Bambini, Eustachio: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
m (založení hesla)
(Automatická aktualizace šablony)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 22: Řádka 22:
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Působil jako kapelník v Cortoně (1723–28) a v Pesaru (1728–31). Jeho manželkou byla sopranistka Anna Tonelli. 1745 se stal impresá­riem v Teatro ducale v Miláně, 1750 ředitelem divadla ve Štrasburku, kde uvedl mj. operu ''La pravità''' '''castigata'' [Potrestaná zkaženost], známou z předchozích provedení v Praze a v Brně. S italskou operní společností hostoval v Paříži, kde v srpnu 1752 zahájil Pergolesiho komickou operou ''La serva padrona ''[Služka paní, původně dvoudílné intermezzo, l: G. A. Federico, ­Neapol 1733]. I když při svém prvním pařížském uvedení 1746 nevzbudila téměř žádnou pozornost, zásluhou vitální interpretace '''B'''. společnosti tentokrát část publika nadchla a vyvolala proslavený spor, zvaný hádka buffonistů (querelle des bouffons), mezi zastánci italské opery, chápané jako naplnění ideálu přirozenosti, citovosti a nezávislosti, a obhájci tradičního francouzského stylu, představovaného tvorbou Lullyho a Rameaua (tragédie lyrique). V Paříži '''B'''. zůstal až do března 1754, kdy král Ludvík XV. buffonisty z města vykázal.
 
Působil jako kapelník v Cortoně (1723–28) a v Pesaru (1728–31). Jeho manželkou byla sopranistka Anna Tonelli. 1745 se stal impresá­riem v Teatro ducale v Miláně, 1750 ředitelem divadla ve Štrasburku, kde uvedl mj. operu ''La pravità''' '''castigata'' [Potrestaná zkaženost], známou z předchozích provedení v Praze a v Brně. S italskou operní společností hostoval v Paříži, kde v srpnu 1752 zahájil Pergolesiho komickou operou ''La serva padrona ''[Služka paní, původně dvoudílné intermezzo, l: G. A. Federico, ­Neapol 1733]. I když při svém prvním pařížském uvedení 1746 nevzbudila téměř žádnou pozornost, zásluhou vitální interpretace '''B'''. společnosti tentokrát část publika nadchla a vyvolala proslavený spor, zvaný hádka buffonistů (querelle des bouffons), mezi zastánci italské opery, chápané jako naplnění ideálu přirozenosti, citovosti a nezávislosti, a obhájci tradičního francouzského stylu, představovaného tvorbou Lullyho a Rameaua (tragédie lyrique). V Paříži '''B'''. zůstal až do března 1754, kdy král Ludvík XV. buffonisty z města vykázal.
  
Řádka 38: Řádka 38:
 
* <ee:chronology_date_from>1770</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Pesaro</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
* <ee:chronology_date_from>1770</ee:chronology_date_from><ee:chronology_date_to/>: <ee:chronology_event_type>úmrtí</ee:chronology_event_type>, <ee:chronology_place>Pesaro</ee:chronology_place><br/><ee:chronology_event_text/><ee:chronology_public_notice/><ee:chronology_private_notice/><ee:nevershow><ee:chronology_coords/></ee:nevershow>
 
</ee:chronology></div>
 
</ee:chronology></div>
−
<div class="names"><ee:names/></div>
+
<div class="names"><ee:names>
 +
 
 +
</ee:names></div>
 
{{#dpl:  
 
{{#dpl:  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
 
   | linksto={{FULLPAGENAME}}  
Řádka 48: Řádka 50:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 33–35{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Sehnal]]{{break}}</ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' „Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla“, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 33–35{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Jiří Sehnal]]{{break}}</ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 63: Řádka 60:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 09:57

Eustachio BAMBINI
* 1697 Pesaro (Itálie)
† 1770 Pesaro
impresário, kapelník, skladatel


Působil jako kapelník v Cortoně (1723–28) a v Pesaru (1728–31). Jeho manželkou byla sopranistka Anna Tonelli. 1745 se stal impresá­riem v Teatro ducale v Miláně, 1750 ředitelem divadla ve Štrasburku, kde uvedl mj. operu La pravità castigata [Potrestaná zkaženost], známou z předchozích provedení v Praze a v Brně. S italskou operní společností hostoval v Paříži, kde v srpnu 1752 zahájil Pergolesiho komickou operou La serva padrona [Služka paní, původně dvoudílné intermezzo, l: G. A. Federico, ­Neapol 1733]. I když při svém prvním pařížském uvedení 1746 nevzbudila téměř žádnou pozornost, zásluhou vitální interpretace B. společnosti tentokrát část publika nadchla a vyvolala proslavený spor, zvaný hádka buffonistů (querelle des bouffons), mezi zastánci italské opery, chápané jako naplnění ideálu přirozenosti, citovosti a nezávislosti, a obhájci tradičního francouzského stylu, představovaného tvorbou Lullyho a Rameaua (tragédie lyrique). V Paříži B. zůstal až do března 1754, kdy král Ludvík XV. buffonisty z města vykázal.

Po 1731, kdy hudební lexika nemají o B. zpráv, setkáváme se s ním na Moravě, kde jako skladatel spolupracoval se společností → A.Mingottiho. Mingotti uvedl v Brně B. opery Armida abbandonata [Opuštěná ­Armida, 1733] a La pravità castigata (1734). Brněnská inscenace La pravità castigata bývala mylně považována za vůbec první provedení opery o Donu Giovannim (⇒ Kunze 1972, ⇒ Russell 1983). Byla však už v postním období roku 1730 provedena v Praze → A. Den­ziem, pravděpodobně s hudbou → A. Caldary. Mingotti, jenž do své brněnské společnosti angažoval několik někdejších Denziových zpěváků, převzal titul z jeho repertoáru. Dle libreta zkomponoval pro Mingottiho inscenaci hudbu B. s výjimkou několika árií. Hudební materiál se nedochoval, a tak lze poměr ­brněnské verze k pražské předloze sledovat pouze pomocí libret (sedm árií bylo vypuštěno a čtrnáct má jiný text). Na zámku hraběte → F. A. Rottala v Holešově byly provedeny B. opery Partenope a Artaserse (obě 1733). Brněnská a holešovská libreta uvádějí 1733–36 zpěvačku jménem Laura B., pocházející z Pesara, angažovanou Mingottim do Brna přímo z Benátek a činnou v operní sféře do počátku čtyřicátých let 18. stol. (Celovec 1738, Benátky, Lisabon). Zpívala ve všech B. operách, uvedených v Brně i v Holešově, a mohla být skladatelovou dcerou. B. syn Felice (* kolem 1743, † po 1787) působil v Paříži jako skladatel a cembalista.


Edice

La pravità castigata, italský text libreta, ­Brno 1734 ⇒ Ch. C. Russell: The Don Juan Legend before Mozart: with a Collection of Eighteenth-Century Opera Librettos, Ann Arbor 1993, s. (131–134), 135–181, (447n.).

Prameny a literatura

VKOL, sign. 601.245: Armida abbandonata…, Bruna 1733; MZK, sign. ST 1-6527: La pravità castigata…, Bruna 1734; sign. ST 1-19303: Partenope; sign. CH Turm. VI.E.42.2 R (též Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži – hudební archiv, sign. N/a IX/2 92, ve vlastnictví Arcibiskupství olomouckého, ⇒ Sehnal, č. 220): Artaserse, Ollomuzio 1733; Bibliothek des Städtischen Reiß-Museums, Mannheim, sign. T 311: La pravità castigata. Dramma per musica, Da rappresentarsi in Argentina, nell nuovo Thea­tro. In Argentina [Štrasburk] 1750, ⇒ Meyer 2/VII, s. 38n. •• T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 104, 111, 133–135, 137 (Laura B.), 167n., 173n., 209n., 212n. (Anna Tonelli-B.); V. Helfert: Opera o Donu Juanu v Brně roku 1734, Časopis Matice moravské (Brno) 41/42, 1917/18, s. 249–265; 43/44, 1919/20, s. 65–108; S. Kunze: Don Giovanni vor Mo­zart, München 1972, s. 25–29; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě, O divadle na Moravě, ed. E. Petrů–J. Stýskal, Praha 1974, s. 57, 59, 60; Ch. C. Russell: The First Don Giovanni Opera: „La pravità castigata“ by E. B., Mozart-Jahrbuch 1980–83, Kassel 1983, s. 385–392; Mozartův Don Giovanni (katalog výstavy), ed. T. Volek–J. Pešková, Praha 1987, s. 30–33; R. Batchvarova-Schweitzer: The Mingotti Opera Company in Brno, Graz, Prague and Copenhagen, dipl. práce, FF UK Praha 1994, s. 29–32, 98; A. Jakubcová: Kamenní hosté a prostopášníci v předmozartovském divadle českých zemí, V. Righini–N. Porta: Kamenný host aneb Prostopášník, program Městského divadla Brno 2003, s. 34–39; viz Edice. •• DBI, DEUM, Grove, Grove O, MGG, Sartori

Životní události

  • 1697: narození, Pesaro (Itálie)
  • 1770: úmrtí, Pesaro


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 33–35
Autor: Jiří Sehnal



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Bambini,_Eustachio&oldid=18657“