Divadlo hudby: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
m |
||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/> | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce |
| − | {{Infobox Instituce | + | | název = <ee:label>Divadlo hudby</ee:label> |
| − | | název = <ee:label>Divadlo hudby </ee:label> | + | |
| letopočet = <ee:era>Praha 1949 - 1990</ee:era> | | letopočet = <ee:era>Praha 1949 - 1990</ee:era> | ||
| alias = <ee:alias> | | alias = <ee:alias> | ||
| Řádka 7: | Řádka 6: | ||
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| type = <ee:type>divadlo</ee:type> | | type = <ee:type>divadlo</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| Řádka 13: | Řádka 13: | ||
| zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled> | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | </ee:perex><ee:content> | |
| + | Divadlo hudby bylo založeno 1949 Gramofonovými závody n. p. jako kulturně výchovná instituce s cílem propagovat domácí gramofonovou edici a zvyšovat úroveň hudební vzdělanosti. Pro tento účel byl architektem Š. Kopeckým adaptován sál bývalého dancingu Scala v paláci ČTK v Opletalově ul., tehdy využívaný jako skladiště. Činnost divadla zahájila revue ''Od Edisona k Divadlu hudby''. Programový profil určoval v prvních letech J. Procházka. Vytvořil svébytnou syntetickou scénickou formu mísící hudbu, filmovou projekci, mluvené slovo a tanec, která se stala základem poetiky DH pro další léta. Dramaturgie stanovila tři hlavní programové linie: hudební pořady, montážní pásma a literárně-hudební pořady. Hudební pořady byly většinou řazeny do tematických cyklů (''Světoví dirigenti'', ''Vývoj symfonie'', ''Cesty soudobé hudby ''ad.), důraz byl kladen na hudební reprodukci, případně na odborný komentář k ní. Montážní pásma představovala námětově i scénicky velmi různorodou oblast (pásmo afrických písní a pohádek ''Umění černého lidu'', sez. 1949/50; pořad o Osvobozeném divadle ''Divadlo jedné generace'', sez. 1957/58; literárně-hudební pásmo o Nizozemí ''Země větrných mlýnů'', sez. 1957/58 ad.), v plné šíři se v nich uplatňovaly možnosti syntetického jevištního tvaru. Literárně-hudební pořady uváděly klasická i soudobá literární díla formou tematicky specializovaných, monografických nebo volněji komponovaných scénářů, opět využívajících bohatých výrazových prostředků syntetického žánru (''Památce Františka Halase'', sez. 1949/50; ''Ze sonetů W. Shakespeara'', sez. 1950/51; ''Vánoční romance a legendy'', sez. 1950/51; ''Obrázky z Paříže'', sez. 1955/56; dále poezie V. Dyka, J. Seiferta, K. Bednáře ad.). | ||
| − | + | Ve funkci vedoucího divadla působili v prvním dvacetiletí J. Šeda, K. Boušek, L. Rejman a J. Šrámek. Široký tým spolupracovníků tvořili vedle herců, hudebníků a výtvarníků také historici a teoretici (např. V. Justl, formující dramaturgii DH v oblasti české a světové literatury). | |
| − | + | Největší část repertoáru v 60. letech zaujímaly hudební pořady poslechové a populárně naučné. Podstatně se rozšířila dramaturgická nabídka, zejm. o díla zahraničních autorů, které oficiální kulturní politika předchozích let odmítala (R. Strauss, B. Britten, A. Berg, I. Stravinskij ad.). Byla prezentována celá řada hudebních forem i žánrů. Vedle klasické vážné a lidové hudby byla stále výrazněji zastoupena hudba experimentální (večery elektronické hudby, 1966 pořad věnovaný K. Stockhausenovi), jazz, šanson a big-beat. Linii literární tvořily vzpomínkové večery na slavné české herce a pěvce, populárně naučné pořady a večery poezie, v nichž byli představováni vedle českých a světových klasiků také současní či opomíjení autoři (cyklus ''Soud paměti ''– dílo D. Thomase, A. Ginsberga a J. Préverta, 1962; ''Po svých k magnetové hoře ''– poezie A. Vozněsenského, B. Okudžavy a B. Achmadulinové, 1963; ''Lunapark v hlavě ''– poezie L. Ferlinghettiho, 1967). Uváděny byly také rozhlasové hry (Dürrenmatt: ''Noční rozhovor''; Beckett: ''Všichni'', ''kdož padají ''– 1965). V druhé polovině 60. let pokračovaly literární pořady v rámci ''Literárních a hudebních matiné ''(''Kniha Jobova''; ''Čemu se báseň říká ''– poezie J. Ortena; ''Bolest s veselostí ''– hudba a poezie českého baroka; ''Čtení z Nového zákona'', vše 1968). | |
| − | + | 1967 získalo DH protějšek v Lyře Pragensis, která se soustředěně věnovala podobně komponovaným pořadům uměleckého přednesu. Mezi oběma subjekty existovala do jisté míry personální a později i institucionální jednota (1972 byla Lyra Pragensis administrativně začleněna pod Supraphon). | |
| − | Repertoár se ještě rozšířil 1983 spojením s Lyrou Pragensis v rámci oborového podniku Supraphon. Do DH byly přeneseny její scénické pořady i oblíbené ''Večery Lyry ''(dříve ''Salony''), setkání umělců a vědců s diváky. | + | Dramaturgie DH reagovala v následujícím období na změny kulturního standardu společnosti, probíhající od 60. let (dostupnost kvalitní reprodukční techniky i zvukových nosičů, rostoucí vliv televize). Vedle množství tradičních literárně-hudebních pořadů (např. ''Chvála bláznovství'', 1969; od 1974 cyklus ''Hudba na českých a moravských zámcích 17. století'') se začala prosazovat exkluzivnější dramaturgie a do jevištního stylu více pronikaly výrazové prostředky divadla (dramatizace textu, herecká akce). K tomuto typu „hudební hry“ patřily např. dramatizace Tolstého ''Kreutzerovy sonáty ''pod názvem ''Viníci bez viny ''(J. Pávek, 1971), dokument O. Brůny o E. F. Burianovi ''Muž před oponou ''(1974), hra Z. Mahlera o A. Dvořákovi ''Nález v krajině srdeční ''(1974), sukovské ''Un poco triste ''L. Fukse (1974), parodie na secesní operu ''Delikátní deštník ''J. Vodňanského a P. Skoumala (1972), adaptace Weberova ''Čarostřelce ''pro loutky s názvem ''Faustova pekelná jízda ''(O. Brůna, J. Staněk, 1976). Na repertoáru se objevovaly i politicky angažované tituly, autorsky připravované stranickými a svazovými funkcionáři O. Brůnou a J. Pávkem, uváděné většinou k oficiálním výročím. Hudebně zaměřené pořady pokračovaly v tradici komentovaných reprodukcí špičkových hudebních nahrávek i živých koncertů. |
| + | |||
| + | Repertoár se ještě rozšířil 1983 spojením s Lyrou Pragensis v rámci oborového podniku Supraphon. Do DH byly přeneseny její scénické pořady i oblíbené ''Večery Lyry ''(dříve ''Salony''), setkání umělců a vědců s diváky. | ||
Činnost DH, založená na letitém specifickém tvůrčím modelu, byla v souvislosti se společenskými a ekonomickými změnami po listopadu 1989 ukončena. DH zaniklo 1990. | Činnost DH, založená na letitém specifickém tvůrčím modelu, byla v souvislosti se společenskými a ekonomickými změnami po listopadu 1989 ukončena. DH zaniklo 1990. | ||
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| − | == <ee:bibliography_label>Literatura </ee:bibliography_label> == | + | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == |
<ee:bibliography_content>''Deset let myšlenky Divadla hudby, ''1958; ''Divadlo hudby v Praze, ''HudRoz 2, 1949, č. 1, s. 20; P. Zapletal: ''V hledišti Divadla hudby, ''DN 2'', ''1957/58'', ''č. 3'', ''s. 6; jp: ''Dvacet let Divadla hudby, ''Gramorevue 5, 1969, č. 10, s. 1; J. Pávek: ''O Divadle hudby trochu jinak, ''Scéna 1, 1976, č. 14, s. 5; S. Daníčková: ''Lyra letos v létě (V říjnu bude Divadlu hudby čtyřicet let), ''SS 30. 9. 1989; O. Hučín, J. Frei: ''Cesty Supraphonu, ''rkp. 1995, KČD DÚ.</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>''Deset let myšlenky Divadla hudby, ''1958; ''Divadlo hudby v Praze, ''HudRoz 2, 1949, č. 1, s. 20; P. Zapletal: ''V hledišti Divadla hudby, ''DN 2'', ''1957/58'', ''č. 3'', ''s. 6; jp: ''Dvacet let Divadla hudby, ''Gramorevue 5, 1969, č. 10, s. 1; J. Pávek: ''O Divadle hudby trochu jinak, ''Scéna 1, 1976, č. 14, s. 5; S. Daníčková: ''Lyra letos v létě (V říjnu bude Divadlu hudby čtyřicet let), ''SS 30. 9. 1989; O. Hučín, J. Frei: ''Cesty Supraphonu, ''rkp. 1995, KČD DÚ.</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
== Významné události == | == Významné události == | ||
| − | * <ee:chronology_date_from>1949</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type/> <ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>založení divadla </ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> | + | * <ee:chronology_date_from>1949</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>:<ee:chronology_event_type/><ee:chronology_place/><br/><ee:chronology_event_text>založení divadla</ee:chronology_event_text><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow> |
</ee:chronology></div> | </ee:chronology></div> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| Řádka 46: | Řádka 46: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 71—72{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Ondřej Hučín]]{{break}}</ee:author> |
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | + | ||
| − | ''' | + | |
| − | '''Autor:''' | + | |
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
| − | |||
<references></references> | <references></references> | ||
| − | |||
<noinclude><languages></languages></noinclude> | <noinclude><languages></languages></noinclude> | ||
Aktuální verze z 2. 2. 2017, 14:14
Divadlo hudby bylo založeno 1949 Gramofonovými závody n. p. jako kulturně výchovná instituce s cílem propagovat domácí gramofonovou edici a zvyšovat úroveň hudební vzdělanosti. Pro tento účel byl architektem Š. Kopeckým adaptován sál bývalého dancingu Scala v paláci ČTK v Opletalově ul., tehdy využívaný jako skladiště. Činnost divadla zahájila revue Od Edisona k Divadlu hudby. Programový profil určoval v prvních letech J. Procházka. Vytvořil svébytnou syntetickou scénickou formu mísící hudbu, filmovou projekci, mluvené slovo a tanec, která se stala základem poetiky DH pro další léta. Dramaturgie stanovila tři hlavní programové linie: hudební pořady, montážní pásma a literárně-hudební pořady. Hudební pořady byly většinou řazeny do tematických cyklů (Světoví dirigenti, Vývoj symfonie, Cesty soudobé hudby ad.), důraz byl kladen na hudební reprodukci, případně na odborný komentář k ní. Montážní pásma představovala námětově i scénicky velmi různorodou oblast (pásmo afrických písní a pohádek Umění černého lidu, sez. 1949/50; pořad o Osvobozeném divadle Divadlo jedné generace, sez. 1957/58; literárně-hudební pásmo o Nizozemí Země větrných mlýnů, sez. 1957/58 ad.), v plné šíři se v nich uplatňovaly možnosti syntetického jevištního tvaru. Literárně-hudební pořady uváděly klasická i soudobá literární díla formou tematicky specializovaných, monografických nebo volněji komponovaných scénářů, opět využívajících bohatých výrazových prostředků syntetického žánru (Památce Františka Halase, sez. 1949/50; Ze sonetů W. Shakespeara, sez. 1950/51; Vánoční romance a legendy, sez. 1950/51; Obrázky z Paříže, sez. 1955/56; dále poezie V. Dyka, J. Seiferta, K. Bednáře ad.).
Ve funkci vedoucího divadla působili v prvním dvacetiletí J. Šeda, K. Boušek, L. Rejman a J. Šrámek. Široký tým spolupracovníků tvořili vedle herců, hudebníků a výtvarníků také historici a teoretici (např. V. Justl, formující dramaturgii DH v oblasti české a světové literatury).
Největší část repertoáru v 60. letech zaujímaly hudební pořady poslechové a populárně naučné. Podstatně se rozšířila dramaturgická nabídka, zejm. o díla zahraničních autorů, které oficiální kulturní politika předchozích let odmítala (R. Strauss, B. Britten, A. Berg, I. Stravinskij ad.). Byla prezentována celá řada hudebních forem i žánrů. Vedle klasické vážné a lidové hudby byla stále výrazněji zastoupena hudba experimentální (večery elektronické hudby, 1966 pořad věnovaný K. Stockhausenovi), jazz, šanson a big-beat. Linii literární tvořily vzpomínkové večery na slavné české herce a pěvce, populárně naučné pořady a večery poezie, v nichž byli představováni vedle českých a světových klasiků také současní či opomíjení autoři (cyklus Soud paměti – dílo D. Thomase, A. Ginsberga a J. Préverta, 1962; Po svých k magnetové hoře – poezie A. Vozněsenského, B. Okudžavy a B. Achmadulinové, 1963; Lunapark v hlavě – poezie L. Ferlinghettiho, 1967). Uváděny byly také rozhlasové hry (Dürrenmatt: Noční rozhovor; Beckett: Všichni, kdož padají – 1965). V druhé polovině 60. let pokračovaly literární pořady v rámci Literárních a hudebních matiné (Kniha Jobova; Čemu se báseň říká – poezie J. Ortena; Bolest s veselostí – hudba a poezie českého baroka; Čtení z Nového zákona, vše 1968).
1967 získalo DH protějšek v Lyře Pragensis, která se soustředěně věnovala podobně komponovaným pořadům uměleckého přednesu. Mezi oběma subjekty existovala do jisté míry personální a později i institucionální jednota (1972 byla Lyra Pragensis administrativně začleněna pod Supraphon).
Dramaturgie DH reagovala v následujícím období na změny kulturního standardu společnosti, probíhající od 60. let (dostupnost kvalitní reprodukční techniky i zvukových nosičů, rostoucí vliv televize). Vedle množství tradičních literárně-hudebních pořadů (např. Chvála bláznovství, 1969; od 1974 cyklus Hudba na českých a moravských zámcích 17. století) se začala prosazovat exkluzivnější dramaturgie a do jevištního stylu více pronikaly výrazové prostředky divadla (dramatizace textu, herecká akce). K tomuto typu „hudební hry“ patřily např. dramatizace Tolstého Kreutzerovy sonáty pod názvem Viníci bez viny (J. Pávek, 1971), dokument O. Brůny o E. F. Burianovi Muž před oponou (1974), hra Z. Mahlera o A. Dvořákovi Nález v krajině srdeční (1974), sukovské Un poco triste L. Fukse (1974), parodie na secesní operu Delikátní deštník J. Vodňanského a P. Skoumala (1972), adaptace Weberova Čarostřelce pro loutky s názvem Faustova pekelná jízda (O. Brůna, J. Staněk, 1976). Na repertoáru se objevovaly i politicky angažované tituly, autorsky připravované stranickými a svazovými funkcionáři O. Brůnou a J. Pávkem, uváděné většinou k oficiálním výročím. Hudebně zaměřené pořady pokračovaly v tradici komentovaných reprodukcí špičkových hudebních nahrávek i živých koncertů.
Repertoár se ještě rozšířil 1983 spojením s Lyrou Pragensis v rámci oborového podniku Supraphon. Do DH byly přeneseny její scénické pořady i oblíbené Večery Lyry (dříve Salony), setkání umělců a vědců s diváky.
Činnost DH, založená na letitém specifickém tvůrčím modelu, byla v souvislosti se společenskými a ekonomickými změnami po listopadu 1989 ukončena. DH zaniklo 1990.
Literatura
Deset let myšlenky Divadla hudby, 1958; Divadlo hudby v Praze, HudRoz 2, 1949, č. 1, s. 20; P. Zapletal: V hledišti Divadla hudby, DN 2, 1957/58, č. 3, s. 6; jp: Dvacet let Divadla hudby, Gramorevue 5, 1969, č. 10, s. 1; J. Pávek: O Divadle hudby trochu jinak, Scéna 1, 1976, č. 14, s. 5; S. Daníčková: Lyra letos v létě (V říjnu bude Divadlu hudby čtyřicet let), SS 30. 9. 1989; O. Hučín, J. Frei: Cesty Supraphonu, rkp. 1995, KČD DÚ.
Významné události
- 1949:
založení divadla
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 71—72
Autor: Ondřej Hučín
