Stölzel, Gottfried Heinrich: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:12

Psán též Stöltzel, Stoelzel. – Syn učitele a varhaníka v rodné obci, ležící na německé straně Krušných hor. Hudebně se školil nejprve u otce, pak u skladatele Ch. Umlauffta v blízkém Schneebergu, za gymnaziálních studií v Geře u zámeckého kapelníka E. Kegela. Od 1707 studoval v Lipsku teologii, ale posléze se rozhodl pro skladatelské povolání. Jeho první opery byly komponovány a uvedeny 1711–13 ve Vratislavi (Narcissus 1711 nebo 1712) a na zámeckých scénách v Naumburgu (Artemisia 1713) a v Geře. Při velké cestě po Itálii (mj. Benátky, Řím, Florencie), kterou nastoupil 1713, se seznámil téměř se všemi předními italskými operními skladateli. Zpáteční cesta jej dovedla přes Innsbruck, Linec a České Budějovice 1715 do Prahy, kde pak tři roky žil jako host u A. von Adlersfelda a účastnil se aktivit pražských milovníků hudby v Hudební akademii, založené nedlouho předtím (1713). Spřátelil se tu s hrabětem Janem Antonínem Losym a se svobodným pánem (od 1719 hrabětem) Ludwigem Josephem Hartigem a pilně se věnoval kompoziční tvorbě. 1717 přijal pozvání do Bayreuthu (na předchozí pozvání Augusta Silného do Drážďan nereflektoval) a Prahu opustil. Následoval téměř dvouletý pobyt v Geře, od listopadu 1719 až do smrti pak působil jako skladatel a kapelník v Gothě.

S. pobyt v Praze 1715–17 tvoří významnou kapitolu v dějinách pražského operního divadla. Vedle instrumentálních kompozic, jedné gratulační kantáty, dvou oratorií i dalších duchovních skladeb tu složil také tři opery na vlastní německé texty: Venus und Adonis, Acis und Galathea a Das durch die Liebe be­siegte Glück [Štěstí získané láskou]. U prvních dvou zůstal zachován text (vydaný při jejich pozdějším uvedení, možná v novém zpracování), u nedatovaného libreta Venus und Adonis ze zámecké knihovny v Křimicích je souvislost se S. stejnojmennou operou pouze hypotetická. Hudba pražských ani ostatních S. oper se však nedochovala vyjma několika jednotlivých árií. Jistou představu o jeho hudebnědramatickém díle si lze utvořit na základě jeho pozdějších scénických kantát. V nich se projevuje jako pozdně barokní skladatel, který principy německého polyfonního baroka mísí se silnými italskými vlivy a přijímá již i podněty rodícího se galantního slohu. Lze předpokládat, že opery, jimiž dosáhl velké proslulosti, o níž vypovídají dobová svědectví z celého území německých států, umělecky převyšovaly tyto kantáty, komponované značně šablonovitě. Ve své autobiografii udává, že jmenované kompozice v Praze „složil a provedl“, co to však v případě scénických děl znamená, není zcela jasné. Produkce pražské Hudební akademie se konaly v sále domu U Železných dveří na Starém Městě, který byl také často místem divadelních představení. Není tedy vyloučeno, že některá z oper nebo jejich části byly scénicky nebo koncertně provedeny právě tam. Koncertní provedení by přicházela v úvahu i v Losyho paláci v Hybernské ulici, kde S. s hrabětem Losym často muzicíroval a kde byly při večerech Hudební akademie pořádány přehrávky částí oper (např. J.-B. Lullyho). V Praze složil i provedl gratulační serenátu ke svatbě hraběte Franze Josepha Trautmannsdorfa (1717) a dvě oratoria, Jesus patiens [Ježíš trpitel] (1715 nebo 1716) a Die büßende und versöhnte Magdalena [Kající a smířená Magdaléna] (1716), z nichž se rovněž zachovala jen libreta tištěná k pozdějším pražským reprízám, údajně pak i třetí oratorium, Caino, ovvero il primo figlio malvaggio [Kain aneb První nezdárný syn].

Poměrně krátký S. pobyt má pro dějiny pražského operního divadla význam hlavně potud, že dokládá souvislý zájem obecenstva o operu od počátku 18. stol. Absence hudebních materiálů nedovoluje konkrétnější hodnocení jeho operní tvorby, je však nepochybné, že byl výjimečnou skladatelskou osobností, o čemž svědčí nejen soudobý ohlas, ale i novodobý zájem o jeho instrumentální kompozice.

Prameny a literatura

NK, sign. 52 C 8 (konvolut): Oratorium Jesus patiens… musicae authore… Godefrido Henrico Stölzel…, Pragae 1724 (provedení u křižovníků); Die Büßende und Versöhnte Magdalena Als ein Spiegel denen Büßenden vorgestellet… Posto in Musica Dal Sigr. Enrico Stoelzel…, Prag 1726 (provedení tamtéž); Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3522: Venus und Adonis, b. m., b. d. [?]; SB Berlin: Acis und Galathea, oder Die triumphirende Liebe, Gotha 1729; Altenburg, Landesarchiv: Venus und Adonis, Altenburg 1730, další libreta ⇒ Meyer 2/III, s. 228, 259–261; Universitetsbiblioteket Lund, sbírka Wenster F 12: árie Der holde Strahl, so meine Brust entzündet…, z opery Artemisia, Naumburg 1713 (opis hlasů 1716: bas, housle, cembalo); soupis tvorby a uložení dalších pramenů ⇒ B. Siegmund in MGG. • J. Mattheson: Grundlage einer Ehren-Pforte, Hamburg 1740, ed. M. Schneider, Berlin 1910, s. 102n., 171n., 342–348 (S. autobiografie), Anhang s. 37; L. Ch. Mizler: Neu eröffnete musicalische Bibliothek IV, Leipzig 1754; J. G. Walther: Musicalisches Lexicon, Leipzig 1832; P. Nettl: Zur Geschichte des Konzertwesens in Prag, Zeitschrift für Musikwissenschaft (Leipzig) 5, 1922/23, s. 157n.; A. Fett: Musikgeschichte der Stadt Gotha, Von den Anfängen bis zum Tode G. H. S. (1749), dis., Freiburg im Breisgau 1951; M. Freemanová: Oratorios (and operas) by German composers in the 18^th and 19^th century Bohemian lands, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 198. • ADB, Dlabač, Gerber, Grove, Grove O, Meyer, MGG

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 578–580
Autor: Adolf Scherl