: Herec J. M., ''Divadlo'' 1, 1949, s. 113 ● nekrology: M. Holub − J. Veselský, ''Za nové zákulisí ''4, 1954, č. 1−2, s. 1; T. Hodanová, tamtéž, s. 2; B. Křanovský, ''Nová svoboda'' 27. 1. 1954; I. Stolařík, ''Slezský sborník'' 42, 1954, s. 248 ● M. Rusinský: Vzpomínka na J. M., ''Svobodné slovo'' 1. 2. 1974; E. Sýkorová-Čápová – M. Weimann: ''60 let'' ''Státního divadla v Ostravě'', Ostrava 1980, s. 96−99, 101−105, 108−114, 282, 393−394; M. Zbavitel: ''J. M.'', Ostrava 1980 + Herectví lidské pravdivosti, ''Nová svoboda'' 10. 7. 1984 + Herec hluboké lidské pravdy, ''Kulturní měsíčník ''2, 1984, č. 7−8, s. 15 + Sté narození J. M., ''Scéna'' 9, 1984, č. 12−13, s. 2 + ''Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry'', Ostrava 1985, passim + Památce J. M., ''Svoboda'' 25. 1. 1994 + ''Hrst divadelních zázraků'', Opava 2001, s. 149−152; J. M. in Česko-Slovenská filmová databáze, (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://www.csfd.cz/tvurce/27500-jiri-myron/. | + | <ee:bibliography_content>L. T. [Ladislav Třenecký], ''Duch času'' 10. 2. 1935 (Caesar); -drko- [Karel Otto], ''České slovo'' 24. 1. 1937 (Král Lear); Dr. V. M. [Vojtěch Martínek], ''Moravskoslezský deník'' 24. 1. 1937 (Král Lear); -drko- [Karel Otto], ''České slovo'' 21. 2. 1937 (Baron Krüg, Bílá nemoc); L. T. [Ladislav Třenecký], ''Duch času'' 9. 10. 1938 (Jan Žižka z Trocnova) + ''Denní noviny'' 15. 9. 1940 (Pygmalion) + Český Jannings, ''Divadlo ''27, 1940, s. 47−48; -drko- [Karel Otto], ''České slovo'' 15. 9. 1940 (Pygmalion); M. [Vojtěch Martínek], ''Moravskoslezský deník'' 15. 9. 1940 (Pygmalion); F. Bergman: 20 let umělecké práce J. M., ''České slovo'' 5. 8. 1942; nesign.: Nový ředitel Českého divadla moravskoostravského, ''Ostravská Národní práce'' 25. 11. 1942; V. Novák: J. M., ''Divadlo'' 29, 1943, s. 73; J. Pacl: J. M. ředitelem, ''Divadlo'' 30, 1943, s. 11; vn: Šedesátiny J. M., ředitele ČDMO, ''Ostravská Národní práce'' 6. 7. 1944; J. Pacl: Herec J. M., ''Divadlo'' 1, 1949, s. 113 ● nekrology: M. Holub − J. Veselský, ''Za nové zákulisí ''4, 1954, č. 1−2, s. 1; T. Hodanová, tamtéž, s. 2; B. Křanovský, ''Nová svoboda'' 27. 1. 1954; I. Stolařík, ''Slezský sborník'' 42, 1954, s. 248 ● M. Rusinský: Vzpomínka na J. M., ''Svobodné slovo'' 1. 2. 1974; E. Sýkorová-Čápová – M. Weimann: ''60 let'' ''Státního divadla v Ostravě'', Ostrava 1980, s. 96−99, 101−105, 108−114, 282, 393−394; M. Zbavitel: ''J. M.'', Ostrava 1980 + Herectví lidské pravdivosti, ''Nová svoboda'' 10. 7. 1984 + Herec hluboké lidské pravdy, ''Kulturní měsíčník ''2, 1984, č. 7−8, s. 15 + Sté narození J. M., ''Scéna'' 9, 1984, č. 12−13, s. 2 + ''Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry'', Ostrava 1985, passim + Památce J. M., ''Svoboda'' 25. 1. 1994 + ''Hrst divadelních zázraků'', Opava 2001, s. 149−152; J. M. in Česko-Slovenská filmová databáze, (online, cit. 29. 9. 2016), URL: [http://www.csfd.cz/tvurce/27500-jiri-myron/ http://www.csfd.cz/tvurce/27500-jiri-myron/]. |
| − | Biografický slovník Slezska | + | Biografický slovník Slezska, ČBS, EDS, Fikejz – Film II, Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy |
| + | |||
| + | |||
| + | <p style="text-align: center;">[[File:Myrondva.jpg|x400px|Jiří Myron jako Miller (F. Schiller: Úklady a láska, Státní divadlo Ostrava, 1952), fotograf neuveden. Sbírka Slezského zemského muzea, sign. JI 55/1.]] [[File:Myronctyri.jpg|x400px|Jiří Myron jako Jegor Bulyčov (M. Gorkij: Jegor Bulyčov a ti druzí, Státní divadlo Ostrava, 1949), fotograf neuveden. Sbírka Slezského zemského muzea, sign. JI 78.]] [[File:Myrontri.jpg|x400px|Jiří Myron jako Král Oinomaos (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy, Národní divadlo moravskoslezské, 1925), fotograf neuveden. Sbírka Slezského zemského muzea, sign. JI 384/28.]]</p></ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Aktuální verze z 17. 5. 2021, 13:35
Umělec širokého rozhledu, výrazný psychologicko-realistický herec a režisér. Spoluutvářel umělecký profil nově vzniklých stálých českých divadel v Kladně, Olomouci, a především v Ostravě (1923–54), kde jeho umělecký vývoj vrcholí. Stává se šéfem činohry a ředitelem divadla, které dodnes nese jeho jméno.
Vlastním jménem Bohumil Jan Prošek, narodil se jako druhorozený syn Karla a Františky P. Otec, četnický závodčí, záhy přijal místo sluhy u c. k. zemské školní rady a přestěhoval se i s rodinou do Prahy, kde malý Bohumil začal chodit do české obecné školy na Starém Městě. Po ukončení Skřivanovy obchodní školy v Praze studoval na Československé obchodní akademii v Resslově ulici, kterou nedokončil, nicméně spřátelil se zde s J. Haškem. Nastoupil na místo kancelářského pomocníka v účtárně c. k. místodržitelství pro Čechy, kde jako zřízenec pracoval také jeho otec. V květnu 1904 odešel proti jeho vůli ke kočovné divadelní společnosti R. Pohorské-Reindlové. Dále krátce hrál u společností K. Stockého, A. Kavalírové-Květenské, V. Housy, J. Blažka a M. Táborské. Na naléhání otce se 1909 vrátil do Prahy. V listopadu 1910 se oženil s Kateřinou Benátskou, majitelkou dámského krejčovského salónu v Kladně (1919 se rozvedli, 1930 znovu uzavřeli manželství). Vzhledem k sňatku požádal v srpnu 1911 o přeložení z pražského c. k. místodržitelství na c. k. okresní hejtmanství v Kladně, kde se připojil k místním ochotníkům jako herec a režisér. Když bylo 1915 založeno Stálé divadlo v Kladně, stal se jeho externím hercem. Po vzniku Československa měl být 1919 služebně přeložen na Slovensko, proto opustil státní službu a začal se plně věnovat herectví v kladenském divadle. Počátkem sezony 1919/20 odešel do Prahy, kde vypomáhal v divadlech, od dubna 1920 působil ve Vinohradské zpěvohře. V té době spolupracoval také s filmem (Probuzené svědomí, 1919, Za čest vítězů a Dvě matky, 1920, později se objevil ve snímku politického dramatu J. Kadára a E. Klose Únos, 1952).
Koncem 1920 se vrátil do Kladna, pro neshody s divadelním Družstvem byl však na konci sezony propuštěn. 1921−23 působil v olomouckém Českém divadle, kde se mu dostalo řady hereckých i režijních příležitostí. Přesto nebyl v divadle spokojen a 1923 přijal nabídku tehdejšího nového ředitele Národního divadla moravskoslezského F. Uhlíře. Za uměleckou práci v ostravském divadle obdržel 1937 Cenu města Ostravy; v angažmá zde zůstal doživotně.
Do Ostravy přišel jako zkušený charakterní herec, který od mládí rozvíjel realistické herectví s propracovanou psychologií postav. Pod vedením režiséra a šéfa činohry J. Škody M. herecký vývoj ve třicátých letech dospěl svého vrcholu. Jeho herectví se prohloubilo a směřovalo k promyšlenějšímu syntetickému obrysu postav se značným tvůrčím rozpětím. Rostl spolu s náročnými hereckými úkoly, které dostával. Jednalo se především o hlavní postavy v Shakespearových hrách Večer tříkrálový, Julius Caesar, Veselé ženy windsorské, Král Lear.
Přestože M. byl především hercem, režijní tvorba dotvářela jeho umělecký profil. Režíroval již v divadlech v Kladně, Olomouci a posléze i v Ostravě (do 1948). V první ostravské sezoně 1923/24 nastudoval dokonce devět her, později počet režií klesl. Šéf činohry J. Škoda měl vliv nejen na jeho herecký růst, ale též na režijní práci. M. měl smysl pro stavbu inscenace a prostorové rozvržení. S výjimečnou schopností práce s herci podřizoval jednotlivé postavy celkovému inscenačnímu záměru. Režíroval povětšině konverzační a soudobé hry. K divácky nejúspěšnějším patřily Jízdní hlídka F. Langera, Morálka paní Dulské Gabriely Zapolské a Tolstého Anna Karenina. Po 1945 režíroval i operu (např. Smetanovu Hubičku).
M. byl organizačně schopný a celoživotně se zajímal o divadelní dění v širším kontextu. 1936−38 byl českým předsedou ostravské pobočky protifašistického Klubu českých a německých divadelních pracovníků. Výrazně se podílel na budování ostravského činoherního souboru ve třicátých letech a v nejsložitějším protektorátním období byl ředitelem divadla (1942−46) a zároveň šéfem činohry (1942−44). Po válce se zasloužil o rozšíření uměleckého provozu divadla na dvě scény a sestavil nově soubor.
Po jeho smrti bylo tehdejší Lidové divadlo (bývalý Národní dům) přejmenováno na Divadlo Jiřího Myrona (1954).
Role
Stálé divadlo v Kladně
Don Pedro (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) − 1916; Prof. Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion, i ČDO 1921) − 1917; Osvald Alving (H. Ibsen: Příšery) − 1918; Lord Goring (O. Wilde: Ideální manžel) − 1919; Antonio (W. Shakespeare: Kupec benátský), Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, i ČDO 1921) − 1921.
České divadlo v Olomouci
Major Verrat (R. Rolland: Vlci), Lord Caversham (O. Wilde: Ideální manžel, i NDM 1926), Vávra (A. Mrštík − V. Mrštík: Maryša) − 1921; Geront (Molière: Šibalství Skapinova), Josef Roškot (F. Šrámek: Měsíc nad řekou), Fedor Karamazov (F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi, i NDM 1926) − 1922; Jiří Duval (A. Dumas: Dáma s kaméliemi, i NDM 1929), Tobiáš Říhal (W. Shakespeare: Večer tříkrálový, i NDM 1923, 1932), Joe Vilím (F. Langer: Velbloud uchem jehly, i NDM 1934) − 1923.
Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
(České divadlo moravskoostravské 1941−44, Zemské divadlo Ostrava 1945−48, Státní divadlo Ostrava 1948−95)
Ředitel divadla (M. Brod: Půl srdce) − 1923; Jakub Bušek (L. Stroupežnický: Naši furianti) − 1924; Král Oinomaos (J. Vrchlický − Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Danton (R. Rolland: Danton) − 1925; Král Tantalos (J. Vrchlický −Z. Fibich: Smír Tantalův, i 1940), Kníže Borghese (J. Strauss: Terezina) − 1926; Tomáš Slumm (F. Langer: Grandhotel Nevada, i 1935, SDO 1948), Velkokníže (F. Lehár: Carevič) − 1927; Egeus (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) − 1928; Kaluža (R. Medek: Plukovník Švec), Richard (L. Frank: Karel a Anna) − 1929; Claudius (W. Shakespeare: Hamlet) − 1930; Jan Žižka z Trocnova (A. Dvořák: Husité), František Palacký (E. Synek: Dvojí tvář) − 1934; Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar) – 1935; Prof. Václav Junek (V. Werner: Lidé na kře), Sir John Falstaff (W. Shakespeare: Veselé ženy windsorské), Barborka (F. Langer: Periferie) − 1936; Lear (W. Shakespeare: Král Lear), Baron Krüg (K. Čapek: Bílá nemoc), Prochor Borisovič Chrapov (M. Gorkij: Vassa Železnovova) – 1937; Jan Žižka z Trocnova (J. K. Tyl: Jan Žižka z Trocnova) − 1938; Mikuláš Vodňanský (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Marmeladov (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Zločin a trest) − 1939; Edvard Moulton-Barrett (R. Besier: Alžběta Browningová), Ephraim Cabot (E. O’Neill: Toužení pod jilmy), Miller (F. Schiller: Úklady a láska, i SDO 1952) − 1940; Generál Siriani (A. de Benedetti: Třicet vteřin lásky), Jan Maria Kalvach (F. Šrámek: Plačící satyr), Kardinál Mendoza (H. H. Ortner: Isabela Španělská) − 1941; Farář Hora ((F. Šrámek: Léto) − 1943; Gero (A. Jirásek: Gero) − 1945; Mastakov (M. Gorkij: Stařík), Faltys (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory) − 1946; Chan Kublaj (E. O’Neill: Milionový Marco), Karpov (K. G. Paustovskij: Vítězná noc), Kryšpín Vejvoda + Starý Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř), Gromilov (A. N. Ostrovskij: Talenty a ctitelé), Josef Roškot (F. Šrámek: Měsíc nad řekou) − 1947; Joe Keller (A. Miller: Všichni moji synové), Perun (J. Toman: Slovanské nebe) − 1948; Dědeček Baburina (A. Galič − K. Isajev: Volá vás Tajmyr), Jegor Bulyčov (M. Gorkij: Jegor Bulyčov), Opat (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Čeněk z Wartenberka (F. Rachlík: Žižka /Hodina předjitřní/), Groznov (A. N. Ostrovskij: Pravda je hezká, ale štěstí je lepší) − 1949; Griňov (A. Sofronov: Moskevský charakter), Valdek (A. Zápotocký, dram. J. Nezval: Vstanou noví bojovníci), Uhorčík (J. Mahen: Jánošík), Langdon (A. D’Usseau − J. Gow: Hluboké kořeny), Blizňuk (N. Vinnikov: Slavík a přehrada) − 1950; Kopecký (A. Jirásek: Otec), Ljapkin-Ťapkin (N. V. Gogol: Revisor), Prokofij (A. Kron: Kandidát strany), Občan (J. S. Burjakovskij: Lidé, bděte!), Železnov (M. Gorkij: Vassa Železnovova) − 1951; Rouček (J. Klíma: Štěstí nepadá s nebe), Hospodský (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Bodajev (A. N. Ostrovskij: Les), Berg (V. Sobko: Život začíná znovu) − 1952; Mnich (A. Jirásek: Jan Roháč), Jelínek (J. S. Burjakovskij: Praha zůstane má), Stařec (V. V. Ivanov: Obrněný vlak 14-69) − 1953; Karel Třebický (J. F. Fischer: Lišák Pedro) − 1954.
Režie
Stálé divadlo v Kladně
J. Hruška: Znak − 1917; K. Schönherr: Ďáblice, i ČDO 1921, P. Bourget: Tribun − 1921.
České divadlo v Olomouci
R. Rolland: Vlci, J. Kvapil: Oblaka − 1921; H. Ibsen: Nora, F. Šrámek: Měsíc nad řekou, J. Mahen: Jánošík − 1922.
Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
(České divadlo moravskoostravské 1941−44, Zemské divadlo Ostrava 1945−48, Státní divadlo Ostrava 1948−95)
M. P. Arcybašev: Vášeň − 1923; H. Kottow: Paní Rosa − 1924; M. Mayo: Naše miminko, H. Nathansen: Průlom − 1926; A. Bernard: Šofér, F. Molnár: Hra na zámku − 1927; H. Kistemaeckers: Bloudící otrokyně − 1928; A. Dumas: Dáma s kaméliemi − 1929; W. S. Maugham: Posvátný plamen, P. Armont: Dobrodružství paní Heleny − 1930; S. Passeur: Žena, která si koupila muže, N. Coward: Weekend, R. Berkeley: Dovolená ve Francii − 1931; S. Passeur: Řetězy, P. Hell: Dceruška, L. Doillet: Pan lékárník Bourrachon − 1932; J. Bojer: Walewská a Napoleon, E. Knoblauch: Faun mezi lidmi (i výprava), W. S. Maugham: Společenská smetánka − 1933; J. Deval: Tovaryš, A. Birabeau: Slečna sestřička − 1934; L. N. Tolstoj, dram. J. Bor: Anna Karenina, F. Langer: Jízdní hlídka, J. de Letraz: Miláček − 1935; L. Fodor: Maturita − 1936; G. Zapolska: Morálka paní Dulské (i scéna), H. Bernstein: Láska − 1937; G. Jeningsová: Trampoty s rodinou, J. Deval: Slečna panská, A. Birabeau: V mateřské náruči − 1938; L. Stroupežnický: Mikuláš Dačický z Heslova, J. Grmela: Ta pravá (i scéna) − 1939; B. Björnson: Zeměpis a láska, G. Hauptmann: Bobří kožich, H. Coubier: Aimée − 1940; A. Benedetti: Třicet vteřin lásky − 1941; Z. Winter − Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář − 1941; H. Vuolijoki: Chléb na Niskavuori − 1942; F. Sokol-Tůma: Staříček Holuša, V. Štěch: Třetí zvonění − 1946; M. Pucová: Svět bez nenávisti, B. Smetana: Hubička, M. Stehlík: Vesnice Mladá − 1947; S. E. Nováček: Jean, A. Miller: Všichni moji synové − 1948; A. Kornejčuk: Případ chirurga Platona Krečeta − 1948.
Teatralia
Alexandr Kantor, in Národní divadlo moravskoslezské 1919−1929, Moravská Ostrava 1929, s. 82−86; Alexandr Kantor, Divadlo 16, 1929, s. 20; Ostrava drahá, pracovitá, divadelní, Divadlo 24, 1938, s. 5; Umění se staví čelem k lidu, Ostravská Národní práce 1. 12. 1942; Vzpomínám na setkání s ním, Nová svoboda 25. 3. 1953 [u příležitosti úmrtí prezidenta K. Gottwalda vzpomínka na představení odehraná na I. krajském sjezdu komunistické strany v Ostravě v sezoně 1922/23 a na Pražském hradě 11. 9. 1950].
Prameny
SOA v Třeboni: Archivní fond: Sbírka matrik Jihočeského kraje, 1587−1949 (1952), č. NAD 24, inv. č. 1851, poř. č. 9, Matrika narozených v Humpolci, s. 290, vč. úředního záznamu o změně jména a příjmení z roku 1951, (online, cit. 29. 9. 2016), URL: https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=3&id=3939&page=292&lang=cs.
Archiv NDM: Soupis rolí (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://www.ndm.cz/cz/osoba/4167-myron-jiri.html.
SZM v Opavě: divadelní podsbírka, sign. GI 72/15 Smuteční oznámení, 1954.
Literatura
L. T. [Ladislav Třenecký], Duch času 10. 2. 1935 (Caesar); -drko- [Karel Otto], České slovo 24. 1. 1937 (Král Lear); Dr. V. M. [Vojtěch Martínek], Moravskoslezský deník 24. 1. 1937 (Král Lear); -drko- [Karel Otto], České slovo 21. 2. 1937 (Baron Krüg, Bílá nemoc); L. T. [Ladislav Třenecký], Duch času 9. 10. 1938 (Jan Žižka z Trocnova) + Denní noviny 15. 9. 1940 (Pygmalion) + Český Jannings, Divadlo 27, 1940, s. 47−48; -drko- [Karel Otto], České slovo 15. 9. 1940 (Pygmalion); M. [Vojtěch Martínek], Moravskoslezský deník 15. 9. 1940 (Pygmalion); F. Bergman: 20 let umělecké práce J. M., České slovo 5. 8. 1942; nesign.: Nový ředitel Českého divadla moravskoostravského, Ostravská Národní práce 25. 11. 1942; V. Novák: J. M., Divadlo 29, 1943, s. 73; J. Pacl: J. M. ředitelem, Divadlo 30, 1943, s. 11; vn: Šedesátiny J. M., ředitele ČDMO, Ostravská Národní práce 6. 7. 1944; J. Pacl: Herec J. M., Divadlo 1, 1949, s. 113 ● nekrology: M. Holub − J. Veselský, Za nové zákulisí 4, 1954, č. 1−2, s. 1; T. Hodanová, tamtéž, s. 2; B. Křanovský, Nová svoboda 27. 1. 1954; I. Stolařík, Slezský sborník 42, 1954, s. 248 ● M. Rusinský: Vzpomínka na J. M., Svobodné slovo 1. 2. 1974; E. Sýkorová-Čápová – M. Weimann: 60 let Státního divadla v Ostravě, Ostrava 1980, s. 96−99, 101−105, 108−114, 282, 393−394; M. Zbavitel: J. M., Ostrava 1980 + Herectví lidské pravdivosti, Nová svoboda 10. 7. 1984 + Herec hluboké lidské pravdy, Kulturní měsíčník 2, 1984, č. 7−8, s. 15 + Sté narození J. M., Scéna 9, 1984, č. 12−13, s. 2 + Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, passim + Památce J. M., Svoboda 25. 1. 1994 + Hrst divadelních zázraků, Opava 2001, s. 149−152; J. M. in Česko-Slovenská filmová databáze, (online, cit. 29. 9. 2016), URL: http://www.csfd.cz/tvurce/27500-jiri-myron/.
Biografický slovník Slezska, ČBS, EDS, Fikejz – Film II, Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy
Životní události
- 7. 7. 1884: narození, Humpolec u Pelhřimova (CZ)
- 25. 1. 1954: úmrtí, Ostrava (CZ)
Další jména
Prošek Bohumil Jan
Vazby
H
Vznik: 2016
Autor: Sylva Pracná
