Rettigová, Jindřiška: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(Automatická aktualizace šablony)
m
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 18: Řádka 18:
 
</ee:mvchronology>
 
</ee:mvchronology>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
−
| fotodesc=<ee:imagedesc/>
+
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| povolání=<ee:profession>zpěvačka</ee:profession>
 
| povolání=<ee:profession>zpěvačka</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
Řádka 25: Řádka 25:
 
Psána též Henrietta Anna Joana, na divadelních cedulích Rittich, Rettich, Rettichová. Dcera spisovatelky Magdaleny Dobromily R. a práv­níka a spisovatele Jana Sudiprava R. Bývá za­měňována s herečkou Julií Rettich-Gley, která ve stejné době vícekrát hostovala ve StD.
 
Psána též Henrietta Anna Joana, na divadelních cedulích Rittich, Rettich, Rettichová. Dcera spisovatelky Magdaleny Dobromily R. a práv­níka a spisovatele Jana Sudiprava R. Bývá za­měňována s herečkou Julií Rettich-Gley, která ve stejné době vícekrát hostovala ve StD.
  
−
Vyrostla v českém vlasteneckém prostředí. Od dětství se věnovala zpěvu a hře na klavír. Vystupovala v Ústí n. Orlicí, kam se rodina 1818 přestěhovala, v Rychnově nad Kněžnou, kde žila od 1824, a 1834 v Litomyšli. O jejím hudebním, zejm. pěveckém školení není nic bližšího známo; zřejmě se jí při návštěvách ro­diny příležitostně věnoval též pražský varhaník a skladatel K. Pitsch. Účinkovala v ochotnic­kých představeních v rodičovském domě (mj. ve hře své matky ''Hygea a Lindor neb Láska a ctnost vždy zvítězí'') a při chrámových produk­cích v Rychnově a Litomyšli. 1834 se ucházela o angažmá ve StD v Praze (Menenio, Pacini: ''Pompeji’s Untergang'') a od září t. r. byla přijata. Počínaje debutem hrála často chlapecké role.
+
Vyrostla v českém vlasteneckém prostředí. Od dětství se věnovala zpěvu a hře na klavír. Vystupovala v Ústí n. Orlicí, kam se rodina 1818 přestěhovala, v Rychnově nad Kněžnou, kde žila od 1824, a 1834 v Litomyšli. O jejím hudebním, zejm. pěveckém školení není nic bližšího známo; zřejmě se jí při návštěvách ro­diny příležitostně věnoval též pražský varhaník a skladatel K. Pitsch. Účinkovala v ochotnic­kých představeních v rodičovském domě (mj. ve hře své matky ''Hygea a Lindor neb Láska a ctnost vždy zvítězí'') a při chrámových produk­cích v Rychnově a Litomyšli. 1834 se ucházela o angažmá ve StD v Praze (Menenio, Pacini: ''Pompeji’s Untergang'') a od září t. r. byla přijata. Počínaje debutem hrála často chlapecké role. 21. 12. 1834 vystoupila jako Liduška při pre­miéře Tylovy a Škroupovy hry ''Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka ''a její výkon ocenil Tyl i Chmelenský. 1839 odešla do divadla ve Štýrském Hradci a během dvou let se stala jed­nou z předních členek souboru. V létě 1841 se úspěšně ucházela o angažmá v mnichovské dvorní opeře a 18. 3. 1842 se rozloučila s pub­likem ve Štýrském Hradci (Lucrezia, Donizet­ti: ''Lucrezia Borgia''). Od května 1842 přesídlila do Mnichova, odkud zajížděla zpět do Štýrského Hradce (6 představení 1843), do Prahy (v srpnu 1844 ve StD) a do Vídně (1846 Thea­ter an der Wien). Zůstala neprovdána; 1840 po­rodila dceru Karolinu Josefu Henriettu. Zemře­la předčasně v Mnichově jako jedna z obětí při epidemii cholery.
−
 
+
−
21. 12. 1834 vystoupila jako Liduška při pre­miéře Tylovy a Škroupovy hry ''Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka ''a její výkon ocenil Tyl i Chmelenský. 1839 odešla do divadla ve Štýrském Hradci a během dvou let se stala jed­nou z předních členek souboru. V létě 1841 se úspěšně ucházela o angažmá v mnichovské dvorní opeře a 18. 3. 1842 se rozloučila s pub­likem ve Štýrském Hradci (Lucrezia, Donizet­ti: ''Lucrezia Borgia''). Od května 1842 přesídlila do Mnichova, odkud zajížděla zpět do Štýrského Hradce (6 představení 1843), do Prahy (v srpnu 1844 ve StD) a do Vídně (1846 Thea­ter an der Wien). Zůstala neprovdána; 1840 po­rodila dceru Karolinu Josefu Henriettu. Zemře­la předčasně v Mnichově jako jedna z obětí při epidemii cholery.
+
  
 
Jako většina zpěváků–začátečníků vystupo­vala ve StD i v činohrách. Při zpěvu byl její projev „nenucený a lehký“ a hlas zpočátku „lí­bezný a sladký“, pro operu však poněkud slabý. 6. 11. 1835 zaskočila za nemocnou Podhorskou jako Libuše při prvním provedení neúplného třetího aktu z opery ''Libušin soud ''od F. Škrou­pa. Role přesahovala její možnosti, ale všeo­becně byla oceněna velká snaha, s níž zvládla part během jednoho dne. Zpočátku nebyla pří­liš často obsazována. Divadelní praxí a dalším školením se zbavila nejistoty v hereckém proje­vu a zdokonalila svoji pěveckou techniku. Se zvučnějším sopránem a zvonivou koloraturou (též Královna noci, Mozart: ''Die Zauberflöte'') se v souboru dobře uplatnila, zvl. v českých představeních. Několikrát vystoupila v roli Růženy ve Škroupově ''Dráteníkovi ''a jako Jarmila v opeře ''Oldřich a Božena ''téhož autora (při své benefici 4. 1. 1839, v německé verzi jako Lád­ka). V sopránových rolích německých, fran­couzských a italských oper (zvl. Bellini a Doni­zetti), které zpívala ve StD německy, získala zkušenosti pro obor, který později v zahraničí tvořil jádro jejího repertoáru. 17. 4. 1836 zpíva­la též jako sólistka na dobročinném koncertě ve Spohrově oratoriu ''Des Heiland letzte Stunde ''(spolu s Lutzerovou, Pöckem, Emmingerem, Strakatým). Její umělecká dráha vyvrcholila posléze v Mnichově, kde získala titul královské bavorské dvorní pěvkyně a proslula zvl. výteč­nou interpretací Meyerbeerových koloraturních rolí.
 
Jako většina zpěváků–začátečníků vystupo­vala ve StD i v činohrách. Při zpěvu byl její projev „nenucený a lehký“ a hlas zpočátku „lí­bezný a sladký“, pro operu však poněkud slabý. 6. 11. 1835 zaskočila za nemocnou Podhorskou jako Libuše při prvním provedení neúplného třetího aktu z opery ''Libušin soud ''od F. Škrou­pa. Role přesahovala její možnosti, ale všeo­becně byla oceněna velká snaha, s níž zvládla part během jednoho dne. Zpočátku nebyla pří­liš často obsazována. Divadelní praxí a dalším školením se zbavila nejistoty v hereckém proje­vu a zdokonalila svoji pěveckou techniku. Se zvučnějším sopránem a zvonivou koloraturou (též Královna noci, Mozart: ''Die Zauberflöte'') se v souboru dobře uplatnila, zvl. v českých představeních. Několikrát vystoupila v roli Růženy ve Škroupově ''Dráteníkovi ''a jako Jarmila v opeře ''Oldřich a Božena ''téhož autora (při své benefici 4. 1. 1839, v německé verzi jako Lád­ka). V sopránových rolích německých, fran­couzských a italských oper (zvl. Bellini a Doni­zetti), které zpívala ve StD německy, získala zkušenosti pro obor, který později v zahraničí tvořil jádro jejího repertoáru. 17. 4. 1836 zpíva­la též jako sólistka na dobročinném koncertě ve Spohrově oratoriu ''Des Heiland letzte Stunde ''(spolu s Lutzerovou, Pöckem, Emmingerem, Strakatým). Její umělecká dráha vyvrcholila posléze v Mnichově, kde získala titul královské bavorské dvorní pěvkyně a proslula zvl. výteč­nou interpretací Meyerbeerových koloraturních rolí.
Řádka 44: Řádka 42:
 
<div class="names"><ee:names>
 
<div class="names"><ee:names>
 
== Další jména ==
 
== Další jména ==
−
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Henrietta Anna Joana</ee:names_firstname>
+
<ee:names_lastname/> <ee:names_firstname>Henrietta Anna Joana</ee:names_firstname>, <ee:names_lastname>Rittich</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Rettich</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>, <ee:names_lastname>Rettichová</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
−
<ee:names_lastname>Rittich</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
+
−
<ee:names_lastname>Rettich</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
+
−
<ee:names_lastname>Rettichová</ee:names_lastname> <ee:names_firstname/>
+
 
</ee:names></div>
 
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
Řádka 58: Řádka 53:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source/><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Bajgarová]]{{break}}</ee:author>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2006{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století,'' ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 442–444{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Bajgarová]]{{break}}</ee:author>
  
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]
 
<ee:category>[[Category:Hudební divadlo]]

Aktuální verze z 10. 2. 2017, 12:56

Jindřiška Rettigová
* 10. 6. 1813 Přelouč
† 14. 9. 1854 Mnichov, Německo
zpěvačka


Psána též Henrietta Anna Joana, na divadelních cedulích Rittich, Rettich, Rettichová. Dcera spisovatelky Magdaleny Dobromily R. a práv­níka a spisovatele Jana Sudiprava R. Bývá za­měňována s herečkou Julií Rettich-Gley, která ve stejné době vícekrát hostovala ve StD.

Vyrostla v českém vlasteneckém prostředí. Od dětství se věnovala zpěvu a hře na klavír. Vystupovala v Ústí n. Orlicí, kam se rodina 1818 přestěhovala, v Rychnově nad Kněžnou, kde žila od 1824, a 1834 v Litomyšli. O jejím hudebním, zejm. pěveckém školení není nic bližšího známo; zřejmě se jí při návštěvách ro­diny příležitostně věnoval též pražský varhaník a skladatel K. Pitsch. Účinkovala v ochotnic­kých představeních v rodičovském domě (mj. ve hře své matky Hygea a Lindor neb Láska a ctnost vždy zvítězí) a při chrámových produk­cích v Rychnově a Litomyšli. 1834 se ucházela o angažmá ve StD v Praze (Menenio, Pacini: Pompeji’s Untergang) a od září t. r. byla přijata. Počínaje debutem hrála často chlapecké role. 21. 12. 1834 vystoupila jako Liduška při pre­miéře Tylovy a Škroupovy hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka a její výkon ocenil Tyl i Chmelenský. 1839 odešla do divadla ve Štýrském Hradci a během dvou let se stala jed­nou z předních členek souboru. V létě 1841 se úspěšně ucházela o angažmá v mnichovské dvorní opeře a 18. 3. 1842 se rozloučila s pub­likem ve Štýrském Hradci (Lucrezia, Donizet­ti: Lucrezia Borgia). Od května 1842 přesídlila do Mnichova, odkud zajížděla zpět do Štýrského Hradce (6 představení 1843), do Prahy (v srpnu 1844 ve StD) a do Vídně (1846 Thea­ter an der Wien). Zůstala neprovdána; 1840 po­rodila dceru Karolinu Josefu Henriettu. Zemře­la předčasně v Mnichově jako jedna z obětí při epidemii cholery.

Jako většina zpěváků–začátečníků vystupo­vala ve StD i v činohrách. Při zpěvu byl její projev „nenucený a lehký“ a hlas zpočátku „lí­bezný a sladký“, pro operu však poněkud slabý. 6. 11. 1835 zaskočila za nemocnou Podhorskou jako Libuše při prvním provedení neúplného třetího aktu z opery Libušin soud od F. Škrou­pa. Role přesahovala její možnosti, ale všeo­becně byla oceněna velká snaha, s níž zvládla part během jednoho dne. Zpočátku nebyla pří­liš často obsazována. Divadelní praxí a dalším školením se zbavila nejistoty v hereckém proje­vu a zdokonalila svoji pěveckou techniku. Se zvučnějším sopránem a zvonivou koloraturou (též Královna noci, Mozart: Die Zauberflöte) se v souboru dobře uplatnila, zvl. v českých představeních. Několikrát vystoupila v roli Růženy ve Škroupově Dráteníkovi a jako Jarmila v opeře Oldřich a Božena téhož autora (při své benefici 4. 1. 1839, v německé verzi jako Lád­ka). V sopránových rolích německých, fran­couzských a italských oper (zvl. Bellini a Doni­zetti), které zpívala ve StD německy, získala zkušenosti pro obor, který později v zahraničí tvořil jádro jejího repertoáru. 17. 4. 1836 zpíva­la též jako sólistka na dobročinném koncertě ve Spohrově oratoriu Des Heiland letzte Stunde (spolu s Lutzerovou, Pöckem, Emmingerem, Strakatým). Její umělecká dráha vyvrcholila posléze v Mnichově, kde získala titul královské bavorské dvorní pěvkyně a proslula zvl. výteč­nou interpretací Meyerbeerových koloraturních rolí.


Role

Ve StD, české a německé činoherní: 1835: Liduška (Tyl: Fidlovačka), Karolínka (něm., Kotze­bue: Epigram, čes. Což si mne žádná nevezme?), Franciska (Lessing: Minna von Barnhelm); 1836: Mulatka z Podola (Bäuerle–A. Bayer: Kacafírek Fe­rina [Der Tausendsassa]), Kamila (Nestroy, upr. Ště­pánek, h: Ad. Müller: Zlý duch Lumpacivagabundus); 1837: Pepička (Ph. Hafner, upr. Štěpánek, h: W. Müller: Dvě sestry z Jihlavy), Rozinka (Raimund–W. Müller: Krakonoš a nevlídník), Lidunka (Raimund–Drechsler: Dívka z čarovných krajů), Ca­roline (J. B. Frey: Das Margarethen-Fest in Stern). • Ve StD české a německé operní: 1834: Menenio (Pacini: Pompeji’s Untergang); 1835: Gemmy (Ros­sini: Wilhelm Tell), Elvira (Auber: Die Stumme von Portici,čes. 1837), Libuše (F. Škroup: Libušin soud), Růžena (F. Škroup: Dráteník), Isoletta (Bellini: Die Unbekannte), Jarmila (F. Škroup: Oldřich a Božena), Zulma (Rossini: Die Italienerin in Algier), Röschen (Th. Krones–Drechsler: Sylphide, das Seefräulein), Albina (Rossini: Das Fräulein am See), Mina (Auber: Die Braut), Ismena (Rossini: Die Belage­rung von Corinth), Florida, společnice (Marliani: Der Bandit); 1836: Zerlina (Mozart: Don Juan), Lieschen, komorná (Paisiello: Die Müllerin), Lorez­za (Boieldieu: Johann von Paris), Therese (Bellini: Die Nachtwandlerin), Puck (Weber: Oberon), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Marzellina (Beethoven: Fidelio); 1837: Louise (Ant. Fischer: Das Hausge­sinde), Dáma (Mozart: Die Zauberflöte), Susanna (Hérold: Der Zweikampf), Hamei (Meisl–Ad. Mül­ler: Die schwarze Frau), Ludmilla (Spohr: Der Berg­geist), Gretti (Meisl–Gläser: Peter Stieglitz), Adele (Donizetti: Hugo, Graf von Paris); 1838: Bärbchen (Mozart: Figaros Hochzeit), Palma (Meyerbeer: Kreuzritter in Egypten, čes. v quodlibetu 2. 12. 1838), Elise (Bellini: Die Nachtwandlerin), Jeanette (Donizetti: Der Liebestrank), Servilia (Mozart: Titus), Donna Elvira (Mozart: Don Juan), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Fanny (Grétry: Richard Löwenherz), Therese (Guolfinger von Steinsberg–Tuček: Hans Klachel), Alice, venkovská dívka (Ros­sini: Graf Ory); 1839: Ládka (F. Škroup: Udalrich und Božena), Víla Erlinda (Hensler–Kauer: Die Do­nauweibchen), Slečna Mitzerl (Perinet–W. Müller: Die Schwestern von Prag). Hostování: 1844: Antoni­na (Donizetti: Belisar), Elvira (Bellini: Die Purita­ner), Norma (Bellini: Norma), Amina (Bellini: Die Nachtwandlerin), Julie (Bellini: Montecchi und Ca­puletti), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Adina (Donizetti: Der Liebestrank), Constanze (Mozart: Belmonte und Constanze = [Die Entfüh­rung …]). • Štýrský Hradec, výběr: 1839–42: Lucia (Donizetti: Lucia von Lammermoor), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Amina (Bellini: Die Nachtwandle­rin), Adina (Donizetti: Der Liebestrank), Agathe (Weber: Der Freischütz), Norma (Bellini: Norma), Violetta (Marsiani: Der Bravo), Zerlina (Auber: Fra Diavolo), Lucrezia (Donizetti: Lucrezia Borgia). • Mnichov, výběr: 1842–51: Eudoxia (Halévy: Die Jüdin), Gretchen (Lortzing: Der Wildschütz), Elektra (Mozart: Idomenäus), Donna Anna (Mozart: Don Juan), Královna noci (Mozart: Die Zauberflöte), Linda (Donizetti: Linda von Chamounix), Kunigun­da (Spohr: Faust), Antonina (Donizetti: Belisar), Adina (Donizetti: Der Liebestrank), Elvira (Bellini: Die Puritaner), Lady Harriet (Flotow: Martha), Bertha (Meyerbeer: Der Prophet), Margarethe von Valois (Meyerbeer: Die Hugenotten).

Prameny a literatura

Cedule StD 1836–38, 1844, NMd. • Česká včela 2, 1834, s. 408 [Chme­lenský]; Theateralmanach [Prag] auf das Jahr 1838, s. 5; 1845, s. 24 [hostování 1844]; d’Elvert: Theater, s. 128, 129, 132, 160; Teuber III, s. 259; J. Plavec: František Škroup,1941 [lit.]; K. Engelmüller: Z leto­pisů českého divadelnictví I, 1946, s. 200; Vondráček II; A. Kittl: Činohra StD 1824–62; J. Kapusta: Hudební svět rodiny Rettigů. K otázkám společenské hudebnosti za obrození, Hudební věda 18, 1981, s. 142–162 [lit. a pram.]; Münchner Theaterzettel 1807–1982, vyd. K. Schultz, München ad. 1982; J. Frýzek: Henrietta Anna Joana Rettigová, primadona assoluta, Rychnov n. Kn. 1995; J. Johanides: Magdalena Dobromila Rettigová, Rychnov n. Kn. 1995. • Eisenberg; Otto [v hesle R. Magdalena Dob­romila]; ČHS; NDp.

Životní události

  • 10. 6. 1813: narození, Přelouč
  • 14. 9. 1854: úmrtí, Mnichov, Německo

Další jména

Henrietta Anna Joana, Rittich , Rettich , Rettichová


Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 442–444
Autor: Jitka Bajgarová



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Rettigová,_Jindřiška&oldid=21151“