Rakovnická hra vánoční: Porovnání verzí
nahoru...
(založení hesla) |
(Automatická aktualizace šablony) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | <ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress/>{{Infobox Dílo | + | <ee:template>Dílo</ee:template><ee:progress> |
| + | <span id="PageFillProgress"></span> | ||
| + | </ee:progress>{{Infobox Dílo | ||
| foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | | foto = <ee:titleimage></ee:titleimage> | ||
| fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | | fotodesc = <ee:imagedesc></ee:imagedesc> | ||
| Řádka 9: | Řádka 11: | ||
}}<ee:perex> | }}<ee:perex> | ||
| − | </ee:perex | + | </ee:perex><ee:content> |
| − | Nazývána též '' | + | Nazývána též ''Vánoční hra žáků'' / ''studentů staročeských'', ''Pastýřská hra o narození Páně'', ''Je náš anebo váš? ''– Lidová kolední (nikoli obchůzková) hra z Chlumku u Luže patrně jezuitského původu. Rukopis hry (atypický formát 200 x 80), dnes nezvěstný, našel na konci 19. stol. F. Levý v městském archivu v Rakovníku (odtud novodobý název, důvod uložení v této lokalitě není dosud znám). |
Autorem hry byl patrně některý z členů královéhradecké jezuitské rezidence v Chlumku u Luže, možná P. Jan Libertin (1654–1732), který tu působil od podzimu 1684 asi po dobu jednoho roku. Divadelní činnost jezuitů se neomezovala jen na oficiální školské drama, ale byla uplatňována také při misijní práci (→ A. Chanovský). Jezuité vycházeli často vstříc zálibě prostých věřících aktivně se účastnit divadelních produkcí o církevních svátcích. Dokladů o těchto akcích není mnoho, neboť nebývaly zapisovány do výkazů činnosti, objevují se však i v jiných jezuitských provinciích. Nelze opomenout ani hypotézu, že jde o následný zápis divadelního představení. | Autorem hry byl patrně některý z členů královéhradecké jezuitské rezidence v Chlumku u Luže, možná P. Jan Libertin (1654–1732), který tu působil od podzimu 1684 asi po dobu jednoho roku. Divadelní činnost jezuitů se neomezovala jen na oficiální školské drama, ale byla uplatňována také při misijní práci (→ A. Chanovský). Jezuité vycházeli často vstříc zálibě prostých věřících aktivně se účastnit divadelních produkcí o církevních svátcích. Dokladů o těchto akcích není mnoho, neboť nebývaly zapisovány do výkazů činnosti, objevují se však i v jiných jezuitských provinciích. Nelze opomenout ani hypotézu, že jde o následný zápis divadelního představení. | ||
| − | Datace hry do 1684 se mj. odvozuje od zmínky o „krejcaru polském“ (v. 450), předchozího roku tudy táhlo polské vojsko na pomoc Vídni ohrožené Turky. Na provenienci z Chlumku u Luže poukazují názvy vesnic ze vzdálenějšího okolí citované v textu (Srbce, Pešice, Popovice, Mentoury). Dohad, že autor znal → ''Komedii | + | Datace hry do 1684 se mj. odvozuje od zmínky o „krejcaru polském“ (v. 450), předchozího roku tudy táhlo polské vojsko na pomoc Vídni ohrožené Turky. Na provenienci z Chlumku u Luže poukazují názvy vesnic ze vzdálenějšího okolí citované v textu (Srbce, Pešice, Popovice, Mentoury). Dohad, že autor znal → ''Komedii vánoční''… ''z Vlachova Březí'', není opodstatněný, obě hry měly spíše nějaké společné vzory. |
Hra obsahuje 456 veršů, skládá se ze dvou dílů, delšího pastýřského (254 v.) a tříkrálového (202 v.). Děj se odehrává v Čechách a v Betlémě a lze ho rozdělit na tři dějství. Začíná profánním rozhovorem pastýřů, který má skrytou, prostému diváku sotva postřehnutelnou teologickou alegorizaci. Jména pastýřů, původně snad česká (Bárta, Matěj), jsou v novém zpracování podle neznámé předlohy přejata z tehdy populární bukolické literatury (Corydon, Pindarus, Tityrus). Druhou část otevírá zjevení sboru andělů a zvěstování Ježíšova narození, po němž se pastýři rozhodnou k cestě do Betléma. V třetí části se klanějí děťátku a předávají mu dary. V části poslední přicházejí tři králové se zpěvem písně ''Laeti Betlehem'' a klanějí se narozenému Kristu. V propuknuvším sporu mezi králi a pastýři o dítě vyjadřují pastýři své stanovisko v tříslokové písni. Svár řeší anděl, oznamující, že dítě je „pastýřem“ i „králem“, před nímž jsou si všichni rovni. Tato nejdelší scéna hry (154 v.) končí společným zpěvem pastýřů a králů. Následuje ještě žertovné závěrečné petitio a graciarum actio (prosba a poděkování publiku). V textu se nevyskytuje jméno Ježíš či Kristus, třebaže je nepochybné, že se o něm mluví. Z celého kontextu hry je jednoznačně zřejmé, že autor straní čtvrtému stavu (prostému lidu). | Hra obsahuje 456 veršů, skládá se ze dvou dílů, delšího pastýřského (254 v.) a tříkrálového (202 v.). Děj se odehrává v Čechách a v Betlémě a lze ho rozdělit na tři dějství. Začíná profánním rozhovorem pastýřů, který má skrytou, prostému diváku sotva postřehnutelnou teologickou alegorizaci. Jména pastýřů, původně snad česká (Bárta, Matěj), jsou v novém zpracování podle neznámé předlohy přejata z tehdy populární bukolické literatury (Corydon, Pindarus, Tityrus). Druhou část otevírá zjevení sboru andělů a zvěstování Ježíšova narození, po němž se pastýři rozhodnou k cestě do Betléma. V třetí části se klanějí děťátku a předávají mu dary. V části poslední přicházejí tři králové se zpěvem písně ''Laeti Betlehem'' a klanějí se narozenému Kristu. V propuknuvším sporu mezi králi a pastýři o dítě vyjadřují pastýři své stanovisko v tříslokové písni. Svár řeší anděl, oznamující, že dítě je „pastýřem“ i „králem“, před nímž jsou si všichni rovni. Tato nejdelší scéna hry (154 v.) končí společným zpěvem pastýřů a králů. Následuje ještě žertovné závěrečné petitio a graciarum actio (prosba a poděkování publiku). V textu se nevyskytuje jméno Ježíš či Kristus, třebaže je nepochybné, že se o něm mluví. Z celého kontextu hry je jednoznačně zřejmé, že autor straní čtvrtému stavu (prostému lidu). | ||
| Řádka 20: | Řádka 22: | ||
Autor se zálibou pracoval s teologicky motivovaným triadickým principem (tři „světy“, tři postavy pastýřů a tři králové atd). Od umělého lidového jazyka se plasticky odlišují ceremoniální výpovědi králů, promyšlená je i veršová faktura (repliky pastýřů: 8a8a8b8b, repliky králů: 8a7b8a7b). Text propojený devíti písněmi neobsahuje scénické poznámky. | Autor se zálibou pracoval s teologicky motivovaným triadickým principem (tři „světy“, tři postavy pastýřů a tři králové atd). Od umělého lidového jazyka se plasticky odlišují ceremoniální výpovědi králů, promyšlená je i veršová faktura (repliky pastýřů: 8a8a8b8b, repliky králů: 8a7b8a7b). Text propojený devíti písněmi neobsahuje scénické poznámky. | ||
| − | Jeviště bylo pro všechny účinkující společné, před hrací plochou stál „betlém“ (svatá rodina a snad vůl s oslátkem) patrně zpodobený malbou či plasticky. Ve hře účinkovali nejspíše žáci i dospělí koledníci, zpěváci, snad členové tamějšího zbožného bratrstva. Rovněž nelze přesně určit, kde se hrálo – jistě v kryté místnosti, snad ve školní budově nebo v rezidenci. Hru znovu uvedl E. F. Burian v D 46 pod | + | Jeviště bylo pro všechny účinkující společné, před hrací plochou stál „betlém“ (svatá rodina a snad vůl s oslátkem) patrně zpodobený malbou či plasticky. Ve hře účinkovali nejspíše žáci i dospělí koledníci, zpěváci, snad členové tamějšího zbožného bratrstva. Rovněž nelze přesně určit, kde se hrálo – jistě v kryté místnosti, snad ve školní budově nebo v rezidenci. Hru znovu uvedl E. F. Burian v D 46 pod názvem ''Je náš anebo váš?'' v rámci inscenace ''Vánoční hry českého lidu ''(1946). |
</ee:content> | </ee:content> | ||
<ee:bibliography> | <ee:bibliography> | ||
| Řádka 28: | Řádka 30: | ||
<ee:bibliography_content>V. Oliva: Z minulosti Chlumku u Luže a jeho okolí. Miniaturní obraz z církevních dějin českých, ''Sborník Historického kroužku'' 4, 1903, s. 85n.; pokrač. 7, 1906, s. 157–159; J. Máchal: ''Dějiny českého dramata'', 2. vyd. Praha 1929, s. 70n.; Je náš anebo váš? Staročeská studentská vánoční hra z Rakovnicka. Podle opisu z rakovnického archivu a z lidové poesie pro D 47 upravil E. F. Burian, ''Vánoční hry českého lidu'', rozmnož. strojopisná kopie, Praha 1947, s. 2–17 (úryvek ⇒ ''Umělecký měsíčník D 49'' 12, 1948, s. 65–67); J. Kopecký: Divadlo naší hrdosti, ''Divadlo'' 1, 1950, č. 13–14, s. 457n.; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, ''Studie o českém verši'', Praha 1959, s. 144–157; J. Černý: Dějiny českého dramatu v kostce III (Lidové drama pobělohorské), ''Ochotnické divadlo'' 4, 1958, s. 71n.; M. Kopecký: K využití starší literatury v lidových suitách E. F. Buriana, SPFFBU 1965, D 12, s. 47 + ''Starší české drama'', Brno 1981, s. 110n., 123–130; Z. Kalista: Oživené obrazy, nebo obrazy živé?, ''Divadlo'' 28, 1967, č. 2, s. 20–25; V. Černý: Barokní divadlo v Evropě, ''Slovenské divadlo'' (Bratislava) 18, 1970, č. 2, s. 204 + Generační periodizace českého baroka, ''Až do předsíně nebes, Čtrnáct studií o baroku našem a cizím'', Praha 1996, s. 301; F. Všetička: Rakovnická hra vánoční, ''Listy filologické'' 100, 1979, s. 225–230 + Lidové hry českého baroka, ''Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy ''I, ed. A. Kratochvil, Mnichov–Brno–Plzeň 1993, s. 209–216; B. Šindelářová: ''Etnografická a folkloristická práce E. F. Buriana'', dipl. práce, FF UK Praha 1987; viz Edice. • DČD I, LČL</ee:bibliography_content> | <ee:bibliography_content>V. Oliva: Z minulosti Chlumku u Luže a jeho okolí. Miniaturní obraz z církevních dějin českých, ''Sborník Historického kroužku'' 4, 1903, s. 85n.; pokrač. 7, 1906, s. 157–159; J. Máchal: ''Dějiny českého dramata'', 2. vyd. Praha 1929, s. 70n.; Je náš anebo váš? Staročeská studentská vánoční hra z Rakovnicka. Podle opisu z rakovnického archivu a z lidové poesie pro D 47 upravil E. F. Burian, ''Vánoční hry českého lidu'', rozmnož. strojopisná kopie, Praha 1947, s. 2–17 (úryvek ⇒ ''Umělecký měsíčník D 49'' 12, 1948, s. 65–67); J. Kopecký: Divadlo naší hrdosti, ''Divadlo'' 1, 1950, č. 13–14, s. 457n.; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, ''Studie o českém verši'', Praha 1959, s. 144–157; J. Černý: Dějiny českého dramatu v kostce III (Lidové drama pobělohorské), ''Ochotnické divadlo'' 4, 1958, s. 71n.; M. Kopecký: K využití starší literatury v lidových suitách E. F. Buriana, SPFFBU 1965, D 12, s. 47 + ''Starší české drama'', Brno 1981, s. 110n., 123–130; Z. Kalista: Oživené obrazy, nebo obrazy živé?, ''Divadlo'' 28, 1967, č. 2, s. 20–25; V. Černý: Barokní divadlo v Evropě, ''Slovenské divadlo'' (Bratislava) 18, 1970, č. 2, s. 204 + Generační periodizace českého baroka, ''Až do předsíně nebes, Čtrnáct studií o baroku našem a cizím'', Praha 1996, s. 301; F. Všetička: Rakovnická hra vánoční, ''Listy filologické'' 100, 1979, s. 225–230 + Lidové hry českého baroka, ''Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy ''I, ed. A. Kratochvil, Mnichov–Brno–Plzeň 1993, s. 209–216; B. Šindelářová: ''Etnografická a folkloristická práce E. F. Buriana'', dipl. práce, FF UK Praha 1987; viz Edice. • DČD I, LČL</ee:bibliography_content> | ||
</ee:bibliography> | </ee:bibliography> | ||
| − | <div class="chronology"><ee:chronology/></div> | + | <div class="chronology"><ee:chronology> |
| − | <ee:ats/> | + | |
| + | </ee:chronology></div> | ||
| + | <ee:ats> | ||
| + | |||
| + | </ee:ats> | ||
{{#dpl: | {{#dpl: | ||
| linksto={{FULLPAGENAME}} | | linksto={{FULLPAGENAME}} | ||
| Řádka 38: | Řádka 44: | ||
| resultsfooter=\n\n | | resultsfooter=\n\n | ||
| noresultsheader=\n | | noresultsheader=\n | ||
| − | }} | + | }} |
| − | < | + | <ee:published>'''Vznik:''' 2007{{break}}</ee:published><ee:source>'''Zdroj:''' ''Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,'' ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 482–483{{break}}</ee:source><ee:author>'''Autor:''' [[Vojtěch Ron]]{{break}}</ee:author> |
| − | ''' | + | |
| − | + | ||
| − | + | ||
<ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | <ee:category>[[Category:Starší divadlo v českých zemích]] | ||
[[Category:Díla]]</ee:category> | [[Category:Díla]]</ee:category> | ||
Aktuální verze z 23. 1. 2017, 10:07
Nazývána též Vánoční hra žáků / studentů staročeských, Pastýřská hra o narození Páně, Je náš anebo váš? – Lidová kolední (nikoli obchůzková) hra z Chlumku u Luže patrně jezuitského původu. Rukopis hry (atypický formát 200 x 80), dnes nezvěstný, našel na konci 19. stol. F. Levý v městském archivu v Rakovníku (odtud novodobý název, důvod uložení v této lokalitě není dosud znám).
Autorem hry byl patrně některý z členů královéhradecké jezuitské rezidence v Chlumku u Luže, možná P. Jan Libertin (1654–1732), který tu působil od podzimu 1684 asi po dobu jednoho roku. Divadelní činnost jezuitů se neomezovala jen na oficiální školské drama, ale byla uplatňována také při misijní práci (→ A. Chanovský). Jezuité vycházeli často vstříc zálibě prostých věřících aktivně se účastnit divadelních produkcí o církevních svátcích. Dokladů o těchto akcích není mnoho, neboť nebývaly zapisovány do výkazů činnosti, objevují se však i v jiných jezuitských provinciích. Nelze opomenout ani hypotézu, že jde o následný zápis divadelního představení.
Datace hry do 1684 se mj. odvozuje od zmínky o „krejcaru polském“ (v. 450), předchozího roku tudy táhlo polské vojsko na pomoc Vídni ohrožené Turky. Na provenienci z Chlumku u Luže poukazují názvy vesnic ze vzdálenějšího okolí citované v textu (Srbce, Pešice, Popovice, Mentoury). Dohad, že autor znal → Komedii vánoční… z Vlachova Březí, není opodstatněný, obě hry měly spíše nějaké společné vzory.
Hra obsahuje 456 veršů, skládá se ze dvou dílů, delšího pastýřského (254 v.) a tříkrálového (202 v.). Děj se odehrává v Čechách a v Betlémě a lze ho rozdělit na tři dějství. Začíná profánním rozhovorem pastýřů, který má skrytou, prostému diváku sotva postřehnutelnou teologickou alegorizaci. Jména pastýřů, původně snad česká (Bárta, Matěj), jsou v novém zpracování podle neznámé předlohy přejata z tehdy populární bukolické literatury (Corydon, Pindarus, Tityrus). Druhou část otevírá zjevení sboru andělů a zvěstování Ježíšova narození, po němž se pastýři rozhodnou k cestě do Betléma. V třetí části se klanějí děťátku a předávají mu dary. V části poslední přicházejí tři králové se zpěvem písně Laeti Betlehem a klanějí se narozenému Kristu. V propuknuvším sporu mezi králi a pastýři o dítě vyjadřují pastýři své stanovisko v tříslokové písni. Svár řeší anděl, oznamující, že dítě je „pastýřem“ i „králem“, před nímž jsou si všichni rovni. Tato nejdelší scéna hry (154 v.) končí společným zpěvem pastýřů a králů. Následuje ještě žertovné závěrečné petitio a graciarum actio (prosba a poděkování publiku). V textu se nevyskytuje jméno Ježíš či Kristus, třebaže je nepochybné, že se o něm mluví. Z celého kontextu hry je jednoznačně zřejmé, že autor straní čtvrtému stavu (prostému lidu).
Autor se zálibou pracoval s teologicky motivovaným triadickým principem (tři „světy“, tři postavy pastýřů a tři králové atd). Od umělého lidového jazyka se plasticky odlišují ceremoniální výpovědi králů, promyšlená je i veršová faktura (repliky pastýřů: 8a8a8b8b, repliky králů: 8a7b8a7b). Text propojený devíti písněmi neobsahuje scénické poznámky.
Jeviště bylo pro všechny účinkující společné, před hrací plochou stál „betlém“ (svatá rodina a snad vůl s oslátkem) patrně zpodobený malbou či plasticky. Ve hře účinkovali nejspíše žáci i dospělí koledníci, zpěváci, snad členové tamějšího zbožného bratrstva. Rovněž nelze přesně určit, kde se hrálo – jistě v kryté místnosti, snad ve školní budově nebo v rezidenci. Hru znovu uvedl E. F. Burian v D 46 pod názvem Je náš anebo váš? v rámci inscenace Vánoční hry českého lidu (1946).
Edice
F. Levý: Vánoční hra žáků (studentů) staročeských, Český lid 4, 1895, s. 308–312 (přepis a údaje nepřesné); S. Souček: Rakovnická vánoční hra, Brno 1929, s. 213–223; J. Vašica: Pastýřská vánoční hra z českého baroka, Praha 1937, s. 7–30 (soukromá novoročenka); České baroko, ed. Z. Kalista, Praha 1941, s. 248–253, (301); Lidové drama pobělohorské, ed. J. Hrabák, Praha 1951, s. (8), 29–45, (233n.); Rakovnická hra vánoční, Divadelní výchova, příl. 4, 1968 (úprava představení v Sobotce).
Literatura
V. Oliva: Z minulosti Chlumku u Luže a jeho okolí. Miniaturní obraz z církevních dějin českých, Sborník Historického kroužku 4, 1903, s. 85n.; pokrač. 7, 1906, s. 157–159; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 2. vyd. Praha 1929, s. 70n.; Je náš anebo váš? Staročeská studentská vánoční hra z Rakovnicka. Podle opisu z rakovnického archivu a z lidové poesie pro D 47 upravil E. F. Burian, Vánoční hry českého lidu, rozmnož. strojopisná kopie, Praha 1947, s. 2–17 (úryvek ⇒ Umělecký měsíčník D 49 12, 1948, s. 65–67); J. Kopecký: Divadlo naší hrdosti, Divadlo 1, 1950, č. 13–14, s. 457n.; J. Hrabák: Tři úvahy o verši doby pobělohorské, Studie o českém verši, Praha 1959, s. 144–157; J. Černý: Dějiny českého dramatu v kostce III (Lidové drama pobělohorské), Ochotnické divadlo 4, 1958, s. 71n.; M. Kopecký: K využití starší literatury v lidových suitách E. F. Buriana, SPFFBU 1965, D 12, s. 47 + Starší české drama, Brno 1981, s. 110n., 123–130; Z. Kalista: Oživené obrazy, nebo obrazy živé?, Divadlo 28, 1967, č. 2, s. 20–25; V. Černý: Barokní divadlo v Evropě, Slovenské divadlo (Bratislava) 18, 1970, č. 2, s. 204 + Generační periodizace českého baroka, Až do předsíně nebes, Čtrnáct studií o baroku našem a cizím, Praha 1996, s. 301; F. Všetička: Rakovnická hra vánoční, Listy filologické 100, 1979, s. 225–230 + Lidové hry českého baroka, Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy I, ed. A. Kratochvil, Mnichov–Brno–Plzeň 1993, s. 209–216; B. Šindelářová: Etnografická a folkloristická práce E. F. Buriana, dipl. práce, FF UK Praha 1987; viz Edice. • DČD I, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 482–483
Autor: Vojtěch Ron
