Sartorio, Giovanni Federico: Porovnání verzí

nahoru...
Z Divadelní Encyklopedie
Přejít na: navigace, hledání
(založení hesla)
 
(Automatická aktualizace šablony)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
<span id="PageFillProgress">2</span>
 
<span id="PageFillProgress">2</span>
 
</ee:progress>{{Infobox Osoba
 
</ee:progress>{{Infobox Osoba
−
| jméno=<ee:firstname>Giovanni Federico </ee:firstname>  
+
| jméno=<ee:firstname>Giovanni Federico</ee:firstname>  
 
| příjmení=<ee:lastname>SARTORIO</ee:lastname>
 
| příjmení=<ee:lastname>SARTORIO</ee:lastname>
 
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
 
| pseudonym=<ee:pseudonym></ee:pseudonym>
Řádka 15: Řádka 15:
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| foto=<ee:titleimage></ee:titleimage>
 
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
 
| fotodesc=<ee:imagedesc></ee:imagedesc>
−
| povolání=<ee:profession>ředitel divadelní společnosti, libretista, skladatel, </ee:profession>
+
| povolání=<ee:profession>ředitel divadelní společnosti, libretista, skladatel,</ee:profession>
 
}}<ee:perex>
 
}}<ee:perex>
  
−
</ee:perex><cshow logged="1"><ee:content>
+
</ee:perex><ee:content>
 
Psán též s křest. jmény Johann Friedrich. – Pravděpodobně příslušník benátské rodiny, z níž vzešlo několik hudebních skladatelů a divadelních architektů. Její rodokmen však ještě není dostatečně prozkoumán. Do Prahy přijel '''S'''. 1702 pravděpodobně z Německa jako impresário italské operní společnosti, s níž tu hodlal otevřít stagionu na Malé Straně v tzv. Regenhardtském domě (na části pozemku domu čp. 386/III). V době budování divadla se u malostranského hostinského J. Schillera zadlužil natolik, že musel v dubnu 1702 čelit jeho žalobě a byl držen ve vězení pro dlužníky. Propuštěn byl v květnu na kauci, kterou složil J. P. Regenhardt. V listopadu 1702 žádal jiný příslušník téže rodiny, Hieronymus S., o povolení začít hrát a zřejmě je obdržel. Není vyloučeno, že šlo o Girolama S., který předtím a ještě i potom působil na území německých států jako stavitel divadel, 1699–1700 ve Výmaru a 1704 v Lipsku. Později však podepisoval korespondenci s úřady i operní libreta opět '''S'''. 1703 spolupracoval s blíže neznámými německými komedianty a 1704 se po předchozím konfliktu spojil se → S. Di Sciem jako s podnájemcem. Posledním dokladem o '''S'''. přítomnosti v Praze jsou jeho stížnosti na konkurenci z ledna 1705, které postihly mj. také herce divadla hraběte → Františka Antonína Šporka. Brzy nato zřejmě '''S'''. z Prahy se značnou finanční ztrátou odjel. Jeho další působení není známo.
 
Psán též s křest. jmény Johann Friedrich. – Pravděpodobně příslušník benátské rodiny, z níž vzešlo několik hudebních skladatelů a divadelních architektů. Její rodokmen však ještě není dostatečně prozkoumán. Do Prahy přijel '''S'''. 1702 pravděpodobně z Německa jako impresário italské operní společnosti, s níž tu hodlal otevřít stagionu na Malé Straně v tzv. Regenhardtském domě (na části pozemku domu čp. 386/III). V době budování divadla se u malostranského hostinského J. Schillera zadlužil natolik, že musel v dubnu 1702 čelit jeho žalobě a byl držen ve vězení pro dlužníky. Propuštěn byl v květnu na kauci, kterou složil J. P. Regenhardt. V listopadu 1702 žádal jiný příslušník téže rodiny, Hieronymus S., o povolení začít hrát a zřejmě je obdržel. Není vyloučeno, že šlo o Girolama S., který předtím a ještě i potom působil na území německých států jako stavitel divadel, 1699–1700 ve Výmaru a 1704 v Lipsku. Později však podepisoval korespondenci s úřady i operní libreta opět '''S'''. 1703 spolupracoval s blíže neznámými německými komedianty a 1704 se po předchozím konfliktu spojil se → S. Di Sciem jako s podnájemcem. Posledním dokladem o '''S'''. přítomnosti v Praze jsou jeho stížnosti na konkurenci z ledna 1705, které postihly mj. také herce divadla hraběte → Františka Antonína Šporka. Brzy nato zřejmě '''S'''. z Prahy se značnou finanční ztrátou odjel. Jeho další působení není známo.
  
−
'''S'''. byl prvním italským impresáriem, který se v Praze pokusil uspět s operním divadlem na podnikatelském principu. I když o složení společnosti nevíme nic konkrétního, jisté informace jsou obsaženy ve čtyřech libretech vydaných v Praze (''La Rosaura'', 1702; ''Il Gige fortunato ''[Šťastný Gyges], h: B. Bernardi, 1702; ''La Libussa'', h: Bernardi, 1703;''La Rete di Vulcano ''[Vulkánova léčka], h + l: '''S'''., 1704). Hudba těchto oper se nezachovala (Bernardi, autor dochovaných komorních instrumentálních skladeb, byl brzy potom činný u dánského královského dvora). Námět z mytických dob Čechů zvolil '''S'''. pro operu ''Libussa ''záměrně, jak svědčí dedikace opery české šlechtě a přidaný slavnostní zpívaný alegorický prolog, oslavující činy Libušiny a Přemyslovy i současnost českého království. Byl zpracován s běžnou italskou libretistickou rutinou do podoby dvorské intrikové hry (libreto F. Parisettiho, provedené s hudbou C. Monariho 1692 ve Wolfenbüttelu, bylo převzato pouze s nepatrnými změnami ⇒ ''Trojan'' 1979).
+
'''S'''. byl prvním italským impresáriem, který se v Praze pokusil uspět s operním divadlem na podnikatelském principu. I když o složení společnosti nevíme nic konkrétního, jisté informace jsou obsaženy ve čtyřech libretech vydaných v Praze (''La Rosaura'', 1702; ''Il Gige fortunato ''[Šťastný Gyges], h: B. Bernardi, 1702; ''La Libussa'', h: Bernardi, 1703; ''La Rete di Vulcano ''[Vulkánova léčka], h + l: '''S'''., 1704). Hudba těchto oper se nezachovala (Bernardi, autor dochovaných komorních instrumentálních skladeb, byl brzy potom činný u dánského královského dvora). Námět z mytických dob Čechů zvolil '''S'''. pro operu ''Libussa ''záměrně, jak svědčí dedikace opery české šlechtě a přidaný slavnostní zpívaný alegorický prolog, oslavující činy Libušiny a Přemyslovy i současnost českého království. Byl zpracován s běžnou italskou libretistickou rutinou do podoby dvorské intrikové hry (libreto F. Parisettiho, provedené s hudbou C. Monariho 1692 ve Wolfenbüttelu, bylo převzato pouze s nepatrnými změnami ⇒ ''Trojan'' 1979).
  
 
'''S'''. společnost byla asi osmičlenná, bez baletu a sboru. Výprava, která byla pravděpodobně dílem Girolama S., odpovídala dobovému standardu. Ve své poslední žádosti o podporu v boji s konkurencí '''S'''. sliboval, že bude i nadále opatřovat pro své divadlo nejen náležité dekorace, ale navíc i balety. Poměrně velkoryse koncipovaný projekt však Praha tehdy ještě nebyla schopna finančně udržet.
 
'''S'''. společnost byla asi osmičlenná, bez baletu a sboru. Výprava, která byla pravděpodobně dílem Girolama S., odpovídala dobovému standardu. Ve své poslední žádosti o podporu v boji s konkurencí '''S'''. sliboval, že bude i nadále opatřovat pro své divadlo nejen náležité dekorace, ale navíc i balety. Poměrně velkoryse koncipovaný projekt však Praha tehdy ještě nebyla schopna finančně udržet.
Řádka 46: Řádka 46:
 
   | noresultsheader=\n
 
   | noresultsheader=\n
 
}}
 
}}
−
</cshow>
+
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav  – Academia 2007, s. 522–523{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author>
−
<cshow logged="0">
+
 
−
'''Nyní jsou zobrazeny pouze částečné informace. Úplné heslo bude viditelné až po <span class="plainlinks">[{{fullurl:Speciální:Přihlásit|returnto={{FULLPAGENAMEE}}}} přihlášení]</span>.'''
+
−
</cshow>
+
−
<cshow logged="1">
+
−
<ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source></ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Adolf Scherl]]{{break}}</ee:author>
+
−
</cshow>
+
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]]
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
 
[[Category:Divadelní osobnosti]]</ee:category>
Řádka 61: Řádka 56:
 
</ee:documentation>
 
</ee:documentation>
 
</cshow>
 
</cshow>
−
<cshow logged="1">
+
 
 
<references></references>
 
<references></references>
−
</cshow>
 
  
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>
 
<noinclude><languages></languages></noinclude>

Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:08

Giovanni Federico SARTORIO
* 17. stol. Benátky (Itálie)
ředitel divadelní společnosti, libretista, skladatel


Psán též s křest. jmény Johann Friedrich. – Pravděpodobně příslušník benátské rodiny, z níž vzešlo několik hudebních skladatelů a divadelních architektů. Její rodokmen však ještě není dostatečně prozkoumán. Do Prahy přijel S. 1702 pravděpodobně z Německa jako impresário italské operní společnosti, s níž tu hodlal otevřít stagionu na Malé Straně v tzv. Regenhardtském domě (na části pozemku domu čp. 386/III). V době budování divadla se u malostranského hostinského J. Schillera zadlužil natolik, že musel v dubnu 1702 čelit jeho žalobě a byl držen ve vězení pro dlužníky. Propuštěn byl v květnu na kauci, kterou složil J. P. Regenhardt. V listopadu 1702 žádal jiný příslušník téže rodiny, Hieronymus S., o povolení začít hrát a zřejmě je obdržel. Není vyloučeno, že šlo o Girolama S., který předtím a ještě i potom působil na území německých států jako stavitel divadel, 1699–1700 ve Výmaru a 1704 v Lipsku. Později však podepisoval korespondenci s úřady i operní libreta opět S. 1703 spolupracoval s blíže neznámými německými komedianty a 1704 se po předchozím konfliktu spojil se → S. Di Sciem jako s podnájemcem. Posledním dokladem o S. přítomnosti v Praze jsou jeho stížnosti na konkurenci z ledna 1705, které postihly mj. také herce divadla hraběte → Františka Antonína Šporka. Brzy nato zřejmě S. z Prahy se značnou finanční ztrátou odjel. Jeho další působení není známo.

S. byl prvním italským impresáriem, který se v Praze pokusil uspět s operním divadlem na podnikatelském principu. I když o složení společnosti nevíme nic konkrétního, jisté informace jsou obsaženy ve čtyřech libretech vydaných v Praze (La Rosaura, 1702; Il Gige fortunato [Šťastný Gyges], h: B. Bernardi, 1702; La Libussa, h: Bernardi, 1703; La Rete di Vulcano [Vulkánova léčka], h + l: S., 1704). Hudba těchto oper se nezachovala (Bernardi, autor dochovaných komorních instrumentálních skladeb, byl brzy potom činný u dánského královského dvora). Námět z mytických dob Čechů zvolil S. pro operu Libussa záměrně, jak svědčí dedikace opery české šlechtě a přidaný slavnostní zpívaný alegorický prolog, oslavující činy Libušiny a Přemyslovy i současnost českého království. Byl zpracován s běžnou italskou libretistickou rutinou do podoby dvorské intrikové hry (libreto F. Parisettiho, provedené s hudbou C. Monariho 1692 ve Wolfenbüttelu, bylo převzato pouze s nepatrnými změnami ⇒ Trojan 1979).

S. společnost byla asi osmičlenná, bez baletu a sboru. Výprava, která byla pravděpodobně dílem Girolama S., odpovídala dobovému standardu. Ve své poslední žádosti o podporu v boji s konkurencí S. sliboval, že bude i nadále opatřovat pro své divadlo nejen náležité dekorace, ale navíc i balety. Poměrně velkoryse koncipovaný projekt však Praha tehdy ještě nebyla schopna finančně udržet.


Prameny a literatura

NA, fond Řa-Malt (Archiv českého převorství maltánského řádu), jurisdikce pražského konventu 1701–03; totéž 1704–07 (knihy dnes nezvěstné, ⇒ Novotný 1955); fond Kk, sign. 1146: Schiller (Aprilis 1702); Sartori (5./9. 5. 1702, 22./23. 5. 1702, 6. 11. 1702); Comoedianten (22. 3. 1703); Comoedianten (15. 9. 1704); fond NMa, sign. T-2 (22. 4. 1704, 18. 9. 1704, 14./18. 9. 1704); NK, sign. 65 E 4553: La Rosaura, Melodrama Da Rappresentarsi Nell Teatro di Praga…, Praga 1702; SLUB Dresden, sign. Lit. Ital. D 272 (ztráta za 2. světové války ⇒ Kamper 1936): Il Gige fortunato, divertimento teatrale da rappresentarsi in musica Nell Teatro di Praga… [Praha 1702]; NMk, sign. 49 E 29: La Libussa, [Praha 1703]; Strahovská knihovna (dnes nezvěstné ⇒ Dlabač): La Rete di Vulcano, burletta dramatica… representata… all teatro di Praga… [Praha 1704]. • Teuber I 1883, s. 41–44; H. Benedikt: Franz Anton Graf von Sporck (1662–1738), Wien 1923, s. 126; N. Pevsner: Leipziger Barock, Dresden 1928, s. 35n.; O. Kamper: Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 229; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 29–31; H. A. Frenzel: Thüringische Schlosstheater, Berlin 1965, s. 84n.; J. Trojan: Libreto pana Sartoria, Opus musicum (Brno) 11, 1979, s. 76–78; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 19n.; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 27–29. • DČD I, Dlabač, Thieme–Becker

Životní události

  • 17. stol.: narození, Benátky (Itálie)

Další jména

Johann Friedrich


Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 522–523
Autor: Adolf Scherl



Citováno z „http://old.encyklopedie.idu.cz/index.php?title=Sartorio,_Giovanni_Federico&oldid=19031“