Bichler, Minna: Porovnání verzí
(Není zobrazeno 14 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 17: | Řádka 17: | ||
Praha (CZ) | Praha (CZ) | ||
</ee:mvchronology> | </ee:mvchronology> | ||
− | | foto=<ee:titleimage> | + | | foto=<ee:titleimage>bichlermi.jpg</ee:titleimage> |
− | | fotodesc=<ee:imagedesc>Minna Bichler v | + | | fotodesc=<ee:imagedesc>Minna Bichler v neznámé roli. Prager Theaterbuch 1930, Knihovna Divadelního ústavu, Praha.</ee:imagedesc> |
| povolání=<ee:profession>herečka</ee:profession> | | povolání=<ee:profession>herečka</ee:profession> | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
Dcera herečky Elise Quandt-Bichler. Debutovala v Pešti (1873). Následovala krátká angažmá v berlínském Rezidenztheater (1874–75) a Rezidenztheater v Drážďanech (1875–76). 1876 přijata Eduardem Kreibigem jako členka souboru Stavovského divadla v Praze v oboru naivka a sentimentální milovnice. 1894 ztvárnila titulní roli v pražské premiéře Hauptmannova dramatu ''Hannele.'' Po sňatku (1896) s pražským průmyslníkem a mecenášem Alexandrem Richterem (1843–1914) opustila divadlo. | Dcera herečky Elise Quandt-Bichler. Debutovala v Pešti (1873). Následovala krátká angažmá v berlínském Rezidenztheater (1874–75) a Rezidenztheater v Drážďanech (1875–76). 1876 přijata Eduardem Kreibigem jako členka souboru Stavovského divadla v Praze v oboru naivka a sentimentální milovnice. 1894 ztvárnila titulní roli v pražské premiéře Hauptmannova dramatu ''Hannele.'' Po sňatku (1896) s pražským průmyslníkem a mecenášem Alexandrem Richterem (1843–1914) opustila divadlo. | ||
− | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
Vlastním jménem Wilhelmina. Dcera herečky Elise Quandt, provdané Bichlerové, členky divadla v Klagenfurtu (s jistotou 1857), posléze německého divadla v Pešti (1863–72) a dvorního divadla v Karlsruhe (patrně od 1873). Od sedmdesátých let působila u divadla i její další dcera, sestra '''B.''', neznámého křestního jména (1885 v Carl-Theater Wien). | Vlastním jménem Wilhelmina. Dcera herečky Elise Quandt, provdané Bichlerové, členky divadla v Klagenfurtu (s jistotou 1857), posléze německého divadla v Pešti (1863–72) a dvorního divadla v Karlsruhe (patrně od 1873). Od sedmdesátých let působila u divadla i její další dcera, sestra '''B.''', neznámého křestního jména (1885 v Carl-Theater Wien). | ||
− | '''B.''' vyrostla v divadelním prostředí. Matka jí zprostředkovala první pohostinské vystoupení 1873 v Pešti. Následovalo angažmá v berlínském Residenztheater (1874/75) a nabídka angažmá v Hamburku (Thalia-Theater), kterou '''B.''' odmítla a přesídlila do Drážďan (Residenztheater 1875/76). V dubnu 1876 ji nastupující ředitel pražského Stavovského divadla Eduard Kreibig přijal do souboru jako naivku a sentimentální milovnici. Vystoupila hned v Kreibigově prvním pražském představení 16. 4. 1876 (Komorná Fleurette, Moreto–West: ''Donna Diana''). | + | '''B.''' vyrostla v divadelním prostředí. Matka jí zprostředkovala první pohostinské vystoupení 1873 v Pešti. Následovalo angažmá v berlínském Residenztheater (1874/75) a nabídka angažmá v Hamburku (Thalia-Theater), kterou '''B.''' odmítla a přesídlila do Drážďan (Residenztheater 1875/76). V dubnu 1876 ji nastupující ředitel pražského Stavovského divadla Eduard Kreibig přijal do souboru jako naivku a sentimentální milovnici. Vystoupila hned v Kreibigově prvním pražském představení 16. 4. 1876 (Komorná Fleurette, Moreto–West: ''Donna Diana''). [[File:Bichlerm.jpg|left|x500px|Minna Bichler v roce 1885. https://de.wikipedia.org/wiki/Minna_Bichler#/media/File:Minna_Bichler_1885_Eigner.jpg]]Během krátké doby se stala ve svém oboru jednou z nejvýraznějších pražských hereček. Několikrát jí bylo nabídnuto jiné angažmá (např. 1883 v německé společnosti Gustava Amberga z Thalia-Theater v New Yorku). Žádné z možností se však nechopila, ač měla během působení v Praze řadu konkurentek podobného hereckého typu a nebyla plně vytížena. Zůstala členkou pražského souboru pod vedením rodiny Kreibigů (1876–85), byla přijata do souboru Angelo Neumanna (1885) a setrvala v něm do 1896. Poté opustila divadelní dráhu (poslední role: Edrita, Grillparzer: ''Weh’ dem, der lügt'') a provdala se za pražského průmyslníka a mecenáše Alexandera Richtera (byla jeho druhou manželkou). Po jeho smrti žila v Praze ve skromných poměrech, udržujíc kontakty s divadlem. |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
+ | Za dvacet let nastudovala desítky rolí ve svém oboru a vystoupila v mnoha ansámblových scénách. Dlouho si uchovávala dívčí zjev, a tím i původní okruh mladistvých typů. V tomto okruhu dokázala ztělesnit velmi rozdílné postavy, od „upřímného děvčete v jednoduché lidové komedii přes předvídavou, k vášnivosti inklinující naivku francouzských veseloher až po jadrné dívčí charaktery v klasických veselohrách“. Přísný a poučený kritik Alfred Klaar přivítal 1876 její angažmá se zdrženlivou zdvořilostí, ale později věnoval jejím výkonům značnou pozornost – v ''Bohemii''uveřejnil řadu drobných analýz. Jako její výrazné role jsou zmiňovány Doktorova dcera (L’Arronge: ''Doctor Klaus''), Jeanne (Jermann: ''Lady Tartuffe''), Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: ''Die Grille'') a Franziska (Lessing: ''Minna von Barnhelm'')''. ''V devadesátých letech vystupovala i v charakterních rolích, z nichž nejvýznamnější byla titulní postava Hauptmanny ''Hannele''(1894). | ||
Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni. | Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni. | ||
Řádka 37: | Řádka 33: | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
== <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Role</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content>Doktorova dcera (L’Arronge: ''Doctor Klaus'', i česky jako ''Doktor Kalous''), Jeanne (Jermann: ''Lady Tartuffe, ''dle franc. předlohy Delphine de Giardin) – 1879; Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: ''Die Grille, ''dle románu George Sand La petite Fadette) – 1880; Franziska (Lessing: ''Minna von Barnhelm'') | + | <ee:bibliography_content>'''StD'''<br/>Doktorova dcera (A. L’Arronge: ''Doctor Klaus'', i česky jako ''Doktor Kalous''), Jeanne (Jermann: ''Lady Tartuffe, ''dle franc. předlohy Delphine de Giardin) – 1879; Fauchon Vivieur (Ch. Birch-Pfeiffer: ''Die Grille, ''dle románu George Sand La petite Fadette) – 1880; Franziska (G. E. Lessing: ''Minna von Barnhelm'') – ?; Hannele (G. Hauptmann: ''Hannele'') – 1894.</ee:bibliography_content> |
== <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Prameny</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce 1850–1914, kart. 34, obr. 255 (záznam o vydání cestovního pasu: Klagenfurt 22. 2. 1879; dále údaje k A. Richterovi: kart. 512, obr. 233). </ee:bibliography_content> |
− | + | ||
− | NA: | + | |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
== <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Literatura</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content>''' | + | <ee:bibliography_content>''Almanach für Freunde der Schauspielkunst,'' Berlin 1846–1853; ''Deutscher Bühnen-Almanach'', Berlin 1854–1873; Teuber III, s. 700, 703, 704, 720–721, 741, 747, 753, 772, 775, 787, 789, 796 (Richter), 809, 810, 837 (Richter), 842 (Richter), 847; nesign.: A. R. und das Deutsche Theater, ''Bohemia'' 6. 12. 1913 (k 70. narozeninám A. Richtera); ''Neue freie Presse'' (Wien) 30. 11. 1914 (nekrolog. A. Richter); ''Prager Tagblatt'' 30. 11. 1914 (nekrolog A. Richter); F. Hantschel: ''Biographien deutscher Industriellen aus Böhmen'', B. Leipa 1920, s. 60 (Richter); R. Rosenheim: ''Die Geschichte der deutschen Bühnen in Prag 1883–1918. Mit einem Rückblick 1783–1883'', Prag 1938, s. 28, 43, 82, 87, 111, 117, 125; W. Binal: ''Deutschsprachiges Theater in Budapest'', Von den Anfängen bis zum Brand des Theaters in der Wollgasse (1889), Graz–Wien–Köln 1972, Kommissionsverlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften (Elise Quandt-Bichler, 271, 281, 289, 310, 313, 332). |
− | + | Eisenberg, Flüggen, ÖBL (in A. Richter)<font size="3" face="times new roman" color="#000000">, </font>ODS, Oppenheim</ee:bibliography_content> | |
− | + | ||
− | Eisenberg, Flüggen, ÖBL (in A. Richter)<font size="3" face="times new roman" color="#000000">, </font>ODS, Oppenheim | + | |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
== <ee:bibliography_label>Vyobrazení</ee:bibliography_label> == | == <ee:bibliography_label>Vyobrazení</ee:bibliography_label> == | ||
− | <ee:bibliography_content> | + | <ee:bibliography_content>''Der Humorist ''20. 10. 1885 (Wien); ''Prager Theaterbuch'', Prag 1930, s. 32.</ee:bibliography_content> |
− | + | ||
− | ''Der Humorist ''20. 10. 1885 (Wien); ''Prager Theaterbuch'', Prag 1930, s. 32 | + | |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
<div class="chronology"><ee:chronology> | <div class="chronology"><ee:chronology> | ||
Řádka 88: | Řádka 64: | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
}} | }} | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
<ee:published>'''Vznik:''' 30. 11. 2012{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author> | <ee:published>'''Vznik:''' 30. 11. 2012{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jitka Ludvová]]{{break}}</ee:author> | ||
− | + | ||
<ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | <ee:category>[[Category:Divadelní osobnosti]] | ||
[[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category> | [[Category:Německá činohra v českých zemích v 19. století]]</ee:category> | ||
Řádka 103: | Řádka 74: | ||
</ee:documentation> | </ee:documentation> | ||
</cshow> | </cshow> | ||
− | + | ||
<references></references> | <references></references> | ||
− | |||
<noinclude><languages>[[de:Bichler Minna]]</languages></noinclude> | <noinclude><languages>[[de:Bichler Minna]]</languages></noinclude> |
Aktuální verze z 7. 1. 2021, 12:40
Dcera herečky Elise Quandt-Bichler. Debutovala v Pešti (1873). Následovala krátká angažmá v berlínském Rezidenztheater (1874–75) a Rezidenztheater v Drážďanech (1875–76). 1876 přijata Eduardem Kreibigem jako členka souboru Stavovského divadla v Praze v oboru naivka a sentimentální milovnice. 1894 ztvárnila titulní roli v pražské premiéře Hauptmannova dramatu Hannele. Po sňatku (1896) s pražským průmyslníkem a mecenášem Alexandrem Richterem (1843–1914) opustila divadlo.
Vlastním jménem Wilhelmina. Dcera herečky Elise Quandt, provdané Bichlerové, členky divadla v Klagenfurtu (s jistotou 1857), posléze německého divadla v Pešti (1863–72) a dvorního divadla v Karlsruhe (patrně od 1873). Od sedmdesátých let působila u divadla i její další dcera, sestra B., neznámého křestního jména (1885 v Carl-Theater Wien).
B. vyrostla v divadelním prostředí. Matka jí zprostředkovala první pohostinské vystoupení 1873 v Pešti. Následovalo angažmá v berlínském Residenztheater (1874/75) a nabídka angažmá v Hamburku (Thalia-Theater), kterou B. odmítla a přesídlila do Drážďan (Residenztheater 1875/76). V dubnu 1876 ji nastupující ředitel pražského Stavovského divadla Eduard Kreibig přijal do souboru jako naivku a sentimentální milovnici. Vystoupila hned v Kreibigově prvním pražském představení 16. 4. 1876 (Komorná Fleurette, Moreto–West: Donna Diana). Během krátké doby se stala ve svém oboru jednou z nejvýraznějších pražských hereček. Několikrát jí bylo nabídnuto jiné angažmá (např. 1883 v německé společnosti Gustava Amberga z Thalia-Theater v New Yorku). Žádné z možností se však nechopila, ač měla během působení v Praze řadu konkurentek podobného hereckého typu a nebyla plně vytížena. Zůstala členkou pražského souboru pod vedením rodiny Kreibigů (1876–85), byla přijata do souboru Angelo Neumanna (1885) a setrvala v něm do 1896. Poté opustila divadelní dráhu (poslední role: Edrita, Grillparzer: Weh’ dem, der lügt) a provdala se za pražského průmyslníka a mecenáše Alexandera Richtera (byla jeho druhou manželkou). Po jeho smrti žila v Praze ve skromných poměrech, udržujíc kontakty s divadlem.Za dvacet let nastudovala desítky rolí ve svém oboru a vystoupila v mnoha ansámblových scénách. Dlouho si uchovávala dívčí zjev, a tím i původní okruh mladistvých typů. V tomto okruhu dokázala ztělesnit velmi rozdílné postavy, od „upřímného děvčete v jednoduché lidové komedii přes předvídavou, k vášnivosti inklinující naivku francouzských veseloher až po jadrné dívčí charaktery v klasických veselohrách“. Přísný a poučený kritik Alfred Klaar přivítal 1876 její angažmá se zdrženlivou zdvořilostí, ale později věnoval jejím výkonům značnou pozornost – v Bohemiiuveřejnil řadu drobných analýz. Jako její výrazné role jsou zmiňovány Doktorova dcera (L’Arronge: Doctor Klaus), Jeanne (Jermann: Lady Tartuffe), Fauchon Vivieur (Birch-Pfeiffer: Die Grille) a Franziska (Lessing: Minna von Barnhelm). V devadesátých letech vystupovala i v charakterních rolích, z nichž nejvýznamnější byla titulní postava Hauptmanny Hannele(1894).
Její manžel Alexander Richter (7. 12. 1843 Cheb – 29. 11. 1914 Praha), průmyslník, pocházel z druhé generace zámožné rodiny. Jeho otec Franz Richter (1808) provozoval na někdejším pražském předměstí Smíchov tkalcovnu. R. vystudoval v Praze a stal se jednou z vůdčích osobností pražské německé společnosti. Působil v bankovnictví, ve smíchovské městské radě, od 1883 byl poslancem Zemského sněmu. Získal řadu vyznamenání (včetně zahraničních), byl členem vlivných pražských spolků a staral se o pražské německé školství. Patřil k zakladatelům Německého divadelního spolku (1883) a trvale zasedal v jeho předsednictvu. 1885 zakoupil pro Nové německé divadlo pozemek a zasloužil se o úspěch finančních sbírek na jeho stavbu, když sám cestoval po německých oblastech Čech a jako známá osobnost uplatňoval svůj vliv. Později budovu velkoryse dotoval, aby bylo možné zlepšovat její technický stav. Viděl divadlo v intencích názorů Josefa II. – jako umělecký ústav, jehož úkolem je zušlechťovat vkus a mravy. V pražských podmínkách národnostní konkurence usiloval o to, aby německá scéna pokračovala v tradici domácí německé kultury na vysoké úrovni.
Role
StD
Doktorova dcera (A. L’Arronge: Doctor Klaus, i česky jako Doktor Kalous), Jeanne (Jermann: Lady Tartuffe, dle franc. předlohy Delphine de Giardin) – 1879; Fauchon Vivieur (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille, dle románu George Sand La petite Fadette) – 1880; Franziska (G. E. Lessing: Minna von Barnhelm) – ?; Hannele (G. Hauptmann: Hannele) – 1894.
Prameny
NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce 1850–1914, kart. 34, obr. 255 (záznam o vydání cestovního pasu: Klagenfurt 22. 2. 1879; dále údaje k A. Richterovi: kart. 512, obr. 233).
Literatura
Almanach für Freunde der Schauspielkunst, Berlin 1846–1853; Deutscher Bühnen-Almanach, Berlin 1854–1873; Teuber III, s. 700, 703, 704, 720–721, 741, 747, 753, 772, 775, 787, 789, 796 (Richter), 809, 810, 837 (Richter), 842 (Richter), 847; nesign.: A. R. und das Deutsche Theater, Bohemia 6. 12. 1913 (k 70. narozeninám A. Richtera); Neue freie Presse (Wien) 30. 11. 1914 (nekrolog. A. Richter); Prager Tagblatt 30. 11. 1914 (nekrolog A. Richter); F. Hantschel: Biographien deutscher Industriellen aus Böhmen, B. Leipa 1920, s. 60 (Richter); R. Rosenheim: Die Geschichte der deutschen Bühnen in Prag 1883–1918. Mit einem Rückblick 1783–1883, Prag 1938, s. 28, 43, 82, 87, 111, 117, 125; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Von den Anfängen bis zum Brand des Theaters in der Wollgasse (1889), Graz–Wien–Köln 1972, Kommissionsverlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften (Elise Quandt-Bichler, 271, 281, 289, 310, 313, 332).
Eisenberg, Flüggen, ÖBL (in A. Richter), ODS, Oppenheim
Vyobrazení
Der Humorist 20. 10. 1885 (Wien); Prager Theaterbuch, Prag 1930, s. 32.
Životní události
- 1858: narození, Klagenfurt am Wörthersee (A) ?
- 3. 12. 1936: úmrtí, Praha (CZ)
- 1874 - 1875: angažmá, Berlin (D)
Rezidenstheater - 1975 - 1976: angažmá, Dresden (D)
Rezidenztheater - 1876 - 1896: angažmá, Praha (CZ)
Stavovské divadlo
Další jména
Bichler Wilhelmina
Vznik: 30. 11. 2012
Autor: Jitka Ludvová