Rittner, Rudolf: Porovnání verzí

Aktuální verze z 11. 1. 2021, 15:41

Rudolf Rittner

* 30.6. 1869 Bílý Potok u Javorníka / Weißbach b. Jauering, dříve Rak. Slezsko

† 4.2. 1943 Bílý Potok u Javorníka

herec, dramatik, divadelní režisér, hudebník

Pocházel z rodiny sedláka Franze R., starosty obce Bílý Potok, a jeho ženy Albertine Latzelové. Již v mládí se zřejmě vzdělával v hudbě, protože úspěšně složil zkoušky na vídeňskou konzervatoř a ve dvanácti letech, na podzim 1881, odešel do Vídně; studoval nejprve hru na housle a poté na hoboj. Až v roce 1887 přešel na dramatický obor, který zakončil roku 1888 s výbornými výsledky. Své první angažmá získal v Residenztheater v Hannoveru (1888/1889), kde byl většinou obsazován do nevýznamných rolí. Již zde však nastudoval svou první naturalistickou roli: účetního Gräberga ve hře Die Wildente Henrika Ibsena.

Na sezonu 1889/1890 ho angažoval ředitel Carl Stick do prvních rolí mladistvých hrdinů a milovníků pro Königliches städt. Theater v Olomouci. Odtud přešel k řediteli Emanuelu Raulovi a následující letní sezonu (duben–září 1890) hrál v Karlových Varech. Od října 1890 do ledna 1891 působil v Prešpurku [Bratislavě] a do Květné neděle 1891 v Temešváru. Již v Karlových Varech ho viděl na jevišti režisér a divadelní ředitel Siegmund Lautenburg a nabídl mu angažmá v Residenztheater v Berlíně, které R. nejprve odmítl a do konce sezony 1890/1891 působil ve Stadttheater v Kolíně n. R. Posléze Lautenburgovu nabídku přijal a dostal se na počátku 90. let 19. století do Berlína, centra německého naturalismu. V Residenztheater působil tři sezony (1891–94) a proslul ztvárněním postavy studenta Hanse Hartwiga v dramatu Die Jugend Maxe Halbeho. Pod vedením Otto Brahma se na scénách Deutsches Theater (1894–1904) a Lessingtheater (1904–07) stal prototypem moderního herce naturalistických dramat, využívajícího přirozené řeči a gestiky bez teatrálního patosu starší školy. Vynikl jako interpret Hauptmannových postav, z nichž mnohé ztvárnil poprvé; vytvořil např. Moritze Jägra v dramatu Die Weber či vozku Henschla (Fuhrmann Henschel) a Floriana Geyera ve stejnojmenné hře. 1906 uzavřel smlouvu s ředitelem Maxem Reinhardtem na období 1909–12, smlouva však nevstoupila v platnost, jelikož se R. na vrcholu své dráhy (1907) rozhodl hereckou kariéru opustit a žít na svém statku v rodišti. S jevištěm se rozloučil ve Vídni svou nejúspěšnější rolí Floriana Geyera (zachytil ho v ní malíř Lovis Corinth). V této době napsal dvě divadelní hry (Wiederfinden a Narrenglanz).

V Olomouci získal R. mnoho hereckých zkušeností. Vstoupil sice do jedné z nejslabších sezon, ale nenechal se klesající úrovní divadla strhnout. Postupně na sebe upozornil a místní kritika jej nejednou vyznamenala jako talentovaného herce. Dočkal se ocenění již při svém prvním vystoupení jako Gottlieb Schadenbeck v rozmarné veselohře H. Wittmanna a Th. Herzla Wilddiebe. Postupně dostal první příležitost ztvárnit významné role v dramatických pracích různých žánrů (Princ Gonzaga / Lessing: Emilia Galotti, Templář / Lessing: Nathan der Weise, Rýnský hrabě von Stein / Kleist: Das Käthchen von Heilbronn, Cassio / Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig, Lucentio / Shakespeare: Die bezähmte Widerspänstige, Mashama / Scribe: Ein Glas Wasser, Max Piccolomini / Schiller: Wallenstein-Trilogie, Kosinsky / Schiller: Die Räuber, Ferdinand  / Schiller: Kabale und Liebe, Mortimer / Schiller: Maria Stuart, Franz / Anzengruber: Der Meineidbauer, Phaon / Grillparzer: Sappho, Jaromíra / Grillparzer: Die Ahnfrau, Valentin / Goethe: Faust). Kromě toho úspěšně vystupoval v rolích milovníků, mladíků nešťastně zamilovaných, veselých a lehkovážných, jako udatný šermíř, milující syn, bratr bránící čest své sestry, doktor nebo umělec. Byl obsazován do her z různých historických období, včetně operet, ale svůj zájem o současné drama prokázal výběrem svého benefičního představení (Freytag: Die Journalisten). Vystupoval v olomouckém divadle až sedmnáctkrát za měsíc a mnohé role byl nucen studovat narychlo. Ač v recenzích nechyběla ani negativní hodnocení (absence vznešenosti a důstojnosti urozených osob), býval jeho výkon celkově hodnocen jako znamenitý. Olomoucká kritika oceňovala jeho energii a zanícení pro hru a mladistvý rozmach. Z recenzí vyplývá, že měl smysl pro herecký vtip a dobrou schopnost souhry a improvizace.

Další role v Olomouci

Září 1889: Malíř Leopold (C. Haffner: Therese Krones, Genrebild mit Gesang), Karlhan (Grillparzer: Der Traum ein Leben), Ramsdorf (Benedix: Das Gefängnis, Lustspiel), Sporner (Nestroy: Der Zerrissene). – Říjen 1889: Don Luis (A. Moreto: Donna Diana), Leopold (L´Arronge: Mein Leopold), Anatole (Ch. Birch-Pfeiffer: Ein Kind des Glücks), Henry de Symeux (Dumas ml.: Francillon), Der Rheingraf von Stein (Kleist: Das Käthchen von Heilbronn), von Rubke (Millöcker: Der Feldprediger, opereta), Der Timarch von Massalia (F. Halm: Der Sohn der Wildnis), Alcidor (Gutzkow: Der Königslieutnant, Lustspiel), Hejtman zeměbrany von Rollet (A. Langer – F. v. Suppé: Ein Judas von anno Neune, Original-Charaktergemälde mit Gesang), doktor Klingbach/Klingberg (J. Melbourn: Ein schwieriger Fall, Lustspiel, novinka). – Listopad 1889: Konrad, mlynářský chlapec (Raupach: Der Müller und sein Kind), Hans Rolland (F. v. Schönthan − Kadelburg: Goldfische), Druhý jízdní myslivec pluku Holkova (Schiller: Wallensteins Lager), Max Piccolomini (Schiller: Die Piccolomini, Der Wallensteins Tod), Kupec Carl Theodor (Töpfer: Rosenmüller und Finke, Oder Abgemacht), Šermíř Thumelicus (F. Halm: Der Fechter von Ravenna, Trauerspiel), Oficír Constantin, syn sochaře (A. Dumas – A. d´Artois: Der Fall Clemenceau, novinka), Syn Bruno (Birch-Pfeiffer: Mutter und Sohn), doktor Steinkirch (G. Moser: Das Stiftungsfest), Fámulus Edmund (Benedix: Die Hochzeitsreise). – Prosinec 1889: Starosta Krakova (Millöcker: Der Bettelstudent, opereta), Kosinsky (Schiller: Die Räuber), Eugen von Felsen, (F. W. Hackländer: Magnetische Kuren), Ženich Theobald (J. v. Forst: Scandal im Olmützer Theater oder Frankl im Publicum, fraška), Friedrich Hahn (Mosenthal: Ein deutsches Dichterleben), Octave (Ohnet: Der Hüttenbesitzer), Mortimer (Schiller: Maria Stuart), Leander (Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Lucentio (Shakespeare: Die bezähmte Widerspänstige), Kronwild (C. Morrée: s´Nullerl, Volksstück mit Gesang), Král Karel VII. (Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Nicki Flatterschöffel (J. Wimmer – C. Kleiber: Die Gigerln von Wien, Posse mit Gesang). –  Leden 1890: Wilhelm von Föhrenthal (Nestroy: Der Affe und der Bräutigam), Kupec Wellstein (Benedix: Doktor Wespe), Ferdinand Kraus (O. F. Berg – E. Stolz: Einer von unsere Leut, Posse), Hrabě Bela Palmay (F. v. Schönthan – Kadelburg: Die berühmte Frau), Syn Miguel (Echegaray: Galeotto, novinka), Berthold Eichmann (R. Kneisel: Der liebe Onkel, Schwank), Jaromir (Grillparzer: Die Ahnfrau), Baron Sperling (J. Stern: Die Hochzeit des Reservisten, Posse), Konrad Bolz (Freytag: Die Journalisten), Doktor Maithal (Cosmar: Die Liebe im Eckhaus). – Únor 1890: Ernst (Benedix: Der Vetter), Templář (Lessing: Nathan der Weise), Champeaux (A. Bisson – A. Mars: O diese Schwiegermutter), Ferdinand (Schiller: Kabale und Liebe), Arthur (L. Goldhann: Ein verkauftes Herz), Hejtman Römhild (O. Stoklaska – M. Freiherr v. Willenfeld: Oberst Lumpus, opereta, novinka), August Sonders (Nestroy:Einen Jux will er sich machen), Don Alfonso (Wolff – C. M. v. Weber: Preciosa), Emil Groß (P. Schönthan: Der Raub der Sabinerinnen). – Březen 1890: Chevalier Dumont (F. Raimund: Der Verschwender), De Siriex (Sardou:Fedora), Bruno Wismar (Benedix: Die zärtlichen Verwandten), Franz (Anzengruber: Der Meineidbauer), Friedrich von Goseck (E. v. Wildenbruch: Das neue Gebot), Gyges (Hebbel: Gyges und sein Ring), Urban (O. Justinus:Griechisches Feuer), Valentin (Goethe: Faust), Valentin (Mosenthal: Der Sonnenwendhof). – Duben 1890: Phaon (Grillparzer: Sappho).

Teatralia

Wiederfinden, ein Schauspiel in 3 Akten, Berlin–Cassierer 1901; Narrenglanz, ein Spielmannsdramma in 4 Akten, Berlin – Oesterfeld 1906.

Prameny

SOkA Jeseník: osobní fondy, fond Rittner Rudolf (NAD 262), Rittnerův deník.

Literatura

Kritiky:  Mährisches Tagblatt [Olmütz], 38 záznamů od 16. 9. 1889 do 2. 4. 1890.  – Die Neue Zeit. Olmützer politische Blätter, 54 záznamů od  14. 9. 1889 do 2. 4. 1890.

R. Zuber: R. R., in Severní Morava: Vlastivědný sborník, sv. 5. Šumperk: Vlastivědný ústav, 1960, s. 44–51

V. Smolková: Zapomenutý umělec. Z kulturní historie Jesenicka, in: Jesenický kulturní zpravodaj. Jeseník nad Odrou: Obecní úřad, 1960, s. 7–10;

A. Pompe: R. R. – ein Schauspieler des Naturalismus, dis. práce, Wien 1988;

G. Rühle: Theater in Deutschland 1887–1945. Seine Ereignisse – seine Menschen, Fischer 2007, viz rejstřík

J. Tunková: R. R. v Olomouci. Počátky kariéry jednoho z předních německých herců v Královském městském divadle. In Divadelní revue, 2012, v tisku, zde podrobný soupis rolí a bližší lokalizace kritik.

Brümmer, Eisenberg, Encyklopedie Slezska, Flüggen, Kosch Th, ÖBL

Vznik: 30.11.2012
Autor: Jana Tunková