Tabarino, Giovanni: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:09

Psán též Daborin, Dabrin, Tabarin, Tabarini, Tabarinus, Tabarrino, Tabbarin, Taberin, Taberino, Taborin, Thabarin, Thabarino, křest. jménem Giouan, Hanns, Jehan, Jhuan, Ioannes, Johannes, Juan, Zuan. – T. byl prvním známým principálem, který přivedl italskou divadelní společnost přes Alpy do střední Evropy. Poprvé se objevil v prosinci 1568 jako „Jhuan Tha­barino Comediante“ na hornorakouském zemském sněmu v Linci. 1569 vystupoval na uherském sněmu v Prešpurku. Odtud cestoval spolu s dvorem do Prahy, kde se konal český zemský sněm a sňatek arcivévodkyně Anny, dcery císaře Maxmiliána II., se španělským králem Filipem II. (v zastoupení, 4. 5. 1570). U dvora zřejmě získal určité postavení, neboť v účtech dvorní pokladny byl zaznamenán jako císařův herec (Römisch-Kaiserlicher Majestät Spielmann). Se svou manželkou Apollonií účinkoval v doprovodném programu turnaje na Staroměstském náměstí, který byl součástí svatebních slavností; program koncipovaný arcivévodou → Ferdinandem II. Tyrolským realizoval dvorní malíř → G. Arcimboldo. V Praze pak manželé hráli ještě několik představení, o nichž svědčí honoráře, vyplacené z příkazu arcivévody (15. 3. 1570 – 30 zlatých) a císaře Maxmiliána II. (3. a 25. 5. 1570 – 50 a 20 zlatých). Na těchto produkcích se podíleli další italští artisté a herci: H. Florentino, S. Trevisano, → G. Maria, → A. Soldino, Jullio (→ G. Pasquati) a A. Tuccaro. Z Prahy doprovázel T. dvůr na říšský sněm do Špýru, kde se konala druhá habsburská svatba, a to sňatek arcivévodkyně Alžběty s francouzským králem Karlem IX., odtud následoval královský pár do jeho francouzských sídel. Od března do června 1571 hrál vedle Comici Gelosi a společnosti → A. Naselliho-Ganassy v Paříži, kde obdržel zlaté dary od kardinála Luigiho d’Este. Při svatebních slavnostech Karla II. von Innerösterreich a Marie Bavorské v srpnu 1571 byl T. opět ve Vídni. Odtud se vrátil do Francie na svatbu Jindřicha Bourbonského a Markéty z Valois (pověstná „pařížská krvavá svatba“). Hrál před králem v Blois, pravděpodobně ve společnosti svého pražského předchůdce A. Soldina, později možná u principála Naselliho-Ganassy nebo s vlastní společností u pařížského dvora, kde se mu narodil syn Massimiliano (kmotrem byl 25. 9. 1572 jako zástupce francouzského krále Jan Janovský z Janovic zvaný Bême, osobnost známá z historických událostí, souvisejících s potlačením hugenotů). 1574 se T. objevil opět u vídeňského dvora, kde od císaře Maxmiliána II. obdržel doživotně do pronájmu dvorní míčovnu. Poté o něm dlouho nejsou žádné zprávy. V lednu 1582 projednával pražský finanční úřad T. žádost Rudolfu II. o rentu, zda však v té době vyvíjel v Praze nějakou divadelní aktivitu, není známo. Po jeho smrti 1586 přešel pronájem míčovny na vdovu Apollonii, která zemřela v dubnu 1593. (Po 150 letech se za panování Marie Terezie z míčovny stalo divadlo Burgtheater.)

Od poloviny osmdesátých let 16. stol. oslavovaly italské příležitostné tisky pod jménem Tabarì Canaia postavu komedie dell’arte zvanou Zanni. Zda to byl právě T., nelze dosud ­potvrdit. Stál však u zrodu tradice tabarinovské postavy, jejíž jméno pak přijímali její pozdější představitelé; nejslavnějším byl legendární šprýmař Tabarin (vl. jménem A. Girard, † 1626), který od 1620 předváděl své výstupy ve stánku trhovce a mastičkáře Mondora na pařížském Place Dauphine. Na sklonku 19. stol. se Tabarin stal kultovní postavou pařížské i mezinárodní bohémy; jeho jméno nesou dodnes různé kabaretní a varietní podniky.

Prameny a literatura

ÖNB, Handschriftensammlung, Kammeramtsrechungen 1568–1571 (Maxmilián II.), Cod. 9089, fol. 41^r, 84^r; ÖStA, Hofkammerarchiv, Hofzahlamtsbücher 24/1570, fol. 27^v, 341^v–342^r, 353^v; Hofkammerarchiv, Hoffinanzprotokolle 287/E 1570, fol. 10^v; 373-E (Prag)/1582, fol.17^v; Tiroler Landesarchiv Innsbruck, Pfennigmeisteramtsraitung 1570, Hs. Nr. 1820, fol. 172^v–173^r; ÖNB, sign. 44.278-B, [Zirfeo]: Ordenliche Beschrei­bung: Des gewaltigen treffenlichen vnd herrlichen Thurniers zu Roß vnd Fuß… zu Prag…, [Augsburg?] 1570; D. Adam z Veleslavína: Kalendář historický, Praha 1590, s. 111n.; Monumenta his­to­ri­ca Universitatis Pragensis III, Pragae [1848], s. 178; J. Teige: Základy starého místopisu Pražského (1437–1620), I/1, Praha 1910, s. 93, č. 90. • J. E. Schlager: Über das alte Wiener Hoftheater, Sitzungsberichte der phil.-hist. Klasse der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (Wien) 6, 1851, s. 153n., 165–168; M. Sand: Masques et bouffons (Comédie italienne) II, Paris 1860, s. 294–314; A. Jal: Dictionnaire critique de biographie et d’histoire, 2. vyd. Paris 1872, s. 1160–1165; K. Trautmann: Italienische Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 1, 1887, s. 228; A. d’Ancona: Origini del teatro italiano II, 2. vyd. Torino 1891, repr. Roma 1996, s. 458, 468, 485; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Theater Wiens I), Wien 1899, s. 50; G. Mazzoni: Per la maschera di Tabarrin, Miscellanea di studi critici edita in onore di Arturo Graf, ed. M. Barbi, Bergamo 1903, s. 195–200; L. Rasi: I comici italiani II, Firenze 1905, s. 555–560; P.-L. Duchartre: La Comédie italienne, Paris 1925, s. 82 + The Italian Comedy, New York 1926, repr. 1966, s.86 + La Commedia dell’Arte et ses enfants, Paris 1955, s. 81; A. Braga­glia: Il segreto di Tabarrino, Firenze 1933; W. Senn: Musik und Theater am Hof zu Innsbruck, Innsbruck 1954, s. 175, 177; K. Vocelka: Habsburgische Hochzeiten 1550–1600, Wien 1976, s. 103–105; T. D. Kaufmann: Variations on the Imperial Theme in the Age of Maximilian II and Rudolf II, New York 1978, s. 28–33; W. Pass: Musik und Musiker am Hof Maximilians II., Tutzing 1980, s. 298n.; Giuseppe Arcimboldo, Figurinen, ed. A. Beyer, Frankfurt a. M. 1983, s. 123–126; P. Preiss: Italští umělci v Praze, Praha 1986, s. 106–115; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien–München 1988, s. 99; O. G. Schindler: Commedia dell’arte am Josefsplatz und das Phantom der Bibliothèque de l’Opéra: Der Mythos des Tabarin und Ms. Rés. 625, Biblos (Wien) 45, 1996, č. 1, s. 61–92 + „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 29–40 + Commedia dell’arte und Orvietan: „Der berühmte T.“ als Kurpfuscher am Wie­ner Allerheiligenmarkt, Medizin und Theater (Mimos 48, č. 4), Zürich 1996, s. 11–14 + Opium gegen die Pest, Commedia dell’arte gegen die Melancholie: Der „berühmte T.“ – Quacksalber am Wiener Allerheiligenmarkt und Komödiant am Kaiserhof, Stadtgeschichte und Medizingeschichte, ed. S. Horn–S. C. Pils, Thaur–Wien–München 1998, s. 86–95 + Zan T. – „Spielmann des Kaisers“. Italienische Komödianten des Cinquecento zwischen den Höfen von Wien und Paris, Römische Historische Mitteilungen (Wien) 43, 2001, s. 411–544 + Špílmani, skákači a komedianti (T., Ganassa & Co., Praha–Paříž, 1570–72), DR 14, 2003, č. 3, s. 14–24 +  Zan Ganassa, Tabarino & Cía. cruzan los Alpes (Primeros comici dell’arte en el séguito de los Habsburgos austríacos), SPFFBU, L 27, Brno 2006, s. 99-109; K. Jopke: „Anderwelt“-Vorstellungen im Umfeld der Tabarin-Maske, mag. práce, Universität Leipzig 1997. • DČD I, ES

Giouan
Hanns
Jehan
Jhuan
Ioannes
Johannes
Juan
Zuan

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 599–600
Autor: Otto G. Schindler