Lehmann, Marie: Porovnání verzí
nahoru...
m |
m |
||
| Řádka 24: | Řádka 24: | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
<div> | <div> | ||
| − | Dcera zpěvačky a harfistky Marie L.-Löw (1809–1885), s níž bývá zaměňována. Sestra zpěvačky Lilli L.-Kalischové (1848–1929), angažované též ve StD v Praze. (Není příbuzná s Lotte L., čestnou členkou vídeňské Státní opery.) Od 1853 žila s matkou a sestrou v Praze, kde byla její matka harfistkou StD. Matka ji učila zpěvu a přivedla ji do ochotnického Mikulášského divadla na Starém Městě. 1867 debutovala '''L. '''v Lipsku profesionálně jako Anička (Weber: ''Der Freischütz''). S obtížemi získávala první angažmá v Hamburku, Kolíně n. R. a v Breslau [ | + | Dcera zpěvačky a harfistky Marie L.-Löw (1809–1885), s níž bývá zaměňována. Sestra zpěvačky Lilli L.-Kalischové (1848–1929), angažované též ve StD v Praze. (Není příbuzná s Lotte L., čestnou členkou vídeňské Státní opery.) Od 1853 žila s matkou a sestrou v Praze, kde byla její matka harfistkou StD. Matka ji učila zpěvu a přivedla ji do ochotnického Mikulášského divadla na Starém Městě. 1867 debutovala '''L. '''v Lipsku profesionálně jako Anička (Weber: ''Der Freischütz''). S obtížemi získávala první angažmá v Hamburku, Kolíně n. R. a v Breslau [Wrocław]. Upozornila na sebe 1872 v Bayreuthu, kde zpívala sopránový part v Beethovenově 9. symfonii při kladení základního kamene k Wagnerovu divadlu pro slavnostní hry. 1876 vystoupila v Bayreuthu spolu se sestrou Lilli jako jedna z Dcer Rýna při zahajovacím představení Wagnerovy tetralogie ''Ring des Nibelungen''. 22. 3. 1879 hostovala ve StD v roli Rosiny (Rossini: ''Der Barbier von Sevilla'', jako vsuvku zpívala Chopinovu ''Mazurku''), a ředitel Edmund Kreibig ji angažoval. V Praze zůstala do konce sezony 1881/82, poté se stala členkou vídeňské dvorní opery (do července 1896), kde patřila k předním osobnostem nejprve v koloraturním oboru, později jako wagnerovská heroina. Po skončení umělecké kariéry žila v Berlíně. |
Byla koloraturní pěvkyní s mimořádnými hlasovými dispozicemi a dokonalou technikou; v Praze neprojevila zvláštní herecký talent a působila buď chladně nebo afektovaně. Ve StD se uplatňovala vedle primadony M. Moser-Steinitzové především v té části repertoáru, která vyžadovala lehčí a světlejší hlas. S tenoristou A. Stollem, s barytonistou V. Sebestou a basistou V. Dobšem byla během krátkého angažmá podobnou oporu souboru StD jako M. Moserová. Vystupovala i koncertně (např. 4. 4. 1880 byla sólistkou Verdiho ''Requiem ''za zemřelého V. Šebestu). Před vypršením pražské smlouvy vystoupila několikrát se sestrou Lilli, která přijela při této příležitosti do Prahy hostovat. K jejím pěvecky nejlepším rolím patřila Julie (Gounod: ''Romeo und Julie''), které kritika sice vytýkala příliš nápadnou demonstraci utrpení v hereckém projevu, ale chválila pěveckou virtuozitu a velmi atraktivní zjev. Její poslední pražskou rolí byla Gretchen (Boito: ''Mephistopheles'', 27. 6. 1882), s A. Stollem jako Faustem. V pražském německém divadle hostovala '''L. '''v sezoně 1883/84, 1887/88 a naposledy 26. 10. 1888 opět v roli Gretchen; její hostování bylo v německém tisku připomínáno jako mimořádná událost ještě při dalším nastudování této opery na německé scéně 9. 6. 1897. | Byla koloraturní pěvkyní s mimořádnými hlasovými dispozicemi a dokonalou technikou; v Praze neprojevila zvláštní herecký talent a působila buď chladně nebo afektovaně. Ve StD se uplatňovala vedle primadony M. Moser-Steinitzové především v té části repertoáru, která vyžadovala lehčí a světlejší hlas. S tenoristou A. Stollem, s barytonistou V. Sebestou a basistou V. Dobšem byla během krátkého angažmá podobnou oporu souboru StD jako M. Moserová. Vystupovala i koncertně (např. 4. 4. 1880 byla sólistkou Verdiho ''Requiem ''za zemřelého V. Šebestu). Před vypršením pražské smlouvy vystoupila několikrát se sestrou Lilli, která přijela při této příležitosti do Prahy hostovat. K jejím pěvecky nejlepším rolím patřila Julie (Gounod: ''Romeo und Julie''), které kritika sice vytýkala příliš nápadnou demonstraci utrpení v hereckém projevu, ale chválila pěveckou virtuozitu a velmi atraktivní zjev. Její poslední pražskou rolí byla Gretchen (Boito: ''Mephistopheles'', 27. 6. 1882), s A. Stollem jako Faustem. V pražském německém divadle hostovala '''L. '''v sezoně 1883/84, 1887/88 a naposledy 26. 10. 1888 opět v roli Gretchen; její hostování bylo v německém tisku připomínáno jako mimořádná událost ještě při dalším nastudování této opery na německé scéně 9. 6. 1897. | ||
Aktuální verze z 9. 2. 2017, 12:31
Dcera zpěvačky a harfistky Marie L.-Löw (1809–1885), s níž bývá zaměňována. Sestra zpěvačky Lilli L.-Kalischové (1848–1929), angažované též ve StD v Praze. (Není příbuzná s Lotte L., čestnou členkou vídeňské Státní opery.) Od 1853 žila s matkou a sestrou v Praze, kde byla její matka harfistkou StD. Matka ji učila zpěvu a přivedla ji do ochotnického Mikulášského divadla na Starém Městě. 1867 debutovala L. v Lipsku profesionálně jako Anička (Weber: Der Freischütz). S obtížemi získávala první angažmá v Hamburku, Kolíně n. R. a v Breslau [Wrocław]. Upozornila na sebe 1872 v Bayreuthu, kde zpívala sopránový part v Beethovenově 9. symfonii při kladení základního kamene k Wagnerovu divadlu pro slavnostní hry. 1876 vystoupila v Bayreuthu spolu se sestrou Lilli jako jedna z Dcer Rýna při zahajovacím představení Wagnerovy tetralogie Ring des Nibelungen. 22. 3. 1879 hostovala ve StD v roli Rosiny (Rossini: Der Barbier von Sevilla, jako vsuvku zpívala Chopinovu Mazurku), a ředitel Edmund Kreibig ji angažoval. V Praze zůstala do konce sezony 1881/82, poté se stala členkou vídeňské dvorní opery (do července 1896), kde patřila k předním osobnostem nejprve v koloraturním oboru, později jako wagnerovská heroina. Po skončení umělecké kariéry žila v Berlíně.
Byla koloraturní pěvkyní s mimořádnými hlasovými dispozicemi a dokonalou technikou; v Praze neprojevila zvláštní herecký talent a působila buď chladně nebo afektovaně. Ve StD se uplatňovala vedle primadony M. Moser-Steinitzové především v té části repertoáru, která vyžadovala lehčí a světlejší hlas. S tenoristou A. Stollem, s barytonistou V. Sebestou a basistou V. Dobšem byla během krátkého angažmá podobnou oporu souboru StD jako M. Moserová. Vystupovala i koncertně (např. 4. 4. 1880 byla sólistkou Verdiho Requiem za zemřelého V. Šebestu). Před vypršením pražské smlouvy vystoupila několikrát se sestrou Lilli, která přijela při této příležitosti do Prahy hostovat. K jejím pěvecky nejlepším rolím patřila Julie (Gounod: Romeo und Julie), které kritika sice vytýkala příliš nápadnou demonstraci utrpení v hereckém projevu, ale chválila pěveckou virtuozitu a velmi atraktivní zjev. Její poslední pražskou rolí byla Gretchen (Boito: Mephistopheles, 27. 6. 1882), s A. Stollem jako Faustem. V pražském německém divadle hostovala L. v sezoně 1883/84, 1887/88 a naposledy 26. 10. 1888 opět v roli Gretchen; její hostování bylo v německém tisku připomínáno jako mimořádná událost ještě při dalším nastudování této opery na německé scéně 9. 6. 1897.
L. spojovaly s Prahou dvě životní etapy: dětská divadelní zkušenost a pak významné období před vrcholem kariéry, v němž ve StD nastudovala a měla možnost scénicky propracovat 35 rolí. Přínos L. pražskému divadlu v jejím zralém období a přínos pražské scény její umělecké dráze v mládí se tak vyrovnaly.
Role (ve StD)
1879: Gilda (Verdi: Rigoletto), Lady Durham (Flotow: Martha), Rosina (Rossini: Der Barbier von Sevilla), Julie (Gounod: Romeo und Julie), Kristina (Brüll: Das goldene Kreuz), Katharina (Brüll: Der Landfried), Angela (Auber: Der schwarze Domino), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Carlo Broschi (Auber: Des Teufels Anteil), Eudoxia (Halévy: Die Jüdin), Leonora (Verdi: Troubadour), Lucinda (Gluck: Armida); 1880: Micaëla (Bizet: Carmen), Princezna Mathilda (Rossini: Wilhelm Tell), Anna (Boieldieu: Die weisse Dame), Baucis (Gounod: Philemon und Baucis), Sulamith (Goldmark: Königin von Saba), Philina (Thomas: Mignon), Margarethe von Valois (Meyerbeer: Die Hugenotten), Venus (Wagner: Tannhäuser), Angioletta (Abert: Astorga), Noemi (Ant. Rubinštejn: Die Maccabäer), Inez (Meyerbeer: Die Afrikanerin), Amelie (Verdi: Ein Maskenball), Konstanze (Mozart: Die Entführung aus dem Serail), Bertha (Meyerbeer: Der Prophet), Paní Latour (Adam: Postillon von Lonjumeau); 1881: Susanna (Mozart: Figaros Hochzeit), Margarethe (Gounod: Faust und Margarethe), Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Euryanthe (Weber: Euryanthe), Katharina (Meyerbeer: Der Nordstern), Elvira (Verdi: Ernani); 1882: Gretchen (Boito: Mephistopheles), Irena (Wagner: Rienzi).
Prameny a literatura
Cedule StD 1879–82, NMd. • Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1882, s. 10; 1883, s. 17 [konec angažmá]; Teuber III, s. 469, 700, 729–730, 739, 754, 762, 778, 779, 858; B. Benoni: Moje vzpomínky a dojmy, I, 1917, s. 132 [zmínka]; 50 Jahre Deutscher Dilettantenverein, 1879–1929, 1929 [Mikulášské divadlo]; W. Beetz: Das Wiener Opernhaus, 1869–1955, Zürich 1955, s. 102; M. Groegor-Dellin: R. Wagner, Berlin 1984; Lomnäs–Strauss, rejstřík ve sv. II, s. 342 [pražské koncert. programy]. • Kosch; ÖBL; Kutsch 1997; Piper, sv. Register.
Životní události
- 15. 5. 1851: narození, Hamburg, Německo
- 9. 12. 1931: úmrtí, Berlín, Německo
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 298–299
Autor: Jitka Ludvová
