Bolze, Carl Peter: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 3 dalších uživatelů.)
Řádka 19: Řádka 19:
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
| povolání=<ee:profession>herec, inspicient, divadelní nápověda, režisér, </ee:profession>
+
| povolání=<ee:profession>herec, inspicient, divadelní nápověda, režisér,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
 
Jako druhý milovník byl 1816 angažován do souboru německé činohry Stavovského divadla. Později hrál menší role a podílel se na provozu divadla také jako inspicient, nápověda a vazač divadelních textů. V rolích starců vystupoval i po penzionování 1843. Dvě jeho dcery (Maria, * 1811, a Dorothea, * 1819) se věnovaly divadlu.
 
Jako druhý milovník byl 1816 angažován do souboru německé činohry Stavovského divadla. Později hrál menší role a podílel se na provozu divadla také jako inspicient, nápověda a vazač divadelních textů. V rolích starců vystupoval i po penzionování 1843. Dvě jeho dcery (Maria, * 1811, a Dorothea, * 1819) se věnovaly divadlu.
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
Psán též Karl. O jeho životě před příchodem do Prahy nejsou žádné zprávy. V souvislosti s německou činohrou Stavovského divadla v Praze je '''B. '''poprvé zmiňován 1816, kdy byl za ředitelství Johanna Carla Liebicha angažován jako  druhý milovník. Byl přijat bez zkušebního představení, je tedy pravděpodobné, že jej ředitel Liebich znal již dříve a do Prahy ho pozval. '''B. '''zůstal pražské scéně věren po celý svůj život. Zůstal v angažmá během několika ředitelských období (vdova Liebichová, Holbein, triumvirát Polawsky – Kainz – Štěpánek, Stöger, Hoffmann, podruhé Stöger). V německé činohře hrál během této doby mnoho menších rolí (sluhy, společníky, starosty, starší příbuzné, úředníky). Jeho postavení v souboru v období tzv. triumvirátu (1824–34) a za Stögerova prvního ředitelství (1834–46) dokumentuje jeho herecká měsíční gáže, jež v obou obdobích činila přibližně 66 zlatých a 40 krejcarů, tj. pod průměrem v souboru. Vedle herecké aktivity se '''B.''' podílel na provozu divadla též jako inspicient, nápověda a vazač divadelních textů. I k menším, herecky mnohdy málo vděčným, rolím přistupoval svědomitě a s pílí, čímž si vysloužil dlouhodobou přízeň a uznání obecenstva.
+
Psán též Karl (Peter). O jeho životě před příchodem do Prahy nejsou žádné zprávy. V souvislosti s německou činohrou Stavovského divadla v Praze je '''B. '''poprvé zmiňován 1816, kdy byl za ředitelství Johanna Carla Liebicha angažován jako  druhý milovník. Byl přijat bez zkušebního představení, je tedy pravděpodobné, že jej ředitel Liebich znal již dříve a do Prahy ho pozval. '''B. '''zůstal pražské scéně věren po celý svůj život. Zůstal v angažmá během několika ředitelských období (vdova Liebichová, Holbein, triumvirát Polawsky – Kainz – Štěpánek, Stöger, Hoffmann, podruhé Stöger). V německé činohře hrál během této doby mnoho menších rolí (sluhy, společníky, starosty, starší příbuzné, úředníky). Jeho postavení v souboru v období tzv. triumvirátu (1824–34) a za Stögerova prvního ředitelství (1834–46) dokumentuje jeho herecká měsíční gáže, jež v obou obdobích činila přibližně 66 zlatých a 40 krejcarů, tj. pod průměrem v souboru. Vedle herecké aktivity se '''B.''' podílel na provozu divadla též jako inspicient, nápověda a vazač divadelních textů. I k menším, herecky mnohdy málo vděčným, rolím přistupoval svědomitě a s pílí, čímž si vysloužil dlouhodobou přízeň a uznání obecenstva.
  
 
Vazbu na divadlo si udržel '''B.''' i poté, co byl 9. 4. 1843 penzionován; nadále v souboru německé činohry pravidelně vystupoval v rolích starců nejrůznější povahy, od dobráckých rodinných příslušníků a melancholických kmetů po pedantské mrzouty, přinášející svému okolí příkoří. Charakter starců dotvářelo jeho vzezření ve vysokém věku: měl sehnutou hlavu mezi rameny a dlouhé sněhobílé vlasy. Po celý život měl '''B.''' mírný, málo výrazný hlas, což místy vedlo až k malé srozumitelnosti řeči.
 
Vazbu na divadlo si udržel '''B.''' i poté, co byl 9. 4. 1843 penzionován; nadále v souboru německé činohry pravidelně vystupoval v rolích starců nejrůznější povahy, od dobráckých rodinných příslušníků a melancholických kmetů po pedantské mrzouty, přinášející svému okolí příkoří. Charakter starců dotvářelo jeho vzezření ve vysokém věku: měl sehnutou hlavu mezi rameny a dlouhé sněhobílé vlasy. Po celý život měl '''B.''' mírný, málo výrazný hlas, což místy vedlo až k malé srozumitelnosti řeči.
Řádka 35: Řádka 35:
 
<ee:bibliography>
 
<ee:bibliography>
 
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Walther Fürst (Schiller: ''Fiesco''); Pastor Gluck (F. Kratter: ''Das Mädchen von Marienburg''); Fielding (Iffland: ''Die Erinnerung''); Mystifax (Nestroy: ''Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt''); Gordon (Schiller: ''Wallensteins Tod''); Rektor Berger (Iffland: ''Der Spieler''); Erdmann (F. L. Schröder: ''Glück bessert Thorheit''); Schlicht (F. L. Schmidt: ''Lorenz Stark oder Die deutsche Familie''); Joseph Haydn (J. Ritter von Seyfried – G. von Hofmann: ''Haydn oder Die Ochsenmenuette''); Philipp Bertram (Kotzebue: ''Bruderzwist''); Wohllaut (C. Meisl: ''Der falsche Virtuos''); Selim (Raupach: ''Rafaele''); Rada Reife (Bauernfeld: ''Leichtsinn aus Liebe oder Täuschungen''); Pán z Eckerchenu (A. Albini: ''Endlich hat er es doch gut gemacht''); Hrobník (Raupach: ''Der Müller und sein Kind''); Herrmann (Kotzebue: ''Das Schreibpult oder Die Gefahren der Jugend''); Miller (Schiller: ''Kabale und Liebe''); Friedrich (J. Franul von Weißenthurn: ''Die Erben''); Severin (I. F. Castelli: ''Die seltsame Lotterie''); Braske (J. von Weißenthurn: ''Johann, Herzog von Finnland''); Otec Wiese (Raupach: ''Die Reise nach der Stadt''); Starosta (Iffland: ''Die Jäger''); Wenzel Müller (Haffner: ''Therese Krones''); Rettenberg (F. Kaiser: ''Ein Lump''). </ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content>'''StD'''
 +
 
 +
Walther Fürst (F. Schiller: ''Fiesco''), Pastor Gluck (F. Kratter: ''Das Mädchen von Marienburg''), Fielding (A. W. Iffland: ''Die Erinnerung''), Mystifax (J. Nestroy: ''Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt''), Gordon (F. Schiller: ''Wallensteins Tod''), Rektor Berger (W. A. Iffland: ''Der Spieler''), Erdmann (F. L. Schröder: ''Glück bessert Thorheit''), Schlicht (F. L. Schmidt: ''Lorenz Stark oder Die deutsche Familie''), Joseph Haydn (J. Seyfried – G. von Hofmann: ''Haydn oder Die Ochsenmenuette''), Philipp Bertram (A. Kotzebue: ''Bruderzwist''), Wohllaut (C. Meisl: ''Der falsche Virtuos''), Selim (E. Raupach: ''Rafaele''); Rada Reife (E. Bauernfeld: ''Leichtsinn aus Liebe oder Täuschungen''), Herr von Eckerchen (A. Albini: ''Endlich hat er es doch gut gemacht''), Todtengräber (E. Raupach: ''Der Müller und sein Kind''), Herrmann (A. Kotzebue: ''Das Schreibpult oder Die Gefahren der Jugend''), Miller (F. Schiller: ''Kabale und Liebe''), Friedrich (J. Weißenthurn: ''Die Erben''), Severin (I. F. Castelli: ''Die seltsame Lotterie''), Braske (J. Weißenthurn: ''Johann, Herzog von Finnland''), Wiese (E. Raupach: ''Die Reise nach der Stadt''), Amtmann (A. W. Iffland: ''Die Jäger''), Wenzel Müller (K. Haffner: ''Therese Krones''), Rettenberg (F. Kaiser: ''Ein Lump''). </ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content>Národní archiv, Policejní ředitelství I., koskripce, karton 43, obr. 62.
+
<ee:bibliography_content>NA Praha: Policejní ředitelství I., koskripce, karton 43, obr. 62.
  
Archiv hl. m. Prahy, Magistrát hlavního města Prahy I., Referát IV, popisní, Soupis pražských domovních příslušníků 1830–1910 (1920): pořadové č. 15, karton, č. 22.</ee:bibliography_content>
+
AMP: Soupis pražských domovních příslušníků 1830–1910 (1920), pořadové č. 15, karton, č. 22.</ee:bibliography_content>
 
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
 
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> ==
<ee:bibliography_content><!--StartFragment-->''Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielerfreunde'' 1821–56; ''Bohemia'' 1828'''–'''43 passim; ''Bohemia ''30. 5. 1856, č. 127, s. 716 (poslední představení); 28. 11. 1869, č. 284, s. 3950, Příloha (nekrolog); 2. 3. 1878, č. 61, s. 3, Příloha (O. Teuber o Stavovském divadle); Z. Němec: ''Weberova pražská léta'', Praha 1944, s. 163, 276–277; ''Teuber III'', 1888, s. 8, 51, 161, 206, 213, 230–231, 328, 361, 501, 867.</ee:bibliography_content>
+
<ee:bibliography_content><!--StartFragment-->''Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielerfreunde'' 1821–56; ''Bohemia'' 1828'''–'''43 passim; ''Bohemia ''30. 5. 1856, č. 127, s. 716 (poslední představení); 28. 11. 1869, č. 284, s. 3950, příloha (nekrolog); 2. 3. 1878, č. 61, s. 3, příloha (O. Teuber o Stavovském divadle); Z. Němec: ''Weberova pražská léta'', Praha 1944, s. 163, 276–277; ''Teuber III'', s. 8, 51, 161, 206, 213, 230–231, 328, 361, 501, 867.</ee:bibliography_content>
 
</ee:bibliography>
 
</ee:bibliography>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
 
<div class="chronology"><ee:chronology>
Řádka 61: Řádka 63:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
</cshow>
 
<cshow logged="0">
 
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
 
</cshow>
 
<cshow logged="1">
 
 
<ee:published>'''Vznik:''' 30. 11. 2012{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Pavlišová]]{{break}}</ee:author>
 
<ee:published>'''Vznik:''' 30. 11. 2012{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Pavlišová]]{{break}}</ee:author>
</cshow>
+
 
 
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]
 
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]]
[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]
+
[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category>
[[Category:Stavovské divadlo]]</ee:category>
+
  
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
 
<cshow logged="1" ingroup="bureaucrat,editor,sysop">
Řádka 77: Řádka 73:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages>[[de:Bolze Carl Peter]]</languages></noinclude>
 
<noinclude><languages>[[de:Bolze Carl Peter]]</languages></noinclude>

Aktuální verze z 6. 2. 2020, 12:14

Carl Peter Bolze
* 1785 Erfurt (D)
27.11. 1865 Praha / Prag (CZ)
herec, inspicient, divadelní nápověda, režisér

Jako druhý milovník byl 1816 angažován do souboru německé činohry Stavovského divadla. Později hrál menší role a podílel se na provozu divadla také jako inspicient, nápověda a vazač divadelních textů. V rolích starců vystupoval i po penzionování 1843. Dvě jeho dcery (Maria, * 1811, a Dorothea, * 1819) se věnovaly divadlu.

Psán též Karl (Peter). O jeho životě před příchodem do Prahy nejsou žádné zprávy. V souvislosti s německou činohrou Stavovského divadla v Praze je B. poprvé zmiňován 1816, kdy byl za ředitelství Johanna Carla Liebicha angažován jako  druhý milovník. Byl přijat bez zkušebního představení, je tedy pravděpodobné, že jej ředitel Liebich znal již dříve a do Prahy ho pozval. B. zůstal pražské scéně věren po celý svůj život. Zůstal v angažmá během několika ředitelských období (vdova Liebichová, Holbein, triumvirát Polawsky – Kainz – Štěpánek, Stöger, Hoffmann, podruhé Stöger). V německé činohře hrál během této doby mnoho menších rolí (sluhy, společníky, starosty, starší příbuzné, úředníky). Jeho postavení v souboru v období tzv. triumvirátu (1824–34) a za Stögerova prvního ředitelství (1834–46) dokumentuje jeho herecká měsíční gáže, jež v obou obdobích činila přibližně 66 zlatých a 40 krejcarů, tj. pod průměrem v souboru. Vedle herecké aktivity se B. podílel na provozu divadla též jako inspicient, nápověda a vazač divadelních textů. I k menším, herecky mnohdy málo vděčným, rolím přistupoval svědomitě a s pílí, čímž si vysloužil dlouhodobou přízeň a uznání obecenstva.

Vazbu na divadlo si udržel B. i poté, co byl 9. 4. 1843 penzionován; nadále v souboru německé činohry pravidelně vystupoval v rolích starců nejrůznější povahy, od dobráckých rodinných příslušníků a melancholických kmetů po pedantské mrzouty, přinášející svému okolí příkoří. Charakter starců dotvářelo jeho vzezření ve vysokém věku: měl sehnutou hlavu mezi rameny a dlouhé sněhobílé vlasy. Po celý život měl B. mírný, málo výrazný hlas, což místy vedlo až k malé srozumitelnosti řeči.

Hereckou dráhu ve Stavovském divadle deinitivně opustil 1856. Patrně posledním představením byla Kaiserova hra Ein Lump 30. 5. 1856 v letním divadle ve Pštrosce, kde pohostinsky ztvárnil jednu z ústředních postav.

Dalších třináct let žil v Praze se svou rodinou. Byl dvakrát ženat, poprvé s Emilií (* 1780), podruhé s Josephou, roz. Härdtlovou (* 1800), dcerou lékárníka z Dobříše, která působila jako učitelka ručních prací. Z pěti dětí (Franz, Maria, Philipp, Dorothea a Johann) se dvě dcery věnovaly divadlu (Maria, * 1811, se stala herečkou, Dorothea, * 1819, pěvkyní), všichni tři synové získali výborné vzdělání (Franz vystudoval medicínu, Philipp byl železničním inženýrem, nejmladší Johann studoval chemii).

V denícíku Bohemia se od konce třicátých let 19. století vyskytuje v souvislosti s pražským Stavovským divadlem také zpěvačka Anna Bolze. Příbuzenské vztahy s B. nejsou dosud prokázány. 


Role

StD

Walther Fürst (F. Schiller: Fiesco), Pastor Gluck (F. Kratter: Das Mädchen von Marienburg), Fielding (A. W. Iffland: Die Erinnerung), Mystifax (J. Nestroy: Der böse Geist Lumpacivagabundus oder Das liederliche Kleeblatt), Gordon (F. Schiller: Wallensteins Tod), Rektor Berger (W. A. Iffland: Der Spieler), Erdmann (F. L. Schröder: Glück bessert Thorheit), Schlicht (F. L. Schmidt: Lorenz Stark oder Die deutsche Familie), Joseph Haydn (J. Seyfried – G. von Hofmann: Haydn oder Die Ochsenmenuette), Philipp Bertram (A. Kotzebue: Bruderzwist), Wohllaut (C. Meisl: Der falsche Virtuos), Selim (E. Raupach: Rafaele); Rada Reife (E. Bauernfeld: Leichtsinn aus Liebe oder Täuschungen), Herr von Eckerchen (A. Albini: Endlich hat er es doch gut gemacht), Todtengräber (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Herrmann (A. Kotzebue: Das Schreibpult oder Die Gefahren der Jugend), Miller (F. Schiller: Kabale und Liebe), Friedrich (J. Weißenthurn: Die Erben), Severin (I. F. Castelli: Die seltsame Lotterie), Braske (J. Weißenthurn: Johann, Herzog von Finnland), Wiese (E. Raupach: Die Reise nach der Stadt), Amtmann (A. W. Iffland: Die Jäger), Wenzel Müller (K. Haffner: Therese Krones), Rettenberg (F. Kaiser: Ein Lump). 

Prameny

NA Praha: Policejní ředitelství I., koskripce, karton 43, obr. 62.

AMP: Soupis pražských domovních příslušníků 1830–1910 (1920), pořadové č. 15, karton, č. 22.

Literatura

Taschenbuch für Schauspieler und Schauspielerfreunde 1821–56; Bohemia 182843 passim; Bohemia 30. 5. 1856, č. 127, s. 716 (poslední představení); 28. 11. 1869, č. 284, s. 3950, příloha (nekrolog); 2. 3. 1878, č. 61, s. 3, příloha (O. Teuber o Stavovském divadle); Z. Němec: Weberova pražská léta, Praha 1944, s. 163, 276–277; Teuber III, s. 8, 51, 161, 206, 213, 230–231, 328, 361, 501, 867.

Životní události

  • 1785: narození, Erfurt (D)
  • 27.11. 1865: úmrtí, Praha / Prag (CZ)

Další jména

Bolze Karl Peter, Carl


Vznik: 30. 11. 2012
Autor: Jitka Pavlišová