Rüffer, Eduard: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 18: Řádka 18:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| fotodesc=<ee:imagedesc/>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| povolání=<ee:profession>libretista, dramatik, spisovatel</ee:profession>
 
| povolání=<ee:profession>libretista, dramatik, spisovatel</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
Řádka 27: Řádka 27:
 
Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Mor­gana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce náro­da'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.).
 
Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (''Sophonisbe'', 1857, ''Fata Mor­gana'', 1860, ''Lorelei'', 1862, ''Hermannschlacht'', 1862, veselohra ''Walpurgisnacht'', zůstala v rkp.) a sbírku básní (''Gedichte'', 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami ''Der letzte Römer ''(1865) a ''Na Balkáně ''(1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (''Aspromonte'', 1865, ''Die Jakobiner in Österreich'', 1865, ''Aus den Papieren eines Todten'', 1865, ''Papež a revoluce'', 1865, ''Spiknutí Židů v Praze'', 1873, ''Zrádce náro­da'', 1872–74, 3 sv., ''Děti soumraku'', 1875 aj.).
  
−
Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošné­ho ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die Wun­derblume ''bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera ''Svatojanské prou­dy'', jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).
+
Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta ''Nevěsta husitská ''a ''Blanka'', pro J. R. Rozkošné­ho ''Svatojanské proudy''. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. ''Nevěstu husitskou '''''R.''' dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však ''Nevěsta husitská ''jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ ''Die Wunderblume ''bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera ''Svatojanské prou­dy'', jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).
 
</ee:content>
 
</ee:content>
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
Řádka 40: Řádka 40:
 
* <ee:chronology_date_from>16. 11. 1878</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>16. 11. 1878</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Praha</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names>
+
<div class="names"><ee:names/></div>
−
 
+
−
</ee:names></div>
+
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 52: Řádka 50:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Lenka Kusáková]]{{break}}</ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 455–456{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Lenka Kusáková]]{{break}}</ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]

Aktuální verze z 10. 2. 2017, 14:12

Eduard Rüffer
* 27. 12. 1835 Liebenwerda u Merseburgu, Německo
† 16. 11. 1878 Praha
libretista, dramatik, spisovatel


V protestantské rodině se tradovalo, že se jeho členové v době hugenotských válek z náboženských důvodů přestěhovali z Francie do Čech, odkud po bitvě na Bílé hoře odešli do Lužice. R. absolvoval gymnázium (Berlín a Gotha), poté se samostatně věnoval studiu moderních jazyků a historie. 1859 přišel do Prahy a začal působit jako publicista. 1860 se účastnil váleč­né výpravy Garibaldiho proti Neapoli a po válce se stal spolupracovníkem italského časopisu Popolo d’Italia. 1861 odjel za rodinou do Gothy, kde se věnoval studiu vojenské historie, krásné literatury a literární tvorbě. Posílal fejetony, po­litické úvahy, zprávy, povídky a romány do praž­ských novin Politik, Korrespondenz a Národní listy. 1864 se usadil natrvalo v Praze jako člen redakce Politik. 1868 se podílel na založení francouzského časopisu Correspondance slave, 1872 se stal jeho redaktorem. Založil a redigoval vojenské časopisy Žižka (1870–71) a Vlast (1871–73), českou Vojenskou bibliotéku a na sklonku života působil v časopise Epoche. Pod jménem Michael byl dlouholetým policejním konfidentem. Zemřel na tuberkulózu; pohřben je na evangelickém hřbitově v Praze–Karlíně.

Jeho literární dílo je psáno německy, po 1865 vycházelo též česky (někteří překladatelé zů­stávají anonymní). Rozsáhlé politické a vojen­sko-politické studie se zabývají poměry na Bal­káně, východní Evropou a historií evropského válečnictví. Už za pobytu v Německu napsal několik dramat (Sophonisbe, 1857, Fata Mor­gana, 1860, Lorelei, 1862, Hermannschlacht, 1862, veselohra Walpurgisnacht, zůstala v rkp.) a sbírku básní (Gedichte, 1864). V Praze pokračoval v práci pro divadlo hrami Der letzte Römer (1865) a Na Balkáně (1868, nepovolena cenzu­rou). Publikoval řadu umělecky průměrných románů ze společenského života, v nichž uplat­nil svůj zájem o historii a politiku (Aspromonte, 1865, Die Jakobiner in Österreich, 1865, Aus den Papieren eines Todten, 1865, Papež a revoluce, 1865, Spiknutí Židů v Praze, 1873, Zrádce náro­da, 1872–74, 3 sv., Děti soumraku, 1875 aj.).

Napsal několik libret, jež se stala základem úspěšných oper. Pro K. Šebora napsal libreta Nevěsta husitská a Blanka, pro J. R. Rozkošné­ho Svatojanské proudy. Texty byly původně ně­mecké, metricky ekvivalentní české verze byly pořízeny dodatečně. Nevěstu husitskou R. dra­maturgicky koncipoval po vzoru velké historic­ké opery G. Meyerbeera, což kritika vytýkala libretistovi i skladateli jako neaktuální a nená­rodní (při revizi textu 1884 byla oslabena patriotická tendence). Navzdory kritice textu se však Nevěsta husitská jako jediná z Šeboro­vých děl uplatnila i v ND (1884–86, 1891–94). Libreto „komické kouzelné opery“ Die Wunderblume bylo původně určeno pro A. Dvořáka (dopisem z 3. 7. 1876 žádal Dvořák ředitele PD Wirsinga o zálohu na překlad do češtiny). Po Dvořákových odkladech je však komponoval K. Bendl. Romantická opera Svatojanské prou­dy, jejíž libreto přeložil do češtiny F. A. Šubert, patřila k nejčastěji hraným českým dílům v PD i v prvním období ND (na repertoáru 1871–95).


Libreta

Nevěsta husitská [též Husitská nevěsta], pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 27. 9. 1868 Novoměst. divadlo, čes. libreto vyd. 1868, revize opery 1884, libr. revidoval v němčině Fallerau, 30. 4. 1884 ND, něm. libr. vyd. 1884, něm. synopse Die Hussitenbraut vyd. 1892; Blanka, pův. německy, překl. neznám, h: Šebor, 8. 3. 1870 PD, čes. libr. vyd. 1870; Svatojanské proudy, z něm. přeložil Šubert, h: Rozkošný, 3. 10. 1871 PD, libr. vyd. 1871; Die Wunderblume, před 1876, h: Bendl, ukázky Čs. rozhlas 30. 8. 1940 jako Čarovný květ.

Prameny a literatura

Národní listy 5. 10. 1871 [Svatojan. proudy], 17. 11. 1878 [nekrolog]; Světozor 13, 1878, s. 587 [nekrolog]; Osvěta 9, 1879, s. 87 [nekrolog]; J. Malý, Naše znovuzrození, 1880, s. 89, 202; Anon. [J. Neruda]: E. R., Humoristické lis­ty 1885, s. 142, přetištěno in: J. Neruda: Podobizny 3, 1954, s. 34–35; Bartoš: PD opera; Tyrrell: Czech Opera; Dvořák: Korespondence I; M. Pospíšil: Meyerbeer a česká opera 19. stol., Hudební věda 34, 1997, s. 375–403. • Obsahy oper: Hornové; České umění dramatické II; Hostomská 1959. • Rieger; Otto; ČHS [s chybným datem nar.]; ÖBL, 1988 [s datem úmrtí 18. 11.]; Piper [u Šebora, Husitská nevěsta]; LČL.

Životní události

  • 27. 12. 1835: narození, Liebenwerda u Merseburgu, Německo
  • 16. 11. 1878: úmrtí, Praha


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 455–456
Autor: Lenka Kusáková



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Rüffer,_Eduard&oldid=21166“