Schaffgotsch, Philipp Gotthard: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:10

Česky psán také Filip Gothard Šaffgoč. – Syn Johanna Antona Sch., svídnicko-javorského zemského hejtmana a české hraběnky Anny Marie Terezie Novohradské z Kolovrat. Už jako dítě se v zámeckém divadle ve Warmbrunnu v Dolním Slezsku setkal s divadelními produkcemi. Jeho otec byl jedním ze šlechticů, kteří podporovali také první italskou operní stagionu → A. M. Peruzziho ve Vratislavi 1724. Sch. studoval v Římě na Collegiu Romanu, 1738 byl vysvěcen na kněze a stal se kanovníkem olomouckým, vratislavským a halberstadtským. Za slezských válek o dědictví rakouské (1740–45), kdy většinu území Slezska opanovalo Prusko, podporoval nároky Friedricha II. a stal se jeho oblíbencem. 1744 byl Friedrichem II. povýšen do knížecího stavu a s jeho podporou 1748 ustanoven biskupem vratislavským. V další prusko-rakouské válce (1756–63) se však postavil na stranu Rakušanů, a po jejím ukončení byl donucen opustit rezidenci na pruském území. Usadil se na letním sídle vratislavských biskupů v zámku na Jánském Vrchu v tehdejším rakouském Slezsku, kam 1767 umístil i správu českého dílu niského knížectví. Za války mezi Pruskem a Rakouskem 1778/79 uprchl do Brna, zámek dočasně obsadilo pruské vojsko. 1785 byla na jeho statky uvalena nucená státní správa.

Sch. proslul náklonností k hudbě, kterou mu přiblížila matka, schopná zpěvačka. Už ve Vratislavi vydržoval kapelu. Pro vybudování hudebního a divadelního života ve svém novém sídle na Jánském Vrchu využíval rozsáhlých společenských i zednářských kontaktů s Vídní, Prahou, Brnem a dalšími kulturními centry. Do slezské oblasti se jeho zásluhou dostávaly podněty aktuálních stylových proudů. Do svých služeb získal kvalitní hudebníky, jejichž skladatelská a interpretační produkce etablovala Jánský Vrch jako středisko místní hudebnědramatické tvorby. Po svém příchodu navázal kontakt s piaristickou kolejí v Bílé Vodě, známou pořádáním divadelních produkcí s velkým podílem hudby, na něž se sjíždělo publikum z širého okolí. Udržoval styky se šlechtou na okolních zámcích (např. Slezské Rudoltice → Al­berta Josepha Hoditze, Velké Hoštice Ignatze Dominika Chorinského z Ledské), navštěvoval také hudební produkce v opavských palácích. Tam se 1769 setkal s vídeňským rodákem → C. Dittersem, tehdy už proslulým houslistou a kapelníkem, jehož přijal do svých služeb, nejprve jako vrchního lesmistra. Později mu vymohl šlechtický titul s přídomkem von Dittersdorf a jmenoval ho krajským hejtmanem v Jeseníku. Ditters na Jánském Vrchu v sedmdesátých a osmdesátých letech 18. stol. vedl početnou kapelu, která se stala vzorem pro ostatní kapely ve Slezsku. Na jeho podnět dal Sch. upravit v někdejší staré pevnostní věži oválnou, akusticky vyhovující místnost (dochována dodnes) a přistavět k ní malý divadelní sál. Pro tuto zámeckou scénu skládal Ditters italské buffy, z nichž některé se později hrály v německé verzi. Činnost místního italského libretisty S. I. Pinta, Sch. zpovědníka, měla vliv na repertoár a dění také ve Slezských Rudolticích a Velkých Hošticích, o čemž svědčí jeho roz­sáhlá italská a francouzská korespondence s tamějšími mecenáši (⇒ Boženek 1971). Sch. kulturní aktivity na Jánském Vrchu přerušila prusko-rakouská válka 1778–79. Kapelu tehdy rozpustil a posléze zaniklo i zámecké divadlo. Produkce byly přeneseny do místní střelnice v Javorníku, která po stavebních úpravách sloužila od 1783 jako divadlo, spravované místním chudinským fondem. Sch. podporoval divadelní a hudební život i po uvalení státní správy na své statky (1785) až do konce života, ale vzhledem k finančním nesnázím už jen menšími obnosy.

Literatura

H. H. Borcherdt: Geschichte der italienischen Oper in Breslau, Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens (Breslau) 44, 1910, s. 22, 25–28, 31–40; D’Elvert 1852, s. 165n.; Teuber I 1883, s. 157n., 170, 187, 371; K. Holl: C. von Dittersdorfs Opern für das wiederhergestellte Johannisberger Theater, Heidelberg 1913; G. Haas: Westschlesiens fürstliche Liebhaberbühnen in der galanten Zeit, Die Heimat (Troppau) 23, 1924, s. 69n.; K. Kastner: Breslauer Bischöfe, Breslau 1929, s. 60n.; M. Dubinsky: Das Theater des Fürstbischofs Ph. G. v. Sch. auf Schloß Johannisberg, Der Oberschlesier (Breslau) 12, 1930, s. 702–710; C. Dittters von Dittersdorf: Vzpomínky hudebníka XVIII. století, přel. V. Bělohlavý, Praha 1959, s. 134–205; R. Zuber: Hudba v piaristické koleji v Bílé Vodě, Slezský sborník (Opava) 60, 1962, s. 351–367 + Karel Ditters z Dittersdorfu, Šumperk 1970, s. 3–8 + Nástin hudebního vývoje Jesenicka, Opus musicum (Brno) 3, 1971, s. 174–178; K. Boženek: Hudebně dramatická centra ve Slezsku v 18. století, Časopis Slezského muzea (Opava) 20, 1971, č. 2, s. 131–144; E. Gatz: Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648 bis 1803, Berlin 1990; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 8. • OSN, SČHK (Javorník)

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 538–539
Autor: Jan Trojan, Vladimír Hajšman