Společnost Franze Alberta Defraina: Porovnání verzí
nahoru...
(Automatická aktualizace šablony) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress | + | <ee:template>Instituce</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Instituce |
| − | + | ||
| − | + | ||
| název = <ee:label>Společnost Franze Alberta Defraina</ee:label> | | název = <ee:label>Společnost Franze Alberta Defraina</ee:label> | ||
| letopočet = <ee:era>1724 - 1732, 1746 - 1748, 1761</ee:era> | | letopočet = <ee:era>1724 - 1732, 1746 - 1748, 1761</ee:era> | ||
| alias = <ee:alias> | | alias = <ee:alias> | ||
| − | + | Allhier anwesende Hoch-Teutsche Comoedianten, Praha 1724–32; Pragerische Commoedianten, Německo 1725–28; Společnost knížete Liechtensteina ve Valticích 1746–48; Hoch-Teutsche Commoedianten, Znojmo | |
</ee:alias> | </ee:alias> | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| − | | fotodesc = <ee:imagedesc/> | + | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> |
| type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | | type = <ee:type>divadelní společnost</ee:type> | ||
| adresa = <ee:address> | | adresa = <ee:address> | ||
| − | + | ||
</ee:address> | </ee:address> | ||
| − | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled> | + | | zobrazit_adresu = <ee:address_filled></ee:address_filled> |
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
</ee:perex><ee:content> | </ee:perex><ee:content> | ||
| − | Společnost byla utvořena 1724 pro letní sezonu divadla hraběte Šporka v Kuksu. Na jeho doporučení získala povolení účinkovat od konce září 1724 v Manhartském domě v Praze. Její principál, mnichovský rodák F. A. Defraine, měl tehdy za sebou účinkování ve vídeňském souboru J. A. Stranitzkého. (Doloženo 1718; pravděpodobně započalo již před jeho hostováním v Brně 1716, kde hrál s loutkami, což byl obvyklý způsob, jímž si vídeňští herci vyplňovali dlouhé mezery v tamějším divadelním provozu.) Soubor tvořili herci H. Rademin, Ch. Schulze, Ch. Felix a J. Wenzig s manželkami, I. Faschinger, F. Reichel, Ch. Funck, J. Schmidt, G. Noth a B. Fischer. Později přibyli F. I. Petzold s manželkou, F. Geissler a načas J. Leinhaas. | + | Společnost byla utvořena 1724 pro letní sezonu divadla hraběte Šporka v Kuksu. Na jeho doporučení získala povolení účinkovat od konce září 1724 v Manhartském domě v Praze. Její principál, mnichovský rodák F. A. Defraine, měl tehdy za sebou účinkování ve vídeňském souboru J. A. Stranitzkého. (Doloženo 1718; pravděpodobně započalo již před jeho hostováním v Brně 1716, kde hrál s loutkami, což byl obvyklý způsob, jímž si vídeňští herci vyplňovali dlouhé mezery v tamějším divadelním provozu.) Soubor tvořili herci H. Rademin, Ch. Schulze, Ch. Felix a J. Wenzig s manželkami, I. Faschinger, F. Reichel, Ch. Funck, J. Schmidt, G. Noth a B. Fischer. Později přibyli F. I. Petzold s manželkou, F. Geissler a načas J. Leinhaas. |
| − | Defraine navzdory úspěšnému působení v Praze (od konce září do konce roku) zamířil se svou společností do Německa. Od 1725 hrál postupně v Augsburgu, Frankfurtu n. M. a v Kolíně n. R. V srpnu 1726 opět obdržel povolení hrát během zimy v Praze v Manhartském domě a žádost pak každoročně, vždy s úspěchem, opakoval až do 1731. V lednu 1732 získal povolení hrát o masopustu v malostranských Lázních. Byl prvým, komu pražské arcibiskupství povolovalo hrát až do poloviny adventu (od 1728). Pražské působení střídal s hostováním na zámeckých scénách v Kuksu (léto 1727, 1728, 1729) a v saském Weissenfelsu (masopust 1728, 1730, 1732). | + | Defraine navzdory úspěšnému působení v Praze (od konce září do konce roku) zamířil se svou společností do Německa. Od 1725 hrál postupně v Augsburgu, Frankfurtu n. M. a v Kolíně n. R. V srpnu 1726 opět obdržel povolení hrát během zimy v Praze v Manhartském domě a žádost pak každoročně, vždy s úspěchem, opakoval až do 1731. V lednu 1732 získal povolení hrát o masopustu v malostranských Lázních. Byl prvým, komu pražské arcibiskupství povolovalo hrát až do poloviny adventu (od 1728). Pražské působení střídal s hostováním na zámeckých scénách v Kuksu (léto 1727, 1728, 1729) a v saském Weissenfelsu (masopust 1728, 1730, 1732). |
| − | Jako první z cestujících principálů se dokázal do značné míry sžít s českým prostředím. Na místní kulturní ovzduší reagoval i uváděním her s českou tematikou (''Die Preiss-Würdigste Lebens-Geschichte und der Glorreiche Marter-Tod des Heiligen Wenceslai Herzogen und Ersten Königs in Böhmen – Pamětihodný životní příběh a přeslavná mučednická smrt svatého Václava, vévody a prvního krále českého, ''1729)''. ''V této hře se také pokusil zčeštit postavu Hanswursta, nazvaného zde Quiternitze (Jitrnice). Defrainův repertoár se vyznačoval postupným přechodem od tradičních hauptakcí, jež se snažil modernizovat novými tématy, k stále silněji pronikající burlesce vídeňského typu. | + | Jako první z cestujících principálů se dokázal do značné míry sžít s českým prostředím. Na místní kulturní ovzduší reagoval i uváděním her s českou tematikou (''Die Preiss-Würdigste Lebens-Geschichte und der Glorreiche Marter-Tod des Heiligen Wenceslai Herzogen und Ersten Königs in Böhmen – Pamětihodný životní příběh a přeslavná mučednická smrt svatého Václava, vévody a prvního krále českého, ''1729)''. ''V této hře se také pokusil zčeštit postavu Hanswursta, nazvaného zde Quiternitze (Jitrnice). Defrainův repertoár se vyznačoval postupným přechodem od tradičních hauptakcí, jež se snažil modernizovat novými tématy, k stále silněji pronikající burlesce vídeňského typu. |
Prahu Defraine opustil 1732. Pouť cestujícího principála jej přivedla přes Weissenfels a Lipsko koncem 1732 do Vratislavi, na počátku 1733 pak již jen s rodinou k dvornímu divadlu v Karlsruhe. Téhož roku zakotvil jako harlekýn v Berlíně u principála J. C. Eckenberga (1733–34) a jeho principálská dráha byla načas přerušena. 1734 a 1735 se pokoušel o návrat do Prahy, ale pražské úřady preferovaly F. Kurtze. | Prahu Defraine opustil 1732. Pouť cestujícího principála jej přivedla přes Weissenfels a Lipsko koncem 1732 do Vratislavi, na počátku 1733 pak již jen s rodinou k dvornímu divadlu v Karlsruhe. Téhož roku zakotvil jako harlekýn v Berlíně u principála J. C. Eckenberga (1733–34) a jeho principálská dráha byla načas přerušena. 1734 a 1735 se pokoušel o návrat do Prahy, ale pražské úřady preferovaly F. Kurtze. | ||
| Řádka 44: | Řádka 42: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
| − | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2000{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů'', ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 451—452{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author> |
<ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | <ee:category>[[Category:Česká divadla]]</ee:category> | ||
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | <cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop"> | ||
<ee:documentation> | <ee:documentation> | ||
| − | + | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
Aktuální verze z 8. 3. 2021, 11:01
Společnost byla utvořena 1724 pro letní sezonu divadla hraběte Šporka v Kuksu. Na jeho doporučení získala povolení účinkovat od konce září 1724 v Manhartském domě v Praze. Její principál, mnichovský rodák F. A. Defraine, měl tehdy za sebou účinkování ve vídeňském souboru J. A. Stranitzkého. (Doloženo 1718; pravděpodobně započalo již před jeho hostováním v Brně 1716, kde hrál s loutkami, což byl obvyklý způsob, jímž si vídeňští herci vyplňovali dlouhé mezery v tamějším divadelním provozu.) Soubor tvořili herci H. Rademin, Ch. Schulze, Ch. Felix a J. Wenzig s manželkami, I. Faschinger, F. Reichel, Ch. Funck, J. Schmidt, G. Noth a B. Fischer. Později přibyli F. I. Petzold s manželkou, F. Geissler a načas J. Leinhaas.
Defraine navzdory úspěšnému působení v Praze (od konce září do konce roku) zamířil se svou společností do Německa. Od 1725 hrál postupně v Augsburgu, Frankfurtu n. M. a v Kolíně n. R. V srpnu 1726 opět obdržel povolení hrát během zimy v Praze v Manhartském domě a žádost pak každoročně, vždy s úspěchem, opakoval až do 1731. V lednu 1732 získal povolení hrát o masopustu v malostranských Lázních. Byl prvým, komu pražské arcibiskupství povolovalo hrát až do poloviny adventu (od 1728). Pražské působení střídal s hostováním na zámeckých scénách v Kuksu (léto 1727, 1728, 1729) a v saském Weissenfelsu (masopust 1728, 1730, 1732).
Jako první z cestujících principálů se dokázal do značné míry sžít s českým prostředím. Na místní kulturní ovzduší reagoval i uváděním her s českou tematikou (Die Preiss-Würdigste Lebens-Geschichte und der Glorreiche Marter-Tod des Heiligen Wenceslai Herzogen und Ersten Königs in Böhmen – Pamětihodný životní příběh a přeslavná mučednická smrt svatého Václava, vévody a prvního krále českého, 1729). V této hře se také pokusil zčeštit postavu Hanswursta, nazvaného zde Quiternitze (Jitrnice). Defrainův repertoár se vyznačoval postupným přechodem od tradičních hauptakcí, jež se snažil modernizovat novými tématy, k stále silněji pronikající burlesce vídeňského typu.
Prahu Defraine opustil 1732. Pouť cestujícího principála jej přivedla přes Weissenfels a Lipsko koncem 1732 do Vratislavi, na počátku 1733 pak již jen s rodinou k dvornímu divadlu v Karlsruhe. Téhož roku zakotvil jako harlekýn v Berlíně u principála J. C. Eckenberga (1733–34) a jeho principálská dráha byla načas přerušena. 1734 a 1735 se pokoušel o návrat do Prahy, ale pražské úřady preferovaly F. Kurtze.
S vlastní společností pod záštitou knížete Liechtensteina se vynořil v letech 1746–48 (možná i později) ve Valticích, jež mu sloužily jako odraziště pro účinkování v Brně a v Badenu. Tato společnost zanikla nejpozději 1751, kdy Defraine i s rodinou přijal angažmá ve vídeňském dvorním divadle U Korutanské brány. 1760 byl opět principálem herecké společnosti a žádal o povolení hrát ve Znojmě, které mu bylo v březnu 1761 uděleno. Odtud pak žádal v červenci s úspěchem o povolení městskou radu v Křemži; poté jeho stopa mizí.
Literatura
H. Benedikt: Franz Anton Graf von Sporck (1662–1738), Wien 1923, s. 139; A. Novotný: Praha „Temna“, 1946, s. 184 + Staropražská theatralia, 1955, s. 42; A. Schmiedecke: Die Neuberin in Weissenfels, Euphorion (Heidelberg) 54, 1960, s. 188; J. Bartoš: Loutkářská kronika, 1963, s. 30 a 69; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 60; O. G. Schindler: Romeo und Julia auf Schloss Krumau, der Basilisco von Kolin und das Armenspital in Kukus, Biblos (Wien) 44, 1995, s. 81; B. Rudin: Hans-Wurst oder der unsichtbare Condirecteur, Badische Heimat (Freiburg i. Br.) 1997, č. 1, s. 125; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 91.
Významné události
- 1724:
založení společnosti
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 451—452
Autor: Adolf Scherl
